ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3756.2020.1
sp. zn. 33 Cdo 3756/2020-350
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně L. B. , bytem XY, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, proti žalovanému P. K. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Celnarem, advokátem se sídlem v Břeclavi, nám. T. G. Masaryka 38/10, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 13 C 366/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2020, č. j. 38 Co 115/2019-311, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 374 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Celnara, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28. 3. 2019, č. j. 13 C 366/2016-270, zamítl žalobu požadující, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 200 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 4. 8. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení z částky 100 000 Kč ve výši 8,5 % ročně za dobu od 18. 8. 2016 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 7. 2020, č. j. 38 Co 115/2019-311, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně jako budoucí kupující a žalovaný jako budoucí prodávající uzavřeli dne 15. 9. 2015 smlouvu o smlouvě budoucí kupní podle §1785 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“). Předmětem budoucí kupní smlouvy byl převod vlastnického práva k pozemku p. č. XY, jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. XY, a pozemku p. č. XY v katastrálním území XY (dále jako „předmětné nemovitosti“). Přílohou č. 1 smlouvy o smlouvě budoucí byl „ Návrh kupní smlouvy “, která měla být posléze doplněna o údaj o kupní ceně. V článku III. bodu 3 smlouvy o smlouvě budoucí si strany ujednaly, že žalobkyně složí na účet žalovaného zálohu na kupní cenu ve výši 100 000 Kč, k jejímuž vrácení byl žalovaný povinen mimo jiné i v případě, že žalobkyně od smlouvy řádně odstoupí. Důvody odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí byly ujednány v jejím článku V.; pro rozhodnutí ve věci byly podstatné zejména důvody uvedené v bodu 7 písmenech c) a d) spočívající v tom, že by se hodnota předmětných nemovitostí v době od uzavření smlouvy o smlouvě budoucí do uzavření realizační (kupní) smlouvy snížila, a v tom, že by se ukázalo nepravdivým prohlášení žalovaného obsažené v článku IV. bodu 2 smlouvy o smlouvě budoucí, že předmět koupě nemá žádné právní vady; v tomtéž článku si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč, na niž smluvní straně vznikne právo v případě, že zaviněním druhé smluvní strany nedojde k uzavření realizační (kupní) smlouvy. „ Návrh kupní smlouvy “ ve svém článku 4. bodu 2 obsahuje prohlášení prodávajícího, že předmět koupě nemá žádné faktické vady, v jejichž důsledku by byla možnost užívání nemovitostí, zejména k bydlení, podstatně ztížena, a v bodě 3. téhož článku prodávající prohlašuje, že k užívání předmětu koupě bylo příslušným stavebním úřadem vydáno řádné kolaudační rozhodnutí, které nabylo právní moci, a že veškeré stavební či jiné úpravy předmětu koupě, které na něm byly učiněny, byly řádně ohlášeny nebo povoleny a jsou užívány v souladu s příslušnými právními předpisy. Dne 12. 7. 2016 žalobkyně žalovaného vyzvala, aby přistoupil k uzavření realizační (kupní) smlouvy, kterou jí prodá předmětné nemovitosti za kupní cenu 1 700 000 Kč. V e-mailu z 15. 7. 2016 žalovaný požádal o změnu textu článku 4. „ Návrhu kupní smlouvy “ s odůvodněním, že ke zde formulovanému prohlášení nemá žádné doklady. Žalobkyně s navrženou změnou nesouhlasila a dopisem z 1. 8. 2016 odstoupila od smlouvy o budoucí smlouvě, požádala o vrácení složené zálohy na kupní cenu a uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč. Poukazovala zejména na to, že žalovaný nesplnil svůj závazek zaslat jí do 15. 11. 2015 pravomocné usnesení o skončení dědického řízení, jímž měl osvědčit, že je výlučným vlastníkem převáděných nemovitostí, a dále namítla, že nemovitosti mají vady, pro které je nelze řádně užívat, a že úpravy stavby a přístavby nejsou řádně zkolaudovány, resp. povoleny. Žalovaný označil odstoupení za nedůvodné, uplatnil svůj nárok na smluvní pokutu a započetl ho oproti nároku žalobkyně na vrácení zálohy na kupní cenu.
Na podkladě zjištěného skutkového stavu soudy uzavřely, že nebyl naplněn žádný z důvodů odstoupení sjednaných v článku V. bodu 7 smlouvy o budoucí smlouvě. Žalovaný sice nepředložil důkaz, že usnesení o dědictví žalobkyni včas zaslal, avšak žalobkyně svým chováním po 15. 11. 2015 dala najevo, že z tohoto důvodu od smlouvy odstoupit nehodlá, čímž učinila výběr mezi odstoupením od smlouvy a setrváním na ní, jak předpokládá §2003 odst. 1 o. z.; tuto svou volbu následně již nebyla oprávněna změnit. Naplněny nebyly ani žalobkyní tvrzené důvody odstoupení podle článku V. bodu 7 písm. c) a d) smlouvy o budoucí smlouvě. Absence rozhodnutí o kolaudaci vedlejších staveb nepředstavuje právní vadu ve smyslu §1920 odst. 1 o. z., ani vadu faktickou; tento závěr soudy opřely o výsledek šetření provedeného obcí Moravský Písek a o vyjádření stavebního úřadu Městského úřadu v Bzenci; z nich vyplynulo, že obytná stavba je zkolaudována, výměna střechy byla stavebnímu úřadu řádně ohlášena a tento ji vzal na vědomí, aniž považoval za nutné učinit v rámci ohlášení další kroky, a že úřad v minulosti prováděl interní šetření ohledně vedlejších staveb (přístaveb) ve dvoře, přičemž rozhodl ponechat je v aktuálním právním stavu (tj. nezahájil žádné správní řízení). Absenci dokumentace vztahující se k přístavbám proto odvolací soud neposoudil jako závažné porušení povinností žalovaného (prodávajícího), které by opravňovalo žalobkyni (kupující) odstoupit od smluv ze zákona (§2002 o. z.). Právo odstoupit od smlouvy o smlouvě budoucí žalobkyni nevzniklo ani na základě ujednání obsaženého v článku 10. bodu 8 „ Návrhu kupní smlouvy “ z důvodu, že by se ukázalo nepravdivým prohlášení žalovaného obsažené v jeho článku 4. bodech 2 a 3; tento důvod se týkal až odstoupení od realizační (kupní) smlouvy, k jejímuž uzavření však nikdy nedošlo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dvou dovolatekou formulovaných otázek hmotného práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále na vyřešení řady dalších otázek, které „byly odvolacím soudem vyřešeny nesprávně a dovolací soud by je měl vyřešit jinak“ .
Žalovaný navrhl dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné zamítnout.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jako „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSČR 114/2013, ze dne 29. 10. 2015, sen. zn. 29 NSČR 104/2015, nebo ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSČR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině, neboť ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 383/2014, odmítl). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Stejně tak spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí současně uvést, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu §237 o. s. ř. identifikuje přípustnost dovolání, je vymezení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, jež má být podrobena dovolacímu přezkumu; tuto otázku je povinen formulovat pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Domáhá-li se dovolatel revize řešení několika otázek (ať již hmotného nebo procesního práva), musí ve vztahu ke každé z nich vymezit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti, neboť není úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední. Vždy musí jít o takovou právní otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci skutečně založen.
Při zpochybnění právních závěrů odvolacího soudu, že nepředání či nepředložení pravomocného usnesení o dědictví není důvodem pro odstoupení od smlouvy, že důvod odstoupení sjednaný v návrhu realizační (kupní) smlouvě nemohl být důvodem pro odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí kupní, že nedostatečná dokumentace k předmětným nemovitostem není právní vadou, že jí nevznikl nárok na vrácení zálohy a že ji nesvědčí žádný ze smluvně sjednaných důvodů pro odstoupení od smlouvy od budoucí smlouvě, dovolatelka nevylíčila řádně v intencích §237 o. s. ř. přípustnost dovolání (tedy nesplnila povinnost uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání). Formulací, že právní otázky promítající se do zpochybněných právních závěrů „odvolací soud vyřešil nesprávně a mají být dovolacím soudem vyřešeny a posouzeny jinak“, není přípustnost dovolání v režimu §237 o. s. ř. řádně vymezena, neboť požadavek, aby dovolací soud posoudil právní otázky odlišně od odvolacího soudu významově neodpovídá tomu, aby dovolacím soudem ( již dříve ) vyřešená právní otázka byla ( nyní) posouzena jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013 ). Absence správného údaje o tom, v čem podle žalobkyně spočívá splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. správného vymezení přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř.), zatěžuje podání v těchto částech kvalifikovanou vadou, kterou již nelze odstranit.
Podstatou řádného vymezení přípustnosti dovolání z důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na právní otázce, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je nejen specifikace, o kterou právní otázku se jedná, nýbrž také označení rozhodnutí dovolacího soudu, od nichž se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). S námitkami, že odvolací soud rozhodl v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 385/2018, uzavřel-li, že jí nevzniklo právo odstoupit od smlouvy o smlouvě budoucí kupní, ačkoliv nemovitosti neměly vlastnosti, které si vymínila v textu „ Návrhu kupní smlouvy “, a že odvolací soud se při rozhodování odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 17/2014, pakliže absenci kolaudačních rozhodnutí nevyhodnotil jako právní vadu nemovitostí, žalobkyně sice formálně správně spojila jedno z kritérií přípustnosti dovolání, konkrétně odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu , avšak závěry přijaté v jí uváděných rozhodnutích dovolacího soudu na nyní projednávanou věc pro skutkovou odlišnost nedopadají a odvolací soud se tedy – logicky vzato – od nich nemohl odchýlit.
Přestože žalobkyně v dovolání výslovně uvádí, že jím brojí proti všem výrokům napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, proti nákladovému výroku žádné konkrétní výhrady neuplatnila; nadto dovolání proti výroku o nákladech řízení není podle §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. přípustné.
Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu