ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.3982.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 3982/2019-130
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) L. K. , bytem v XY, a b) F. H. , bytem v XY, obou zastoupených Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Vídeňská 546/55, proti žalované I. L. , identifikační číslo XY, se sídlem v XY, zastoupené JUDr. Pavlem Jiřičkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 227/20, o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 21 C 197/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 14 Co 23/2019-104, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 10. 2018, č. j. 21 C 197/2018-73, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali po žalované zaplacení částky 50.000,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení. Uzavřel, že žalobci s žalovanou a E. Z. (prodávající) uzavřeli dne 26. 4. 2017 rezervační smlouvu, jejímž předmětem byl závazek žalované zprostředkovat žalobcům uzavření kupní smlouvy – převod nemovitosti a závazek E. Z. a žalobců tuto kupní smlouvu na výzvu žalované obratem (nejpozději do 20. 5. 2017) uzavřít. V případě, že by žalobci na výzvu kupní smlouvu neuzavřeli, zavázali se žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši rezervačního poplatku (tj. částky 50.000,- Kč), který složili na účet žalované. Před uzavřením rezervační smlouvy žalobci věděli, že prodávaná nemovitost je zatížena zástavním právem a zákazem zcizení nebo zatížení zřízeným ve prospěch zástavního věřitele, který souhlasil se zřízením zástavního práva ve prospěch úvěrující banky žalobců a s vystavením potvrzení, že v případě vyplacení zástavním právem zajištěných pohledávek poskytne součinnost k výmazu zástavního práva a zrušení zákazu zcizení (po uhrazení jeho pohledávky). Zástavní věřitel podmínil výmaz zástavního práva předchozí úhradou svých pohledávek výplatou z kupní ceny. Ačkoliv žalovaná dne 16. 5. 2017 zaslala žalobcům návrh kupní smlouvy a vyzvala je ke sdělení termínu schůzky, nebyla kupní smlouva do konce platnosti rezervační smlouvy uzavřena. Žalovaná si tak započetla rezervační poplatek na sjednanou smluvní pokutu. Cituje znění §1746 odst. 2, §1785, §1786, a §2445 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), soud prvního stupně posoudil právní poměr mezi účastníky jako právní vztah z nepojmenované smlouvy podle §1746 odst. 2 o. z. Rezervační smlouva je platná a žalovaná splnila své povinnosti, které pro ni ze smlouvy plynuly. Jednání účastníků jednoznačně směřovalo k uzavření kupní smlouvy a žalovaná tak důvodně očekávala, že jí vznikne právo na dohodnutou odměnu. Žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 14 Co 23/2019-104, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Zdůraznil, že E. Z. sice v době uzavření rezervační smlouvy nebyla oprávněna převést vlastnické právo k nemovitostem, avšak tato skutečnost nezakládá sama o sobě neplatnost smlouvy ani nemožnost plnění podle §580 odst. 2 o. z. Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že sporná smlouva obsahuje - mimo závazku zájemce zaplatit peněžní částku na znamení svého zájmu o nabytí předmětu koupě – prvky smlouvy o smlouvě budoucí kupní ve smyslu §1785 o. z., neboť žalobci a E. Z. se zavázali bez zbytečného odkladu po vyzvání žalovanou nebo do dohodnuté doby (tj. do 20. 5. 2017) uzavřít kupní smlouvu ohledně konkrétně určené nemovitosti za dohodnutou kupní cenu. Rezervační smlouva není smlouvou zprostředkovatelskou, pouze na ni odkazuje, přičemž zprostředkovatelskou smlouvu uzavřeli jen žalovaná a prodávající E. Z. Strany rezervační smlouvy si dohodly, že poruší-li žalobci svůj závazek uzavřít kupní smlouvu, má žalovaná právo na zaplacení smluvní pokuty a může si na její úhradu ponechat zaplacený rezervační poplatek ve výši 50.000,- Kč; prodávající v té souvislosti vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10.000,- Kč. Rezervační smlouvou se žalovaná zavázala po dobu trvání rezervace nezprostředkovávat uzavření kupní smlouvy jinému zájemci, vykonávat činnost směřující k uzavření kupní smlouvy ve prospěch žalobců, zejména připravit nezbytné dokumenty k převodu nemovitostí. Naproti tomu se žalobci zavázali uzavřít kupní smlouvu s prodávající. Žalovaná ujednáním o smluvní pokutě tížící při porušení povinnosti žalobce měla racionální i legitimní důvod k utvrzení závazku žalobců uzavřít zprostředkovanou kupní smlouvu, neboť právo na odměnu za zprostředkování vzniká až v souvislosti s uzavřením kupní smlouvy. Takovým jednáním žalobců (neuzavřením kupní smlouvy) v situaci, kdy žalovaná měla povinnost po dobu rezervace nemovitosti nenabízet třetím osobám, ztratila příležitost je prodat. Odvolací soud uzavřel, že zavinění na neuzavření kupní smlouvy je nepochybně na straně žalobců, kteří ačkoliv jednali s žalovanou o obsahu smlouvy, ji neuzavřeli, přestože jim nic nebránilo tak učinit a nedošlo k žádné podstatné změně okolností.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále též „dovolatelé“) dovolání, které mají za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť podle jejich přesvědčení rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za takovou považují otázku, zda je třeba spornou trojstrannou rezervační smlouvu posuzovat tak, že jako celek zavazuje všechny smluvní strany ve všech jejích ustanoveních, přestože jednotlivá ustanovení smlouvy stanoví práva a povinnosti jen některým smluvním stranám, vztaženo k povinnosti žalobců uzavřít na výzvu žalované kupní smlouvu s prodávající a zajištění této povinnosti smluvní pokutou ve prospěch zprostředkovatelky. V té souvislosti se domnívají, že závěr odvolacího soudu o platnosti ujednání o povinnosti žalobců vůči žalované zajištěné smluvní pokutou odporuje závěrům rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 32 Cdo 3337/2011, a ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 33 Cdo 694/2011, ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2575/2010, a jeho usnesení ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 1814/2008. S tímto odůvodněním navrhli zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit se závazným právním názorem k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srovnej §242 odst. 3 větu první o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce, ať již hmotného či procesního práva, a zda je tedy dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelé v dovolání označili.
Argumentují-li žalobci tím, že se odvolací soud při rozhodování odchýlil od závěrů jimi citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu, pomíjejí, že pro skutkovou odlišnost nemůže být rozsudek odvolacího soudu v rozporu s jejich nosnými důvody, zejména při posuzování existence tzv. hlavního závazku zajištěného smluvní pokutou a platnosti ujednání o smluvní pokutě v rezervační smlouvě uzavřené jako trojstranný kontrakt.
Navíc na řešení dovoláním formulované otázky závaznosti veškerých ujednání z rezervační smlouvy pro všechny strany smlouvy (tj. přiznanými právy či založenými povinnostmi) není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Určující pro závěr odvolacího soudu byla platnost ujednání o povinnosti žalobců na výzvu žalované uzavřít s prodávající E. Z. dohodnutou kupní smlouvu a zajištění této povinnosti smluvní pokutou. Platnost ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu při porušení povinnosti na výzvu uzavřít kupní smlouvu odvolací soud vyřešil v souladu s tím, jak tuto otázku (jako předběžnou) vyložil Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4172/2019. V něm akceptoval ujednání ve smlouvě uzavřené mezi zprostředkovatelem, převodcem a zájemcem, podle něhož „nebude-li kupní smlouva uzavřena z důvodu porušení povinnosti zájemkyně, stala se blokační úhrada smluvní pokutou (§2048 o. z.), o níž se smluvní strany dohodly, že „bude rozdělena rovným dílem mezi převodce a zprostředkovatele.“ Řešení této otázky tak odpovídá rozhodovací praxi dovolacího soudu, a pro její řešení nemůže být dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu