ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.4019.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 4019/2019-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce F. R. , bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, advokátem se sídlem Plzeň, Veleslavínova 363/33, proti žalovanému R. K. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Zálišem, advokátem se sídlem Mariánské Lázně, Nádražní náměstí 299/8, o zaplacení 57 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 188/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 6. 2019, č. j. 64 Co 107/2019-260, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. 2. 2019, č. j. 14 C 188/2017-230, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 57 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 57 700 Kč od 27. 1. 2017 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Plzni (odvolací soud) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „ napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, v důsledku čehož napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci “. Za otázku hmotného práva, na níž závisí napadené rozhodnutí, označil „ posouzení, zda relativně rozdílné projevy vůle žalobce a žalovaného, lze právně zhodnotit jako uzavření ústní smlouvy o dílo splňující podstatné náležitosti smlouvy o dílo ve smyslu ust. §2586 a násl. občanského zákoníku, i za situace, kdy mezi smluvními stranami nebyl určitě a srozumitelně sjednán předmět díla a zároveň nebyla mezi stranami určitě a srozumitelně sjednána ani cena za dílo “. Odvolacímu soudu vytýká, že „ na dokazováním zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávně ust. §2586 občanského zákoníku, jež vymezuje podstatné náležitosti smlouvy o dílo ve spojení s ust. §1725 občanského zákoníku a ust. §1740 občanského zákoníku vymezující znaky přijetí nabídky “.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Podle §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalobce se žalobou domáhal slevy z ceny díla. Tvrdil, že žalovaný pro něj provedl dílo, jehož součástí bylo (mimo jiné) i zhotovení terasy u rodinného domu žalobce, u níž opakovaně reklamoval vadu spočívající v poklesu dlažby, žalovaný dvakrát terasu opravoval, třetí reklamaci odmítl. Žalovaný v průběhu řízení nezpochybňoval, že dílo (zhotovení terasy) provedl, podané žalobě oponoval tvrzením, že smlouvu o dílo neuzavřel se žalobcem, nýbrž s jeho matkou, že dílo (terasa) bylo provedeno řádně a že za vytknutou vadu neodpovídá. Odvolací soud se proto zabýval sporným tvrzením ohledně toho, s kým žalovaný smlouvu o dílo uzavřel, a dále tím, zda žalovaný jako zhotovitel za reklamovanou vadu odpovídá. Přitakal závěru soudu prvního stupně, který po vyhodnocení v řízení provedených důkazů uzavřel, že smlouvu o dílo, jejíž součástí bylo zhotovení terasy u rodinného domu žalobce, uzavřel žalovaný se žalobcem, a že příčinou vytknuté vady (pokles dlažby terasy) bylo vadné provedení zhotovitelem, který terasu provedl technicky i konstrukčně nedostatečně.
Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého při právním posouzení věci vyšel odvolací soud. Argumentuje-li žalovaný v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom smyslu, že vyšel-li by odvolací soud z úplně a správně zjištěného skutkového stavu věci (tj. z jeho skutkové verze, že smlouva, podle níž se zavázal zhotovit pro žalobce dílo spočívající ve zhotovení terasy, uzavřena nebyla), musel by nutně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy uzavřít, že žalobci nárok na slevu z ceny díla nevznikl. Správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze poměřovat námitkami, které vycházejí z jiného než odvolacím soudem zjištěného skutkového stavu, a to i kdyby šlo o námitky právní. Skutkový základ sporu nelze v dovolacím řízení s úspěchem zpochybnit; nesprávná skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).
Staví-li dovolatel svoji dovolací argumentaci na tvrzení, že k řádnému uzavření smlouvy o dílo nedošlo, neboť „ nelze učinit jednoznačný závěr o tom, co mělo být předmětem díla “, pak přehlíží, že v průběhu nalézacího řízení skutečnost, že ke sjednání smlouvy o dílo spočívající ve zhotovení terasy, jejíž vady jsou předmětem sporu, nijak nezpochybňoval. Žalovaný ve vztahu ke zhotovení terasy toliko namítal, že objednatelem nebyl žalobce, ale jeho matka, což bylo provedeným dokazováním vyvráceno. To, že dotyčné dílo (resp. jeho část spočívající ve zhotovení terasy - v kontextu toho, že se dílo zjevně sestávalo z vícero částí) provedl žalovaný, vyplynulo i z provedeného dokazování. Zjištění, zda k (platnému) uzavření smlouvy o dílo došlo i ohledně jiných částí díla, není pro projednávanou věc (jejímž předmětem je posouzení odpovědnosti za vady terasy) určující. Z uvedeného důvodu jsou též nepřiléhavé odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 4262/2011, ze dne 10. 7. 2017, sp. zn. 32 Cdo 1626/2017, a ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1745/2018.
Dovolatelem tvrzený předpoklad přípustnosti dovolání, tj. odchýlení se od rozhodovací praxe dovolacího soudu, tak není naplněn a lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu