ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.514.2021.3
sp. zn. 33 Cdo 514/2021-123
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně České spořitelny, a.s. , se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, proti žalované K. D. , bytem XY, zastoupené Mgr. Štěpánem Ciprýnem, advokátem se sídlem Praha, Rumunská 1720/12, o zaplacení 426 217,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 6/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 24. 11. 2020, č. j. 47 Co 145/2020-93, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, ze dne 24. 11. 2020, č. j. 47 Co 145/2020-93, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 2. 2020, č. j. 19 C 6/2020-29, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 11. 2020, č. j. 47 Co 145/2020-93, potvrdil rozsudek ze dne 24. 2. 2020, č. j. 19 C 6/2020-29, kterým Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 426 217,11 Kč s úrokem z úvěru ve výši 6,9% ročně z částky 397 289,26 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 397 289,26 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., majíc za to, že odvolací soud splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání odvolací soud vyhodnotil v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 1325/2004, neboť z žaloby se nepodávají skutkové okolnosti podstatné pro rozhodnutí o oprávněnosti uplatněného nároku.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., dále jen „o. s. ř.“).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání v dané věci je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud právní otázku (splnění předpokladů pro vydání rozsudku pro zmeškání), na níž své rozhodnutí založil, vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Rozsudek pro zmeškání (tzv. kontumační rozsudek) je zvláštním druhem rozsudku. Je to typický institut klasického civilního procesu sporného, v němž jsou vydávána deklaratorní rozhodnutí o právech a povinnostech, jimiž účastníci mohou volně mimoprocesně disponovat. Jde o rozsudek pojatý jako sankce za nedostavení se k soudu. Sankce spočívá v tom, že soud rozhoduje v nepřítomnosti strany, která se bez omluvy nedostavila (zmeškala), a vychází ze skutkových tvrzení té strany, která je dbalá a dostavila se. Rozsudek pro zmeškání tedy nevychází ze skutkového stavu zjištěného soudem, neboť zde platí fikce, že tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech (skutková tvrzení) se považují za nesporná a soud na jejich základě rozhoduje; tím odpadá dokazování a soud bere za základ svého rozhodnutí skutečnosti pouze tvrzené.
Podmínka důvodnosti uplatněného nároku je splněna tehdy, je-li možné pokládat tvrzení žalobce obsažená v žalobě za nesporná, jinými slovy obsahuje-li žaloba skutková tvrzení o všech okolnostech, které jsou významné pro právní posouzení věci podle hmotného práva (srovnej Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1052). Základem pro vydání rozsudku pro zmeškání proto mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 15 Co 437/94, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 45/1996).
Již ve svém usnesení ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2228/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2000, pod číslem 79, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že okolnost, že důkazy způsobilé prokázat žalobní tvrzení o skutkových okolnostech, nebyly k žalobě připojeny nebo v ní označeny, nemá vliv na úsudek soudu o tom, zda byly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání. Už sama okolnost, že se žalovaný nedostaví bez důvodné a včasné omluvy k prvnímu jednání, má při splnění ostatních předpokladů uvedených v §153b odst. 1 o. s. ř. za následek, že se skutková tvrzení obsažená v žalobě považují za nesporná. Soud na tomto základě rozhoduje rozsudkem pro zmeškání bez ohledu na to, zda žalobce předložil či označil důkazy k tvrzeným skutečnostem, a jaký byl obsah nabízených důkazů (srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2001, sp. zn. 20 Cdo 1547/99).
Výklad podávaný soudní praxí je jednotný potud, že základem pro vydání rozsudku pro zmeškání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá. Neúplná tvrzení, z nichž takový závěr odvodit nelze, nebo tvrzení, která jsou s žalobním návrhem (tzv. petitem) v rozporu, neumožňují vyhovět návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání.
V daném případě žalobkyně v žalobě tvrdila, že jako věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši 414 888,- Kč úročený 6,9 % ročně, k tomu měla žalovaná hradit „další ceny za případné služby“. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit formou měsíčních splátek po 5 210,-Kč, úvěr však řádně nesplácela a ocitla se v prodlení s úhradou tří splátek, případně prodlení jedné splátky v době delší tří měsíců, žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný, o čemž žalovanou informovala. Žalovaná částka představuje „jistinu ve výši 397 289,26 Kč, řádný úrok ve výši 20 102,34 Kč a úrok z prodlení ve výši 8 825,51 Kč“; dále věřitelka nárokuje příslušenství tvořené smluvním úrokem 6,9 % ročně a zákonným úrokem z prodlení, kdy „oboje běží dnem 20. 11. 2019“ a základ tvoří jistina ve výši 397 289,26 Kč. Z uvedených tvrzení žalobkyně nevyplývají všechny okolnosti, které jsou významné pro právní posouzení věci podle hmotného práva; žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a byla v prodlení se třemi splátkami, resp. s jednou splátkou po dobu delší tří měsíců, aniž konkrétně toto prodlení blíže specifikovala (tedy v jaké výši a zejména od kdy); dále uvedla, že úvěr tzv. zesplatnila s tím, že požaduje úhradu jistiny, řádného úroku a úrok z prodlení, u nichž uvedla toliko jejich kapitalizovanou výši, aniž blíže specifikovala, co tyto jednotlivé nároky představují - tedy z čeho se skládá (co tvoří) „jistina úvěru“ (zda jde pouze o nesplacenou část úvěru nebo jestli ji tvoří například i zmíněné „další ceny za případné služby“ apod.), k čemu se vztahuje a co tvoří „řádný úrok“, a konečně - k čemu a za které období se vztahuje požadovaný „úrok z prodlení“. V žalobě uvedená tvrzení nejsou pro hmotně právní posouzení všech žalobou uplatněných samostatných nároků dostačující, tudíž základní předpoklad pro vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b odst. 1 o. s. ř. naplněn nebyl.
Lze uzavřít, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil; protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud také toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 o. s. ř.).
Soudy jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
S ohledem na výsledek řízení Nejvyšší soud již nerozhodoval samostatně o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného rozhodnutí.
O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 3. 2021
JUDr. Pavel Horňák
předseda senátu