ECLI:CZ:NS:2021:33.CDO.764.2019.1
sp. zn. 33 Cdo 764/2019-338
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobců a) D. N. a b) B. N. J. , obou XY, zastoupených JUDr. Lukášem Duffkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, proti žalovaným 1) L. S. a 2) V. S. , oběma XY, zastoupeným Mgr. Jakubem Mulačem, advokátem se sídlem v Hostivici, Cedrová 1975, o zaplacení 613.175,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 10 C 250/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2018, č. j. 24 Co 165/2018-302, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 13.406,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Lukáše Duffka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 5. 2018, č. j. 10 C 250/2017-242, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům částku 613.175,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 17. 7. 2017 do zaplacení (výrok I.), ohledně částky 286.825,- Kč žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.).
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 10. 2018, č. j. 24 Co 165/2018-302, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se ve výroku I. zamítá žaloba v části úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 613.175,- Kč za dobu od 17. 7. 2017 do 31. 8. 2017, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (dále též „dovolatelé“) dovolání, které považují za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Za takovou otázku považují posouzení, „zda lze považovat dřevokaznou houbu u starých staveb za běžné opotřebení, nebo zda se jedná o vadu.“ V této souvislosti poukazují na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010, a ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 33 Cdo 274/2017, ve kterých má být tato otázka posouzena rozdílně, což má za následek nemožnost předvídat soudní rozhodnutí a porušení principu legitimního očekávání.
Podle §237 o. s. ř. (srovnej čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení §241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena.
Podle soudu prvního stupně i soudu odvolacího bylo pro posouzení otázky, zda se jedná o běžné opotřebení či již jde o vadu, významné, že stavba je roubenkou starou přibližně 120 let. V takovém případě, lze projevy napadení dřevokaznou houbou v dané lokalitě obvykle předpokládat. Je nicméně nutné přihlédnout také k rozsahu napadení, a to i ve vztahu ke stavu a údržbě konkrétního objektu. V daném případě se podle znaleckého posudku dřevomorka v objektu nacházela v terminálním stadiu a v mnohem větším rozsahu, než je u daných staveb obvyklé . Objekt byl navíc dle prodávajícího řádně udržovaný, v minulosti prošel několika stavebními úpravami a modernizacemi (nová podlaha, úprava oken, nátěr chalupy a střechy) a zvenku působil velmi dobře; vzhledem k charakteru stavby, její poloze a stáří, tak nelze výskyt dřevomorky v takovém rozsahu považovat za projev běžného opotřebení, ale jde o vadu věci ve smyslu ustanovení §2099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
Ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 896/2010 šlo o situaci, kdy byl předmětem prodeje 90 let starý dům, který neprošel žádnou rekonstrukcí a byl na samé hranici životnosti. Z tohoto důvodu bylo jeho podmáčení spodní vodou vlivem nedostatečné izolace a napadení některých trámů dřevokazným hmyzem posouzeno jako projev běžného opotřebení a nikoli jako vada věci. Naproti tomu ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 33 Cdo 274/2017 šlo o situaci, kdy předmětem prodeje byl sice dům starý více než 100 let, který nicméně prošel rekonstrukcí střechy, fasády, oken, dveří a interiérů, a bylo provedeno zateplení. Žalobkyně se v tomto případě domáhala práv z vadného plnění z důvodu napadení dřevěné stropní konstrukce dřevokazným hmyzem a dřevokaznou houbou dřevomorkou. Vzhledem k tomu, že tento dům prošel rekonstrukcí, která měla prodloužit jeho životnost, dospěl soud k závěru, že se nejedná o běžné opotřebení, nýbrž o vadu. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že závěry, které přijal Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 896/2010 a v usnesení sp. zn. 33 Cdo 274/2017, nemohou být v rozporu, neboť vycházely z odlišného skutkového stavu. Tuto skutečnost nicméně připouští i sami dovolatelé, když ve svém dovolání uvádí, že „jediným rozdílem ve skutkovém stavu u předmětných judikátů jsou provedené rekonstrukční práce.“
Dovoláním zpochybněný závěr dovolatelé staví na vlastní skutkové verzi (v rozporu s tím, jak byl skutkový stav věci zjištěn oběma soudy). Závěry rozsudku ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 896/2010, do poměrů souzené věci nedopadají, neboť v nyní řešené věci prošla stavba několika úpravami a rozsah napadení dřevomorkou byl větší, než je u obdobných objektů běžné.
Pro úplnost – mimo důvod, který vedl k odmítnutí dovolání – nutno uvést, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 28. 1. 2021
JUDr. Václav Duda
předseda senátu