ECLI:CZ:NS:2021:4.PZO.2.2021.1
4 Pzo 2/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021 návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podaný odsouzeným B. N. , nar. XY, bytem XY, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 10/2016, a rozhodl takto:
Podle §314n odst. 1 tr. ř. příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 21. 3. 2012 sp. zn. V 49-2/2012 – Nt 4049/2012, nebyl porušen zákon .
Odůvodnění:
Dne 13. 2. 2021 byl Nejvyššímu soudu prostřednictvím zvolené obhájkyně doručen návrh odsouzeného B. N. na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 21. 3. 2012 pod sp. zn. V 49-2/2012 – Nt 4049/2012, když v rámci později označené skupinové trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 10/2016 rozsudkem tohoto soudu ze dne 19. 7. 2018, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019 sp. zn. 3 To 22/2019, byl jmenovaný uznán vinným zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou, k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností na deset let a k trestu propadnutí náhradní hodnoty (ve výroku uvedených motorových vozidel a finančních prostředků). Uvedená rozhodnutí soudů též zavazují obviněné včetně B. N. k povinnosti nahradit způsobenou škodu.
Úvodem svého návrhu odsouzený B. N. (dále jen navrhovatel) uvedl, že mu Městským soudem v Praze byla zaslána informace ze dne 18. 8. 2020 o provedeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu tel. čísla XY podle příslušných ustanovení trestního řádu, přičemž byl navrhovatel poučen o možnosti podat k Nejvyššímu soudu tento návrh. Dále uvedl, že dne 3. 10. 2011 byly policejním orgánem zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a povinné platby podle §240 odst. 1 a odst. 3 tr. zákoníku, jehož se měly dopustit osoby, které jednaly za společnost P., IČ: XY nebo osoby, které tuto společnost ovládaly. Ze spáchané trestné činnosti byli podezřelí J. P., P. H., F. M. a B. N., tedy navrhovatel. Rovněž uvedl, že dne 15. 3. 2012 byl policejním orgánem podán návrh k postupu podle §88 tr. ř. V něm je mj. dán podnět k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu kromě dalších zde uvedených tel. čísel a osob i na tel. číslo XY registrované na společnost L. B. P. uživatel B. N. V odůvodnění je pouze odkaz na to, co uvedly „… dvě nezávislé osoby, viz úřední záznam …“ a konstatování, že tento postup dle §88 trestního řádu je nezbytný k odhalení a zadokumentování trestné činnosti, objasnění jednotlivých personálních vazeb a stanovení trestní odpovědnosti jednotlivých, na trestné činnosti se podílející osob. Dne 20. 3. 2012 podala státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze u Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci spol. P. na tel. stanice uvedené v podnětu policie, tedy i na tel. stanici užívanou B. N. Obvodní soud pro Prahu 4 návrhu Vrchního státního zastupitelství v Praze vyhověl a dne 21. 3. 2012 vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, mimo jiné, také pro telefonní číslo XY, a to na dobu od 21. 3. 2012 do 21. 7. 2012. Argumentace soudu, který příkaz vydal, je prakticky totožná s obsahem návrhu VSZ a je zjevné, že soud vůbec nezkoumal, kdo je majitelem jednotlivých telefonních stanic a z jakých dosud zjištěných skutečností plyne, že povolenými odposlechy budou zjištěny okolnosti důležité pro trestní stíhání. Jediným důkazem či poznatkem pro povolení odposlechů se staly dva úřední záznamy od „dvou nezávislých osob“. Jde o úřední záznamy – záznamy z jednání, které, jak se posléze ukázalo, oba vyhotovil plukovník V., tedy policista, který se v počátku vyšetřování velmi angažoval, a jednou z nezávislých osob má být osoba označená jako „zdroj“ a druhou tzv. „neztotožněná osoba“. Tedy tvrzení dvou zcela neoznačených a nekonkretizovaných osob či subjektů.
Navrhovatel zdůraznil své pochybnosti o obsahu pravdivosti oněch úředních záznamů a poukázal na to, že podle data jejich vyhotovení měly být pořízeny před zahájením trestního řízení a tyto záznamy z jednání proto opravdu nelze použít v trestním řízení jako důkaz. K tomu poznamenal, že uvedené materiály byly do trestního spisu zařazeny až v září 2015, tedy nikoli v březnu 2012 a obhajoba se s nimi neměla možnost dříve seznámit. Přesto byly tyto záznamy z jednání použity jako zásadní důkazy k povolení odposlechů navrhovatele a dalších osob. Navrhovatel dále uvedl, že nešlo o pravdivé tvrzení, pokud bylo v příkazu soudu v odůvodnění uvedeno, že popsaného jednání se měly dopustit osoby jednající za společnost P. ... a dále, že na základě spisového materiálu a již provedených odposlechů již bylo zjištěno, že shora uvedení uživatelé telefonních stanic se podílejí na prověřované trestné činnosti. V době vydání příkazu nebyl navrhovatel již více jak 1 rok a 7 měsíců jednatelem společnosti P. (podle záznamu v obchodním rejstříku výkon jeho funkce skončil ke dni 31. 8. 2010) a žádné jiné trestní stíhání proti němu vedeno nebylo a není.
Ohledně příkazu soudce také uvedl, že odposlechy byly povoleny na maximální možnou dobu 4 měsíců, přičemž podle názoru navrhovatele soud vůbec nic nezkoumal a ani se nijak podrobně nesnažil své rozhodnutí v tomto směru odůvodnit. Dále byly zaznamenány a uchovány odposlechy hovoru, který proběhl mezi klientem a jeho obhájcem, což by mělo být nepřípustné.
V souvislosti se shora uvedeným navrhovatel obecně zmínil, že konstantní judikatura naopak požaduje, aby příkaz k odposlechu byl písemný, odůvodněný, byl vydáván ve vztahu k určité osobě, vůči které je dáno důvodné podezření, a v odůvodnění musí být podrobně doloženo, o jaké skutečnosti se takový závěr opírá. Příkaz k odposlechu by měl být individualizován ve vztahu ke konkrétní osobě a měl by být výrazem efektivní soudní kontroly. To by se mělo projevit zejména tehdy, pokud návrh Vrchního státního zastupitelství v Praze podobná kritéria postrádá.
Pokud jde o další část návrhu na provedení přezkumu zákonnosti vydaného příkazu k odposlechu, tak v jeho bodech 7, 8, 10, 11 a 12 navrhovatel vznesl námitky, které směřují vůči procesnímu postupu v přípravném řízení a v řízení před soudem prvního stupně, případně vůči odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 49 T 10/2016, který o podané obžalobě v této trestní věci následně rozhodoval. Takové námitky ale nejsou přezkoumatelné v rámci přezkumné pravomoci Nejvyššího soudu v tomto řízení sui generis a proto zde ani nebudou zmiňovány.
V závěru tohoto svého podání proto učinil návrh, aby pokud Nejvyšší soud shledá příkaz soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2012 sp. zn. V 49-2/2012 – Nt 4049/2012 za vydaný v rozporu se zákonem, aby podle §314m odst. 1 tr. ř. svým usnesením porušení zákona vyslovil.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v daném případě naplněny podmínky pro přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle §314 l tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
Podle §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2, a to do šesti měsíců ode dne, kdy jí byla předsedou senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně označení soudu, který příkaz vydal, délce trvání odposlechu a data jeho ukončení.
Z trestního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 49 T 10/2016 plyne, že informaci o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu od předsedkyně senátu odsouzený B. N. obdržel dne 1. 9. 2020 (když písemnost byla vhozena do poštovní schránky). Jak již bylo zmíněno výše, uvedený návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl odsouzeným (prostřednictvím jeho obhájce) podán do datové schránky Nejvyššího soudu dne 13. 2. 2021. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že je odsouzený B. N. dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat příslušný návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu (neboť byl osobou odposlouchávanou) a že jeho návrh byl podán v zákonné lhůtě.
Nejvyšší soud přezkoumal obsah trestního spisu Městského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 49 T 10/2016, spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. Nt 4049/2012 (V 49-2/2012) a dále odpovědi Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, odboru daní 2. oddělení z 8. 1. 2021, přičemž dospěl k závěru, že shora označeným příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 21. 3. 2012 zákon porušen nebyl.
Podle §88 odst. 1 věty prvé, odst. 2 tr. ř., ve znění účinném do 30. 9. 2012, mohl být v přípravném řízení vydán soudcem příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, bylo-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, dále pro zde vyjmenované trestné činy nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
V daném případě je z předloženého spisového materiálu zřejmé, že dne 13. 10. 2011 bylo orgány Policie ČR, útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, odboru daní, výnosů a praní peněz, podle §158 odst. 3 tr. ř. zahájeno trestní řízení ve věci podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 6. 2016). Pachateli tohoto zločinu přitom bylo možno uložit trest odnětí svobody na pět až deset let. Jednalo se tedy o trestný čin podřaditelný pod ustanovení §88 odst. 1 tr. ř. a použití opatření v podobě odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo obecně přípustné.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. Nt 4049/2012 vyplývá, že dne 21. 3. 2012 byl u tohoto soudu podán státní zástupkyní Vrchního státního zastupitelství v Praze návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a to mimo jiné na telefonní stanici č. XY, registrovanou na společnost L. B. P., IČ XY, se sídlem XY, užívanou B. N., nar. XY. V tomto návrhu je konstatováno, že policií byly zahájeny úkony trestního řízení na základě vlastního šetření a trestního oznámení Ministerstva financí ČR pro podezření ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, kterého se měly dopustit osoby jednající za společnost P., nebo tuto společnost ovládající, tím, že ve zdaňovacím období od 4. čtvrtletí roku 2010 do července 2011 v úmyslu zkrátit daňovou povinnost společnosti P., dovezly pro tuto společnost z jiného členského státu – Rakouska – od společnosti OMV Česká republika, s. r. o., minerální oleje. Dodávky byly dopravovány přímo odběratelům těchto olejů společnostem Tank ONO, s. r. o., KONT FUEL DISTRIBUTION, P. H., ABC TIP KONTAKT, s. r. o., JASA trans., s. r. o., FRIKON, s. r. o., případně dalším společnostem. Společnost P. sloužila při těchto dovozech pouze jako fakturační mezičlánek, na kterém mělo dojít k umělému snížení cen minerálních olejů následkem plánovaného a předpokládaného neuhrazení DPH, zatímco spotřební daň z uvedených minerálních olejů byla uhrazena prostřednictvím oprávněného příjemce. Z písemného dodatku zaslaného ministerstvem financí bylo dále zjištěno, že poté co společnost P. utlumila svoji činnost, na její místo nastoupila společnost V., k jejímž účtům má dispoziční oprávnění I. P., která pro účely komunikace s bankou a internetového bankovnictví uvedla uvedená telefonní čísla. Z dosud provedeného šetření a vyhodnocení obsahu již povolených odposlechů telefonického provozu bylo zjištěno, že se trestná činnost vyvíjí a obměňuje a firmy, jejichž prostřednictvím dochází ke krácení daně, jsou postaveny na tzv. bílých koních. Prověřovanou trestnou činnost by přitom měl řídit E. V. a s ním spolupracující M. B., který jej zastupuje při bankovních transakcích. Dalším nejbližším spolupracovníkem E. V. by měl být B. N., dřívější jednatel společnosti P., který uzavřel smlouvu s OMV ČR, s. r. o. a krátce na to došlo ke změně statutárních orgánů této společnosti a ke zkrácení DPH. Další takovou osobou by měl být J. Š., jednatel společnosti V., která podle shromážděných důkazů měla nahradit v síti výše uvedených společností společnost P., která svou činnost s dovozy minerálních olejů ukončila. Vyhodnocením odposlechů také byly zjištěny kontakty mezi E. V. a M. B. a dosud neztotožněnou osobou, která komunikuje z telefonního čísla registrovaného na společnost P. K prověření jednotlivých personálních vazeb, rozkrytí fungování sítě společností, stanovení podílu jednotlivých osob na trestné činnosti, která se neustále vyvíjí a zejména k odhalení osob, které tuto trestnou činnost organizují, je nutný postup podle §88 odst. 2 tr. ř. Kromě jiného lze totiž předpokládat, že tímto postupem budou získány významné skutečnosti, které nelze získat jiným procesním způsobem, nebo by jejich dosažení bylo podstatně ztíženo.
Dne 21. 3. 2012 byl soudcem Obvodního soudu pro Prahu 4 vydán pod sp. zn. V 49-2/2012 – Nt 4049/2012 příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu několika účastnických stanic, mezi nimi XY uživatele B. N., a to na dobu od 21. 3. 2012 do 21. 7. 2012. Z odůvodnění příkazu pak vyplývají v podstatě stejné skutečnosti jako z podaného návrhu státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Kromě uvedení skutečnosti, že bylo zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu podle §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, je zde i popsána trestná činnost, k níž mělo docházet prostřednictvím osob jednajících za společnost P. a další společnosti v obchodním řetězci obchodujícím s pohonnými hmotami, přičemž ve sledovaném období 4. čtvrtletí 2010 až července 2011 mělo takto dojít v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty k dovozu pohonných hmot z Rakouska a k jejich následnému prodeji dalším obchodním společnostem, přičemž došlo ke zkrácení daňové povinnosti minimálně o 779.532.792 Kč. Na základě obsahu spisu a již provedených odposlechů bylo zjištěno, že uživatelé telefonních stanic (ohledně nichž byl podán návrh k jejich odposlechu, jemuž soudce vyhověl) se podílejí na prověřované trestné činnosti (tzv. „bílí koně“). Dále soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 konstatoval, že návrh je důvodný, neboť lze předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu uvedených účastnických stanic mohou být zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, které je vedeno pro zvlášť závažný zločin (§88 odst. 1 tr. ř.). Doba odposlechu pak byla stanovena podle návrhu státní zástupkyně počínaje dnem rozhodnutí soudu a to v souladu s ustanovením §88 odst. 2 tr. ř.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud shledal, že vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudcem Obvodního soudu pro Prahu 4 v této trestní věci neodporovalo podmínkám obsaženým v tehdy platném ustanovení §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. V té době již byly policejním orgánem vedeny úkony trestního řízení, které bylo zahájeno pro podezření z trestného činu, jehož horní hranice trestní sazby dokonce překračovala hranici vyžadovanou zákonem.
Příkaz musí být individualizován ve vztahu ke konkrétní osobě, která je uživatelem telefonní stanice. Pokud tato skutečnost nevyplývá ze zjištění, že se jedná o majitele telefonní stanice, musí být zdůvodněno, na základě jakých zjištění je dovozováno, že ji má v držení a že ji skutečně používá, nebo ji v minulosti v nikoliv nepodstatné míře používala, a že tak bude s vysokou pravděpodobností činit i v budoucnu (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06). V příkazu bylo konkretizováno jak zařízení, tak i osoba jeho uživatele. Zde je třeba zdůraznit, že zákon hovoří jasně o osobě uživatele zařízení, nikoli o jeho majiteli, takže pokud lze v postupně učiněných návrzích policejního orgánu a státní zástupkyně zaznamenat některé rozdílnosti v subjektu, na nějž byla tel. stanice zmíněného čísla registrována, nejedná se o žádný podstatný nedostatek. To dal také najevo soudce obvodního soudu ve svém příkazu k odposlechu, když se v něm správně omezil na uvedení osoby uživatele, jímž byl B. N. Za nepodstatnou pak lze označit určitou významovou nesrovnalost týkající se vyjádření účasti tzv. „bílých koní“ na prověřované trestné činnosti a to při učinění vzájemné konfrontace návrhu státní zástupkyně a vydaného příkazu k odposlechu. Pokud jde o dobu povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, tak ta byla stanovena na čtyři měsíce, čili i v tomto ohledu byla litera zákona dodržena. Jistým nedostatkem je to, že maximální možná délka povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyla blíže zdůvodněna. Avšak s ohledem na rozsah a povahu trestné činnosti, jakož i větší, dosud neupřesněný počet na ní zainteresovaných osob, pak stanovenou čtyřměsíční lhůtu k provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze označit za neadekvátní.
Pro úplnost lze uvést, že formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.
K naplnění náležitostí a dostatečnosti odůvodnění příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 3. 2012 sp. zn. V 49-2/2012 – Nt 4049/2012, Nejvyšší soud konstatuje následující. V daném příkazu jsou uvedeny uživatelské adresy (telefonní čísla), osoby jejich uživatelů i doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (která není delší než čtyři měsíce). Trestný čin, pro který bylo zahájeno trestní řízení je trestným činem ve smyslu §88 odst. 1 tr. ř. Ačkoliv je předmětný příkaz oproti návrhu státní zástupkyně stručněji zdůvodněný, především co se týče popisu zjištěných skutkových okolností, z odůvodnění je patrno, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 návrh státní zástupkyně i přiložený spisový materiál přezkoumal, na základě čehož dospěl následně k závěru o důvodnosti tohoto návrhu. Podstatné je, že konkrétní skutkové okolnosti jsou uvedeny právě ve zmiňovaném návrhu státní zástupkyně, jakož i v podnětu policejního orgánu ze dne 15. 3. 2012, č. j. V36-6/2011-OKFK/14-C. V odůvodnění příkazu nechybí ani konstatování, že prostřednictvím odposlechu mohou být zjištěny významné skutečnosti pro trestní řízení. Za vadu posuzovaného příkazu by bylo možno označit absenci vysvětlení, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinými prostředky, popř. že by to bylo možné jen za podstatně ztížených podmínek. Jsou v něm dále obsaženy v té době známé konkrétní skutkové okolnosti, které vydání příkazu odůvodňují, současně je ale pravdou, že v rámci předmětné trestné činnosti mohlo být blíže popsáno postavení a úloha uživatelů jednotlivých stanic, jejichž odposlech byl povolen, pokud to ale v té době již bylo možné. Ve spojení s obsahem návrhu státní zástupkyně a policejního spisu, který k němu byl v podobě neutajované přílohy přiložen, však lze dospět k závěru, že závažnost podkladů, které byly pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v přípravném řízení shromážděny a jež měl soudce při posuzování důvodnosti podaného návrhu k dispozici, nesporně odůvodňovala použití i takovéhoto invazivního prostředku vstupujícího do ústavně zaručeného práva jednotlivce v podobě práva na utajení dopravovaných zpráv (v daném případě telefonní komunikace). Nejvyšší soud proto i při vědomí, že ačkoli některé formální atributy vážící se především k obsahu odůvodnění přezkoumávaný příkaz k odposlechu postrádá, konstatoval, že jeho vydáním zákon porušen nebyl, jelikož společenský zájem na odhalení a objasnění této závažné trestné činnosti a ztotožnění jejích pachatelů byl nanejvýš legitimním důvodem k vydání takového opatření.
Ohledně námitky navrhovatele, že jediným důkazem pro povolení odposlechů se staly dva úřední záznamy od „dvou nezávislých osob“, resp. tvrzení dvou zcela neoznačených a nekonkretizovaných osob či subjektů, Nejvyšší soud uvádí následující.
Z ustanovení §158 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že policejní orgán je povinen učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele. K tomu pak využívá vlastních poznatků, trestních oznámení i podnětů jiných osob a orgánů. Mezi vlastní poznatky lze jistě zahrnout i takové, jež vyplynou z kontaktů s osobami v rámci tzv. operativního šetření, jež ale velmi často nechtějí a z taktických důvodů ani nemohou být otevřeně ztotožněny. O to větší odpovědnost pak ale na sebe bere policejní orgán, pokud z takovýchto informací hodlá při svém dalším postupu vycházet a dokonce o ně opřít svůj podnět k návrhu na povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Za takovou informaci, resp. poznatek pak lze označit výsledek jednání policejního orgánu s osobami, k nimž došlo ve dnech 22. 12. 2011, 12. 1. 2012 a 23. 1. 2012, přičemž z obsahu záznamu o těchto jednáních vyplývá, že osobou podílející se na šetřené trestné činnosti je B. N. Jestliže policejní orgán v daných souvislostech následně označil odposlech telefonní stanice užívané B. N. za nezbytný pro objasnění této závažné trestné činnosti včetně označení konkrétních pachatelů podílejících se na jejím páchání, nebyl důvod takový návrh, zjevně akceptovaný i státní zástupkyní, zamítnout. Okolnost, že takový poznatek sám o sobě nelze v rámci následného trestního řízení – stíhání použít jako důkaz, na věci nic nemění.
Pokud navrhovatel dále uvedl, že byly zaznamenány a uchovány odposlechy hovoru, který proběhl mezi klientem a jeho obhájcem, což by mělo být nepřípustné, lze uvést, že tato námitka je vznesena pouze obecně a paušálně bez jakékoli bližší konkretizace.
Proto lze pouze konstatovat, že podle §88 odst. 1 tr. ř. je provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že zákon má v daných souvislostech nesporně na mysli zničení záznamu odposlechu a nepoužití takových informací ve věci, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařízen.
Pokud jde o výhrady, jež jsou namířeny proti postupu orgánů činných v trestním řízení, tak těmito (ostatně jak již bylo uvedeno výše) se Nejvyšší soud v tomto řízení nezabýval a zabývat ani nemohl.
Vzhledem ke všem výše uvedeným zjištěním a závěrům pak Nejvyšší soud shledal, že přezkoumávaný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán a jeho provedení bylo v souladu s podmínkami tehdy platného ustanovení §88 odst. 1, 2 tr. ř., a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu