ECLI:CZ:NS:2021:4.PZO.3.2021.1
sp. zn. 4 Pzo 3/2021-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 návrh V. R., nar. XY, bytem XY, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 2. 3. 2012, sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V (V 97/2012), a podle §314n odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Podle §314n odst. 1 tr. ř. příkazem soudce Okresního soudu v Ostravě dne 2. 3. 2012, sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V (V 97/2012) k nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně navrhovatele V. R. nebyl porušen zákon .
Odůvodnění:
1. Dne 16. 3. 2021 byl Nejvyššímu soudu doručen podle §88 odst. 8 tr. ř. návrh V. R. (dále jen „navrhovatel“) na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který vydal soudce Okresního soudu v Ostravě dne 2. 3. 2012 pod sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V (V 97/2012), neboť jím byl porušen zákon. V návrhu navrhovatel rozporuje splnění zákonných a judikaturou předpokládaných náležitostí pro jeho vydání, když nebyl řádně odůvodněn – neodkladnost úkonu, nezbytnost úkonu, a to po věcné stránce, když neodkladnost úkonu nebyla patrná ani z příslušného spisového materiálu. Odůvodnění příkazu dle jeho názoru nesplňuje zákonná kritéria stanovená v §88 tr. ř., přičemž navrhovatel odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06. Navrhovatel namítá neuvedení konkrétních skutečností, z nichž by vyplývalo důvodné podezření o páchání trestné činnosti jeho osobou, když je pouze odkazováno na konzultace mezi V. B. a T. H. stran mediálního vystoupení R. J. ve věci zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti v jeho věci, aniž by bylo uvedeno v jaké. Z tohoto nebylo možno dovodit, že by byl podezřelý ze spáchání jakékoliv trestné činnosti či jakoukoliv trestnou činnost páchal. Z příkazu není ani zřejmé, že by se soudce zabýval subsidiaritou daného operativního prostředku (dosáhnutí účelu jiným způsobem či podstatně ztížené). Nebyla ani zdůvodněna doba trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 4 Pzo 13/2016. Poukazuje na 822 listů utajovaných příloh a nečíslovaný počet listů v neutajované části spisu, jenž byl předložen soudci státním zástupcem společně s návrhem na odposlech v den, kdy byl vydán předmětný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Vyjadřuje přesvědčení, že tak obsáhlý spisový materiál nemohl soudce řádně prostudovat, aby si ověřil, zda tam jsou důkazy o jeho trestné činnosti. Ani státní zástupce v podaném návrhu nehovoří o jakékoliv jeho trestné činnosti. V podnětu policejního orgánu zmiňuje písařskou chybu v označení e-mailu a všeobecně známou skutečnost, že telefonní číslo a e-mailovou schránku používal jako vrchní státní zástupce. Příkaz dle jeho názoru nemůže obstát v rámci testu účinnosti trojí kontroly, když není patrné, jaká skutková podstata trestného činu měla být naplněna. Poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019, vydané v téže věci. Pokud jiné osoby hovoří o rozhodnutí Městského soudu v Praze, který zrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 13. 10. 2011, č. j. 633/2011-LO-SP/19 a rozhodnutí ze dne 21. 7. 2011, č. j. 138/2011-OJSZ, tak se jednalo o rozhodnutí, kterými byl odvolán z funkce vrchního státního zástupce, přičemž se jednalo o mediálně známou informaci.
2. V závěru navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §314l odst. 1 tr. ř. přezkoumal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 2. 3. 2012, sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V, a podle §314m odst. 1 tr. ř. vyslovil, že jeho vydáním k části vztahující se k jeho osobě byl porušen zákon v ustanovení §88 odst. 1 tr. ř.
3. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 10. 5. 2021, sp. zn. 1 NZP 2/2021, nejprve shrnuje návrh navrhovatele na přezkum a následně vyslovuje názor, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán s požadavky trestního řádu a s odůvodněním splňující požadované nároky na toto procesní rozhodnutí, přičemž poukazuje na str. 4 tohoto příkazu z pohledu uplatněné argumentace navrhovatele. Státní zástupce se následně vyjadřuje k návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který považuje za zcela dostatečný, neboť v něm jsou rozvedeny veškeré podstatné skutečnosti, kterými měl být podaný návrh odůvodněn, včetně uvedení uvažované právní kvalifikace vztahující se ke všem jednotlivým osobám, uvedení zjištěných skutečností, důkazů, včetně zdůvodnění neodkladnosti úkonu, subsidiarity a delší požadované doby trvání odposlechu. Stran rozsáhlosti přílohové dokumentace policejního spisu č. j. UOOZ-191/TČ-2012-6/32 uvádí, že sama o sobě nemůže vést k závěru o neověření nebo nenastudování přílohové dokumentace soudcem.
4. Podle ustanovení §314l odst. 1 tr. ř. na návrh osoby uvedené v §88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
5. Podle ustanovení §88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v §88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy jí byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
6. Nejvyšší soud se nejprve zabýval tím, zda návrh byl podán oprávněnou osobou, neboť návrh podle §88 odst. 8 tr. ř. nemůže podat kdokoliv, ale pouze osoba, která byla uživatelem telekomunikačního provozu, jehož údaje byly předmětem uvedeného příkazu. Pokud se týká pojmu telekomunikační provoz, tak se tím rozumí komunikace s využitím telefonu, telefaxu, mobilního telefonu, vysílačky, i jiného telekomunikačního zařízení, včetně zasílání zpráv elektronickou poštou. V příkazu se pak musí vždy uvést konkrétní zařízení, kterým byl telekomunikační provoz realizován, tak aby nemohlo být zaměněno s jiným zařízením, a z jehož provozu mají být předmětné údaje telekomunikačního provozu zjištěny.
7. Z pohledu řešení otázky, zda je navrhovatel osobou oprávněnou podat návrh na přezkum, je třeba vycházet z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř., které upravuje mimo jiné náležitosti příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Podle tohoto ustanovení, vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, pokud je známa. V praxi tedy mohou nastat dvě situace, a to že v příkazu je přímo uvedena totožnost uživatele telekomunikačního zařízení, kterého se předmětný příkaz týká nebo je pouze identifikováno telekomunikační zařízení, ohledně kterého se vydává (např. IMEI mobilního telefonu, číslo SIM karty, e-mailová schránka) a teprve následně v průběhu řízení je zjištěna totožnost uživatele tohoto telekomunikačního zařízení, když ani není vyloučena situace, že uživatele se nepodaří v průběhu trestního řízení vůbec ztotožnit, popř. že je dodatečně zjištěno, že telekomunikační zařízení užívala jiná osoba, než uvedená v příkazu. Z dikce ustanovení §88 odst. 2 tr. ř. lze dovodit, že k podání takového návrhu není oprávněn obviněný jako osoba, proti níž se trestní řízení vedlo, nýbrž návrh může podat jen uživatel telekomunikačního zařízení uvedeného v příkaze, popř. osoba, jejíž totožnost bude následně zjištěna v rámci trestního řízení za předpokladu, že byl oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení uvedeného v příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. Jinak vyjádřeno, návrh nemůže podat každá osoba, jejíž údaje o uskutečněném telekomunikačním provozu byly v rámci realizace tohoto příkazu zjištěny, ale pouze osoba, která byla oprávněným uživatelem telekomunikačního zařízení, kterého se uvedený příkaz týkal a která ho užívala v době odposlechu, když taková osoba může být osobou totožnou s obviněným, ale i osobou odlišnou.
8. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětný návrh u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou, na jehož účastnické číslo a účastnickou schránku (e-mail), jejichž byl v dané době oprávněný uživatel, byl vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě 6 měsíců ode dne 3. 10. 2020, když tímto dnem mu byla doručena informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž návrh byl podán dne 16. 3. 2021, tedy v zákonné lhůtě.
9. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání podaného návrhu navrhovatele.
10. Podle §88 odst. 1 tr. ř. platného v době rozhodování o vydání předmětného příkazu, bylo-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle §226 trestního zákoníku, porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až 4 trestního zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 trestního zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle §257 trestního zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle §258 trestního zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 trestního zákoníku nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazovala vyhlášená mezinárodní smlouva, mohl být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud bylo možno důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nebylo-li sledovaného účelu možno dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděl pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky.
11. Z předloženého spisového materiálu Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 9/2018 je pak zřejmé, že v dané věci bylo po zahájení úkonu trestního řízení (dále jen ZUTR) vedeno trestní řízení na osobu L. G. společně s dalšími, v té době dosud neustanovenými osobami, pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (trestní sazba 1 až 5 let, taxativně vyjmenovaný trestný čin v §88 odst. 1 tr. ř. účinný k 2. 3. 2012) a trestného činu sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku ( trestní sazba 6 měsíců až 3 roky, taxativně vyjmenovaný trestný čin v §88 odst. 1 tr. ř. účinný k 2. 3. 2012), trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (trestní sazba 2 roky až 6 let), u nichž byli podezřelými osobami R. J., T. H. a další doposud neustanovené osoby, dále pro podezření ze spáchání zločinu účasti na organizované skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku (trestní sazba 2 roky až 10 let), jíž se měli shora uvedené osoby dopustit, tedy pro trestný čin ohledně kterého z hlediska trestní sazby bylo možno odposlech podle tehdy platné právní úpravy povolit (zločin účasti na organizované skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku s trestní sazbou 2 roky až 10 let) a pro trestné činy explicitně a taxativně uvedené v §88 odst. 1 tr. ř. (zneužití pravomoci úřední osoby, sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě). Je pak nepochybné, že ve věci byla splněna podmínka, že bylo vedeno řízení o trestném činu, ohledně kterého je možno odposlechy povolit.
12. Současně bylo nezbytné zkoumat, zda byly splněny i další podmínky §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř., které stanoví předpoklady pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jeho náležitostí. Podle §88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce. Pokud se týká odůvodnění příkazu, tak v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu odůvodňují (včetně doby jeho trvání), dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, odůvodněna musí být i délka doby trvání odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu.
13. Formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené“ uvedenou v §88 odst. 1 tr. ř. zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v §2 odst. 4 tr. ř. tzv. subsidiaritu použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Platí tedy, že při nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být dán nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, ale musí být zvažováno, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků, vyžádáním listiny, znaleckým posudkem apod.
14. Nejvyšší soud z trestního spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 43 T 9/2018 zjistil, že Policie ČR, Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor zločineckých struktur, pod č. j. UOOZ-191/TČ/2012-200402 (V2-99/2012-UOOZ/V4) podal dne 28. 2. 2012 podnět k podání návrhu na vydání příkazu podle §88 odst. 1, odst. 2 tr. ř. pro podezření ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku na telefonní stanici XY a elektronické schránky e-mail XY na dobu 4 měsíců, jejichž oprávněným uživatelem byl navrhovatel. Podaný podnět policejního orgánu se týkal pouze navrhovatele, a byl veden ve věci podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku, z jehož spáchání byl podezřelý L. G. jako náměstek Vrchního státního zastupitelství v XY společně s dalšími dosud neustanovenými úředními osobami a dále z trestného činu sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku, trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, u nichž byli podezřelými osobami R. J., T. H. a další doposud neustanovené osoby, dále pro podezření ze spáchání zločinu účasti na organizované skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku, jíž se měli shora uvedené osoby dopustit, když L. G. byl podezřelý, že jako úřední osoba sám či společně s dalšími úředními osobami byl podezřelý z toho, že zneužíval své pravomoci k tomu, aby nemohla být Policii ČR řádně objasněna hospodářská trestná činnost související se státními zakázkami a privatizace letiště Ruzyně, když z jejíhož páchání byli právě podezřelí R. J. a T. H. a další nestanovené osoby. V podnětu bylo výslovně uvedeno, že provedeným operativním rozpracováním bylo zjištěno propojení osob L. G. a V. R. společně s dalšími osobami prověřovanými v trestní věci, tedy s T. H., I. R., M. M. a dalšími dosud neustanovenými osobami, a to buď přímo, nebo prostřednictvím L. G. nebo prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob, v souvislosti s působením ve funkci státních zástupců, ale mimo jejich pracovní činnost. Bylo odkazováno na již proběhlé odposlechy s krycími názvy BOBON-01,02,09, ze kterých bylo patrné, že L. G., T. H., I. R. a M. M. vzájemně komunikují a kooperují a domlouvají další strategii postupu a opatření směřujících k posílení pozice V. R. a L. G. na jejich postech v rámci státního zastupitelství. Oba měli být podle realizovaných odposlechů dostatečně motivováni, úkolování a z těchto odposlechů vyplývalo, že se přímo stýkají s dalšími prověřovanými osobami. Podle policejního orgánu navrhovanými odposlechy měly být zjištěny významné skutečnosti pro trestní řízení. Policejní orgán současně odůvodnil navrhovaný odposlech a záznam telekomunikačního provozu tím, že se jedná o úkon neodkladný ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř., neboť bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by jiným skrytým, utajeným způsobem nebylo možno zadokumentovat uvedenou trestnou činnost. Zjištěné skutečnosti měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatelů, přičemž podle policejního orgánu nesnesly odkladu do doby, než bude zahájeno trestní stíhání, neboť obsah hovorů není archivován. Účelu nebylo možno dosáhnout jinými méně invazivními způsoby a prostředky, protože v opačném případě hrozilo zmaření důkazů a nebezpečí jejich zničení.
15. Vlastní přezkoumávaný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán na základě obsáhlého a podrobného návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočka v Ostravě ze dne 1. 3. 2012 (viz č. l. 842). Stran navrhovatele je podstatná ta část jeho odůvodnění, v níž státní zástupce shrnuje dosud provedené prověřování, když odkazuje na odposlechy, které byly provedeny na základě již dříve povolených odposlechů, přičemž výslovně zmiňuje telefonický rozhovor, ve kterém podezřelý T. H. telefonicky komunikuje s P. D., který ho měl vyzývat, aby nepodržel P. s tím, že trestní věci které jsou předmětem dohledové činnosti uskutečňované VSZ XY na Městském státním zastupitelství v XY se týkají všech (str. 473 utajované části spisu). Dále odkazuje na rozhovor, ze kterého je zřejmé, že podezřelý T. H. je rovněž v kontaktu i s V. B., se kterým probíral vystoupení R. J. v televizní debatě, která měla následovat po zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti ve věci R. Navrhovatel v návrhu státního zástupce figuruje i ve spojitosti s podezřelým I. R., který v dříve uskutečněném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu uskutečnil hovory s podezřelými T. H. a M. M. a ze kterých bylo patrno, že tito měli informace ohledně odvolání podezřelého V. R. z funkce vrchního státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v XY rozhodnutím ministra spravedlnosti ze dne 13. 10. 2011 a 21. 7. 2011 a že tito podezřelí probírali s dosud neustanovenou osobou záchranu státních zástupců ,,na kterých dělají“. Z dalších hovorů a dalších důkazů v trestní věci bylo zřejmé, že I. R. dne 17. 2. 2012 hovořil buď s V. R. nebo L. G., kterému měl dávat zadání. Ve vztahu k osobě navrhovatele se v návrhu státního zástupce odkazuje i na skutečnost, že bylo zjištěno, že V. R. se schází s podezřelým M. M. (viz SMS navrhovateli ze dne 22. 8. 2011, č. l. 107 utajovaného spisu). V neposlední řadě státní zástupce poukazuje na hovor R. s neztotožněnou osobou ohledně vrácení R. do funkce. Zde je třeba zdůraznit, že v návrhu je odkazováno na skutečnosti, které byly zjištěny na podkladě již povolených odposlechů v jiných trestných věcech. Navíc je třeba konstatovat, že v návrhu byly i rozvedeny další skutečnosti, ze kterých bylo zřejmé propojení řady osob, a důvodné podezření ze spáchání shora uvedených trestných činů, včetně jejich vzájemných vazeb a toho, že tyto osoby komunikují utajeným způsobem. Všechny skutečnosti uváděné v návrhu státního zástupce, tedy nejen ty, které se měly týkat navrhovatele, měly odůvodňovat podezření ze spáchání mimo jiné trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku, což dokládá organizovanost skupiny – společenství osob, rozdělení funkcí a dělba činnosti, zaměření na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, když tehdy bylo ve vyhodnocení rovněž spáchání trestního činu sabotáže podle §314 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
16. Státní zástupce zároveň odůvodnil, z jakých důvodů považoval úkon za neodkladný ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) tr. ř., neboť podle jeho názoru bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze skrytým, utajeným způsobem zadokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky , jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími osobami, a ustanovit další dosud nezjištěné podezřelé. Předmětné skutečnosti měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatelů a nesnesly podle státního zástupce odkladu do doby, než bude zahájeno trestní stíhání, neboť hrozilo nebezpečí zničení důkazů či zmaření důkazů. Účelu nebylo možno dosáhnout jinými méně invazivními způsoby a prostředky. Stran navrhované doby státní zástupce uvádí, že kratší doba trvání odposlechu by nevedla k zjištění uceleného obrazu o páchání předmětné trestné činnosti, zejména zjištění všech osob podílejících se na této trestné činnosti. Státní zástupce ze shora uvedených důvodů navrhoval vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mimo jiné na účastnickou stanici XY a účastnickou schránku XY na dobu 4 měsíců. Zde se ještě sluší poznamenat, že součástí návrhu byly přílohy, které měli dokumentovat údaje uváděné v návrhu.
17. Z příkazu Okresního soudu v Ostravě dne 2. 3. 2012, sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V (V 97/2012) bylo zjištěno, že soudcem byl povolen odposlech a záznam telekomunikačního provozu mimo jiné mobilní telefonní stanice účastnického čísla XY, jehož uživatelem byl navrhovatel, což bylo v příkaze výslovně uvedeno a současně vysvětleno, proč lze za uživatele považovat navrhovatele, a rovněž na účastnickou schránku XY. Mimo to byly povoleny odposlechy ohledně dalších uživatelů, kteří byli výslovně uvedeni v návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a to J. G. a M. M.
18. Z odůvodnění příkazu je patrné, že soudce vyhodnotil dosud provedené prověřování a předložený spisový materiál, když vycházel z operativních poznatků, včetně poznatků zjištěných z jiných trestních řízeních, věci, v té době probíhající, podle nichž měl L. G. jako vrchní státní zástupce postupovat ve prospěch R. J. společně s jinými úředními osobami zneužívajíc své pravomoci plynoucí z pozice náměstka Vrchního státního zastupitelství v XY či neplnil povinnosti, které z jeho postavení vyplývaly, aby nemohla být řádně policejním orgánem objasněna hospodářská trestná činnost související především se státními zakázkami a privatizací Letiště Ruzyně, zakázkami hlavního města Prahy (např. zakázka na úklid Hlavního města Prahy) páchané R. J., T. H. a dalšími neustanovenými osobami v České republice, kdy tyto osoby požadovaly vysoké finanční částky v souvislosti se zadáváním veřejných zakázek, když sjednávali pro firmy přednost a výhodnější podmínky. Soudce rovněž zdůraznil skutečnost, že byly zjištěny kontakty podezřelého L. G. na J. H., která byly státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v XY, když tyto kontakty se týkaly trestních řízení souvisejících s osobami R. J., T. H. a dalších osob. Dále bylo odkazováno na zjištěné kontakty podezřelých osob, včetně jejich vzájemných kontaktů a toho, jakých trestních věcí se mají jejich kontakty týkat (např. zakázka na úklid Hlavního města Prahy, trestná činnost související s Ředitelstvím silnic a dálnic). Bylo konstatováno, že existuje důvodné podezření, že tyto osoby měly jednat jako organizovaná zločinecká skupina, která měla rozdělené role a měla působit dlouhodobě v oblasti páchané hospodářské trestné činnosti. V příkazu bylo odkazováno na konkrétní zjištěné skutkové skutečnosti, jež byly do doby vydání předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu provedeným prověřováním zjištěny. Jednou ze zjištěných okolností byla existence komunikace P. D. a T. H. ve věci možného odvolání tehdejšího ministra spravedlnosti z jeho funkce a konzultace T. H. s V. B. mediálního vystoupení R. J. ve věci zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti ve věci navrhovatele V. R.
19. V předmětném příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo na základě dosud zjištěných skutečností konstatováno, že podezřelí vzájemně komunikují prostřednictvím účastnických mobilních telefonních stanic a schránek, jejichž prostřednictvím docházelo konspirativním způsobem k jejich komunikaci o věcech, které jsou předmětem probíhajících trestních řízení, přičemž z již provedených odposlechů a záznamu telekomunikačního provozu realizovaných v jiných trestních věcech bylo patrné, že zúčastněné osoby jsou s probíranou problematikou obeznámeny a hovoří pouze v náznacích. Nařízené odposlechy měly napomoci k objasnění trestné činnosti dalších zúčastněných osob, zejména k stanovení míry osobní angažovanosti navrhovatele na nelegálních aktivitách a jeho roli na těchto aktivitách. Bylo zdůrazněno, že jiný způsob získání těchto poznatků není možno použít vzhledem k obezřetnosti a profesionalitě zúčastněných osob. Zároveň bylo výslovně zmíněno, jak bylo identifikované spojení navrhovatele s dalšími podezřelými osobami. Účelem nařízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu mělo být zjištění významných okolností pro trestní řízení, tedy zejména míra osobní angažovanosti R. a dalších osob v nelegálních aktivitách a podrobnosti o jednotlivých nelegálních aktivitách a zjištění konkrétních informací vedoucích ke ztotožnění dalších osob napojených na předmětnou zločineckou strukturu, včetně zadokumentování jejich rolí. Podle soudce nebylo možno sledovaného účelu dosáhnout jinak, neboť jinými instrumenty mohlo dojít k odhalení činnosti orgánů činných v trestním řízení a ke zničení usvědčujících důkazů podezřelými. Neodkladnost úkonu podle §160 odst. 4 tr. ř. spatřoval soudce v nebezpečí zmaření, zcizení nebo ztrátě důkazů, než bude zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř.
20. Dobu povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trvání 4 měsíců soudce výslovně odůvodnil charakterem prověřované trestné činnosti, rozsahem a počtem zainteresovaných osob, kdy sledovaného účelu nelze dosáhnout odposlechem a záznamem o kratším trvání.
21. Ze spisového materiálu je rovněž nepochybné, že úkony trestního řízení byly v předmětné věci zahájeny podle §158 odst. 3 tr. ř. již dne 6. 1. 2012 pod č. j. UOOZ-191/TČ-2012, tedy před vydáním předmětného příkazu, pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 tr. zákoníku, a dále trestného činu sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle §256 odst. 1 tr. zákoníku, trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a dále pro podezření ze spáchání zločinu účasti na organizované skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku, včetně skutkových zjištění, které měly tyto trestné činy naplňovat. Nelze tedy přisvědčit námitce navrhovatele, když tvrdí, že není zřejmé, pro jaké trestné činy byl příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 2. 3. 2012, sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V povolen (privatizace letiště Ruzyně, ovlivňování veřejných zakázek za úplatu, legalizace výnosu s trestné činnosti přes účty v jiných státech -pravděpodobně Švýcarsko, ovlivňování trestních řízení - postupování ve prospěch podezřelého R. J. při vyřizování žádosti o právní pomoc ze Švýcarska, a další).
22. Lze připustit, že samotný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2012, sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V působí poněkud stroze, nicméně jeho odůvodnění je dostatečné, byť si Nejvyšší soud dokáže a považoval by za vhodné podrobnější zdůvodnění tohoto příkazu. Jinak vyjádřeno, je možno připustit, že z předmětného příkazu nejsou na první pohled patrné všechny souvislosti s trestní věcí, pro níž byly odposlechy a záznam telekomunikačního provozu povoleny, což nepochybně souvisí s tím, že v daném okamžiku byla rozpracována orgány činnými v trestním řízení řada trestních věcí, které byly velmi rozsáhlé, přičemž trestné činnosti měly být prováděny sofistikovaně, mělo dojít k propojení podnikatelských kruhů s orgány činnými v trestních řízeních, ale i státní správy, předmětné trestní věci se vzájemně prolínaly, zejména osobami podezřelými ze spáchání trestné činnosti. Přesto lze mít za to, že nicméně všechny důležité a relevantní skutečnosti ve všech vzájemných spojitostech vyplývají z vyžádaného trestného spisu Městského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. 43 T 9/2018, ale zejména z podnětu policejního orgánu na povolení odposlechu a návrhu státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, když tyto je třeba posuzovat ke kontextu trojí kontroly (viz policejní orgán-státní zástupce-soud). Jinak řečeno, existenci materiálních důvodů pro nařízení předmětného příkazu lze dovodit nejen z kontextu celého odůvodnění příkazu, ale i ze spisového materiálu a z okolností případu (viz nález pléna ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 47/13). Při respektování testu trojí kontroly lze uzavřít, že napadený příkaz může z pohledu zákonnosti obstát.
23. Předně je třeba zdůraznit, že jak policejní orgán, tak státní zástupce výslovně odkazují ve svých podáních na vyhodnocení předchozích povolených odposlechů (BOBOB-01, 02,09- uživatel L. G., BOBON-5-uživatel I. R., BOBON-6-uživatel M. M., BOBON-11-uživatel T. H.), včetně toho, že státní zástupce přiložil k návrhu potřebné v přílohy (utajené i neutajené). Na základě těchto již proběhlých odposlechů, které byly realizovány dříve vydanými příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu [(např. příkaz soudkyně Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 0 Nt 5863/2011/V (V 155/2011)] a příkazů k vydání výpisů hovorů telekomunikačního provozu telefonní stanice (soudkyně Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 6. 2011, sp. zn. 0 Nt 5236/2011, soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. 0 Nt 5243/2011) je patrné, že zainteresované osoby se navzájem znaly a komunikovaly spolu. Zde je třeba akcentovat, že navrhovatel V. R. na základě spisového materiálu znal nejen L. G., což je logické, když se jednalo o spolupracovníky, ale rovněž I. R. a M. M. Rovněž se z předloženého trestního spisu podává, že se osobami podezřelými se spáchání závažné trestné činnosti řešilo posílení pozice navrhovatele V. R. v rámci státního zastupitelství. Proto bylo pravděpodobné a jako zcela logické se jevilo, že se na vlastním vzestupu navrhovatel podílí a že se může podílet určitým způsobem na páchání předmětné trestné činnosti, zejména vzhledem ke svému postavení státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v XY, neboť byl ve vedoucí funkci, když státní zastupitelství vykonává dozor nad přípravným řízením, přičemž věci, které byly prověřovány, patřily do působnosti státních zastupitelství spadajících pod Vrchní státní zastupitelství v XY.
24. S ohledem na skutečnost, že hlavním podezřelým v trestní věci vedené u Městské soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 9/2018 byl náměstek Vrchního zastupitelství v XY L. G., společně s dalšími osobami (R. J., T. H.), byl nařízený odposlech logicky koncipován zejména na tyto osoby. Pro objasnění trestné činnosti L. G. však bylo zapotřebí objasnit a ztotožnit další osoby, jež se s ním společně mohli podílet na organizované trestné činnosti v oblasti veřejných (státních) zakázek a účasti na organizované zločinecké skupině, když není pochyb o tom, že cílem této skupiny bylo i znesnadnit objasnění jimi páchané trestné činnosti právě prostřednictvím kontaktů na orgány činné v trestním řízení . Jedním z podezřelých byl i navrhovatel V. R., který se znal s L. G., ale i dalšími osobami. Účelem příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo mimo jiné i vyvrácení či potvrzení zainteresovanosti navrhovatele na trestné činnosti L. G. a dalších úředních osob, když jak již bylo naznačeno, L. G. a navrhovatel se nepochybně znali, přičemž navrhovatel znal osobně i ostatní podezřelé (úřední osoby), jež byli podezřelí ze páchání rozsáhlé hospodářské trestné činnosti, což soudce Okresního soudu v Ostravě uvedl i do odůvodnění napadeného příkazu. Jinak vyjádřeno, nařízeným odposlechem mělo dojít nepochybně k objasnění skutečnosti, zda se navrhovatel jako státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v XY, tedy jako úřední osoba ve smyslu §127 tr. zákoníku podílí na trestné činnosti dalších osob či nikoliv a pokud ano s kým konkrétně a jakým způsobem. Takový postup byl zcela logický, pokud se ostatní podezřelí domlouvali na posílení pozice navrhovatele na Vrchním státním zastupitelství v XY, zejména za situace, že navrhovatel osobně znal jen L. G., nýbrž i další podezřelé, ze kterými nebyl v pracovním kontaktu. Lze skutečně připustit, že samotná konzultace T. H. s V. B. ohledně zrušení rozhodnutí ministra spravedlnosti ve věci V. R. (odvolání z funkce vrchního státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v XY V. R.) by sama o sobě nebyla důvodem odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na účastnické číslo navrhovatele a na jeho účastnickou elektronickou schránku. Nelze však posuzovat izolovaně komunikaci ostatních podezřelých, nýbrž se dívat na celou problematiku šířeji z pohledu všech zjištěných skutečností, zejména jejich vzájemných kontaktů, a proto bylo nutno objasnit, zda zájem na osobě navrhovatele ostatními podezřelými osobami není motivován právě skutečnosti, že jeho setrvání ve funkci může napomoci páchání hospodářské činnosti a ztížit její objasnění. Zároveň nelze pominout, že na základě zjištěných skutečností bylo nepochybné, že skupina zainteresovaných osob pracovala s vysokou sofistikovaností, vysokou mírou spolupráce, a utajeným způsobem, když v rámci této skupiny měli pracovat i osoby, které měli z minulosti zkušenost s prací Policie ČR, takže byli seznámení se způsobem její činnosti, což nepochybně ztěžovali odhalení činnosti této skupiny, když i vzájemná telefonní komunikace byla zastřená, neboť osoby podezřelé se většinou scházeli osobně, v místech kde veřejnost nemá přístup a kde také osobně měli řešit předmětné záležitosti.
25. Nejvyšší soud se současně zabýval dobou povoleného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, když soudce Okresního soudu v Ostravě v příkazu ze dne 2. 3. 2012, sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V (V 97/2012) povolil odposlech a záznam telekomunikačního provozu na dobu 4 měsíců. Následně dospěl k závěru, že maximální možná zákonná doba odposlechu byla odůvodněná, jelikož se jednalo o rozsáhlou trestnou činnost, s velkým množství podezřelých a dalších zainteresovaných osob, kdy charakter trestné činnosti byl umocněn tím, že pachatelé měli páchat trestnou činnost související se zneužitím pravomoci úřední osoby a postavením jednotlivých podezřelých (úřední osoby, státní zástupci ve vrcholných státních orgánech, politici, lobbisti), takže nešlo sledovaného účelu dosáhnout v kratším intervalu. Bylo totiž nutno objasnit vzájemné vztahy všech zúčastněných osob, včetně jejich rolí na páchání trestné činnosti, ale i určení všech osob, které se na trestné činnosti měli podílet.
26. Odůvodnění předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu rovněž obsahuje odůvodnění, proč se jedná o úkon neodkladný ve smyslu §160 odst. 3, odst. 4 tr. ř. V tomto směru je třeba konstatovat, že je nezbytné vždy posuzovat, zda se z hlediska materiálního skutečně jednalo o neodkladné či neopakovatelné úkony či nikoliv – jinak vyjádřeno skutečnost, že odůvodnění návrhu státní zástupkyně a rozhodnutí soudce formálně obsahují pasáž, která se výslovně věnuje neodkladnosti či neopakovatelnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nemusí vždy postačovat.
27. Z judikatury Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08) vyplývá, že smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody pro neodkladnost nebo neopakovatelnost úkonu je zaručit transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost, tj. zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů ex post (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07), když v souladu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 2806/08, za splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. může být odposlech a záznam telekomunikačního provozu vykonán i před zahájením trestního stíhání. Předně je nutno konstatovat, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu (elektronické komunikace) je zajišťovacím institutem, který je svou povahou velmi blízký operativně pátracím prostředkům upraveným v §158b a násl. tr. ř. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze jen, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení. Skutečnostmi významnými pro trestní řízení jsou především skutečnosti naznačené v §89 odst. 1 písm. a) až c) tr. ř. za podmínky, že jsou pro trestní řízení závažné. Jak již bylo naznačeno, odposlech a záznam telekomunikačního provozu může být vykonán i před zahájením trestního stíhání jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon a v praxi tomu tak velmi často je, když předpokladem tohoto postupu je splnění podmínek uvedených v §160 odst. 4 tr. ř. Za takové situace by v protokolu o provedení tohoto úkonu (srov. odstavec 6 věty první) mělo být vždy uvedeno na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován (srov. §160 odst. 4 poslední věta tr. ř.).
28. Podle ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Platí, že povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Je třeba přitom přihlížet k vývoji soudní praxe ohledně těchto úkonů, přičemž soud je orgánem, který je oprávněn při svém rozhodování posuzovat v konečné fázi, zda ten, který úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným. Pojem neodkladného úkonu je tedy vztahován k okamžiku zahájení trestního stíhání, zatímco pojem neopakovatelného úkonu až k řízení před soudem. Orgán činný v trestním řízení, který provádí úkon před zahájením trestního stíhání, musí vždy bedlivě zvažovat, zda takový úkon je úkonem neodkladným nebo neopakovatelným, a tedy zda splňuje podmínky neodkladnosti či neopakovatelnosti vymezené v §160 odst. 4 tr. ř., a to vždy ve vztahu k určité osobě, vůči níž má být později zahájeno trestní stíhání.
29. Není pochyb o tom, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán ve stadiu „prověřování podezřelého“, nikoli tedy ve stadiu trestního stíhání navrhovatele. Aby bylo možno napadený příkaz – se zřetelem na to – považovat za ústavně konformní, musí, jak již bylo naznačeno, obsahovat i zdůvodnění toho, proč jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§160 odst. 4 tr. ř.), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce, neboť ten má jako orgán vykonávající dozor nad přípravným řízením všechny potřebné informace ohledně případné neodkladnosti nebo neopakovatelnosti takového úkonu trestního řízení, resp. je povinen si je opatřit. Jestliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, pak již jen proto trpí příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem ústavně zaručených práv stěžovatele bezprostředně dotýká (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013). Uvedené povinnosti státní zástupce dostál, když v návrhu zdůvodnil neodkladnost předmětného příkazu, když odkázal na způsob komunikace podezřelých osob, na nutnost zjistit totožnost kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, jednak samotných podezřelých, jednak těchto podezřelých s dalšími osobami a ustanovit dosud nezjištěné podezřelé, a že sledovaného účelu nelze dosáhnout v daném okamžiku jinak.
30. Platí, že pokud předmětný příkaz je vydán před zahájením trestního stíhání, jako neodkladný či neopakovatelný úkon, musí soudce také odůvodnit neodkladnost či neopakovatelnost předmětného úkonu, nestačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím – a v čem – pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 28. dubna 2009, sp. zn. I. ÚS 536/06, uveřejněn pod č. 100 ve sv. 53 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Nad rámec tohoto závěru je třeba akcentovat, že Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, který se sice zabýval posuzováním neodkladnosti či neopakovatelnosti u domovních prohlídek, který je však přímo aplikovatelný i na příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, uvedl, že pokud v příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. v protokolu o jejím provedení nebyla zdůvodněna neodkladnost či neopakovatelnost úkonu, je třeba na základě ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. toto považovat za procesní vadu, neboť je nutno jednoznačně trvat na řádném zdůvodnění tvrzené neodkladnosti nebo neopakovatelnosti, neboť slovy zákona je v protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Absenci odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu je třeba považovat za důležité pochybení, které nelze bagatelizovat. Takový závěr nakonec vyplývá i z judikatury Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1033/07). Přesto platí, že příp. absence náležitého odůvodnění konkrétními skutečnostmi předmětného úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného úkonu za předpokladu, že při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak neexistence zdůvodnění sama o sobě – byť je vadou řízení – nedosahuje takové roviny, aby byla sama o sobě důvodem pro rušení příslušných meritorních rozhodnutí. Jde pak totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. Takový právní názor je projevem v judikatuře Ústavního soudu (ale i Nejvyššího soudu) deklarované doktríny materiálního právního státu. Tomuto závěru pak odpovídá plenární nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (publikovaném pod č. 76 ve sv. 73 Sb. nál. a usn.), z nějž se podává, že Ústavní soud při použití testu účinnosti trojí kontroly (policejní orgán-státní zástupce-soud) dospěl k závěru, že v posuzovaném případě policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci a ten pak soudci, přičemž všichni tito posuzovali příkaz k domovní prohlídce jako úkon (což platí obdobně i pro příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), jehož neodkladnost, resp. neopakovatelnost je zachycena a prokázána ve spisovém materiálu. Odůvodnění návrhu státního zástupce a rozhodnutí soudce ani protokol o prohlídce sice formálně neobsahovala pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky (v posuzovaném případě obdobně odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu), nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu, z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení, zřejmá. Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě Ústavní soud shledal, že neodkladnost, resp. neopakovatelnost provedené domovní prohlídky (v posuzovaném případě obdobně odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) je zřejmá ze spisového materiálu a z okolností případu a je tak v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup, není absence výslovného označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný pochybením, dosahujícím ústavněprávní intenzity.
31. Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že v předmětném příkazu je zdůvodněna neodkladnost předmětného příkazu, tedy nejedná se o případ, kdy by se soudce vydávající předmětný příkaz neodkladnosti předmětného úkonu nezabýval. Nadto Nejvyšší soud dodává, že věcné důvody pro neodkladnost uvedeného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly splněny, tedy že odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu ke skutečnostem zjištěným orgány činnými v trestním řízení v této věci, tak jak na ně bylo shora poukázáno, lze dovodit skutečnost svědčící o neodkladnosti provedeného odposlechu, neboť se jednalo o objasňování velmi rozsáhlé trestné činnosti, na které se s důvodným podezřením podílel i navrhovatel, když celá skupina podílející se na hospodářské kriminalitě jednala velmi organizovaně a utajeným způsobem, a bez využití prostředků odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu již v přípravném řízení by nebylo možné rozhodné skutečnosti získat, a tím by byl zmařen účel trestního řízení vymezený v §1 odst. 1 tr. ř. Navíc je třeba akcentovat, že policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci, přičemž zejména státní zástupce v návrhu řádně zdůvodnil a rozvedl všechny rozhodné skutečnosti, přičemž všichni, tedy policejní orgán, státní zástupce a soudce posuzovali příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako úkon, jehož neodkladnost je zachycena a prokazována ze spisového materiálu, a je zřejmá z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení, která si vyžadovala rychlé a detailní odkrytí páchané trestné činnosti s tématikou zločinecké skupiny a hospodářské kriminality. Jinak vyjádřeno, v podnětu policejního orgánu a z návrhu státního zástupce je specifikováno, jakými úkony byly zjištěny konkrétní skutkové okolnosti, s odkazy na příslušné důkazy (zejména předtím povolené odposlechy). Nejvyšší soud nad rámce tohoto závěru zdůrazňuje, že s přihlédnutím k povaze trestné činnosti seznatelné z odůvodnění příkazů si ani nelze reálně představit, že by bylo možné zjišťovat skutečnosti důležité pro trestní řízení prostřednictvím úkonů jiných či méně zasahujících do základních práv navrhovatele, poněvadž informacemi o tomto druhu trestné činnosti disponují zpravidla jen její pachatelé, kteří navíc postupují sofistikovaně a konspirativně tak, aby protiprávnost jejich jednání nebyla ani ex post zjistitelná. Zde je třeba zdůraznit, že záznam telekomunikačního provozu nelze získat zpětně po zahájení trestního úkonu, takže jeho realizaci nebylo možno odložit po zahájení trestního stíhání.
32. Lze tedy uzavřít, že soudce okresního soudu (na základě kvalitního návrhu státního zástupce) odůvodnil nařízený odposlech a záznam telekomunikačního prostoru, jako úkon neodkladný v souladu s §160 odst. 4 tr. ř., když vzhledem k nebezpečí zmaření, zcizení nebo ztráty důkazů nesneslo využití tohoto institutu odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. Bylo totiž zapotřebí prověřit, zda se navrhovatel na soustavné úmyslné trestné činnosti spojené se zločineckou skupinou rovněž podílí a případně v jakém měřítku, s jakou úlohou atd. Z důvodu, že L. G. jako hlavní podezřelý komunikoval s ostatními podezřelými a dalšími osobami prostřednictvím telefonu nebo e-mailové schránky, byly na základě již předchozího příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i na základě výsledku dosavadního prověřování, určeny další osoby, které se na rozsáhlé trestné činnosti s ním mohly důvodně podílet, což byl i navrhovatel. Jelikož v zachycených hovorech a SMS zprávách podezřelí komunikovali šifrovaně a nikoliv přímo, bylo zapotřebí pro trestní řízení zajistit větší množství komunikace mezi podezřelými, která následně musela být vyložena do hlubších souvislostí. Jeví se vysoce pravděpodobné, že v případě dřívějšího zahájení trestního stíhání před vydáním napadeného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu by podezřelé osoby přestaly komunikovat dosavadním způsobem a hrozilo by tak vážné nebezpečí zmaření, zničení nebo ztrátě důkazů. Jelikož existovalo důvodné podezření, že se trestná činnost L. G., I. R. či R. J. a dalších podezřelých měla rozšiřovat a neustále se rozvíjet, bylo nutné ze strany orgánů činných v trestním řízení jednat okamžitě bez zbytečných průtahů, neboť komunikace mezi podezřelými osobami se již nemusela vícekrát opakovat stran konkrétních kauz.
33. Jak je uvedeno v odůvodnění napadeného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho účelem mělo být zajištění významných okolností pro trestní řízení. Mezi skutečnosti významné pro trestní řízení bezpochyby patřilo objasnění míry osobní angažovanosti V. R. a dalších zainteresovaných osob v nelegálních aktivitách, z jejichž spáchání byl podezřelý L. G. Po přezkoumání spisového materiálu tak Nejvyšší soud shledává zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 2. 3. 2012, sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V i z pohledu zásady přiměřenosti, neboť bylo možno důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou zjištěny informace vedoucí ke ztotožnění dalších osob napojených na předmětnou zločineckou strukturu, zadokumentování schůzek mezi podezřelými a dalšími osobami (významné skutečnosti), a současně platí, že sledovaného účelu nebylo bez rizika zmaření účelu trestního řízení dosáhnout jinak, neboť jinými instrumenty trestního řízení by mohlo dojít k odhalení činnosti orgánů činných v trestním řízení a ke zničení důkazů ze strany podezřelých.
34. S ohledem na shora uvedené závěry lze tedy konstatovat, že zákonem vymezené předpoklady pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly v přezkoumávané věci splněny.
35. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019, je v dané věci nerozhodný, neboť v citovaném rozhodnutí příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu neobsahoval skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit důvodné podezření, zda vůbec a jakou trestnou činnost navrhovatelka měla páchat. V projednávaném případě je ovšem toto seznatelné buď přímo z příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo z předloženého spisového materiálu.
36. Stran námitky ohledně obsáhlosti spisu Nejvyšší soud předestírá, že soudce okresního soudu nebyl povinen prostudovat celý předložený utajovaný spis, nýbrž pouze relevantní části spisu, jež se vztahovaly k trestné činnosti a osobám, na jejichž účastnická čísla a účastnické schránky bylo povoleno provedení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
37. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkazem soudce Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2012, sp. zn. 0 Nt 5840/2012/V (V 97/2012), zákon porušen nebyl, což ve svém rozhodnutí podle §314n odst. 1 tr. ř. vyslovil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu