ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.457.2021.2
sp. zn. 4 Tdo 457/2021-1032
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 5. 2021 o dovolání obviněného P. S., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 7 To 413/2020, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 47/2019, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 7 To 413/2020.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 51 T 47/2019, byl obviněný P. S. uznán vinným ze spáchání ad I) zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a ad II) pokračujícího přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů):
I .
1. „dne 13. 9. 2006 podal u České správy sociálního zabezpečení se sídlem na adrese Křížová 25, Praha 5, žádost o invalidní důchod, přičemž podklady v řízení o jeho přiznání byly tvořeny zejména lékařskou zprávou z psychologického vyšetření u M. K. ze dne 21. 9. 2005, v rámci něhož mu byla diagnostikována intelektová výkonnosti při spodní hranici středně těžké mentální retardace (IQ 35) a sociální i pracovní nepřizpůsobivost, a lékařskou zprávou z psychiatrického vyšetření u K. B. ze dne 14. 10. 2005, v rámci něhož mu byla v důsledku jeho chování diagnostikována středně těžká mentální retardace s poruchami chování, přičemž na základě posudkového zhodnocení provedeného dne 16. 11. 2006 J. R., který učinil závěr o existenci plné invalidity, mu byl přiznán invalidní důchod z mládí za období ode dne 25. 7. 2005, který mu byl pravidelně ve výši odpovídající právním předpisům a valorizačním pravidlům vyplácen až do dne 6. 12. 2018, přičemž celkem mu byla na invalidním důchodu z mládí v tomto období vyplacena částka ve výši 1.332.381 Kč,
2. dne 9. 7. 2008 podal u Úřadu městské části Praha 10 se sídlem na adrese Vršovická 1429/68, Praha 10, žádost o příspěvek na péči, na základě které bylo dne 22. 8. 2008 v jeho bydlišti provedeno sociální šetření, v jehož průběhu byl schoulený u matky, třásly se mu ruce, ve kterých držel medvídka a vyvolával dojem, že se sociální pracovnice bojí, přičemž jeho matka, N. S., nar. XY v průběhu sociálního šetření uvedla, že si sám nevezme stravu, musí mu pomoci s výběrem oblečení, na toaletě si sám neutrhne papír, sám ven nevychází, peníze nerozezná, nepustí si sám žádné spotřebiče a neotevírá okna, přičemž podkladem pro posouzení nároku na příspěvek na péči byla dále i lékařská zpráva z psychiatrického vyšetření u J. T. ze dne 28. 4. 2008, v rámci něhož mu bylas ohledem na jeho vystupování (odpovídá jen formálně, bere věci do rukou a hází je na zem, stále klidněn matkou) diagnostikována oligofrenie-imbecilita, a na základě těchto podkladů provedla posudková lékařka Z. L. dne 6. 11. 2008 posouzení závislosti, kterou shledala ve III. stupni (těžká závislost), a dne 12. 11. 2008 rozhodl Úřad městské části Praha 10 o přiznání příspěvku na péči ve výši 8.000 Kč měsíčně od července 2008, který mu byl až do prosince 2016pravidelně vyplácen Úřadem práce České republiky, tedy celkem mu bylo na příspěvku na péči vyplacena částka ve výši 720.000 Kč,
3. dne 18. 6. 2012 podal u Úřadu práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu, Kontaktní pracoviště Praha 10 se sídlem na adrese Vršovická 1429/68, Praha 10, žádost o příspěvek na mobilitu, který mu byl rozhodnutím Úřadu práce České republiky ze dne 19. 6. 2012 přiznán, a to na základě skutečnosti, že byl držitelem průkazu ZTP/P, který mu byl vydán v souvislosti s předchozím přiznáním příspěvku na péči, přičemž v období od června 2012 do prosince 2015 mu byl příspěvek na mobilitu pravidelně vyplácen ve výši 400 Kč měsíčně, tedy celkem mu byla na tomto příspěvku vyplacena částka ve výši 17.200 Kč,
přičemž takto jednal, přestože ve skutečnosti v daném období netrpěl zdravotním postižením, které by zakládalo jeho nárok na invalidní důchod, příspěvek na péči či příspěvek na mobilitu, jelikož deficit rozumových schopností od počátku, při všech uvedených lékařských vyšetřeních a jiných šetřeních záměrně, za účelem neoprávněného vylákání uvedených důchodových dávek a příspěvků, předstíral, čímž způsobil České správě sociálního zabezpečení, IČ 00006963, škodu ve výši 1.332.381 Kč a Úřadu práce České republiky, IČ 72496991, škodu ve výši 737.200 Kč, a celkem tedy svým jednáním způsobil škodu ve výši 2.069.581 Kč,
II.
1. dne 6. 11. 2019 kolem 15:00 hod. v XY, ulici XY, v prodejně Billa (Billa spol. s r.o., IČ: 006 85 97) odcizil celkem 81 kusů čokolád Studentská pečeť v celkové hodnotě 5 192 Kč tím způsobem, že 34 kusů čokolád vložil do nákupního vozíku a 47 kusů čokolád vložil do svého batohu, který měl na zádech, a odešel prostorem pokladen bez zaplacení, následně byl však zadržen a zboží bylo nepoškozené vráceno do prodeje,
2. dne 14. 12. 2019 v době od 15:35 hodin do 15:40 hodin v XY, XY, v prodejně poškozené spol. dm drogerie, s.r.o., IČO: 47239581, se sídlem Jeronýmova 1485/19, České Budějovice, společně s již odsouzeným P. S., nar. XY, vzal P. S. z regálu nejméně 11 ks krémů zn. Nivea Cellular 3v1 různých tónovacích odstínů v hodnotě 499 Kč za kus a vložil je do pojízdné tašky, kterou mu za tímto účelem přistavil obžalovaný P. S., který následně s taškou vyšel jednosměrným vchodem bez zaplacení, a poté sám odsouzený P. S. z téhož regálu vzal další nejméně 3 ks krémů zn. Nivea Cellular 3v1 různých tónovacích odstínů v hodnotě 499 Kč za kus, které uschoval do přední části kalhot a vyšel jednosměrným vchodem bez zaplacení, čímž poškozené společnosti způsobili společně škodu ve výši nejméně 5 489 Kč,
čímž způsobil obžalovaný celkovou škodu ve výši 10 681 Kč,
a tohoto jednání se obžalovaný P. S. dopustil, ačkoliv věděl, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 4. 2007 sp. zn. 2 T 6/2007 odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a dále trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zákona a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. 2 Tm 7/2006 k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 33 měsíců, který vykonal dne 23. 7. 2017.“
Za uvedené jednání byl obviněný P. S. odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §45 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným
• České správě sociálního zabezpečení, IČ 00006963, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5 částku ve výši 1 332 381 Kč,
• Úřadu práce České republiky, IČ 72496991, se sídlem Dobrovského 1278/25, Praha 7 částku
ve výši 737 200 Kč.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 51 T 47/2019 podal obviněný P. S. a státní zástupkyně odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 7 To 413/2020, tak, že odvolání obviněného podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Odvolání státní zástupkyně zamítl podle §256 tr. ř.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 7 To 413/2020, podal následně obviněný P. S. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 7 To 413/2020 bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 51 T 47/2019, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Obviněný v návaznosti na výše uvedené uvádí, že dne 16. 11. 2020 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 odeslán do datové schránky jeho obhájce rozsudek, sp. zn. 51 T 47/2019. Tato skutečnost však automaticky neznamená, že byl dne 16. 11. 2020 předmětný rozsudek skutečně doručen. Obhájce se do datové schránky přihlásil až dne 23. 11. 2020, jak je zřejmé z přiložené doručenky z datové schránky. Obsahem předmětné datové zprávy byl rozsudek ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 51 T 47/2019 a dále protokol z hlavního líčení ze dne 5. 10. 2020. Dále dne 19. 11. 2020 byl Obvodním soudem pro Prahu 10 rozsudek sp. zn. 51 T 47/2019 odeslán ještě jednou do datové schránky obhájce. I v tomto případě nelze konstatovat, že by byl dne 19. 11. 2020 předmětný rozsudek skutečně obhájci doručen. Obhájce se do datové schránky přihlásil dne 23. 11. 2020, jak je uvedeno výše. Obviněný uvádí, že obhájci není známo, z jakého důvodu mu byly Obvodním soudem pro Prahu 10 zaslány dvě totožné datové zprávy, resp. datové zprávy se stejnými přílohami, avšak předmětnou skutečnost nepovažuje za podstatnou, neboť obě datové zprávy byly doručeny ve stejný den, tedy dne 23. 11. 2020.
Ustanovení §248 odst. 2 tr. ř. stanoví, že jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Pokud byl rozsudek doručen obviněnému do vlastních rukou dne 19. 11. 2020, měla by s ohledem na citované ustanovení běžet lhůta od doručení, které bylo provedeno později, což je doručení obhájci dne 23. 11. 2020. Je-li prvním dnem osmidenní odvolací lhůty den 24. 11. 2020, měla by odvolací lhůta končit dne 1. 11. 2020. Tohoto dne bylo odvolání obhájcem také skutečně podáno. S ohledem na výše uvedené je proto zřejmé, že odvolací soud nepostupoval správně, pokud odvolání odmítl pro opožděnost. Rozsudek totiž nebyl doručen obhájci dne 16. listopadu 2020, jak chybně dovodil Městský soud v Praze, ale až dne 23. 11. 2020. Podle odvolacího soudu skončila odvolací lhůta dne 27. 11. 2020, ale ve skutečnosti odvolací lhůta skončila dne 1. 12. 2020, kdy bylo také odvolání podáno. Podle obviněného je tedy zcela jednoznačné, že odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 51 T 47/2019, bylo obhájcem podáno v zákonné osmidenní lhůtě a mělo být odvolacím soudem meritorně projednáno.
Z uvedených důvodů obviněný P. S. navrhl, aby s ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud vyhověl tomuto dovolání, a aby podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 7 To 413/2020.V návaznosti na přípis Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 3. 2021, č. j. 51 T 47/2019, obviněný prostřednictvím obhájce sdělením ze dne 26. 3. 2021 souhlasil s projednáním v neveřejném zasedání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolání bylo podáno s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolatel se domnívá, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání z důvodu opožděného podání. Městský soud učinil závěr, že odvolání obviněného nebylo podáno včas, a proto rozhodl ve smyslu §253 odst. 1 tr. ř. o jeho zamítnutí pro opožděnost. S podaným dovoláním se na základě dostupného spisového materiálu státní zástupce ztotožňuje. Odkazuje na §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, z něhož plyne, že z hlediska doručení je podstatné nikoliv datum dodání, nýbrž až datum přihlášení do datové schránky. K tomu dle doručenky došlo až dne 23. 11. 2020. Pokud byl tedy rozsudek obvodního soudu doručen dne 23. 11. 2020, byl posledním dnem odvolací lhůty den 1. 12. 2020. Právě dne 1. 12. 2020 bylo odvolání obhájcem do datové schránky dodáno, tudíž bylo dodáno nikoli opožděně jak tvrdí odvolací soud. Státní zástupce má teda za to, že procesní podmínky pro zamítnutí odvolání splněny nebyly.
V návaznosti na shora uvedené konstatuje, že došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a podle §265l tr. ř. věc uvedenému soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný se domnívá, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí jeho odvolání z důvodu opožděného podání podle §253 odst. 1 tr. ř.
Podle §248 odst. 1 tr. ř. se odvolání podává u soudu, proti jehož rozsudku směřuje, a to do osmi dnů od doručení opisu rozsudku. Podle §248 odst. 1 tr. ř. platí, že jestliže se rozsudek doručuje jak obžalovanému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Pro úplnost Nejvyšší soud poukazuje na odůvodnění Městského soud v Praze, který v bodě 7 svého usnesení uvedl, že písemné vyhotovení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo obviněnému doručeno do vlastních rukou ve čtvrtek dne 19. 11. 2020, zatímco jeho obhájci již v pondělí dne 16. 11. 2020. Posledním dnem lhůty byl pátek 27. 11. 2020. Jestliže tedy obviněný podal odvolání prostřednictvím svého obhájce až dne 2. 12. 2020, bylo podáno dle Městského soudu v Praze opožděně.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 byl obviněnému doručen do vlastních rukou dne 19. 11. 2020. S ohledem na výše citované ustanovení běží lhůta od doručení, které bylo provedeno později. Z §17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, vyplývá, že z hlediska doručení obhájci je v této věci podstatné nikoliv datum dodání do jeho datové schránky, jak se domnívá Městský soud v Praze, nýbrž až datum přihlášení do datové schránky. Na základě dokladů, které má Nejvyšší soud k dispozici, došlo k přihlášení obhájce obviněného do datové schránky až dne 23. 11. 2020 – čas 06:03:46, což vyplývá z přiložené doručenky z datové schránky (č. l. 942, 988 a 989). V projednávaném případě tudíž došlo k doručení s ohledem na citovanou normu právě až dnem přihlášení do datové schránky, tzn. dne 23. 11. 2020. Z ustanovení §248 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že odvolání proti rozsudku lze podat do osmi dnů od doručení jeho opisu. Je-li prvním dnem osmidenní odvolací lhůty den 24. 11 2020, končí lhůta pro podání odvolání dne 1. 12. 2020. Tento den bylo také odvolání obhájcem skutečně podáno, což obhájce doložil dodejkou datové zprávy ze dne 1. 12. 2020 – čas 19:39:01(č. l. 973, 990). Pokud byl tedy rozsudek obvodního soudu doručen dne 23. 11. 2020, byl s ohledem na §248 odst. 1, 2 tr. ř. posledním dnem odvolací lhůty den 1. 12. 2020. Lze uzavřít, že odvolání obviněného bylo podáno včas, a tudíž podmínky pro zamítnutí odvolání pro opožděnost podle §253 odst. 1 tr. ř. splněny nebyly. Na základě výše uvedeného proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů shledal ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. dovolání obviněného důvodným, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 7 To 413/2020. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu