ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.523.2021.1
4 Tdo 523/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný K. F. , nar. XY, státní občan České republiky, trvale bytem XY, důchodce, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 4 To 76/2018, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 6/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
1.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 2 T 6/2018, byl obviněný K. F. (dále jen obviněný, popř. dovolatel), uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
přestože věděl, že závažný zdravotní stav poškozené J. K., nar. XY , vylučuje v důsledku, v té době již znatelných projevů, duševní choroby (smíšená demence - vaskulární typ s Alzheimerovou demencí ve středním stádiu rozvoje), schopnost činit právní úkony, nabývat práv a brát na sebe povinnosti, a mít i svobodnou vůli a znemožňuje jí provádění internetových bankovních transakcí a kontroly nad jejími peněžními prostředky na účtu, neboť podle závěrů znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie v té době trpěla uvedenou duševní chorobou, která byla léčebně neovlivnitelná a nadále progredovala, která vedla k tomu, že se J. K. stala mj. zapomnětlivou, dezorientovanou místem i časem, špatně si vybavovala vzpomínky, neuvědomovala si některé situace a okolnosti, nevyznala se ve složitějších situacích a v důsledku této duševní poruchy ve zjištěné hloubce nebyla schopna vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe právní povinnosti a nebyla schopna rozhodovat o vážných majetkoprávních opatřeních a jejich následcích a v úmyslu získat majetkový prospěch zamlčel před Raiffeisenbank a.s tento její psychický stav a to, že nemá oprávnění (právní titul) provádět dispozice s peněžním prostředky a následně:
v době od 1.6.2016 do 11.8.2016 odčerpal prostřednictvím internetového bankovnictví z jejího účtu č. XY vedeného u Raifesenbank a.s. bez jejího vědomí peněžní prostředky, a to konkrétně dne 1.6.2016 částku ve výši 500.000 Kč, dne 6.6.2016 částku ve výši 430.000 Kč, dne 9.8.2016 částku ve výši 5.000.000 Kč, dne 10.8.2016 částku ve výši 5.000.000 Kč a dne 11.8.2016 částku ve výši 5.000.000 a 3.000 Kč, které převedl na svůj účet vedený u ING Bank N.V. č. XY, z něhož je pak převedl a postupně rozdělil, jednak na své další účty,
a to konkrétně částku ve výši 10.000.000 Kč na účet vedený u UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia a.s. č. XY, z níž za částku ve výši 7.000.000 Kč nakoupil cenné papíry pod účtem č. XY, částku ve výši 5.700.000 Kč na účet vedený u České spořitelny a.s. č. XY, z něhož částku 700.000 Kč převedl na svůj další účet vedený u Raiffeisenbank a.s. č. XY a částku 5.000.000 Kč převedl na svůj další účet vedený u Expobank CZ a.s. č. XY, z kterého převedl částku ve výši 3.000.000 Kč na další svůj účet vedený u ČSOB a.s. č. XY, a jednak částku ve výši 2.000.000 Kč převedl na účet svého syna K. F., nar. XY vedený u České spořitelny a.s. č. XY, který částku 1.000.000 Kč použil pro svoji potřebu a částku ve výši 1.000.000 Kč převedl na jiný svůj účet vedený u České spořitelny a.s. č. XY,
a tímto jednáním způsobil poškozené J. K. nar. XY, bytem XY, škodu v celkové výši 15.933.000 Kč.
2. Za uvedený zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku uložil Městský soud v Praze obviněnému podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb při výši denní sazby 5.000 Kč, tedy v celkové výši 1.000.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykonal, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
3. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost nahradit poškozené J. K., nar. XY, bytem XY, zastoupené opatrovníkem J. F., nar. XY, bytem XY, škodu ve výši 15.930.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 31. 3. 2018 do zaplacení.
4. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2018, sp. zn. 2 T 6/2018, podal obviněný odvolání do výroku o vině a výroku o trestu. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 4 To 76/2018 tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestech a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. soud druhého stupně v rozsahu zrušení znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
5. Odvolací soud obviněnému rovněž podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit dědicům po poškozené J. K., nar. XY, zemř. 9. 11. 2019, podle výsledku dědického řízení škodu ve výši 15.930.000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 31. 3. 2018 do zaplacení.
6. V dané věci je vhodné uvést, že odvolací soud v předmětné věci rozhodoval již podruhé, když jeho první rozsudek ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 4 To 76/2018 byl zrušen v celém rozsahu usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 4 Tdo 828/2020 na základě dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného. Dovolací soud uložil odvolacímu soudu, aby se v novém řízení předmětnou věcí znovu zabýval v intencích zrušujícího rozhodnutí, především pak otázkou předpokladů použití §58 odst. 1 tr. ř. při ukládání trestu. Dovolání obviněného Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
2.
Dovolání a vyjádření k nim
7. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 4 To 76/2018, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Obviněný v rámci podaného dovolání namítá, že rozhodnutí Vrchního soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně poukazuje na extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Následně především poukazuje na nesplnění zákonných podmínek pro kvalifikaci jeho jednání jako trestného činu podvodu, konkrétně absenci objektivní stránky, když nikoho neuvedl v omyl.
9. Dovolatel zdůrazňuje, že nezamlčel zdravotní stav poškozené K. před Raiffeisenbank, a. s., neboť neměl žádnou povinnost banku informovat o zdravotním stavu této poškozené. Vyjadřuje přesvědčení, že neexistenci povinnosti informovat banku o zdravotním stavu poškozené soudu doložil sdělením Raiffeisenbank, a. s., které soud druhého stupně sice provedl, ale nijak jej nezahrnul v odůvodnění svého rozhodnutí, tudíž má obviněný za to, že se jedná o opomenutý důkaz, čímž došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Současně namítá porušení zásady in dubio pro reo ze strany odvolacího soudu. Z uvedeného vyvozuje, že svým jednáním neuvedl společnost Raiffeisenbank, a. s. v omyl, když akcentuje i skutečnost, že Raiffeisenbank a.s. se necítila být uvedena v omyl. Dále namítá, že měl dispoziční oprávnění k předmětnému účtu poškozené a že mohl s prostředky na tomto účtu nakládat.
10. Vyslovuje porušení práva na spravedlivý proces nesprávným provedením domovní prohlídky, jelikož tato byla provedena před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon, přičemž nebylo odůvodněno, z jakého důvodu nemůže tato být provedena až po zahájení trestního stíhání, mimo jiné za účasti jeho obhájce. Takovým postupem bylo porušeno i jeho právo na obhajobu.
11. Dovolatel rovněž nesouhlasí s přiznáním zákonného úroku z prodlení poškozeným, čímž podle jeho názoru došlo k nepřijatelnému rozšiřování náhrady škody. Namítá, že poškozená by ani peněžní částku odpovídající zákonnému úroku z prodlení nezískala. Rovněž poukazuje na zajištění finančních prostředků na jeho účtu, v důsledku kterého nebyl schopen s penězi disponovat, a tudíž ani nebylo v jeho možnostech částku 15.930.000 Kč uhradit.
12. V závěru dovolání obviněný Nejvyššímu soudu navrhuje, aby rozhodl tak, že se podle §265k odst. 1 tr. ř. ruší rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 4 To 76/2018, a aby postupoval podle §265m odst. 1 tr. ř. a zprostil ho obžaloby.
13. Opis dovolání obviněného byl za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které jej obdrželo dne 1. 4. 2021 (č. l. 2102). Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 1 NZO 290/2021, nejprve zmiňuje obviněným uplatněný dovolací důvod a má za to, že obviněný pouze opakuje svou dosavadní obhajobu, kterou uplatnil v řízení před soudy nižších stupňů, jakožto i v předchozím dovolání.
14. Připomíná předchozí rozhodnutí dovolacího soudu v předmětné věci, kdy Nejvyšší soud zrušil předchozí rozsudek odvolacího soudu toliko na základě dovolání nejvyššího státního zástupce proti snížení trestu za použití §58 tr. zákoníku a tehdejší dovolatelovo dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
15. Následně odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Tdo 89/2004, které se týkalo obdobné procesní situace, ve které judikoval: „dovolání obviněného nelze zásadně považovat za přípustné proti předcházejícímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to s ohledem na §265n tr. ř., jenž stanoví, že proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. Z toho současně vyplývá, že dovoláním nelze napadnout ani ta (předcházející) rozhodnutí, jichž se týkalo původní rozhodnutí dovolacího soudu“. Dovolání proto odmítl jako nepřípustné. V daných souvislostech zmiňuje i další judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 8 Tdo 397/2012, ve které soud uvedl, že dovolání proti novému rozhodnutí je opět přípustné, ale „za jinak obecných podmínek podle §265a tr. ř. a z důvodů podle §265b tr. ř. je omezeno na rozsah, v němž Nejvyšší soud shledal dřívější rozhodnutí důvodným. Obdobně též usnesení Nevyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Tdo 89/2004.
16. Státní zástupce konstatuje, že v předchozím dovolacím řízení Nejvyšší soud shledal důvodným jen dovolání nejvyššího státního zástupce, a to v souvislosti s výrokem o trestu, nikoliv dovolání dovolatele proti výroku o vině a činí závěr, že dovolání není přípustné, když dovolatel opětovně brojí proti těm částem rozhodnutí, proti nimž již dříve neúspěšně brojil svým předchozím dovoláním, které nebylo shledáno důvodným.
17. V závěru vyjádření státní zástupce navrhnul dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout, neboť není přípustné. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
3.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
19. Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání obviněného není přípustné.
20. V obecné rovině je nutno poznamenat, že základní podmínkou přípustnosti dovolání podle §265a odst. 1 tr. ř. je, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí uvedených v ustanovení §265a odst. 2 tr. ř. Jestliže soud druhého stupně nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovolání podat toliko proti rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím soudu prvního stupně (§265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.). Poněvadž dovolání zásadně směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, znamená to, že dovolatel může se svým dovoláním uspět pouze v případech, že takové rozhodnutí je zatíženo některou z vad, s níž zákon spojuje důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. To znamená, že dovolání je přípustné v případech, kdy soudu druhého stupně lze vytknout, že jednak sám při rozhodování o opravném prostředku způsobil vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, nebo takovou vadu způsobenou již soudem prvního stupně, v řízení o řádném opravném prostředku nezjistil a neodstranil, ač takto postupovat měl a mohl.
21. Dovolání obviněného ovšem nelze zásadně považovat za přípustné proti předcházejícímu rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to s ohledem na §265n tr. ř., jenž stanoví, že proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. Z toho současně vyplývá, že dovoláním nelze napadnout ani ta (předcházející) rozhodnutí, jichž se týkalo původní rozhodnutí dovolacího soudu.
22. Ze spisového materiálu, jak již bylo naznačeno, se podává, že současné dovolání obviněného je již jeho druhým dovoláním, když první dovolání obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2019, sp. zn. 4 To 76/2018 směřovalo proti výroku o vině a trestu. Toto jeho dovolání bylo sice shledáno přípustné, když obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., ale Nejvyšší soud jej rozhodnutím ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 4 Tdo 828/2020, podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť dovolatel uplatnil námitky, které se rozešly s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů, a které nebyly podřaditelné ani pod uplatněné dovolací důvody, jakožto ani žádné jiné. Shodným usnesením Nejvyšší soud rozhodoval i o dovolání nejvyššího státního zástupce podanému proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu v neprospěch obviněného z důvodu uvedeného v §256b odst. 1 písm. h) tr. ř. Toto dovolání směřující výlučně proti výroku o trestu, shledal Nejvyšší soud důvodným, a z jeho podnětu pak napadený rozsudek zrušil a Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
23. Z uvedeného je patrné, že dovolací soud ponechal svým předchozím rozhodnutím výrok o vině zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a výrok o náhradě škody nedotčené, neboť dovolání obviněného nevyhověl a dovolání nejvyššího státního zástupce proti výroku o vině ani výroku o náhradě škody nesměřovalo. Předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu tak vymezilo další podmínky činnosti soudu druhého stupně (srov. též §265s tr. ř.), jemuž byla věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí, a který se v dalším řízení mohl zabývat již toliko otázkami uložení nového trestu. Vrchní soud v Praze proto svým rozsudkem ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 4 To 76/2018, rozhodoval (při nezměněném výroku o vině) pouze o trestu, přičemž uložený trest odnětí svobody oproti svému původnímu rozsudku zvýšil ze čtyř na pět let. Na tomto místě se sluší zmínit, že odvolací soud sice zrušil původní výrok o náhradě škody, jenž nahradil výrokem novým, avšak tato změna byla vyvolána objektivními skutečnostmi, které neměly vliv na výši přiznané škody a příslušenství. Soud druhého stupně totiž převzal celý původní výrok o náhradně škody, proti kterému předchozí dovolání obviněného ani nesměřovalo, který doplnil pouze o slovo „dědicům“. Poškozená totiž v mezičase zemřela, tudíž obviněný je povinen zaplatit náhradu škody jejím dědicům. Nejedná se proto tedy o nový výrok o náhradě škody, který by bylo možné dovoláním napadnout.
24. Vzhledem k výše uvedenému je patrné, že v nyní posuzované věci mohl obviněný podat dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 4 To 76/2018 pouze v rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn sám ve věci rozhodnout. V takovém případě proto mohl obviněný uplatnit dovolací námitky pouze proti výroku o trestu (neboť odvolací soud svůj původní trest změnil), popř. proti průběhu řízení, v němž byl nový trest uložen. V dané věci však obviněný v podaném dovolání neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jiný zákonný důvod související s rozhodováním odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný opřel své dovolání o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jeho konkrétní námitky směřovaly proti výroku o vině, a současně proti výroku o náhradě škody. Za situace, kdy obviněný podal nové dovolání výhradně proti výrokům rozhodnutí o vině a náhradě škody, přestože Vrchní soud v Praze se po předchozím rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 4 Tdo 828/2020 zabýval výrokem o trestu, nelze považovat dovolání obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, sp. zn. 4 To 76/2018, za přípustné (obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 3 Tdo 89/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 5, roč. 2004, č. T 689, usnesení ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 8 Tdo 397/2012).
25. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný podal své dovolání proti výroku rozhodnutí, které meritorně nepřezkoumával a ani nebyl povinen přezkoumávat odvolací soud, nelze považovat jeho dovolání za přípustné. Proto bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je v podaném dovolání řádně uplatněn některý dovolací důvod, případně jestli námitky obviněného je vůbec možné podřadit pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu