ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.727.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 727/2021-243
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2021 o dovolání obviněného M. G. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 1. 2021 č. j. 31 To 478/2020-169, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 64/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 1. 2021 č. j. 31 To 478/2020-169 a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 8. 2020 č. j. 7 T 64/2020-138 zrušují .
Podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 8. 2020 č. j. 7 T 64/2020-138 byl obviněný M. G. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku na skutkovém základě, že „v XY, dne 28. 3. 2020 v 04:42 hodin po rozbití skleněné výplně okna o rozměrech 120 x 70 cm v přízemí dlažební kostkou vnikl do objektu základní školy, kde prohledal nejméně kabinet a další místnosti, a pod okno si připravil k odnesení černý batoh se sportovní obuví značky Adidas a plastovou tašku se sportovním oblečením a drobnostmi, vše v hodnotě 1.110 Kč, a na rozbité skleněné výplni okna způsobil škodu 4.973 Kč Základní škole, Liberec – Vratislavice nad Nisou, příspěvkové organizaci, IČO: 46746145, za situace, kdy usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, uveřejněným pod č. 69/2020 Sb., byl vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů“. Za tento trestný čin a dále za sbíhající se přečiny neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 4. 2020 č. j. 1 T 69/2020-111 uložil nalézací soud obviněnému podle §205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku a §58 odst. 1 tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zároveň zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 4. 2020 č. j. 1 T 69/2020-111, který byl obviněnému doručen dne 10. 6. 2020 a nabyl právní moci dne 19. 6. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena také povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené Základní škole v Liberci – Vratislavicích nad Nisou, IČO: 46746145, částku 4.973 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody pak byla poškozená příspěvková organizace odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Následná odvolání obviněného i státního zástupce proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 20. 1. 2021 č. j. 31 To 478/2020-169 podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
Na předmětné rozhodnutí odvolacího soudu reagoval obviněný M. G. dovoláním, v němž uplatnil důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění namítl, že svým jednáním nenaplnil kvalifikační znak zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nalézacímu soudu vytkl, že při právní kvalifikaci skutku vycházel výhradně z časové souvislosti mezi posuzovanou krádeží a vyhlášeným nouzovým stavem. Potřebnou věcnou souvislostí mezi nimi se naopak nezabýval vůbec, když ji označil za irelevantní. Vycházel tedy z ryze formalistického výkladu, že jakékoli jednání naplňující znaky krádeže v době nouzového stavu automaticky znamená použití přísnější právní kvalifikace. Takový názor je však dle poukazu dovolatele v přímém rozporu se závěry formulovanými v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nichž je možnost naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže mimo jiné za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též souvislostí věcnou. Krajský soud v odvolacím řízení tuto vadu v právním posouzení skutku rovněž neodstranil, ač tak mohl a měl učinit. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 1. 2021 č. j. 31 To 478/2020-169, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 8. 2020 č. j. 7 T 64/2020-138, a za podmínek §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že ho uzná vinným toliko přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a uloží mu alternativní trest odpovídající nově použité právní kvalifikaci skutku.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání v rámci řízení podle §265h tr. ř. konstatoval, že námitka obviněného vůči hmotněprávnímu posouzení skutku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je z pohledu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejen právně relevantní, ale také důvodná, neboť odpovídá argumentaci Nejvyššího soudu obsažené v odůvodnění rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Naproti tomu úvahy soudů obou stupňů obsažené v odůvodněních jejich rozhodnutí tomuto judikátu zjevně odporují. Jestliže okresní soud v napadeném rozsudku mimo jiné výslovně uvedl, že u obviněného nelze dovodit přímo zneužití uzavření objektu školy, ve které v dané době neprobíhala výuka kvůli vládním opatřením, a dále že předmětem krádeže nebyly žádné zdravotní či dezinfekční prostředky, měl stíhaný skutek posoudit pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Protože jeho pochybení nenapravil ani odvolací soud, byly podle státního zástupce ve věci naplněny dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Své vyjádření tedy uzavřel návrhem, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. dovoláním napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně zrušil, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. nalézacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, pokud ovšem nerozhodne ve věci sám. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil státní zástupce souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Obviněný M. G. je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti podle ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ve světle výše popsaných výkladových východisek bylo zřejmé, že námitkou vztahující se k právní kvalifikaci stíhaného skutku jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku uplatnil obviněný deklarovaný dovolací důvod právně relevantně. Nejvyšší soud ji zároveň z níže rozvedených důvodů přiznal i věcné opodstatnění.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Liberci se měl obviněný M. G. dopustit trestného činu (zločinu) krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku tím, že po rozbití skleněné výplně okna vnikl dne 28. 3. 2020 v brzkých ranních hodinách do objektu základní škody, kde prohledal kabinet a několik dalších místností a odcizil zde černý batoh se sportovní obuví, oblečením a dalšími drobnostmi v celkové hodnotě 1.110 Kč, a takto si počínal poté, co Vláda České republiky v reakci na výskyt koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky vyhlásila svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, uveřejněným pod č. 69/2020 Sb., na celém území státu nouzový stav na dobu 30 dní. V tomto jednání pak oba soudy bez dalšího spatřovaly mimo jiné i naplnění znaku spáchání činu za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
Takový postup při právním posouzení jednání dovolatele nicméně není v souladu se zobecňujícím názorem velkého senátu trestního kolegia Nejvyšší soudu, jak bylo vyjádřeno v jeho rozsudku ze dne 16. 3. 2021 pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Podle něj naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, nelze dovozovat výhradně z faktu, že pachatel se dopustil krádeže v době vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s výskytem koronaviru způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí zdůraznil, že vedle časové a místní souvislosti je zásadně třeba zjišťovat i věcnou souvislost spáchaného činu s takovou událostí, tedy zda se tato událost projevila při spáchání trestného činu nějakým konkrétním způsobem. Uvedený vztah přitom bude založen například tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, dále pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval. Pouhé zjištění, že skutek byl spáchán za trvání nouzového stavu, pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, samo o sobě nepostačuje. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm mohou mít pouze podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět (§17 písm. b/ tr. zákoníku).
Obviněnému i vyjadřujícímu se státnímu zástupci bylo třeba přisvědčit potud, že soudy obou stupňů se z výše naznačených hledisek věcí dosud nezabývaly. Už jen z tohoto důvodu dovolací senát považuje nalézacím soudem zvolenou právní kvalifikaci stíhaného skutku jako zločinu krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za minimálně předčasnou. Proto Nejvyšší soud z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 1. 2021 č. j. 31 To 478/2020-169 i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 8. 2020 č. j. 7 T 64/2020-138 zrušil, podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodl uvedeným způsobem v neveřejném zasedání.
Věc se tím vrací do stadia, kdy se jí bude opětovně zabývat soud prvního stupně. Ten bude v dalším řízení vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám v tomto kasačním rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde především o to, aby znovu a ze všech shora naznačených hledisek důsledně zvážil, zda lze žalovaný skutek, jinak naplňující formální znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, opravdu kvalifikovat jako přísnější zločin krádeže v důsledku naplnění některé z výčtu alternativ uvedených v odst. 4 písm. b) §205 tr. zákoníku. Při novém právním posouzení přihlédne k závěrům, které vyslovil velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zda bude před dalším meritorním rozhodnutím ve věci třeba doplnit dokazování, nebo je bude možno vydat na podkladě důkazů již provedených, ponechává dovolací senát okresnímu soudu na vlastní úvaze. V každém případě bude v novém rozsudku třeba upravit znění skutkové věty tak, aby byla v souladu s právní větou vyjadřující zvolenou právní kvalifikaci. Z tohoto podhledu zrušený rozsudek nalézacího soudu obstát nemohl. Pokud soud prvního stupně napříště přistoupí k mírnějšímu právnímu posouzení jednání obviněného, logicky tuto skutečnost promítne i do nově ukládaného trestu v rámci příslušné (nižší) trestní sazby.
Závěrem je vhodné připomenout, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně poprvé předložila procesní spis Nejvyššímu soudu ještě před uplynutím dvouměsíční dovolací lhůty u obviněného, a to s návrhem na přerušení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud o tomto návrhu rozhodl usnesením ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. 4 Tdo 396/2021 tak, že na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, výkon rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 8. 2020 č. j. 7 T 64/2020-138, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 1. 2021 č. j. 31 To 478/2020-169, přerušil . Vzhledem k tomu, že obviněný v důsledku tohoto usnesení nebyl v době rozhodování o jeho dovolání omezen na svobodě, nebylo třeba rozhodovat o jeho případném vzetí do vazby výrokem podle §265 l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu