ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.768.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 768/2021-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 28. 7. 2021 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného R. D., nar. XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021 č. j. 5 To 427/2020-76, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 27 T 45/2020, takto:
I. Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021 č. j. 5 To 427/2020-76 zrušuje .
Podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný R. D. nebere do vazby .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 22. 9. 2020 č. j. 27 T 45/2020-53 byl obviněný R. D. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za jednání spočívající v tom, že
dne 27. 4. 2020 kolem 16.30 hodin v XY na XY ulici v prodejně Lidl odcizil pár dámských bot, tzv. balerín v hodnotě 149 Kč, pánské šortky v hodnotě 99,90 Kč a dámské hygienické vložky v hodnotě 29,90 Kč, čímž způsobil společnosti Lidl Česká republika, v. o. s., IČ: 26178541, škodu v celkové výši 278,80 Kč,
a uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě – soudu pro mládež ze dne 20. 7. 2016 sp. zn. 1 Tm 18/2015 odsouzen pro provinění krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k trestnímu opatření odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem výkonu na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců, přičemž rozhodnutím téhož soudu ze dne 6. 3. 2018 došlo k přeměně daného trestního opatření na nepodmíněné, dále byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 6. 2017 sp. zn. 1 T 34/2017 pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin, přičemž rozhodnutím téhož soudu ze dne 6. 3. 2018 byl zbytek trestu nařízen k výkonu, a to ve výměře 104 dnů, a naposledy byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 1. 2018 sp. zn. 5 T 96/2017 mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a dva přečiny krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře deseti měsíců, přičemž z výkonu všech výše označených trestů byl usnesením Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 2 PP 55/2018 ze dne 9. 8. 2018, které nabylo právní moci téhož dne, podmíněně propuštěn se stanovením zkušební doby v trvání dvou let, tj. do 9. 8. 2020,
a navíc se uvedeného jednání dopustil v době nouzového stavu, který byl v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, pro celé území státu vyhlášen usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, uveřejněným pod č. 69/2020 Sb., z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2), a to na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, kdy tento nouzový stav byl prodloužen na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky do 30. 4. 2020, a to usnesením vlády ze dne 9. 4. 2020 č. 396, uveřejněným pod č. 156/2020 Sb.
Za to byl obviněný podle §205 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 25. 2. 2021 č. j. 5 To 427/2020-76 podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Na předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně následně reagoval nevyšší státní zástupce dovoláním , které podal ve prospěch obviněného R. D. s odkazem na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. V jeho odůvodnění poukázal na argumentaci odvolacího soudu, který k otázce právní kvalifikace jednání obviněného jako krádeže spáchané „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku zdůraznil, že zákon nepodmiňuje naplnění dané kvalifikované skutkové podstaty úmyslem pachatele destabilizovat vyhlášený nouzový stav nebo úmyslem jej využít k usnadnění své trestné činnosti. Smysl přísnějšího postihu zde podle názoru krajského soudu tkví v tom, že stát a jeho obyvatelé mají závažné problémy a svou pozornost musejí kvůli ochraně životů a zdraví upírat jiným směrem než k ochraně majetku. Není tedy významné, zda bylo odcizeno například pečivo nebo balík zdravotnických roušek, neboť podstata mimořádné škodlivosti stíhaného protiprávního jednání spočívá právě v uvedeném nebezpečí zatěžování bezpečnostního systému, jehož složky plní v nouzovém stavu v rámci pohotovosti daleko důležitější úkoly. Určitou paralelu pak krajský soud shledal i v činnosti personálu a ostrahy v maloobchodech, zatížených kontrolou dodržování posílených hygienických standardů nakupujícími zákazníky.
Dovolatel se s takovým výkladem skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku neztotožnil. Podotkl, že nastíněné formalistické pojetí bylo v mezidobí překonáno rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž je možnost naplnění znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže mimo jiné za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislostí s takovou událostí, ale též souvislostí věcnou. Odvolacímu soudu pak předně vytkl, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek“ mechanicky považoval samotný nouzový stav, ačkoli ten jakožto krizové opatření vlády sám o sobě událost vážně ohrožující zdraví nepředstavoval. Šlo totiž pouze o právní stav, jehož smyslem bylo vytvořit příslušným orgánům podmínky pro boj s událostí ve smyslu čl. 5 zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, kterou bylo v daném případě šíření nakažlivého koronaviru SARS CoV-2. Další pochybení pak dovolatel spatřoval v tom, že odvolací soud posoudil jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. ř. běžnou krádež, kdy si obviněný přisvojil v obchodě oděvní součásti a hygienické potřeby, tedy nikoli předměty, které by měly zvláštní důležitost při řešení pandemické situace a které by zasluhovaly zvýšenou ochranu i trestním právem. Současně podle dovolatele nebylo prokázáno, že by pandemická situace obviněnému nějak významně usnadnila trestnou činnost, nebo že by ten počítal s tím, že jeho trestná činnost nebude v důsledku přijatých vládních opatření odhalena. Jeho jednání pak nebylo zaměřeno ani proti samotným opatřením či omezením přijatým k potírání přenosu koronaviru.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021 č. j. 5 To 427/2020-76 zrušil, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání pak vyjádřil i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Opis dovolání byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán obhájkyni obviněného k případnému vyjádření. Do zahájení neveřejného zasedání však dovolací soud vyjádření obviněného ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva využít, neobdržel.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení §265f odst.1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda konkrétní námitky, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opřel, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř., na které odkázal.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán některý se shora uvedených dovolacích důvodů. Prvá z obou alternativ byla v dané trestní věci vyloučena, neboť Krajský soud v Ostravě projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a rozhodl o něm po provedeném přezkumu. Druhá alternativa by pak v posuzovaném případě byla naplněna toliko za předpokladu, že by řízení předcházející napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně bylo vskutku zatíženo vadou zakládající existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který nejvyšší státní zástupce rovněž uplatnil.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na uvedený dovolací důvod se naopak není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Ve světle výše popsaných výkladových východisek bylo zřejmé, že námitkou vztahující se k právní kvalifikaci jednání obviněného R. D. jako zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku uplatnil nejvyšší státní zástupce deklarovaný dovolací důvod právně relevantně. Nejvyšší soud ji zároveň z níže rozvedených důvodů přiznal i věcné opodstatnění.
Dovolateli přisvědčil potud, že úvahy soudů obou stupňů při právním posouzení jednání obviněného do značné míry odporují závěrům obsaženým v zobecňujícímu výkladu obsaženém v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyšší soudu ze dne 16. 3. 2021 pod sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Podle nich naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, především nelze dovozovat výhradně z faktu, že se pachatel dopustil krádeže v době vyhlášeného nouzového stavu v souvislosti s výskytem koronaviru způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí zdůraznil, že vedle časové a místní souvislosti je zásadně třeba zjišťovat i věcnou souvislost spáchaného činu s takovou událostí, tedy zda se tato událost projevila při spáchání trestného činu nějakým konkrétním způsobem. Uvedený vztah přitom bude založen například tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, dále pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval. Pouhé zjištění, že skutek byl spáchán za trvání nouzového stavu, pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku samo o sobě nepostačuje. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm mohou mít pouze podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět (§17 písm. b/ tr. zákoníku).
Dovolací senát tak nemůže sdílet přesvědčení odvolacího soudu, že z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty zločinu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku není rozhodné, zda pachatel odcizil „například pečivo nebo balíček roušek“. Má-li být tato právní kvalifikace aplikována s poukazem na nepřímé předměty krádeže, v zásadě musí jít o takové věci, které mají pro řešení některé z událostí či situací předvídaných ve výše zmíněném ustanovení trestního zákoníku zvláštní význam a důležitost. Oděvní součásti a dámské hygienické vložky, které ukradl obviněný, pro potírání šíření koronaviru mezi obyvatelstvem podstatný význam zcela jistě neměly.
Bezvýhradně nebylo možno s odvolacím soudem souhlasit ani potud, že (jeho slovy) „… smyslem postihnutí pachatele dle kvalifikované skutkové podstaty je to, že stát a jeho obyvatelé mají závažné problémy a jejich pozornost musí být kvůli ochraně životů a zdraví obrácena jinam než například na ochranu majetku“ , resp. že „ …právě vyhlášený nouzový stav na celém území státu a pohotovost všech složek integrovaného systému a nasazení v nemocnicích je nutno uznat jako důvod pro přísnější posouzení skutku“ . V obecné rovině taková úvaha zajisté má své neoddiskutovatelné ratio, ovšem na straně druhé ji nelze paušálně promítat do právního posouzení jakékoli majetkové trestné činnosti spáchané v době pandemie koronaviru. Daná myšlenková konstrukce pozbývá relevance typicky právě u drobných krádeží zboží v supermarketech, kde vládní opatření přijatá k omezení šíření onemocnění COVID-19 ochranu majetku nijak významně neztěžovala. Stejně tak nelze tvrdit, že činnost policejních složek při plnění úkolů podle §2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, byla vyhlášeným nouzovým stavem a s ním souvisejícími opatřeními nějak dramaticky ztížena či přímo paralyzována. Ostatně i v nyní posuzované trestní věci mělo odhalení pachatele krádeže, jeho zadržení zaměstnancem prodejny v prostoru „za pokladnami“ a předání do péče policejní hlídky vcelku standardní průběh a z ničeho nelze dovodit, že by se tato procedura co do technické nebo časové náročnosti nějak výrazně vymykala běžně se vyskytujícím případům tohoto typu.
Dovolatel pak případně poukázal i na to, že ze zjištěného skutkového stavu věci, vyjádřeného ve výroku odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, současně nevyplývá, že by obviněný vědomě využil vyhlášeného nouzového stavu k trestné činnosti a ten mu její spáchání také skutečně usnadnil.
Z naznačených hledisek se soudy věcí dosud nezabývaly. Už jen z tohoto důvodu dovolací senát považuje zvolenou právní kvalifikaci stíhaného skutku jako trestného činu (zločinu) krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku za minimálně předčasnou. Jelikož je zároveň přesvědčen, že vytýkaná pochybení lze odstranit v řízení před soudem druhého stupně, z podnětu podaného dovolání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil pouze usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021 č. j. 5 To 427/2020-76 a podle §265k odst. 2 věty druhé tr. ř. pak i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. následně přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Věc se tím vrací do stadia odvolacího řízení, kdy se jí bude opětovně zabývat soud druhého stupně. Ten bude v dalším řízení vázán právním názorem, který k projednávaným otázkám v tomto kasačním rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Jde především o to, aby znovu a ze všech shora naznačených hledisek důsledně zvážil, zda lze žalovaný a posléze soudem prvního stupně odsouzený skutek, jinak naplňující formální znaky přečinu krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, zároveň kvalifikovat i jako přísnější zločin krádeže v důsledku naplnění některé z výčtu alternativ uvedených v odst. 4 písm. b) §205 tr. zákoníku. Při novém právním posouzení přihlédne k závěrům, které vyslovil velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zda bude před dalším meritorním rozhodnutím ve věci třeba částečně doplnit dokazování, nebo je bude možno vydat na podkladě důkazů již provedených, ponechává dovolací senát krajskému soudu na vlastní úvaze. V každém případě bude v novém rozhodnutí třeba upravit výrok o vině tak, aby znění jeho skutkové věty bylo v souladu s právní větou vyjadřující zvolenou právní kvalifikaci. Pokud odvolací soud napříště přistoupí k mírnějšímu právnímu posouzení jednání obviněného, logicky tuto skutečnost promítne i do nově ukládaného trestu v rámci příslušné (nižší) trestní sazby.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. V důsledku kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu pozbylo dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě právní moci a v důsledku toho pak vykonatelnosti i rozsudek soudu prvního stupně. To znamená, že ve výkonu trestu uloženého obviněnému v projednávané trestní věci nelze pokračovat. Nejvyšší soud zároveň dospěl ke zjištění, že z předloženého trestního spisu nevyplývají žádné aktuálně významné skutečnosti, jež by u obviněného v nynějším stadiu řízení zakládaly kterýkoli z důvodů vazby uvedených v §67 písm. a) ˗ c) tr. ř. Proto podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný R. D. do vazby nebere.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu