ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.919.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 919/2021-980
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. S., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 6/2020, takto:
Podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 7 T 6/2020, byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině daného rozsudku.
Za uvedené jednání byl obviněný J. S. odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA (pseudonym) , narozené XY, zastoupené matkou Š. Ř., nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně počínaje dnem 1. 1. 2020.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA, narozená XY, zastoupená matkou Š. Ř., odkázána s nárokem na bolestné na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2020, sp. zn. 7 T 6/2020, podali obviněný J. S. a poškozená AAAAA odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. napadený rozsudek z podnětu podaných odvolání zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„v přesně nezjištěné době od 1. 2. 2019 do 20. 3. 2019 v patře domku č. XY v osadě XY, u obce XY, okr. Kolín, v průběhu doučování matematiky poškozenou nezletilou AAAAA, nar. XY, nejméně ve třech případech lechtal, v prvním případě ji sahal pod tričko na prsa a přes oblečení na přirození, posléze ji sahal pod oblečení na přirození, čemuž se bránila tím, že ho bouchala, v dalších případech jí i do půli nohou svlékl kalhoty a kalhotky, které se snažila si obléci, v čemž ji zabraňoval tím, že ji držel za ruce, líbal ji na ústa a na přirození a do přirození ji strkal prst, kterým pohyboval, což bylo poškozené nepříjemné a jeho jednání se bránila tím, že jej kopala, máchala rukama a snažila se jej od sebe odstrčit, křičela, že je jí to nepříjemné, načež utekla do přízemí chaty, zatímco jí obžalovaný říkal, že to musí zůstat mezi nimi, že kdyby přestala docházet na doučování, udělá chybu, protože jí matematika nejde, t e d y: jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, spáchal takový čin pohlavním stykem provedeným způsobem srovnatelným se souloží a na dítěti mladším patnácti let.“
Za uvedené jednání byl obviněný J. S. odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dobu 3 let. Podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit poškozené AAAAA, nar. XY, zastoupené matkou Š. Ř., nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně počínaje dnem 1. 1. 2020 do zaplacení.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená AAAAA odkázána s nárokem na bolestné na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, podal dovolání nejvyšší státní zástupce opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a uvedl, že se závěrem odvolacího soudu ohledně aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku se nelze ztotožnit. V takové situaci musí jít o okolnosti či poměry výraznějším způsobem atypické, tedy v případě obdobných trestných činů se běžně nevyskytující. Obecně je třeba připomenout, že pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nezbytné, aby soud respektoval výjimečný charakter tohoto ustanovení a použil ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zákonných podmínek. Jestliže je poukázáno na polehčující okolnosti, nemůže se jednat o obecné polehčující okolnosti, které jsou brány v úvahu při ukládání trestu v rámci zákonné trestní sazby, ale mohou jimi být jen takové, které se v dané kvalitě a kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a závažnost konkrétního trestného činu výrazně snižují. Musí tedy jít o okolnosti v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest vyměřený na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam.
Pokud jde o dosavadní bezúhonnost pachatele, pak na tento způsob života lze pohlížet jako na běžný standard, rozhodně nikoli jako na okolnost neobvyklou či snad dokonce nějak výjimečnou. V případě obviněného žádné výjimečné okolnosti případu nelze shledat. Rozhodně se nejedná o takové protiprávní jednání, které by se zásadně odlišovalo od typově stejných útoků na děti. Závažnost jednání obviněného lze naopak hodnotit jako velmi vysokou.
Okolnosti případu nebo poměry pachatele mohou pak odůvodnit postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku jen za předpokladu, že by použití nesnížené trestní sazby trestu odnětí svobody bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. Obviněný J. S. se jednání dopustil takřka přesně v sedmdesáti letech. Zákonodárce však žádným způsobem nelimituje věk u výkonu trestu odnětí svobody, resp. stanoví pouze hranici „spodní“. Vyšší věk obviněného tak lze bez dalšího jen stěží zahrnout do zmíněných poměrů pachatele, pokud neměl vliv na páchání trestné činnosti, ani nevylučuje výkon trestu odnětí svobody, neboť právní úprava výkonu trestu odnětí svobody v zákoně č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, výslovně počítá s výkonem trestu osobami staršími 65 let (viz §69 - výkon trestu odsouzených trvale pracovně nezařaditelných).
Za poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku lze dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu považovat vážnou nemoc pachatele, nicméně tato skutečnost nebyla u obviněného relevantně zjištěna. Odvolací soud neprovedl ani důkazy, dle nichž by byl obviněný z důvodu nepříznivého zdravotního stavu odkázán na pomoc jiných osob, zejména na pravidelnou odbornou zdravotní péči, bez níž by byl ohrožen na životě či zdraví a která by mu nemohla být poskytnuta ve výkonu trestu odnětí svobody. Důvody pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku v podobě zohlednění zdravotního stavu obviněného tedy nejsou v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu řádně popsány, resp. rozvedeny, a neplynou ani ze spisového materiálu, tudíž odvolací soud neměl důvod je při postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku zohledňovat.
Proto uvedl, že je zřejmé, že odvolací soud při aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku na případ obviněného J. S. přiznal výjimečnost, potažmo mimořádnost okolnostem, které takovou povahu, a to ani ve svém souhrnu, nemají.
Lze tedy uzavřít, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný J. S. uznán vinným, přestože pro to nebyly splněny zákonné podmínky ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Tím odvolací vrchní soud zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Navrhnul proto, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.] podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021 sp. zn. 10 To 12/2021, ve výroku o trestu, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část tohoto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále, aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. d) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou, tedy podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§265i odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny.
Dovolání je podáno proti výroku o trestu, který byl uložen obviněnému za zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za podmínek §58 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře tří roků, jehož výkon soud podmíněně odložil podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu pěti let. Důvody pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku shledal odvolací soud ve zjištěných skutečnostech, které obviněnému polehčovaly – tedy z jeho dosavadního sedmdesátiletého řádného života, v němž nebyl ani soudně trestán, ani se nedopustil žádného protispolečenského jednání nižšího stupně. Dále bylo přihlédnuto nejen k věku obviněného, ale i k jeho zdravotnímu stavu, pro nějž hrozí obava, že by několikaletý trest odnětí svobody mohl mít fatální následky. Dospěl tak k závěru o splnění podmínek ustanovení §58 odst. l tr. zákoníku, a to zejména těch, které se týkají poměrů obviněného, a konstatoval, že použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené je pro obviněného nepřiměřeně přísné, neboť dosáhnout nápravy lze i trestem kratšího trvání, a to zejména trestem, který by nebyl spojen s přímým odnětím svobody.
Podle ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
Z dikce ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku lze dovodit nutnost splnění třech zákonných podmínek nezbytných k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, a to, že:
a) jsou zde konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že
b) použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody - a to s ohledem na její dolní hranici – by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že
c) lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
Uvedené podmínky jsou stanoveny kumulativně. Jinak řečeno, nesplnění jedné z uvedených podmínek má za následek, že nelze ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku aplikovat. Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu odnětí svobody uloženého v rámci zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice.
Podstatné je také poznamenat, že v rámci první podmínky jsou uvedeny „konkrétní okolnosti případu“ a „poměry pachatele“. Tyto skutečnosti se v případu mohou vyskytovat samostatně nebo mohou být naplněny současně, postačí však naplnění jedné z nich. Za okolnosti případu lze v této souvislosti považovat zejména skutečnosti, které mají vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu. Jestliže poměry pachatele ovlivnily spáchání trestného činu, přihlédne se k nim již v rámci okolností případu, jinak musí být poměry pachatele z hlediska §58 odst. 1 tr. zákoníku takového rázu, že trest odnětí svobody uložený v rámci zákonné (nesnížené) trestní sazby, byť i na její dolní hranici, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by příliš přísný. V tomto směru se zde uplatní všechny osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, které jsou podle §39 odst. 1 tr. zákoníku jedním z obecných hledisek pro stanovení druhu trestu a jeho výměry.
S důvody, o něž v konkrétní věci odvolací soud opřel možnost aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, se nemohl Nejvyšší soud ztotožnit.
Již z názvu tohoto ustanovení „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“ je zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. rozhodnutí č. I/1965 Sb. rozh. tr.).
Dosavadní rozhodovací praxe soudů vymezila některá kritéria určující, které okolnosti případu lze považovat za ty, jež uvedené hledisko, při splnění dalších dvou, naplňují, a je vhodné připomenout, že okolnosti případu jako je dobrovolná náhrada způsobené škody, upřímná lítost nad spáchaným trestným činem, vedení řádného života před činem jsou polehčujícími okolnostmi ve smyslu §41 tr. zákoníku, ke kterým soud přihlédne jako k okolnostem snižujícím závažnost trestného činu při výměře trestu, zpravidla v rámci příslušné trestní sazby. Tyto okolnosti lze považovat ve většině případů jen za obvyklé, nikoliv výjimečné okolnosti případu, které nemohou odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby. Jen kdyby některé polehčující okolnosti, uvedené v §41 tr. zákoníku, příp. jiné tam neuvedené okolnosti, byly tak intenzivní a tak závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, bylo by je možno posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku [např. by mohlo jít o zvlášť závažné polehčující okolnosti, uvedené v §41 písm. e) nebo g) tr. zákoníku apod.]. Samo doznání činu, lítost nad činem, předchozí řádný život, náhrada škody apod., však zpravidla nebude za tyto možno považovat (srov. rozhodnutí č. II/1967, s. 14 a 15 Sb. rozh. tr.). U trestného činu pohlavního zneužití (§187 odst. 1 tr. zákoníku) nelze okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku spatřovat v tom, že pachatel dítě mladší patnácti let pohlavně zneužil jiným způsobem než souloží (srov. rozhodnutí č. 5/1966 Sb. rozh. tr.). Lze je odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 6 Tdo 622/2007, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2007, svazek 38, č. T 1020). Nelze ani zásadně vyloučit, že by více okolností, které jinak samy o sobě jsou jen obecnými okolnostmi polehčujícími, ve svém souhrnu nabylo v konkrétním případě takového významu, že by je bylo možné hodnotit jako okolnosti případu ve smyslu §58 tr. zákoníku (viz rozhodnutí č. 11/1968-I. Sb. rozh. tr.).
Za poměry pachatele podle §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody je možno považovat například to, že pachatel trpí vážnou chorobou, nebo je živitelem mnohočlenné rodiny, která je závislá na výdělku obžalovaného apod.; nelze za ně však pokládat jeho dobrou pověst ani okolnost, že vedl řádný život a nebyl dosud soudně trestán (srov. rozhodnutí č. 35/1963 Sb. rozh. tr.). Lze za ně považovat i ty okolnosti, které nemají přímý vztah ke spáchanému trestnému činu, a které proto nebudou hodnoceny z hlediska povahy a závažnosti trestného činu, např. rodinné poměry pachatele, jeho zdravotní stav apod. (viz rozhodnutí č. 36/1963 Sb. rozh. tr.). Za takové okolnosti nelze považovat, že se pachatel k činu doznal, litoval ho a pomáhal ho objasnit. Poměry z tohoto hlediska může být např. situace pachatele, který skutečně pečuje o větší počet osob, odkázaných na něj svou výživou, nebo které jsou dokonce v jeho zvláštní péči, kdy nepřítomnost pachatele (který tyto povinnosti řádně plnil) v rodině po delší dobu by mohla ohrozit řádnou výživu a výchovu těchto osob (srov. rozhodnutí č. 19/1967, č. 52/1967 a č. 3/1970 Sb. rozh. tr.). I ve vážné chorobě pachatele je možné shledávat okolnost odůvodňující uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, avšak jen za předpokladu, že vzhledem k této chorobě by výkon trestu uloženého v rámci trestní sazby byl pro pachatele zvlášť obtížný nebo by měl pro něho zvlášť nepříznivé následky (viz rozhodnutí č. 47/1974 Sb. rozh. tr.).
Přitom musí být, jak u okolností případu, tak u poměrů pachatele vždy současně splněny i další zákonem stanovené předpoklady, totiž že s ohledem na ně by trest ukládaný v zákonné sazbě byl k těmto skutečnostem nepřiměřený a že nápravy pachatele se v daném případě dosáhne i trestem kratšího trvání (viz rozhodnutí č. I/1965, s. 9 a č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice (srov. rozhodnutí č. 12/1968 Sb. rozh. tr.).
Ze všech těchto skutečností, jak byly shrnuty, je nutné zdůraznit, že poměry či okolnosti spáchaného činu se musejí vyznačovat alespoň v nějakém směru neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodňuje či dokladuje, že ani trest na samé dolní hranici trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.).
V předmětné trestní věci nelze opomenout, že závažnost jednání obviněného lze hodnotit jako velmi vysokou, když došlo k následku spočívajícím v negativním ovlivnění kvality života jedenáctileté poškozené, neboť v souvislosti s jednáním obviněného byla u poškozené zjištěna akutní stresová porucha. Nejvyšší soud dále (opětovně) připomíná, že samotnou skutečnost, že obviněný před spácháním trestného činu vedl řádný život, lze sice vyhodnotit jako polehčující okolnost, avšak nelze ji přeceňovat do té míry, že by mohla významně opodstatnit aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť na bezúhonný způsob života občanů České republiky lze nahlížet spíše jako na běžný standard, nikoli okolnost neobvyklou či dokonce výjimečnou.
Co se týká věku obviněného (který se jednání dopustil v sedmdesáti letech), lze souhlasit s nejvyšším státním zástupcem, že věk u výkonu trestu odnětí svobody není limitován, resp. stanoví pouze hranici „spodní“. Vyšší věk obviněného tak lze bez dalšího jen stěží zahrnout do zmíněných poměrů pachatele, pokud neměl vliv na páchání trestné činnosti, ani nevylučuje výkon trestu odnětí svobody, neboť právní úprava výkonu trestu odnětí svobody v zákoně č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, výslovně počítá s výkonem trestu osobami staršími 65 let.
Odvolací soud vzhledem k zdravotnímu stavu obviněného, pro nějž „hrozí obava, že by několikaletý trest odnětí svobody mohl mít fatální následky“ (bod 14. rozsudku), dospěl k závěru, že použití trestní sazby odnětí svobody stanovené trestním zákoníkem by bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné, neboť dosáhnout nápravy lze i trestem kratšího trvání, a to zejména trestem, který by nebyl spojen s přímým odnětím svobody (bod 14. rozsudku).
Vrchní soud však neuvedl, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o takové povaze a závažnosti zdravotních obtíží obviněného a především o případném vlivu výkonu trestu odnětí svobody na jeho zdravotní stav. Ze spisového materiálu je zřejmé, že obviněným bylo předloženo několik lékařských zpráv (č. l. 848-850), přičemž z protokolu o veřejném zasedání ze dne 13. 4. 2021 vyplývá, že obhájce obviněného navrhoval čtení aktuálních lékařských zpráv o zdravotním stavu obviněného, avšak tomuto procesnímu postupu nedošlo, neboť odvolací soud žádné zprávy nečetl, ani stranám nepředložil k nahlédnutí. Odvolací soud při svých závěrech tudíž mohl v době svého rozhodování, tj. 13. 4. 2021, vycházet pouze z ústní informace obhájce, že obviněný měl dne 15. 2. 2021 absolvovat operaci páteře, která byla odložena na květen 2021 a dále odvolací soud disponoval shodnou informací jako soud prvního stupně, z jehož rozsudku (bod 56.) plyne, že v hlavním líčení obviněný vypovídal ke svému zdravotnímu stavu, když z rozsudku neplyne, že by byl tento stav jakkoli objektivizován.
Podstatné je zjištění, že soud druhého stupně neuvedl, na podkladě jakých důkazů toto své hodnocení založil, v důsledku čehož v tomto směru zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Dovolací soud nemůže posoudit, na základě jakých úvah přiznal odvolací soud jím uváděným skutečnostem stran zdravotního stavu obviněného zcela jiný (pro něj zřetelně příznivější) význam, než soud prvního stupně.
Pouze na základě dostupného materiálu tudíž není možno dojít k jednoznačnému závěru o tom, jaký vliv by měl případný výkon trestu odnětí svobody na stav obviněného, když není ani známo, jaký je jeho současný stav. V uvedeném směru je nepochybně důvodný poukaz dovolatele na to, že důkazní situace, z níž odvolací soud vyšel, neumožňovala učinění opodstatněného závěru o tom, jaký (na jeho zdraví negativní) vliv by měl případný výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tedy zda by tento vliv byl natolik závažný, že by se u obviněného projevil ve formě podstatně citelnějších dopadů, než na jiné pachatele obdobné trestné činnosti, a zda by pak taková okolnost byla způsobilá odůvodnit závěr, že by výkon trestu odnětí svobody, byť uloženého na spodní hranici dané trestní sazby, představoval pro něj nepřiměřeně přísný trest.
Odvolací soud ani dostatečně přesvědčivě nevysvětlil, v čem jsou poměry obviněného anebo okolnosti spáchaného trestného činu natolik mimořádné či výjimečné, že trest v dolní hranici zákonné trestní sazby, která v daném případě činí pět roků, by byl pro obviněného nepřiměřeně přísným.
Všechna takto rozvedená zjištění a konkrétně prokázané skutečnosti rozhodně nesvědčí o tom, že by byly naplněny podmínky vymezené v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale naopak vyznívají ve prospěch argumentace státního zástupce, který dovodil, že pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zákonné podmínky splněny nebyly. Nejvyšší soud, když na základě výše rozvedených úvah a závěrů shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné, proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, sp. zn. 10 To 12/2021, ve výroku o trestu, zrušil i další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Uvedená trestní věc se tak vrací zpět do stadia řízení před soudem druhého stupně, na němž bude, aby se zřetelem na shora rozvedené principy s přihlédnutím k ustálené judikatuře, jak na ni bylo výše rovněž poukázáno, znovu zhodnotil okolnosti rozhodné pro ukládání trestu obviněného, přičemž se opětovně bude zabývat splněním podmínek pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku. Případně provede další důkazy, pokud jejich provedení shledá za nezbytné pro náležité objasnění věci.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu