ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.100.2021.1
sp. zn. 4 Tz 100/2021- 343
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. C. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. 2 T 97/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. 2 T 97/2020 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. C.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. 2 T 97/2020 byl obviněný R. C. uznán vinným v bodech 1) až 4) zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a v bodech 1) až 3) přečinem porušování domovní svobody podle 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 1. 2014 sp. zn. 7 T 199/2013, pravomocným od 14. 3. 2014, odsouzen mj. pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 17. 6. 2018,
a přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 10. 2019, pravomocným od 24. 1. 2020 sp. zn. 7 T 171/2019, odsouzen mj. pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců se zkušební dobou do 24. 1. 2022,
1) v době od 14:00 hodin dne 8. 3. 2020 do 16:30 hodin dne 9. 3. 2020 v XY, v ulici XY s pomocí šroubováku otevřel vstupní dveře do domu a poté po rozlomení cylindrické vložky zámku vnikl do bytové komory náležející k bytu K. N., narozené XY, odkud odcizil dva kusy kávy a dva kusy oleje v celkové hodnotě 224 Kč a poškozením zámku způsobil škodu ve výši 1 400 Kč, to vše ke škodě jmenované,
2) dne 13. 3. 2020 kolem 19:30 hodin v XY, v ulici XY, s pomocí špachtle překonal zámek vstupních dveří skladu potravin restaurace XY, do kterého vnikl a odcizil odtud různé potraviny a nápoje v hodnotě 520 Kč a poškozením vstupních dveří způsobil škodu ve výši 1 200 Kč, to vše ke škodě provozovatele restaurace T. V., narozeného XY a dále odcizil sběratelské medaile v hodnotě 2 550 Kč ke škodě zaměstnance restaurace V. K., narozeného XY,
3) v době od 14:00 hodin dne 30. 3. 2020 do 10:00 hodin dne 31. 3. 2020 v XY, v ulici XY, s pomocí šroubováku otevřel uzamčené vstupní dveře do domu, kde po rozlomení cylindrické vložky zámku vnikl do bytové komory náležející k bytu O. J., narozeného XY, kde odcizil dva sportovní batohy a šest lahví vína a čtyři kusy piva v celkové hodnotě 1 520 Kč a poškozením zámku způsobil škodu ve výši 2 200 Kč, to vše ke škodě jmenovaného,
4) dne 8. 4. 2020 kolem 02:15 hodin v XY, v ulici XY, po vypáčení zámku vnikl do skladu potravin restaurace XY a odcizil zde různé potraviny a nápoje v celkové hodnotě 13 001 Kč a poškozením zámku způsobil škodu ve výši 1 500 Kč, to vše ke škodě T. V., narozeného XY,
a čin spáchal v době, kdy byl usnesením vlády č. 69 ze dne 12. 3. 2020 v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 vyhlášen nouzový stav v době od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu třiceti dnů, který byl dne 7. 4. 2020 usnesením č. 1012 prodloužen do 30. 4. 2020.
Za to byl odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 9. 2020 sp. zn. 6 T 78/2020, jenž nabyl právní moci dne 8. 10. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto též o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Tento rozsudek nabyl právní moci dnem jeho vyhlášení, tedy 16. 2. 2021, a v důsledku splnění podmínek §129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto rozsudku podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. C.
V jejím odůvodnění nejprve cituje výše uvedený pravomocný odsuzující rozsudek Okresního soudu v Mostě. Dále poukázala na znění ustanovení §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a zároveň i na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/2, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu.
Stěžovatelka dále poukázala, že v předmětné věci se sice obviněný dopustil trestné činnosti v období od 13. 3. 2020 do 8. 4. 2020, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení různých potravin a nápojů ze skladu potravin restaurace XY v hodnotě 520 Kč, odcizení dvou sportovních batohů, šesti lahví vína a čtyř kusů piva z bytové komory náležející k bytu O. J. v celkové hodnotě 1 520 Kč a odcizení různých potravin a nápojů ze skladu potravin restaurace XY v celkové hodnotě 13 001 Kč, nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
Podle stěžovatelky z uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného, kterého se dopustil ve dnech 13. 3. 2020 až 8. 4. 2020, mělo být vedle přečinu porušování domovní svobody (ad 1. až 3.) kvalifikováno jako přečin krádeže pouze podle §205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je i uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 3 let a 6 měsíců trestem zjevně excesivním, a to proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku. Napadeným rozsudkem tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. 2 T 97/2020 byl v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku porušen zákon v neprospěch obviněného R. C. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený rozsudek zrušil, a současně zrušil i obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. a věc přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby postupoval sám podle §271 odst. 1 tr. ř.
K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce) a to celkem dvakrát. V prvém z nich poukázal na okolnost vyplývající z procesního spisu, a to že obviněný v hlavním líčení konaném u soudu prvního stupně po přednesu obžaloby prohlásil vinu a soud jeho prohlášení viny podle §206c odst. 4, 6 tr. ř. přijal. Po vyhlášení rozsudku se obviněný a státní zástupce vzdali práva na odvolání a netrvali na písemném vyhotovení odůvodnění. V takovém případě je podle státního zástupce s poukazem na ustanovení §206c odst. 7 tr. ř., které zapovídá prohlášení viny odvolat a zároveň neumožňuje proti skutečnostem uvedeným v prohlášení viny podat opravný prostředek, nepřípustné i podání stížnosti pro porušení zákona ze strany ministryně spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek Okresního soudu v Mostě je produktem řádně projevené vůle obviněného jakožto autonomní dispozice sféry jednotlivce, do které s odkazem na ustanovení §206c odst. 7 tr. ř. nepřísluší stěžovatelce zasahovat, státní zástupce navrhl, aby podaná stížnost pro porušení zákona byla podle §20 odst. 1, 2 zák. č. 6/2002 Sb. a §268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítnuta, jako nepřípustná. V následujícím vyjádření z 8. 12. 2021 pak konstatoval, že pokud se v mezidobí s výše uvedeným názorem vícero senátů Nejvyššího soudu neztotožnilo, tak nelze než poukázat na argumentaci stěžovatelky uvedené v podané stížnosti pro porušení zákona, zejména na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021, a za tohoto stavu nelze než prohlásit, že kvalifikační okolnost podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve věci obviněného jednoznačně dána není. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s návrhem ministryně spravedlnosti a po zrušení napadeného rozsudku věc přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ustanovená obhájkyně obviněného se ještě před konáním neveřejného zasedání též písemně vyjádřila k podané stížnosti pro porušení zákona. V podstatě se plně ztotožnila s jejím obsahem včetně vyjádřených argumentů, jakož i se závěrečným petitem.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Tresného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou; případně kdo čin spáchá vloupáním, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Jak se již v podané stížnosti pro porušení zákona zmínila ministryně spravedlnosti, možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Pokud budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného R. C., je zřejmé, že útoků (dne 13. 3. 2020 a dále) se obviněný dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky a tento následně usnesením č. 396 z 9. 4. 2020 prodloužila do 30. 4. 2020, kdy přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněnými útoky posouzenými okresním soudem též jako trestný čin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se sice v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku, ale současně je zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný se v podstatě běžným a obdobným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem dopustil jednání, kterým se zmocnil cizích věcí (a to i vloupáním) tím, že si je přisvojil. Jednalo se současně o věci, které nesouvisely s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohly být užity při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že okresní soud ohledně obviněného učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u něj dovodil též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
Pokud pak státní zástupce nejprve poukázal na určité procesní specifikum posuzovaného případu, kdy obviněný na počátku řízení před soudem prvního stupně po přednesení obžaloby prohlásil vinu, která byla soudem následně přijata a z toho zároveň dovozuje s poukazem na ustanovení §206c odst. 7 tr. ř. nemožnost podat proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně mimořádný opravný prostředek, konkrétně stížnost pro porušení zákona, tak je k tomu třeba uvést následující.
Podle §206c odst. 1 tr. ř. pokud nedošlo k sjednání dohody o vině a trestu, může obviněný prohlásit, že je vinný spácháním skutku anebo některého ze skutků uvedených v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě.
Podle §206c odst. 7 tr. ř. soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat. Skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem.
Tedy jinými slovy řečeno, v takovém případě nelze nechat přezkoumat rozsudek ve výroku o vině v odvolacím řízení a tím méně v řízení dovolacím. V tomto ohledu lze s argumentací státního zástupce souhlasit.
Odvozovat ale od uvedené procesní situace současně závěr o nepřípustnosti podat proti takovému pravomocnému rozsudku (jeho výroku o vině) mimořádný opravný prostředek, jímž je stížnost pro porušení zákona (§266 tr. ř. a násl.), je nejenom nelogické, ale i odporující samotnému znění a smyslu zákona. Postavení ministra spravedlnosti v tomto mimořádném opravném řízení je totiž zcela specifické, na osobě obviněného, ale i ostatních stran řízení nezávislé. Zároveň se jedná o, byť soustavně zpochybňovaný, ale těžko nahraditelný institut, jehož prostřednictvím lze do velké míry napravovat procesní i hmotněprávní pochybení, k nimž došlo ve věci v dřívějším řízení. Jen na dokreslení lze uvést jednoduchý příklad svědčící o nelogičnosti přístupu, jehož se státní zástupce domáhá. Jaký by v daném ohledu byl rozdíl mezi postavením obviněného, který prohlášení viny neučinil, ale po provedeném dokazování a vyhlášení rozsudku se vzdal práva na odvolání a rozsudek nabyl ihned právní moci, a postavením obviněného, který prohlášení viny učinil, soud je přijal a vyhlášený rozsudek vzápětí taktéž nabyl právní moci. Podle optiky státního zástupce by v případě prvního obviněného bylo možné proti rozsudku stížnost pro porušení zákona podat, kdežto v případě druhého obviněného by to bylo nepřípustné. Takový výklad by jednak zakládal nedůvodnou a výraznou nerovnost mezi obviněnými nacházejícími se v téměř stejném postavení, a jednak by směřoval v neprospěch obviněného, který projevil v předchozím řízení určitou vstřícnost tím, že svoji vinu prohlásil a tím soudu umožnil dále postupovat při absenci dokazování a ve věci rozhodnout. Již jen s ohledem na výše uvedené bylo třeba interpretaci předmětné procesní otázky prosazovanou státním zástupcem odmítnout, když i z ústavně právního hlediska by se stala neobhajitelnou. Svůj prvotní výklad ale státní zástupce v pozdějším vyjádření změnil a následně se ztotožnil s návrhem ministryně spravedlnosti.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené v konečném výsledku shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako přípustnou a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. 2 T 97/2020 byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. C. Podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomu, že obviněný R. C. t. č. vykonává trest odnětí svobody z jiného rozhodnutí (OS Most sp. zn. 1 T 101/2020), než které bylo tímto rozsudkem Nejvyššího soudu zrušeno, nepřicházelo rozhodování podle §275 odst. 3 tr. ř. o jeho případném vzetí do vazby v úvahu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu