ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.115.2021.1
sp. zn. 4 Tz 115/2021- 159
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Marty Ondrušové a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Jiřice, proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020 sp. zn. 5 To 299/2020, ve věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 76/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2, §270 odst. 1 a §275 odst. 3 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020 sp. zn. 5 To 299/2020 a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2020 sp. zn. 8 T 76/2020 byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. S.
Napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek se zrušují .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. S. se bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2020 sp. zn. 8 T 76/2020 byl obviněný J. S. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že
ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2020 sp. zn. 15 T 132/2019, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 (čtrnáct) měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přesto dne 5. 5. 2020 v 16:28 hodin v XY na ulici XY v supermarketu Kaufland, veden zištným záměrem se neoprávněně obohatit, odcizil jedno balení pracího prostředku Persil DuoCaps v hodnotě 399,90 Kč tak, že je uschoval pod své oblečení a následně s tímto zbožím prošel přes pokladní zónu, aniž by za něj zaplatil, čímž způsobil poškozené společnosti Kaufland Česká republika v. o. s., IČO 25110161, se sídlem Praha 6, Bělohorská 2428/203, škodu ve výši 399,90 Kč, a čin spáchal, přestože usnesením vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020, číslo 194, byl pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky vyhlášen nouzový stav na dobu od 14:00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, který byl usnesením vlády č. 485 ze dne 30. 4. 2020 prodloužen až do 17. 5. 2020.
Za to byl obviněný odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Tento rozsudek právní moci nenabyl, jelikož jej obviněný napadl odvoláním, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 3. 9. 2020 sp. zn. 5 To 299/2020, jímž podané odvolání zamítl podle §256 tr. ř. Tím rozsudek soudu prvního stupně nabyl právní moci.
Proti tomuto rozsudku podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S.
V jejím odůvodnění nejprve cituje výše uvedená rozhodnutí soudů a dále poukázala na znění ustanovení §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jakož i ustanovení §256 tr. ř. Zároveň pak na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021, podle nějž platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Ke stejnému závěru pak dospěl i Ústavní soud v nálezu z 20. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 767/21, když se ztotožnil s uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu.
Stěžovatelka dále zdůraznila, že v předmětné věci se sice obviněný dopustil trestné činnosti dne 5. 5. 2020, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – odcizení pracího prostředku z volného prodeje, nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
Z toho podle stěžovatelky vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného přitom mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je i uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let trestem zjevně excesivním, který sice odpovídá zákonné trestní sazbě stanovené pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, ovšem vyměřen byl v horní polovině této trestní sazby, a to právě proto, že jednání bylo nesprávně posouzeno i jako zločin krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě tak byl v důsledku nesprávného právního posouzení skutku porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, kterému tak v důsledku tohoto pochybení byl uložen excesivní trest. Jelikož toto pochybení nenapravil ani soud odvolací (Krajský soud v Ostravě), který odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř., porušil zákon v neprospěch obviněného i v tomto ustanovení trestního řádu.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020 sp. zn. 5 To 299/2020 a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2020 sp. zn. 8 T 76/2020 byl v neprospěch obviněného J. S. porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadená rozhodnutí zrušil, a současně zrušil i obsahově navazující rozhodnutí, která touto změnou pozbyla svého podkladu a poté aby podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
K podané stížnosti pro porušení zákona se ještě před konáním neveřejného zasedání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen státní zástupce). Poukázal zejména na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 15 Tdo 110/2021 a dovodil, že Okresní soud v Ostravě závěr o naplnění zvlášť přitěžující okolnosti vymezené v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku postavil výlučně na existenci časové souvislosti, tedy na spáchání krádeže v době výskytu pandemie koronaviru a vyhlášeného nouzového stavu, a nikoli na souvislosti věcné, jak ji vymezil ve svém rozhodnutí velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu. To se pak promítlo i do výměry uloženého trestu odnětí svobody. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud rozhodl v souladu s návrhem ministryně spravedlnosti a po zrušení napadeného usnesení odvolacího soudu i rozsudku okresního soudu věc přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí (viz §274 odst. 4 tr. ř., ve znění účinném od 8. 12. 2021).
Ustanovený obhájce obviněného ani sám obviněný se k obsahu podané stížnosti pro porušení zákona, jakož ani k eventualitě rozhodování o vzetí obviněného do vazby pro případ zrušení napadených rozhodnutí do dne konání neveřejného zasedání písemně nevyjádřili.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku platí, že kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Jak se již v podané stížnosti pro porušení zákona zmínila ministryně spravedlnosti, možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud zdůraznil, že za jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Pokud budou výše uvedené úvahy a závěry aplikovány na trestní věc obviněného J. S., je zřejmé, že útoku dne 5. 5. 2020 se dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, jenž vyvolal reakci vlády České republiky, která usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, nouzový stav na území České republiky a tento následně usnesením č. 396 z 9. 4. 2020 prodloužila do 30. 4. 2020, a dále jej prodloužila usnesením č. 485 z 30. 4. 2020 až do 17. 5. 2020, kdy přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
Současně je však třeba konstatovat, že mezi zmíněným útokem posouzeným předchozími soudy jako trestný čin krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru, není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše zmíněných požadavků. Jak vyplývá z učiněných skutkových zjištění, obviněný se sice v kritické době dopustil jednání proti cizímu majetku, ale současně je zřejmé, že přitom nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila. Také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný se v podstatě běžným a obdobným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem dopustil jednání, kterým se zmocnil cizí věci tím, že si ji přisvojil. Jednalo se současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným okolnostem nebylo důvodu, aby jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin krádeže i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že okresní i krajský soud ohledně obviněného učinily nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u něj dovodily též naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V důsledku toho nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků uložený obviněnému lze označit za trest, který je v rozporu s jeho zákonným účelem. Odvolací soud pak pochybil i v ustanovení §256 tr. ř., pokud důvodné odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl.
Nejvyšší soud tudíž na základě výše uvedených zjištění a závěrů shledal podanou stížnost pro porušení zákona jako důvodnou a podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2020 sp. zn. 5 To 299/2020 a jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2020 sp. zn. 8 T 76/2020 byl porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. S. Podle §269 odst. 2 tr. ř. obě tato rozhodnutí zrušil a dále zrušil i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl při respektování shora uvedených právních závěrů Nejvyššího soudu (§270 odst. 4 tr. ř.).
Nejvyšší soud rozhodl o podané stížnosti pro porušení zákona v souladu s novelizovaným zněním ustanovení §274 odst. 3 písm. a) tr. ř. (viz zák. č. 418/2021 Sb.) v neveřejném zasedání.
Vzhledem k tomu, že obviněný t. č. vykonává trest odnětí svobody, který mu byl napadenými a nyní zrušenými rozhodnutími soudů uložen, byl Nejvyšší soud současně povinen podle §275 odst. 3 tr. ř. rozhodnout o jeho případné vazbě. K tomu zjistil, že trestní stíhání obviněného v předmětné věci bylo vedeno až do pravomocného skončení za současného omezení jeho svobody, neboť se nacházel ve výkonu trestu. V současné procesní situaci, kdy obviněnému již nehrozí též v důsledku předpokládané změny právní kvalifikace jím spáchaného jednání vysoký trest odnětí svobody a tudíž zde není předpoklad, že by se dalšímu trestnímu řízení vyhýbal, nelze u jeho osoby důvodně deklarovat vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř., rovněž tak ani důvod podle §67 písm. b) tr. ř. Pokud jde ale o důvod vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. ř., tak hrozí důvodná obava, že na svobodě by opakoval majetkovou trestnou činnost, pro niž je stíhán. Svědčí o tom zejména jeho předchozí bohatá trestní minulost (8 záznamů – viz opis RT) a způsob života, kdy si prostředky ke své obživě opatřuje mj. krádežemi cizího majetku. Valný výchovný vliv na něj neměly ani dosud uložené a vykonané tresty odnětí svobody. Nejvyšší soud proto rozhodl, že se obviněný J. S. bere do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení §67 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 12. 2021
JUDr. František Hrabec
předseda senátu