ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.12.2021.1
4 Tz 12/2021-
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. 5. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného, zemřelého J. K. , nar. XY, okres XY, naposledy trvale bytem XY, datum úmrtí neuvedeno, proti pravomocnému rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52 byl porušen zákon v ustanovení §270 odst. 1 písm. b) bývalého trestního zákona č. 86/1950 Sb., v neprospěch obviněného J. K.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §226 písm. b) tr. ř. se obviněný, zemřelý J. K. zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že: „dne 6. 10. 1952 u svého útvaru v XY, po nástupu vojenského cvičení, odmítl vykonávat povinnosti související s výkonem vojenské služby a odvolával se na to, že je Svědek Jehovův a že mu to jeho vyznání nedovoluje“, čímž měl spáchat trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb., neboť tento skutek není trestným činem.
Odůvodnění:
Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb., kterého se dopustil tím, že dne 6. 10. 1952 u svého útvaru v XY, po nástupu vojenského cvičení, odmítl vykonávat povinnosti související s výkonem vojenské služby a odvolával se na to, že je Svědek Jehovův a že mu to jeho vyznání nedovoluje.
Za uvedené jednání byl obviněný J. K. odsouzen podle §270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 a půl roku a podle §72 trestního řádu č. 87/50 Sb. mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů trestního řízení.
Rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52 nabyl právní moci dnem vyhlášení 29. 1. 1953, neboť obviněný J. K. a vojenský prokurátor se vzdali práva odvolání.
Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 1 a půl roku obviněný J. K. vykonával ve Vězeňském ústavu Ostrov u Karlových Varů do 11. 5. 1953, kdy byl z výkonu trestu propuštěn na základě amnestie prezidenta republiky vyhlášené 4. 5. 1953, kterou mu byl prominut trest odnětí svobody v trvání 1 roku.
Proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52, podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tř. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného, zemřelého J. K. Vytkla v ní, že výše uvedeným rozsudkem byl v jeho neprospěch porušen zákon v ustanovení §270 odst. 1 písm. b) bývalého trestního zákona č. 86/1950 Sb.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti namítla, že jednání obviněného, zemřelého J. K., nemohlo být pro absenci protiprávnosti trestným činem. Nezákonnost tohoto rozhodnutí pak nebyla napravena ani po vydání zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, neboť nebyl podán návrh na zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení ani příbuznými obviněného zemřelého, ani prokurátorem. Na základě výše uvedených skutečností proto ministryně spravedlnosti uzavřela, že rozsudkem Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52 byl porušen zákon v neprospěch obviněného, zemřelého J. K.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52 byl v neprospěch obviněného, zemřelého J. K. porušen zákon v ustanovení §270 odst. 1 písm. b) bývalého trestního zákona č. 86/1950 Sb. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52 zrušil, a aby zrušil i všechna ostatní rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Nejvyšší soud z ověřené kopie rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně zjistil, že rozsudkem ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52, dospěl tento soud k závěru o vině obviněného J. K. Ten odmítl vykonávat povinnosti související s výkonem vojenské služby s odkazem na svou víru s doznáním, že si je vědom toho, že jeho jednání je v rozporu s platnými zákony, nicméně mu jeho náboženské vyznání nedovoluje plnit povinnosti, ukládané mu vojenskou službou. Tímto svým jednáním dle uvedeného soudu spáchal trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb.
Podle ustanovení §15 odst. 1 Ústavy Československé republiky z roku 1948 se „svoboda svědomí zaručuje“. Podle ustanovení §15 odst. 2 této Ústavy „světový názor, víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem.“
Podle §270 odst. 1 písm. b) bývalého trestního zákona č. 86/1950 Sb.: „Kdo se úmyslně vyhne plnění služební povinnosti nebo služebního úkonu tím, že padělá listinu, předstírá nemoc, použije jiného úskoku nebo se odvolává na náboženské nebo jiné přesvědčení, bude potrestán odnětím svobody na pět let.“
Podle článku 18 Všeobecné deklarace lidských práv ze dne 10. 12. 1948 „má každý právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství“; toto právo v sobě zahrnuje i volnost změnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním obřadů.
Podle článku 15 odst. 3 Listiny základních práv a svobod „nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním.“
Z výše uvedeného lze dovodit, že obviněný se dopustil trestného činu vyhýbání se služební povinnosti z důvodu svého náboženského přesvědčení. Zde je na místě připomenout závěry nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 3. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 42/02 a navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 15 Tz 67/2003, v jiné obdobné trestní věci z roku 1953, že pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení a toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval již i Ústavou 9. května (zák. č. 150/1948 Sb.) zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoli citovaná ústava deklarovala v §15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila již v odstavci 2 citovaného ustanovení, podle něhož mj. víra nebo přesvědčení nemůže být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Navíc v době, kdy se obviněný měl dopustit protiprávního jednání, tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdyby její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především čl. 15 Listiny základních práv a svobod, nelze podle názoru Ústavního soudu ČR považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1952 za trestný čin.
Takto vyslovené závěry lze plně aplikovat i v projednávaném případě. Nejvyšší soud proto konstatuje, že jednání obviněného – zemřelého J. K. nemohlo být z důvodu absence prvku protiprávnosti trestným činem. K tomu však bývalý Nižší vojenský soud v Brně nepřihlédl a obviněného J. K. uznal vinným. Nepřihlédl především ke skutečnosti, zda je posuzovaný skutek vzhledem k motivaci jednání obviněného vůbec trestným činem, když jím pouze realizoval svá základní práva a svobody, a přesto uznal obviněného J. K. vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52 byl v neprospěch obviněného, zemřelého J. K. porušen zákon v ustanovení §270 odst. 1 písm. b) bývalého trestního zákona č. 86/1950 Sb.
Nejvyšší soud zrušil podle §269 odst. 2 tr. ř. rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 29. 1. 1953, sp. zn. Vt 65/52, jakož i všechna další rozhodnutí, která na toto rozhodnutí obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Jak vyplývá z výše uvedeného, Nejvyšší soud neměl pochybnosti o správnosti skutkových zjištění v předmětné trestní věci, proto za splnění podmínek uvedených v ustanovení §271 odst. 1 tr. ř. mohl ve věci sám znovu rozhodnout. Za situace, kdy skutek, pro který byla na obviněného podána obžaloba, nebylo možno pokládat za trestný čin, a to z důvodů podrobně rozvedených výše, rozhodl Nejvyšší soud tak, že obviněného, zemřelého J. K. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin vyhýbání se služební povinnosti podle §270 odst. 1 písm. b) trestního zákona č. 86/1950 Sb., obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. ř. zprostil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu