ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.56.2021.1
sp. zn. 4 Tz 56/2021- 228
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 11. 2021 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. Ch. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, byl v neprospěch obviněného J. Ch. porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019 , v ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, se zrušuje . Zrušují se rovněž další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Ministryně spravedlnosti dne 12. 8. 2021 pod č. j. MSP-514/2020-ODKA-SPZ/3 podala podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného J. Ch. (dále jen obviněný) stížnost pro porušení zákona proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019.
2. Podle ministryně spravedlnosti byl citovaným usnesením porušen zákon v ustanovení §256 tr. ř. a rovněž §337 tr. zákoníku v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019. Poukazuje na skutečnost, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za něhož byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Odvolání obviněného proti shora citovanému rozsudku bylo podle §256 tr. ř. usnesením Městského sodu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, zamítnuto. Dovolání obviněného bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 4 Tdo 204/2020 podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, když obviněný uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy bylo namítáno porušení práva na obhajobu stran účasti u hlavního líčení. Ministryně spravedlnosti uvádí, že podává stížnost pro porušení zákona s vědomím, že proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1 věta druhá tr. ř.). Jelikož se ovšem Nejvyšší soud v rámci dovolání vyjadřoval k jiným námitkám, je stížnost pro porušení zákona přípustná v části, kterou se v dovolacím řízení dovolací soud nezabýval (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 92/2009).
3. Ministryně spravedlnosti následně poukázala na znění §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a rovněž na znění §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen zákon o silničním provozu), podle něhož se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a řidičské oprávnění jí bylo pozastaveno podle §95 nebo exekučním příkazem podle exekučního řádu. Stěžovatelka konstatuje, že ve věci obviněného bylo vedeno exekuční řízení k vymožení výživného na nezletilé dítě, přičemž exekutor vydal exekuční příkazy ve smyslu §59 odst. 1 písm. f) a §71a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), za účelem dosažení úhrady dlužného výživného. Rozhodnutím exekutora podle §71a odst. 3 exekučního řádu bylo pozastaveno řidičské oprávnění obviněného do doby, než bude exekuční příkaz zrušen. Ustanovení §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu výslovně v případě pozastavení řidičského oprávnění exekučním příkazem hovoří o přestupku a výslovně proklamuje menší společenskou škodlivost. Současně zmiňuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 3 Tz 75/2019, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 To 370/2015, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 11 To 310/2019, na jejichž základě byla na zasedání trestního kolegia Nejvyššího soudu dne 12. 12. 2019 schválena právní věta publikovaná pod č. 6/2020 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud tak stvrdil, že v případě pozastavení řidičského oprávnění do doby vymožení pohledávky nedochází k pozbytí oprávnění ve smyslu §94a odst. 1 zákona o silničním provozu a že řízením motorového vozidla v této době se obviněný nedopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a takové jednání může být posouzeno jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu. Z uvedených důvodů tak nebylo možno jednání obviněného podřadit pod skutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z důvodu nedostatku objektivní stránky.
4. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Ch. v ustanovení §256 tr. ř., a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Ch. v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, a současně zrušil také všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. A podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 10. 9. 2021, sp. zn. 1 NZZ 1008/2020, nejprve shrnul obsah podané stížnosti pro porušení zákona a následně stran rozhodnutí ve věci na základě dovolání a možnosti podat za takové situace stížnost pro porušení zákona, přičemž poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 92/2009 a 8 Tz 40/2020. S odkazem na tyto rozhodnutí považuje podanou stížnost pro porušení zákona za přípustnou a důvodnou, neboť se vztahuje k naplnění objektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v dovolání namítán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.) Státní zástupce se tak ztotožňuje s právním názorem zaujatým ministryní spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona a pro stručnost odkazuje na písemné odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona. V závěru podaného vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané stížnosti pro porušení zákona ve veřejném zasedání vyhověl, vyslovil porušení zákona v navrhovaném rozsahu, přistoupil ke kasaci napadených rozhodnutí a Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Předně je třeba zdůraznit to, na co ve svém podání upozornila sama stěžovatelka, a to je skutečnost, že věcí se na základě dovolání obviněného již Nejvyšší soud zabýval a podané dovolání usnesením ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 4 Tdo 204/2020, odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřený názor Nejvyššího soudu, jenž se týká konání řízení před soudem prvního stupně v nepřítomnosti obviněného, je závazný a konečný, jelikož proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
7. V řízení o stížnosti pro porušení zákona se ovšem Nejvyšší soud může zabývat námitkami, které stěžovatelka zaměřila proti právnímu hodnocení jednání obviněného jako přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 92/2009, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 7 Tz 38/2018). Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud se v původním rozhodnutí zabýval toliko naplněním dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy možností konat hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného.
8. Nejvyšší soud proto přistoupil k posouzení důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, byl obviněný uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
dne 25. 11. 2018 přibližně v 18:00 hodin v XY, na pozemní komunikaci v ulici XY, řídil osobní automobil tov. zn. Jaguar F-Pace 20 D, reg. zn. XY, přestože osobně proti podpisu převzal exekuční příkaz k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění podle §71a zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, vydaný soudním exekutorem Mgr. Janem Peroutkou, Exekutorský úřad Chomutov se sídlem Revoluční 48, ze dne 17. 8. 2017, sp. zn. 135 EX 3492/17-19, který nabyl právní moci dne 31. 8. 2017, s poučením, že po dobu pozastavení řidičského oprávnění nesmí řídit motorová vozidla, a který doposud nebyl zrušen, a následně dne 12. 12. 2017 osobně převzal výzvu Magistrátu hlavního města Prahy k odevzdání řidičského průkazu z důvodu pozastavení řidičského oprávnění.
9. Ze uvedený přečin byl obviněnému uložen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno Městským soudem v Praze, který odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř.
10. Ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku dopadá na pachatele, kteří vykonávají činnosti, které jsou zakázané, které vykonávají po odnětí oprávnění k jejímu vykonávání nebo které vykonávají po pozbytí oprávnění k jejich vykonávání. Předmětná úprava postihuje nejen pachatele, který maří výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána, ale i pachatele, který poté, co mu bylo odňato příslušné oprávnění vydávané podle zvláštního právního předpisu, podmiňující možnost k výkonu určité činnosti, tuto činnost vykonává.
11. Podle ustanovení §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona č. 361/2000 Sb., zákona o silničním provozu, se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a řidičské oprávnění jí bylo pozastaveno podle §95 zákona o silničním provozu nebo exekučním příkazem podle exekučního řádu.
12. V projednávané věci není pochyb o tom, že proti obviněnému bylo vedeno exekuční řízení k vymožení výživného na nezletilé dítě, které bylo určeno rozhodnutím soudu v občanském soudním řízení, v němž pověřený exekutor vydal exekuční příkazy ve smyslu §59 odst. 1 písm. f) a §71a zákona č. 120/2001, o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), za účelem dosažení úhrady dlužného výživného ze strany obviněného jako povinného. Následkem rozhodnutí exekutora podle §71a odst. 3 exekučního řádu tak bylo pozastavení řidičského oprávnění povinnému do doby, než je exekuční příkaz zrušen. Naplnění skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 tr. zákoníku bylo tedy spatřováno v tom, že obviněný dne 25. 11. 2018 řídil motorové vozidlo, ačkoliv měl pozastaveno řidičské oprávnění a nesměl řídit motorová vozidla, když k pozastavení řidičského oprávnění došlo podle §71a zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Řidičské oprávnění obviněného tak bylo exekučním příkazem podle §71a odst. 3 exekučního řádu pouze pozastaveno, nikoliv odňato. Z právní věty rozsudku soudu prvního stupně je ovšem nepochybné, že podle soudu obviněný vykonával činnost, ke které pozbyl oprávnění.
13. Z pohledu shora prezentovaného závěru je rovněž nezbytné odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 14 To 370/2015, uveřejněného pod č. 6/2020 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ze kterého vyplývá, že exekučním příkazem, kterým bylo obviněnému jako povinnému pozastaveno jeho řidičské oprávnění, a to na dobu do vymožení pohledávky oprávněného, nedochází k pozbytí tohoto oprávnění ve smyslu §94a odst. 1 zákona o silničním provozu. Řízením motorového vozidla v této době se obviněný nedopouští přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a takové jednání může být posouzeno jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu. Obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 3 Tz 75/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 8 Tz 5/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, sp. zn. 4 Tz 23/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 3 Tz 42/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 3 Tz 46/2020.
14. Obviněný svým jednáním, se zřetelem na výše uvedené a zejména zákonnou úpravu právní odpovědnosti za popsaný delikt, zakotvenou v §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu, nenaplnil znak objektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Mohl se ovšem dopustit přestupku podle citovaného ustanovení zák. č. 361/2000 Sb. o silničním provozu v platném a účinném znění. Obvodní soud pochybil, pokud na základě popsaného skutkového stavu dovodil trestní odpovědnost obviněného za uvedený trestný čin.
15. Ze shora uvedených důvodů je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že v posuzovaném případě mělo být jednání obviněného posouzeno nikoliv jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale jako přestupek podle §125c odst. 1 písm. e) bod 6. zákona o silničním provozu.
16. Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu, neboť obviněnému bylo řidičské oprávnění pouze pozastaveno, nikoliv odňato podle §94 zákona o silničním provozu, ani jej nepozbyl podle §94a odst. 1 zákona o silničním provozu. Z uvedených důvodů nemohl obviněný svým jednáním nenaplnit znak objektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, když toto nevykazovalo všechny znaky uvedené skutkové podstaty ani žádné jiné a posuzovaný skutek tak není trestným činem ve smyslu §13 odst. 1 tr. zákoníku.
17. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná, když zákon byl v porušen v ustanovení §256 tr. ř. v neprospěch obviněného J. Ch. a v §13 a 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebyla naplněna objektivní stránka přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání z důvodu neodnětí řidičského průkazu jako trestu v trestním nebo správním řízení.
18. Nejvyšší soud pak s ohledem na vyslovené porušení zákona v neprospěch obviněného podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2019, sp. zn. 67 To 399/2019, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 50 T 80/2019, a to včetně všech dalších rozhodnutí obsahově na něj navazujících, pokud jeho zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud nemohl ve věci sám rozhodnout podle §271 odst. 1 tr. ř., neboť v napadeném rozhodnutí nebyl správně zjištěn skutkový stav.
19. Nejvyšší soud závěrem připomíná, že podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Současně je třeba zdůraznit, že stížnost byla podána ve prospěch obviněného, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně v jeho neprospěch.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 11. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu