ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.90.2021.3
sp. zn. 4 Tz 90/2021- 221
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2021 v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Ondrušové a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného I. O., nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 19 T 95/2020, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 19 T 95/2020, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného I. O.
II. Napadený rozsudek se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Okresnímu soudu v Sokolově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Ministryně spravedlnosti dne 11. 10. 2021 pod č.j. MSP-580/2021-ODKA-SPZ/5 podala podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného I. O. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 19 T 95/2020, kterým byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Ve svém podání stěžovatelka v prvé řadě poukázala na to, že podle rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ Akcentovala, že o takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila- li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události. Zmínila rovněž i nález Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. IV. ÚS 767/21, který se s rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu ztotožnil a poukázal i na ústavněprávní rozměr předmětného porušení zákona.
3. Ministryně spravedlnosti vyhodnotila, že v posuzované věci se obviněný dopustil uvedených trestných činů dne 22. 3. 2021, tedy za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, když v dané době se na území České republiky vyskytoval koronavirus označovaný jako SARS CoV -2 a z působující onemocnění COVID -19 v pandemickém rozsahu. N icméně má za to, že věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v daném případě neexistuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestné činnosti – vloupání do odlehlejšího objektu sportovního areálu, kde byla místní situace shodná i v době běžného provozu areálu – nelze podle stěžovatelky dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila. Následně dodala, že trestná činnost nesměřovala ani proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu.
4. Stěžovatelka proto vyslovila závěr, že skutek kladený obviněnému za vinu byl nesprávně kvalifikován podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť naplnění znaku této kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže bylo dovozeno pouze na základě skutečnosti, že obviněný spáchal tento čin v době nouzového stavu vyhlášeného usnesením Vlády České republiky. Stěžovatelka proto uzavřela, že jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu je podle jejího názoru uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců trestem excesivním.
5. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona, ke kterému podle jejího názoru došlo rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 19 T 95/2020, v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. l tr. ř., tj. aby přikázal Okresnímu soudu v Sokolově věc znovu projednat a rozhodnout, případně aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
6. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 19 T 95/2020, byl obviněný uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že:
v XY, u kiosku s č.p. XY, ve sportovním areálu XY, okr. Sokolov, dne 22.3.2020 v době kolem 15:20 hodin rozbil skleněnou výplň dvou oken o rozměru 53 x 110 cm, vnikl za účelem odcizení zde se nacházejících věcí do kiosku, kde byl vyrušen spuštěným alarmem, tudíž nic neodcizil a z kiosku utekl, čímž způsobil poškozenému Městu Habartov, IČ 00259314, se sídlem Habartov, nám. Přátelství 112, škodu poškozením ve výši 18 462,92,- Kč,
přičemž se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 10.8.2018, sp. zn. 19 T 117/2018, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mj. pro pokračující přečin krádeže dle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoníku“), k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 16 měsíců, který vykonal dne 8.12.2019, a dále se tohoto jednání dopustil v době kdy byl Usnesením Vlády České republiky č. 194 ze dne 12.3.2020 v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlášen pro území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na dobu 30 dnů od 14:00 hod. dne 12.3.2020.
7. Za uvedené trestné činy byl obviněný podle §205 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena rovněž povinnost zaplatit poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, škodu ve výši 17 463 Kč a poškozenému Městu Habartov, IČ 00259314, se sídlem Habartov, nám. Přátelství 112, škodu ve výši 999,92 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo poškozené Město Habartov, IČ 00259314 odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. Opis stížnosti pro porušení zákona byl zaslán Nejvyššímu státnímu zastupitelství a obviněnému k případnému vyjádření, přičemž Nejvyšší státní zastupitelství jej obdrželo dne 15. 10. 2021 a obviněný dne 19. 10. 2021. Obviněný I. O. se k podané stížnosti nevyjádřil. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 29. 10. 2021, sp. zn. 1 NZZ 2081/2021, nejprve zrekapituloval obsah podané stížnosti pro porušení zákona a následně uvedl, že se se závěry stěžovatelky plně ztotožňuje, kdy v podrobnostech odkazuje na odůvodnění stížnosti. Proto se připojil k návrhové části stížnosti pro porušení zákona a doplnil, že je podle jeho názoru možné, aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl podle §271 odst. 1 tr. ř.
9. Obhájce obviněného se rovněž s návrhem ministryně spravedlnosti ztotožnil. Současně navrhl i zrušení rozsudku Okresního soudu v Sokolově, sp. zn. 24 T 19/2021, když tímto rozsudkem byl odsouzen pro maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, neboť nenastoupil trest v nyní projednávané věci.
10. Nejvyšší soud na podkladě zjištěných okolností sděluje následující skutečnosti.
11. Zločinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a tento čin spáchá vloupáním, přičemž byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a současně spáchá takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
12. Jak je patrno z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 19 T 95/2020, tento soud dospěl k závěru, že obviněný naplnil znak, že spáchal takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. V dané věci jde tedy primárně o řešení otázky, co se rozumí jinou událostí vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Nejprve je vhodné konstatovat, že ze skutkových zjištění soudu je nepochybné, že obviněný se měl činu dopustit za situace, kdy na území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním koronaviru (označovaného jako SARS-CoV-2) byl na základě usnesení vlády České republiky č. 194, vyhlášen nouzový stav podle čl. 5 a čl. 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., v platném znění. Právě ze spáchání činu (dne 22. 3. 2020) obviněným v době vyhlášeného nouzového stavu je dovozováno naplnění znaku, že obviněný spáchal takový čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
13. Obecně lze připustit, že v minulosti k této otázce bylo ze strany soudů přistupováno různě, když ovšem pro posouzení této otázky je rozhodující rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, které zmiňuje stěžovatelka, a podle kterého naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je třeba podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Podle tohoto citovaného rozhodnutí takový vztah bude dán zejména tehdy, usnadnila-li zmíněná událost (nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku) spáchání trestného činu pachateli nebo se jinak významněji projevila v jeho prospěch, anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Jak vyplývá ze skutkových zjištění, o takovou naznačenou situaci se v dané věci nejednalo.
14. Proto se závěry soudu prvního stupně v nyní posuzované trestní věci, z nichž vyplývá, že k naplnění okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku postačí, jestliže byl čin spáchán v době, kdy zde byla určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, a na místě jejího výskytu, nelze souhlasit. Přestože to z pouhé slovní formulace citovaného ustanovení není patrné, velký senát ve výše uvedeném rozsudku konstatoval, že k tomu, „aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnějším trestem odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ Potřebná věcná souvislost pak může spočívat např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující události, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu. Nebo může pachatel počítat s tím, že v důsledku takové události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže trestný čin pachatele bude zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo pachatel bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd.
15. Lze konstatovat, že okresní soud v předmětné věci rozhodoval dne 8. 9. 2020, tj. před rozhodnutím velkého senátu (ze dne 16. 3. 2021) a s ohledem na tehdejší praxi soudů nezjišťoval žádnou ze zmíněných věcných souvislostí obviněným spáchaného trestného činu krádeže s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí v podobě výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, ani neuvedl, v čem se vůbec tato událost projevila na spáchání trestného činu krádeže. Okresní soud pouze uvedl, že se obviněný protiprávního jednání dopustil v době, kdy byl shora citovaným usnesením vlády vyhlášen nouzový stav z důvodu pandemie koronaviru. Faktem však zůstává, že se obviněný trestného jednání dopustil na místě (odlehlý objekt sportovního areálu), kde byla místní situace shodná i v době běžného provozu. Pandemická situace a existující opatření proti koronaviru tak obviněnému spáchání trestného činu nijak neusnadnily. Proto nelze tak učinit závěr, podle kterého by obviněný zneužil vyhlášený nouzový stav. Rovněž lze souhlasit se stěžovatelkou v tom směru, že trestná činnost obviněného nesměřovala ani proti předmětům, které by z důvodu pandemie zasluhovaly zvýšenou ochranu.
16. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že okresní soud při hodnocení skutkového stavu nepostupoval v souladu s požadavkem řádného určení všech znaků skutkové podstaty daného trestného činu a učinil tak nesprávné právní posouzení skutku ve vztahu k naplnění skutkové podstaty krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a to pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
17. Z těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozsudku i předcházejícího řízení podle §267 odst. 3 tr. ř. vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Sokolově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
18. Okresní soud v Sokolově tak věc v potřebném rozsahu znovu projedná a rozhodne. Nejvyšší soud pokládá za nutné připomenout, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
19. Na závěr považuje ještě Nejvyšší soud za vhodné uvést, že návrh obhájce obviněného na zrušení rozsudku Okresního soudu v Sokolově ve věci vedené pod sp. zn. 24 T 19/2021 neshledal důvodný. Předně je třeba uvést, že pokud zákon v §269 odst. 2, věta čtvrtá, hovoří o zrušení rozhodnutí obsahově navazující, tak se těmito rozhodnutími rozumí ta rozhodnutí, která časově následují po zrušeném základním rozhodnutí nebo jeho části a nemohou samostatně obstát , přičemž není rozhodné, zda v době zrušení bylo takové rozhodnutí již vykonáno či nikoliv. Jde např. o rozhodnutí předpokládaná v ustanoveních §327 odst. 1, 2 (upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku), §334 odst. 1 (započítání vazby a trestu), §331 odst. 1 (podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), §332 odst. 1 (osvědčení podmíněně propuštěného nebo rozhodnutí o výkonu zbytku trestu). O takovou situaci se v dané věci nejednalo. Navíc je třeba zdůraznit, že byť rozsudek ve věci Okresního soudu v Sokolově souvisel s nyní projednávanou věcí, neboť odsouzený nenastoupil trest v nyní projednávané věci, takže byl odsouzen za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, tak v tomto směru je ovšem třeba akcentovat, že v době páchání trestné činnosti ve věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 24 T 19/2021 byla nyní projednávaná věc pravomocná a obviněný byl povinen pravomocný rozsudek respektovat. Současně je třeba zdůraznit, že navíc není pochyb o tom, že i po zrušení předmětného rozsudku naplňuje jednání obviněného znaky více trestných činů [§205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku ve stadiu pokusu a §228 odst. 1 tr. zákoníku], tedy je postižitelné podle trestního zákona.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 11. 2021
JUDr. Marta Ondrušová
předsedkyně senátu