ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.95.2021.3
sp. zn. 4 Tz 95/2021- 304
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. 11. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Petra Šabaty a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. B. , nar. XY, bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 7 T 27/2020, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 7 T 27/2020, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. B.
II. Napadený rozsudek se zrušuje . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Zrušuje se rovněž výrok o uloženém souhrnném trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 11 To 116/2021. Současně se ruší i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
IV. Okresnímu soudu v Berouně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V. Podle §275 odst. 3 tr. ř. ve spojení s §68 odst. 1 tr. ř. se obviněný J. B. bere do vazby z důvodu uvedeného v §67 písm. c) tr. ř.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 7 T 27/2020, byl obviněný J. B. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„v době od 15.45 hod. do 15.50 hod. dne 29.03 .2020 v prodej ně Kaufland Česká republika, v. o. s., ulice XY čp. XY, XY, odebral z volně přístupných regálů dvě balení čokolád s označením Milka MMMAX Alpenmilch s přesně nezjištěným počtem kusů čokolád o hmotnosti 270 gramů, které si vložil do nákupního košíku a poté přešel do oddělení s mraženými výrobky, kde obě balení čokolád vložil do mrazicího boxu a kde nezjištěné množství kusů čokolád ukryl pod oblečení a tímto způsobe m prošel pokladnami, aniž by za zboží zaplatil s cílem je odcizit, čímž způsobil škodu odcizením v nezjištěné výši společnosti Kaufland Česká republika v. o. s, IČ: 251 10 161, se sídlem Bělohradská čp. 2428, 169 00 Praha, přičemž se tohoto jednání dopustil, ačkoliv si byl vědom toho, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Berouně sp. zn. 7 T 1/2020 ze dne 3. 3. 2020 s právní mocí téhož dne odsouzen pro trestný čin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dobu 6-ti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18-ti měsíců s dohledem, tj. do 3. 9. 2021, obviněný si byl současně vědom, že se uvedeného jednání se dopustil v době platnosti nouzového stavu, který byl vyhlášen dne 12. 3. 2020 na území České republiky podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, na základě usnesení vlády České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (SARS CoV - 2), na dobu 30-ti dní, tj. od 14.00 hod. dne 12. 3. 2020 do 12. 4. 2020.“
Za uvedené jednání byl obviněný J. B. odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Po dle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost Kaufland Česká republika, v. o. s., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Po vyhlášení rozhodnutí se obviněný J. B. i státní zástupce výslovně vzdali odvolání (obviněný tak učinil i za osoby blízké) a netrvali na písemném vyhotovení odůvodnění rozhodnutí, proto byla vyhotovena zjednodušená verze rozsudku bez odůvodnění výroku o vině a trestu (§314d odst. 3 tr. ř.).
Proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 7 T 27/2020, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. B. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti shrnula dosavadní řízení a dále uvedla, že podle rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, platí, že „k tomu, aby mohly být ty případy krádeží, které jsou jinak pouhými přečiny (§205 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku), po souzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a postiženy podstatně přísnější m treste m odnětí svobody (se sazbou od 2 roků do 8 let), musí zde být určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ O takový vztah se ve smyslu tohoto rozhodnutí jedná zejména tehdy, usnadnila- li zmíněná událost pachateli spáchání trestného činu či se jinak významněji projevila v jeho prospěch , anebo pokud se spáchaný čin týkal konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události.
V předmětné věci se sice ob vině ný dopusti l trestné činnosti dne 29 . 3. 2020, tedy „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdra ví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, konkrétně v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV -2 a z působujícího onemocnění COVID -19 v pandemickém rozsahu , nicméně věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí absentuje. S ohledem na způsob a okolnosti spáchání trestného činu – odcizení potravin z volného prodeje – nelze dospět k závěru, že by obviněný pandemické situace jakkoli využil či zneužil ke spáchání trestného činu nebo že by mu existující omezení či opatření spáchání trestného činu nějakým způsobem umožnila nebo usnadnila ; stejně tak trestná činnost nesměřovala proti předmětům, které by z důvodu pandemické situace zasluhovaly zvýšenou ochranu. Ze shora uvedeného vyplývá, že v předmětné trestní věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí. Jednání obviněného mělo být kvalifikováno pouze jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a trest tak měl být obviněnému ukládán podle trestní sazby v rozmezí šesti měsíců až tří let. Z tohoto důvodu je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let trest em excesivním .
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 7 T 27/2020, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. B. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, aby dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., příp. podle §271 odst. 1 tr. ř. Rovněž navrhla, aby Nejvyšší soud podle §275 odst. 4 tr. ř. před rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona přerušil výkon rozhodnutí Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 7 T 27/2020, proti němuž byla podána stížnost pro porušení zákona.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odso uzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.
Podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude
pachatel potrestán, spáchá- li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek
nebo majetek.
Možností aplikace okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se Nejvyšší soud zaobíral v rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zde uvedl, že zákon s naplněním tam stanovených podmínek počítá ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací, která existuje v daném místě a čase (živelná pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí je přitom bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění COVID-19 v pandemickém rozsahu, vyskytující se na území České republiky od měsíce března 2020.
Dále Nejvyšší soud doplnil, že za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ nelze považovat nouzový stav jako takový, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Nouzový stav může mít nicméně podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve dvou směrech. Jednak podle důvodu, který vedl vládu k vyhlášení nouzového stavu, bude možné dovodit, že v době, na kterou byl vyhlášen nouzový stav a v níž se pachatel dopustil trestného činu krádeže, a na daném místě, kde došlo k tomuto činu, existovala určitá událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Druhý význam vyhlášeného nouzového stavu a veřejně dostupných informací o něm spočívá v možnosti dovozovat i z toho potřebné zavinění pachatele též k této zvlášť přitěžující okolnosti ve smyslu §17 písm. b) tr. zákoníku, tj. že pachatel minimálně mohl a měl vědět o zmíněné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, která vedla k vyhlášení nouzového stavu.
V právní větě rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu je uvedeno, že zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže spočívající v tom, že čin byl spáchán za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ [§205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku], může být naplněn tím, že pachatel se dopustil krádeže v době výskytu koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího epidemii onemocnění COVID-19. Nestačí zde ovšem jen časová a místní souvislost spáchaného činu s takovou událostí, ale je nutná i určitá věcná souvislost s ní, tedy že se tato událost konkrétním způsobem projevila při spáchání trestného činu krádeže. Uvedený vztah bude dán např. tehdy, jestliže zmíněná událost nebo omezení či jiná opatření přijatá v jejím důsledku a k jejímu řešení umožnily či usnadnily pachateli spáchání trestného činu, nebo pokud pachatel počítal s tím, že mu to umožní uniknout jeho odhalení a dopadení, anebo svůj čin zaměřil přímo proti těmto opatřením a omezením, aby je mařil či ztěžoval apod.
Samotné vyhlášení nouzového stavu (čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.) a spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu, důvody, které k němu vedly, a veřejně dostupné informace o něm však mohou mít podpůrný význam pro závěr, že v dané době a na daném místě došlo k určité „události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ a že pachatel o tom alespoň měl a mohl vědět [§17 písm. b) tr. zákoníku].
Z výše uvedeného vyplývá, že aby případy krádeží mohly být posouzeny jako zločiny v důsledku naplnění některého ze zákonných znaků podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, musí zde být – kromě výše uvedené místní a časové – také určitá věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, případně pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden apod. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže je trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, anebo bude mařit či ztěžovat její zvládnutí nebo odvrácení atd. Nejvyšší soud v této souvislosti dodal, že popsaný výklad odpovídá i zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku a tomu, jak byla tato zásada vyložena ve stanovisku uveřejněném pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. Podle něj má uvedená zásada místo i tam, kde je sice nutné uplatnit trestní odpovědnost a trestní represi z ní vyplývající, ale míra této represe musí být jen skutečně nezbytná a odpovídající všem rozhodným okolnostem, zejména pak povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, který je základem trestní odpovědnosti pachatele.
Vezmeme-li v úvahu naznačené výklady v trestní věci obviněného J. B., je zřejmé, že se útoku (dne 29. 3. 2020) dopustil v době jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, a to v období výskytu koronaviru SARS CoV-2 na území České republiky, přestože v posuzovaném případě nikoli zvlášť intenzivního, přesto natolik významného, že vyvolal reakci vlády České republiky, která vyhlásila podle čl. 5 a 6 zákona o bezpečnosti ČR nouzový stav na území České republiky, a poté nadále přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
Současně však Nejvyšší soud konstatuje, že mezi zmíněným útokem posouzeným jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku a událostí v podobě výskytu koronaviru není dána žádná věcná souvislost ve smyslu výše shrnutých požadavků. Jak vyplývá z učiněných zjištění, obviněný se dopustil jednání proti cizímu majetku, a to ve společných prostorech obchodní společnosti (kde odcizil čokoládu). Je tudíž zřejmé, že obviněný nijak nevyužil ani nezneužil výše zmíněnou událost v podobě výskytu koronaviru SARS CoV-2, ani mu její existence spáchání deliktu neusnadnila, a také nemohl reálně počítat s tím, že mu výskyt koronaviru nebo přijetí navazujících opatření pomohou v nezjištění či neodhalení trestné činnosti. Obviněný v podstatě jednoduchým, běžným a jiným případům podřazovaným pod tutéž právní kvalifikaci podle §205 tr. zákoníku odpovídajícím způsobem učinil jednání, kterým se zmocnil cizí věci tím, že si ji přisvojil. Jednalo se současně o věc, která nesouvisela s řešením události (výskytu koronaviru), ani nemohla být užita při její eliminaci.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nelze přisvědčit Okresnímu soudu v Berouně, pokud jednání obviněného posoudil jako zločin krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby v podobě jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí byla totiž naplněna jen stran časové a místní souvislosti (v danou dobu a na daném místě taková událost existovala), avšak nikoli již stran souvislosti věcné, protože předmětný útok obviněného tuto událost či související dopady nijak nevyužil, nezneužil, nezvýšil apod.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že soud druhého stupně učinil nesprávné právní posouzení skutku v případě trestného činu krádeže, pokud u obviněného dovodil naplnění znaku jeho kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové a místní souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 7 T 27/2020 , byl porušen zákon v ustanovení v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného J. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále zrušil rovněž výrok o uloženém souhrnném trestu odnětí svobody z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, sp. zn. 11 To 116/2021, kterým byl zrušen ve výroku o trestu rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 7 T 24/2020. Současně zrušil i další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Berouně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tím u obviněného odpadl podklad pro další výkon trestu odnětí svobody a bylo nutné rozhodovat o vazbě (§275 odst. 3 tr. ř.)
Rozsudek soudu prvního stupně byl vydán ohledně skutku, jehož se obviněný měl dopustit dne 29. 3. 2020 (zločin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku). Přestože se obviněný nacházel ve zkušební době podmíněného odsouzení (trestním příkazem Okresního soudu v Berouně ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 7 T 1/2020, mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců), dopustil se dne 29. 3. 2020 další majetkové trestné činnosti. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný se opakovaně dopouští trestné činnosti majetkového charakteru (speciální recidiva je prokázána i dalšími odsouzeními, která jsou uvedena v jeho rejstříku trestů), přičemž od jejího spáchání ho neodrazuje ani výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody. Obviněný není dostatečně sociálně ukotven, v jeho případě hrozí, že by se při propuštění na svobodu mohl dopustit opětovně stejného druhu trestné činnosti. Jinými slovy vyjádřeno, ze zjištění týkajícího se osoby obviněného a jeho způsobu jednání plyne, že je dána důvodná obava, že při pobytu na svobodě bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán. U obviněného je tak dán důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud proto vzal obviněného podle §275 odst. 4 tr. ř. do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 11. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu