ECLI:CZ:NS:2021:5.TCU.29.2020.1
sp. zn. 5 Tcu 29/2020-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 8. 2021 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 30. 7. 2020 č. j. MSP-175/2019-MOT-T/8 na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky S. O., nar. XY v XY, rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 19 Ls 510 Js 9345/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zwickau ze dne 17. 12. 2015 sp. zn. 4 Ns 510 Js 9345/15, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 3. 8. 2020 u Nejvyššího soudu návrh ze dne 30. 7. 2020, aby Nejvyšší soud podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen ZRT), rozhodl, že se na odsouzení obviněného S. O., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 19 Ls 510 Js 9345/15, ve spojení s rozhodnutím Zemského soudu ve Zwickau ze dne 30. 12. 2015 sp. zn. 4 Ns 510 Js 9345/15, který nabyl právní moci dne 25. 12. 2015, kterým byl S. O. uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže, ublížení na zdraví a vyhrožování s cílem působit na úřední osobu, za což byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 9 měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
2. Nejvyšší soud uvedený návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky přezkoumal v neveřejném zasedání a dospěl k závěru, že tento návrh je důvodný.
3. Jak Nejvyšší soud zjistil z výše uvedených rozhodnutí, obviněný S. O. byl rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau, vydaného na základě veřejného hlavního líčení dne 19. 10. 2015, sp. zn. 19 Ls 510 Js 9345/15, uznán vinným tímto soudem:
- pod bodem 1. trestným činem krádeže spáchané skupinou pachatelů podle §242 odst. 1 a §25 odst. 2 StGB (trestního zákoníku Spolkové republiky Německo), tato věc byla původně vedena pod sp. zn. 19 Ls 570 Js 9833/15, a to pro skutek, kterého se dopustil dne 17. 3. 2015 společně s T. S. v 9:45 hod., přičemž oba jednali za vědomé a zamýšlené součinnosti, když vstoupili do obchodních prostor firmy Rossmann-Drogerie v ulici XY v XY, kde oba odcizili kosmetické zboží v hodnotě celkem 117,30 Euro tak, že si zboží schovali do batohů, které měli s sebou, poté opustili obchod, aniž by za zboží zaplatili. V batohu S. O. se nacházelo zboží v celkové hodnotě 36,58 Euro a v batohu T. S. zboží v hodnotě 80,45 Euro,
- pod bodem 2. a) trestným činem loupeže v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle §249 odst. 1, §223 odst. 1 a §52 StGB, pro skutek spočívající v tom, že dne 29. 4. 2015 sledoval přibližně v 19:25 hod. 75letou svědkyni H. v ulici XY v XY, s cílem ji oloupit. Svědkyně na cestě ze zaměstnání domů nesla látkovou tašku na pravé paži pod loktem, ve které měla mimo jiné brýle a peněženku, obviněný se chtěl tašky s věcmi zmocnit, proto když si poškozená pronásledování obviněným všimla a před domovními dveřmi svého bydliště se otočila a zeptala se obviněného, co po ní chce, obviněný poškozené vytrhl násilím tašku, kterou poškozená měla stále přes paži, přitom utrhl ucha pevně přišitá k látkové tašce, čímž se mu podařilo tašky zmocnit. V důsledku tohoto jeho jednání poškozená H. utrpěla vytrhnutím tašky hematom na paži na místě, na kterém se nacházela ucha tašky. Bez značného použití násilí by se obviněný tašky nezmocnil, přitom v tašce se nacházely peněženka s částkou 5 Euro, klíče od domu, průkaz zdravotní pojišťovny a EC-karta, brýle svědkyně na čtení v hodnotě 200 Euro,
- pod bodem 2. b) trestnými činy vyhrožování a fyzické urážky podle §241, §185 alternativa 2 a §52 StGB, a to pro skutek spočívající v tom, že po předchozích trestných činech popsaných pod bodem 2. a) utíkal s uloupeným pytlem směrem k ulici XY, přičemž na základě pozorování svědka J. byl ztotožněn jako možný pachatel výše uvedených trestných činů a svědek J., který v XY pobýval soukromě, avšak pracuje jako policista, pronásledoval obviněného, na kterého volal „stůjte, policie“, což však obviněného nijak neovlivnilo, pokračoval v útěku a na úrovni domu č. 95 v ulici XY svědek J. obviněného dostihl a zadržel, protože se obviněný bránil výzvám svědka, který se prokázal jako policista, přemohl svědek obviněného tzv. podražením nohy, kdy vleže pak obviněný hrozil svědkovi J. zabitím tak, že palcem provedl vodorovný pohyb na krku, odpovídající „podříznutí krku“, navíc plivl na botu svědka, aby tak vůči němu vyjádřil své pohrdání. Následně odběrem krve obviněnému dne 29. 4. 2015 asi ve 22:00 hod. byla prokázána přítomnost alkoholu v krvi obviněného v objemu 1,10 promile.
4. Za tyto trestné činy byl obviněnému S. O. uložen rozsudkem Okresního soudu ve Zwickau ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 19Ls 510 Js 9345/15 úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu ve Zwickau podal obviněný S. O. odvolání prostřednictvím svého obhájce, v němž se domáhal posouzení svého jednání v bodě 2. a) rozsudku pouze jako trestného činu krádeže, nikoli jako trestného činu loupeže. V rámci hlavního odvolacího léčení konaného dne 17. 12. 2015 došlo k dohodě mezi účastníky řízení a soudem, jejímž následkem obviněný S. O. omezil své odvolání pouze na výrok o trestu. Zemský soud ve Zwickau pak za této situace rozhodoval pouze o výši trestu a rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 4 Ns 510 Js 9345/15 (v návrhu ministerstva je datum vydání rozhodnutí 30. 12. 2015 uvedeno nesprávně), který nabyl právní moci dne 25. 12. 2015, uložil obviněnému S. O. trest odnětí svobody v trvání 1 roku a 9 měsíců nepodmíněně.
5. Podle §4a odst. 3 ZRT rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a pokud to je odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
6. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že obviněný S. O. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem, v daném případě rozsudkem Obvodního soudu ve Zwickau, ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 19 Ls 510 Js 9345/15, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu ve Zwickau ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 4 Ns 510 Js 9345/15, a to k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a 9 měsíců, kdy toto odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky. Návrh Ministerstva spravedlnosti ČR na rozhodnutí, že na odsouzení obviněného S. O. rozsudky výše uvedených soudů v SRN se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, pak směřuje, jak vyplývá z podaného návrhu, ke skutkům popsaným v bodě 2. a) a b) rozsudku Obvodního soudu ve Zwickau, ze dne 19. 10. 2015, sp. zn. 19 Ls 510 Js 9345/15, které byly kvalifikovány jako trestný čin loupeže v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví a trestný čin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu.
7. Formální podmínka oboustranné trestnosti jednání obviněného ve smyslu §4a odst. 3 ZRT je splněna, neboť jednání obviněného ve vztahu k poškozené H. naplňuje skutkovou podstatu zločinu loupeže ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný S. O. ve vztahu k poškozené H. užil hrubého fyzického násilí, v podobě vytržení látkové tašky s věcmi poškozené, toto násilí bylo motivováno snahou zmocnit se věcí poškozené, přitom takto jednal obviněný i s vědomím své fyzické převahy nad poškozenou 75letou důchodkyní. V důsledku tohoto fyzického násilí došlo k utržení pevně přišitých uch látkové tašky a v důsledku tohoto fyzického násilí ze strany obviněného poškozená H. utrpěla hematom na paži v místě, na němž ucha látkové tašky přiléhala k tělu poškozené. Bez tohoto použití násilí, v jehož důsledku došlo k utržení pevně přišitých uch tašky, by se obviněný věcí z majetku poškozené nezmocnil. Ze strany obviněného S. O. tedy došlo k použití fyzické síly k překonání případně i k zamezení kladeného či očekáváného odporu poškozené. Toto fyzické násilí bylo prostředkem nátlaku na vůli poškozené, bylo motivováno snahou zmocnit se věcí z majetku poškozené. Násilí přímo směřovalo vůči poškozené, nešlo o pouhé neočekávané vytržení tašky z rukou poškozené, a to s vědomím, že poškozená se k obviněnému otočila, oslovila jej, pevně přišitá ucha tašky měla přes předloktí, přičemž s vědomím této skutečnosti obviněný musel použít výrazně vyšší míry intenzity násilí, o čemž svědčí i hematom na ruce poškozené, jednání obviněného při vytržení tašky zjevně směřovalo k překonání odporu poškozené, která tašku pevně držela, šlo tedy o užití násilí směřující cíleně ke zmocnění se věci poškozené a naplnilo skutkovou podstatu zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, jak po stránce objektivní, užití násilí motivované úmyslem zmocnit se cizí věci, tak i subjektivní, obviněný jednal v úmyslu přímém. Z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného S. O. jako zločinu loupeže ve smyslu §173 odst. 1 tr. zákoníku je přitom hodnota věcí, jichž se takto zmocnil nevýznamná. Následné jednání obviněného S. O. popsané pod bodem 2. b) rozsudku ve vztahu k policistovi J., který jej zadržel, pak naplňuje veškeré znaky skutkové podstaty přečinu vyhrožování s cílem působit na úřední osobu ve smyslu §326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný hrozil zabitím svědku J., policistovi, který jej po spáchaném zločinu loupeže zadržel, když palcem ruky provedl vodorovný pohyb na krku, odpovídající „podříznutí krku“. Toto jednání ještě obviněný umocnil plivnutím na botu svědka, přičemž není pochyb o tom, že obviněný si byl z výkřiku tohoto svědka „stůjte, policie“ vědom, že proti němu zasahuje úřední osoba z důvodu předchozího protiprávního jednání, kterého se dopustil vůči poškozené H. Opět jednoznačně v přímém úmyslu s cílem vyhrožovat usmrcením tomuto policistovi obviněný použil popsané gesto, tedy výhrůžku usmrcením, a to právě pro předchozí výkon pravomoci úřední osoby, svědka policisty J. Oboustranná trestnost je tedy dána i ve vztahu k tomuto trestnému činu.
8. Splněna je přitom i materiální podmínka pro vydání tohoto rozhodnutí, že se na odsouzení obviněného S. O. uvedenými rozsudky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, neboť je to odůvodněno rovněž závažností protiprávního jednání obviněného i druhem trestu, který mu za toto protiprávní jednání byl uložen. Obviněný byl odsouzen německými soudy k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 9 měsíců, přitom za nejzávažnější jednání, trestný čin loupeže, mu hrozilo uložení trestu odnětí svobody od 1 do 15 let, za trestný čin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu pak trest odnětí svobody až na 2 roky nebo finanční pokuta. Obviněný přitom byl v České republice již 10krát soudně trestán převážně za majetkovou trestnou činnost, a to i k nepodmíněným trestům odnětí svobody, které zjevně k jeho nápravě nepřispěly. I pro rozhodování českých soudů, jak dále působit na obviněného, který zjevně opakovaně porušuje právní řád nejen tuzemský, ale i cizích států, je proto důležité učinit rozhodnutí, že se na zmíněné odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
9. Protože jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení obviněného S. O. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, Nejvyšší soud rozhodl v souladu s návrhem Ministerstva spravedlnosti České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 8. 2021
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Bohuslav Horký