ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.1164.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 1164/2021-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. S. , nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 68 To 171/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 149/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 1 T 149/2019, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“).
2. Tohoto přečinu se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že dne 20. 7. 2019 v 10:04 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia, RZ XY, v obci XY, ulicí XY, po silnici č. II/446, ve směru od XY, ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil požitím alkoholu, což bylo zjištěno opakovanou dechovou zkouškou provedenou odborným analyzátorem Dräger Alcotest 7510, přičemž první zkouškou ze dne 20. 7. 2019 v 10:05 hod. byl zjištěn pozitivní výsledek na přítomnost alkoholu v dechu ve výši 1,51 ‰ a druhou zkouškou provedenou v 10:12 hod., byl zjištěn opět pozitivní výsledek 1,51‰ alkoholu v dechu.
3. Za uvedený skutek byl obviněnému uložen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1 až 5 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 100 celých denních sazeb při výši denní sazby 200 Kč, celkem ve výši 20 000 Kč. Bylo rozhodnuto, že tento peněžitý trest bude zaplacen v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na 2 roky.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 68 To 171/2020, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný M. S. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
6. Obviněný ve svém dovolání namítl nesprávné právní posouzení věci. Podle jeho názoru nešlo v jeho případě o trestně právní jednání, navíc při ukládání trestu nebyl respektován právní názor dovolacího soudu. Rovněž došlo k porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nebylo prokázáno, že řídil po předchozím požití návykové látky, neexistuje důkaz, který by tuto skutečnost prokázal. Obviněný zpochybnil procesní použitelnost výpovědi policistů, kteří proti němu zasahovali. Informace, které jim při kontrole sdělil, by byly použitelné pouze jako podané vysvětlení, které v řízení před soudem není důkazem. Takto jím uvedená sdělení policistům, sebeobviňující vyjádření, pronesená vůči státní moci, mohou mít při trestním řízení relevanci usvědčujícího důkazu pouze za předpokladu, že je učinila osoba v procesním postavení obviněného podle §160 odst. 1 tr. řádu, po poučení o svých právech. Vyjádření, které před policisty na místě učinil, mohlo mít v krajním případě povahu vysvětlení podle §158 odst. 3 písm. a) tr. řádu a policisté o něm měli sepsat úřední záznam podle §158 odst. 5 tr. řádu, který by ovšem nebyl použitelný jako důkaz v řízení před soudem, z čehož logicky vyplývá i nepoužitelnost svědectví policistů o obsahu vyjádření obviněného (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07). Obviněný namítl, že závěr o jeho vině nelze dovozovat na základě postupu policie na místě, kde se nacházel s nepojízdným autem, na které příslušníci Policie ČR přijeli zhruba hodinu a půl po poruše jeho vozidla.
7. V doplňku dovolání pak obviněný zopakoval dosavadní průběh řízení v jeho trestní věci a vytkl soudu prvního stupně, že po rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020, kterým byl skutek, pro který byl stíhán, postoupen Městskému úřadu Šumperk jako přestupek, nepostoupil věc tomuto orgánu, ale z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v jeho neprospěch, předložil věc Nejvyššímu soudu, který usnesením ze dne 31. 3. 2021 zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu i další rozhodnutí na toto zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný namítl, že Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dal pokyn odvolacímu soudu k případnému doplnění dokazování a ke zvážení, nakolik je důvodné měnit skutkové závěry soudu prvního stupně. Na podkladě tohoto pokynu odvolací soud vyžádal zprávu od jeho diabetologa. V této souvislosti obviněný znovu zopakoval svoji dosavadní obhajobu, včetně tvrzení o vlivu dlouhodobě zvýšené hladiny cukru v jeho krvi na výsledek dechových zkoušek provedených dne 20. 7. 2019. Rovněž zopakoval své tvrzení o neprůkaznosti závěrů znaleckého posudku znalkyně MUDr. Jitky Vlachové z oboru zdravotnictví, odvětví interna, specializace interní lékařství a diabetologie. Opětovně se domáhal i provedení nového důkazu znaleckým posudkem, který by se vyjádřil k otázce odbourávání alkoholu při vysoké hyperglykemii, případně při ketoacidóze. Rovněž znovu uvedl, že po návratu domů dne 20. 7. 2019 asi v 16:00 hod. si měřil glykémii, zjistil hladinu cukru v krvi 26,8, na normální stav hladiny cukru v krvi se dostal asi až po 5 dnech. Konečně nově i uvedl, že na palubní desce ve vozidle měl výraznou informační cedulku, že je diabetik, není proto pravdou, že by policisté tuto skutečnost nevěděli.
8. Obviněný namítl, že stav hyperglykémie u něj podstatně ovlivnil odbourávání alkoholu, touto skutečností se měl odvolací soud zabývat, byl zkrácen na svých právech, když nebyl dotázán odvolacím soudem na návrhy na doplnění dokazování, jinak by doplnění dokazování o výše uvedený znalecký posudek navrhl. Neprovedení důkazu znaleckým posudkem o vlivu hyperglykémie na odbourávání alkoholu, mělo vést odvolací soud k respektování zásady in dubio pro reo.
9. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Šumperku a aby věc vrátil soudu prvního stupně s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
10. Nejvyšší státní zástupce svého práva vyjádřit se k dovolání obviněného M. S. do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu nevyužil.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
12. Obviněný M. S. zjevně opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ačkoli výslovně toto zákonné ustanovení ve svém dovolání ani v jeho doplňku necitoval. Správně měl uplatnit dovolací důvod uvedený ve druhé alternativě §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť napadl usnesení soudu druhého stupně, jímž bylo zamítnuto jako nedůvodné jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný přitom dovodil ve svém dovolání, že již v řízení předcházejícím odvolacímu řízení byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný tedy tvrdil, že v rozsudku soudu prvního stupně došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, a to v rozsahu výroku o vině, které odvolací soud nenapravil.
13. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, dovolání z tohoto důvodu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na skutek v takové podobě, k níž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od jeho názoru. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K uplatněným námitkám obviněného
15. Jak již bylo výše uvedeno, pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit námitky obviněného obsažené v jeho dovolání, které se týkají skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a odvolacím soudem a jimi provedených důkazů a jejich hodnocení. Totéž se týká výhrad obviněného ve vztahu k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s jeho obhajobou. Přitom soudy nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného a jeho tvrzením a z jakých důvodů dospěly k závěru o jeho vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
16. Oba soudy nižších stupňů uvedly, na podkladě jakých důkazů učinily závěr o vině obviněného, včetně prokázání jeho úmyslného zavinění. Ani obviněný v předchozím řízení nezpochybnil konzumaci alkoholu, uvedl, že v noci z 19. na 20. 7. 2019 od 22. do 24. hodin vypil dvě lahve piva Šerák a 1,5 až 2 dcl hruškovice o objemu 40% alkoholu. Pokud se v předchozím řízení hájil tím, že si ovlivnění alkoholem nebyl vědom, že se domníval, že zkonzumovaný alkohol již odboural, pokud dále namítal, že vstřebávání alkoholu bylo ovlivněno stavem hyperglykemie z důvodu špatného dávkování inzulínu, což u něj vyvolalo diabetickou ketoacidózu, která výsledek vyšetření na alkohol ovlivnila a že zjištěný stav hyperglykemie vedl ke zpomalení odbourávání alkoholu v důsledku změny metabolické funkce jater, s touto jeho obhajobou se vypořádaly soudy nižších stupňů zcela přesvědčivě, v tomto směru lze na odůvodnění jejich rozhodnutí odkázat. Tvrzení obviněného, že po kontrole policejní hlídkou si odpoledne měřil stav glykemie a zjistil hodnotu 27 mmol/l, že tento stav se upravil až asi po 5 dnech, je součástí jeho obhajoby, nicméně v této souvislosti nelze pominout z hlediska posouzení věrohodnosti tohoto tvrzení, že obviněný uvedl, že tento stav na sobě nepociťoval, přitom již stavy hyperglykemie v rozmezí 15 až 20 mmol/l jsou považovány za kritické a je nutno je neodkladně kompenzovat. Při hodnotě glykemie nad 10 mmol/l vznikají v těle ve všech tkáních, jak vyplynulo z výslechu znalce z odvětví toxikologie doc. RNDr. Petera Ondry, CSc., tzv. ketolátky (kyselina hydroxymáselná, kyselina acetonová a aceton), přičemž aceton se projevuje v dechu, nicméně dechové analyzátory jsou konstruovány tak, aby aceton neovlivňoval jejich zjištění o přítomnosti alkoholu v dechu, míra ovlivnění je maximálně v tisícinách promile. Ani při opravdu významném stavu ketoacidózy by ovlivnění výsledku analyzátoru nepřesáhlo 0,1 až 0,2 ‰. Pokud soudy nižších stupňů této obhajobě obviněného o ovlivnění dechové zkoušky jeho následně zjištěným zdravotním stavem, který však není doložen žádným lékařským vyšetřením, neuvěřily, učinily tak v souladu i se závěry znaleckého posudku MUDr. Jitky Vlachové, z oboru zdravotnictví, odvětví interny, specializace interní lékařství a diabetologie. Tato znalkyně sice připustila, že rozbitá ampule inzulinu mohla zapříčinit stav glykemie, nicméně uvedla i příznaky tohoto stavu, žízeň, časté močení, dehydrataci, sklon ke kolapsům při nízkém tlaku, glykosurie, a to již při hladině cukru v krvi nad 10 mmol/l. Při těžké dekompenzaci cukrovky by pak mohlo dojít až k poruchám vědomí. Sám obviněný však jakékoli stavy svědčící pro takovéto zdravotní problémy popřel. V souladu se znaleckým posudkem této znalkyně tedy soudy nižších stupňů správně konstatovaly, že z obviněným naměřené glykemie odpoledne 20. 7. 2019 v 15:59 hod. 26,8 mmol/l, přičemž po zvýšení dávky inzulinu v 18:57 hod. se glykemie normalizovala na stav 5,4 mmol/l, nelze činit jakýkoli závěr o složení vydechovaného plynu v době, kdy se obviněný podrobil vyšetření na alkohol. Rovněž tato znalkyně konstatovala a oba soudy nižších stupňů se s těmito závěry ztotožnily, že nelze učinit závěr, že by při hyperglykemii docházelo k pomalejšímu odbourávání alkoholu, neboť alkohol je metabolizován žaludeční a jaterní alkoholdehydrogenázou, přitom při vyšetření obviněného dne 22. 10. 2019 byly jaterní testy v normě.
17. Nelze souhlasit ani s námitkami obviněného, pokud zpochybňoval procesní použitelnost výpovědí policistů s poukazem na zákaz sebeobviňování. Důvodem výslechu zasahujících policistů totiž nebylo zjištění skutečností, které jim obviněný sdělil, ale zjištění okolností, za nichž byla provedena u obviněného dechová zkouška, zjištění míry ovlivnění obviněného požitým alkoholem, zjištění skutečnosti, zda byla respektována práva obviněného, včetně práva požadovat k ověření výsledku dechové zkoušky vyšetření na alkohol z krve. Z takto provedeného výslechu policistů tedy nelze dovodit ani obviněným tvrzené porušení jeho práva na presumpci neviny, vyplývajícího z čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ostatně námitky obviněného v tomto směru ani neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, stejně jako jeho námitky ve vztahu k procesnímu postupu soudu prvního stupně po rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 68 To 171/2020, je nutno uvést, že soud prvního stupně postupoval v souladu s trestním řádem, pokud spis s dovoláním nejvyššího státního zástupce proti tomuto usnesení odvolacího soudu nejprve předložil Nevyššímu soudu k rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku. Ani další procesní námitky obviněného, že mu nebylo umožněno navrhnout doplnění dokazování o vypracování dalšího znaleckého posudku, nebyly shledány důvodnými, je nutno připomenout, že obviněný byl zastoupen v odvolacím řízení obhájcem, tyto námitky navíc opět ani uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají.
18. Pokud tedy obviněný vycházel z odlišné verze skutkového stavu, kterou dovodil z vlastní obhajoby a interpretace provedených důkazů a jejich hodnocení, které soud prvního stupně ani odvolací soud neuvěřily, zpochybnil tím výsledky dokazování a shledal existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nelze těmto námitkám obviněného přisvědčit. Skutkové i právní závěry soudů nižších stupňů odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Námitky uvedeného charakteru se přitom nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně potvrzeném napadeným usnesením odvolacího soudu a jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, ani jiného hmotně právního posouzení. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný, znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5 a 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. V tomto směru tedy dovolání obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu.
19. Obviněný totiž ve svém dovolání nevytkl soudům nižších stupňů žádné konkrétní pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu a neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku nebyly naplněny. Obviněný sice zpochybnil naplnění skutkové podstaty tohoto přečinu svým jednáním, avšak tyto své výhrady založil na nesouhlasu se skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů.
V. Závěrečné shrnutí
20. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný M. S. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc se shodnými námitkami obviněného, jaké uplatnil ve svém dovolání, se již věcně správně a přesvědčivě vypořádaly soudy nižších stupňů, které v této věci rozhodovaly, a na tato jejich rozhodnutí lze zcela odkázat.
21. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. 11. 2021
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bohuslav Horký