ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.327.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 327/2021-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný D. P. , XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. 3 To 236/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 6 T 16/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného D. P. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 6 T 16/2019, byl obviněný D. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 9. 2020. Za tento přečin a za sbíhající se přečiny krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 72 T 251/2019, dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 a §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 1 T 82/2019, a za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 a §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 73 Tm 9/2019, mu Okresní soud v Ostravě uložil podle §178 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud zrušil výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 72 T 251/2019, a to pod bodem I., a též výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2020, sp. zn. 1 T 82/2019, a z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 8. 2019, sp. zn. 73 Tm 9/2019, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tyto výroky, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu okresní soud uložil obviněnému povinnost nahradit škodu ve výši 7 000 Kč poškozenému Spolku PORTAVITA, a tohoto poškozeného odkázal podle §229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu spoluobviněného R. S.
2. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání pouze obviněný D. P. Krajský soud v Ostravě z jeho podnětu rozhodl usnesením ze dne 6. 10. 2020, sp. zn. 3 To 236/2020, jímž podle §258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 6 T 16/2019, ohledně tohoto obviněného a podle §222 odst. 2 tr. řádu věc postoupil Statutárnímu městu Ostrava, Úřadu městského obvodu Slezská Ostrava k dalšímu projednání a rozhodnutí, neboť by skutek mohl být posouzen jako přestupek [§257 odst. 1 písm. b) tr. řádu].
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
3. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu. Podle jeho názoru soudy postoupily posuzovanou trestní věc k projednání jako přestupek, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí, které spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
4. Z této formulace je zřejmé, že obě své uplatněné námitky obviněný podřadil oběma citovaným důvodům dovolání. V rámci prvního ze svých argumentů obviněný odvolacímu soudu vytýkal, že jednání, pro něž je stíhán, postoupil jako přestupek, aniž by však dosáhlo takové intenzity a rozsahu, aby mohly být znaky přestupku naplněny. K tomu ihned dodal, že nebyla objasněna doba páchání trestné činnosti. V závěru svého dovolání přitom vyjádřil pochybnosti, zda jeho jednání „bylo možné právně kvalifikovat jako trestný čin “. Druhý argument obviněného směřoval proti průběhu hlavního líčení, o němž nebyl pořízen zvukový záznam v souladu s ustanovením §55b odst. 1 tr. řádu. Rozhodnutí předsedkyně senátu označil obviněný za rozporné s citovaným zákonným ustanovením, přitom bylo odůvodněno „jen“ pracovním vytížením soudní kanceláře. Tímto procesním postupem byla podle obviněného dotčena jeho základní práva garantovaná v čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1, 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Bylo mu totiž upřeno srovnání zvukového záznamu s písemným vyhotovením protokolu o hlavním líčení, tím i kvalifikovaná obrana proti výpovědím osob předvolaných k hlavnímu líčení. Svou argumentaci obviněný podpořil citací z rozhodnutí č. 58/2005 Sb. rozh. tr.
5. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i odsuzující rozsudek okresního soudu, společně se všemi obsahově navazujícími rozhodnutími a aby soudu prvního stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce
6. K dovolání obviněného se v zastoupení nejvyššího státního zástupce vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, podle níž jedinou hmotněprávní námitkou obviněného je tvrzení o nedostatečné intenzitě jednání obviněného, které by proto nemělo být posouzeno ani jako přestupek. S poukazem na rozhodnutí č. 31/2019-II. Sb. rozh. tr. státní zástupkyně zdůraznila, že postup podle §222 odst. 2 tr. řádu se vždy týká skutku, nikoli jeho možného právního posouzení, přičemž správní orgán není vázán povinností posoudit skutek jako přestupek. Další části dovolací argumentace obviněného nepovažuje státní zástupkyně za způsobilé k věcnému projednání, navíc se s uplatněnými námitkami přesvědčivě vypořádal již odvolací soud. Dále poukázala na konkrétní části odůvodnění napadeného usnesení odvolacího soudu, jímž dostatečně reagoval na výhrady týkající se protokolace průběhu hlavního líčení (bod 17. rozsudku okresního soudu a body 11. a 12. usnesení odvolacího soudu).
7. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Přitom zjistil, že pokud námitky bylo možné podřadit uplatněným dovolacím důvodům, neměly žádné opodstatnění.
9. Z několika alternativ možného naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, obviněný přiléhavě odkázal na tu, podle níž je tento důvod dán v těch případech, v nichž bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. V této alternativě je umožněno dovoláním zásadně napadnout rozhodnutí, jímž soud rozhodl o postoupení věci orgánu příslušnému k rozhodnutí o přestupku, o jiném deliktu či o kárném provinění, přestože šlo o trestný čin.
10. Jako druhý obviněný uplatnil důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho smyslem je tudíž náprava vad, které spočívají v nesprávném výkladu a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Většinou jde o případy, v nichž skutek, pro který je obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Dovolání s poukazem na citovaný důvod však nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných soudních rozhodnutí.
b) K námitce proti postoupení skutku k projednání jako přestupku
11. V podstatě jediným argumentem, jímž obviněný D. P. v dovolání zpochybnil správnost rozhodnutí odvolacího soudu o postoupení skutku popsaného ve výroku napadeného usnesení Statutárnímu městu Ostrava, Úřadu městského obvodu Slezská Ostrava k projednání jako přestupku, byla jím tvrzená malá „intenzita a rozsah“ jednání a že nebyla objasněna doba páchání činu. Přestože obviněný vytýkal napadenému usnesení „nepřezkoumatelnost“ a nedostatek odůvodnění, sám v závěrečné části svého velmi stručného dovolání poněkud rozporně s citovanou námitkou zpochybnil „správnost právních úvah majících bezprostřední vliv na to, zda jde či nejde o trestný čin“. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací totiž jasně rozhodl tak, že o trestný čin nejde, nýbrž by skutek mohl být posouzen jako přestupek! K okolnostem, které obviněného vedly k názoru o natolik nízké škodlivosti stíhaného jednání, že by nemohlo ani naplnit znaky přestupku, však sám nepředložil jediný argument. Nejvyšší soud proto v zásadě nemá prostor reagovat, může jen stručně připomenout naprosto správné úvahy odvolacího soudu, jak je v dostatečném rozsahu vyjádřil v napadeném usnesení.
12. Jak bylo citováno v úvodu tohoto usnesení, obviněný byl soudem prvního stupně uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku za skutek, spočívající ve stručnosti v tom, že dne 1. 10. 2018 v době kolem 9:30 hodin na chodbě domu čp. XY, v XY odcizil zde odloženou vrtačku s příslušenstvím v hodnotě 7 000 Kč ke škodě Spolku PORTAVITA, kterou následně společně se spoluobviněným R. S. a jeho nezletilým bratrem AAAAA (pseudonym) prodali v zastavárně za 1 500 Kč. Soud prvního stupně v posuzované věci vyhlásil odsuzující rozsudek dne 18. 5. 2020, přičemž správně konstatoval vinu obviněného přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož všechny zákonné znaky svým jednáním naplnil. Přisvojil si totiž cizí věc tím, že se jí zmocnil, čímž na cizím majetku způsobil škodu nikoli nepatrnou . V době vyhlášení tohoto rozsudku se za škodu nikoli nepatrnou považovala podle tehdy účinného znění §138 odst. 1 tr. zákoníku částka nejméně 5 000 Kč. Protože však obviněný proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně podal odvolání, byl jeho řádný opravný prostředek projednáván Krajským soudem v Ostravě ve veřejném zasedání dne 6. 10. 2020. Předtím, než bylo o odvolání obviněného rozhodnuto, došlo ke změně právní úpravy a od 1. 10. 2020 nabyla účinnosti novela trestního zákoníku provedená zákonem č. 333/2020 Sb. V rámci této novely došlo mimo jiné k navýšení hranic výše škody v ustanovení §138 odst. 1 tr. zákoníku a za škodu nikoli nepatrnou je nově považována částka dosahující nejméně 10 000 Kč. Krajský soud v Ostravě tudíž správně reagoval na novou právní úpravu trestního práva hmotného, jak srozumitelně vysvětlil v bodě 15. napadeného usnesení s tím, že žalovaný a v hlavním líčení zjištěný skutek obviněného D. P. již není nadále možné právně kvalifikovat jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z důvodu hodnoty odcizené věci nižší než 10 000 Kč. Rozhodně také nelze ničeho vytýkat závěru Krajského soudu v Ostravě o tom, že skutek, který byl předmětem obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě, a okolnosti jeho spáchání byly dostatečně objasněny v řízení před soudem prvního stupně po provedeném dokazování. Nakonec sám obviněný se k odcizení vrtačky doznal, což bylo také posouzeno jako polehčující okolnost v rámci ukládání trestu soudem prvního stupně.
13. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací tudíž zcela v souladu se zněním trestního zákona, který byl s účinností od 1. 10. 2020 novelizován zákonem č. 333/2020 Sb., musel zrušit k odvolání obviněného D. P. rozsudek Okresního soudu v Ostravě v části týkající se tohoto obviněného, neboť skutek, pro který byl stíhán, již nenaplňuje jeden ze znaků skutkové podstaty přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to způsobení škody nikoliv nepatrné. Na druhou stranu ale tato skutečnost nevylučuje postih obviněného za zjištěný skutek ve správním řízení jako přestupek proti majetku podle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně jeho ustanovení §8 odst. 1 písm. a) bod 1. zakládajícího přestupkovou odpovědnost fyzické osoby za krádež. Posuzované jednání obviněného nevykazuje žádnou výjimečnou okolnost, která by za dosud objasněného skutkového stavu svědčila o natolik nízké společenské škodlivosti, která by bránila projednání správním orgánem. Jak již bylo konstatováno, sám obviněný ve svém dovolání nepředložil žádný konkrétní argument, pouze obecně poukázal na nízkou „intenzitu“ svého jednání a „rozsah“. Jeho tvrzení však vzhledem k uvedenému nelze přisvědčit. Bude však na správním orgánu, kterému byla věc obviněného postoupena, aby se posouzením jednání obviněného stejně jako posouzením dalších znaků v úvahu přicházející skutkové podstaty přestupku krádeže zabýval a sám rozhodl. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s pochybnostmi obviněného ohledně doby, kdy měl být skutek spáchán. Z provedeného dokazování vyplynul jasný závěr, kdy se skutek stal. Vyjádření této doby je taktéž uvedeno ve skutkové větě výroku o vině, podle které ke krádeži pracovního stroje došlo „dne 1. 10. 2018 v době kolem 9:30 hod.“ , což je dostatečné časové vymezení doby spáchání protiprávního jednání obviněného.
14. Rozhodnutí odvolacího soudu o kasaci napadené části rozsudku soudu prvního stupně a o postoupení věci ohledně obviněného D. P. Statutárnímu městu Ostrava, Úřadu městského obvodu Slezská Ostrava k projednání jako možného přestupku proto není zatíženo vadou a Nejvyšší soud je posoudil jako správné. Nemohlo tak dojít k naplnění obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. řádu. Je možné ještě dodat, že odvolací soud v souladu s §222 odst. 2 tr. řádu napadeným rozhodnutím pouze vyslovil, že posuzovaný skutek nenaplňuje znaky žádného trestného činu, není však beztrestný, ale mohl by být posouzen jako přestupek (kázeňský přestupek, jiný správní přestupek či kárné provinění) orgánem k tomu příslušným, proto nepřichází v úvahu zproštění obžaloby (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 6/1965 a č. 31/2019-II. Sb. rozh. tr.).
c) K námitce týkající se protokolace průběhu hlavního líčení
15. Druhou dovolací námitkou obviněného byly výhrady proti způsobu zaznamenávání průběhu hlavního líčení soudem prvního stupně. Podle jeho názoru samosoudkyně postupovala v rozporu s ustanovením §55b tr. řádu, pokud upustila od pořízení zvukového záznamu z hlavního líčení pro nedostatek pomocného administrativního personálu. Uvedená argumentace není pro svůj procesní charakter podřaditelná pod žádný z taxativně vyjmenovaných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1, 2 tr. řádu. Tímto argumentem navíc obviněný setrvává na prosazování vlastní obhajoby, jak ji uplatňoval již v průběhu řízení před soudem prvního stupně a následně v řízení o odvolání, přičemž odmítá přijmout názor soudů obou stupňů, které na tutéž námitku reagovaly a přijatelným způsobem se s ní vypořádaly (srov. bod 17. rozsudku okresního soudu a bod 12. usnesení krajského soudu).
16. Pouze nad rámec dovolacího přezkumu tak lze uvést následující. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že poté, co bylo u Okresního soudu v Ostravě dne 9. 9. 2019 zahájeno hlavní líčení, případně v něm po odročení pokračováno ve dnech 11. 12. 2019 a 18. 5. 2020, samosoudkyně vždy na jeho počátku podle §55b odst. 1 tr. řádu rozhodla usnesením, že nebude pořizován zvukový záznam o jeho průběhu. Jako důvod přitom uvedla nedostatek administrativních sil (srov. č. l. 89, 112 a 152 trestního spisu). Proti jejímu rozhodnutí se ohradil obhájce obviněného D. P. až v hlavním líčení konaném dne 18. 5. 2020, v jehož závěru došlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně (srov. č. l. 152 verte trestního spisu). Výhrady obhajoby nezůstaly opomenuty, samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě v bodě 17. rozsudku uvedla důvody, které ji k rozhodnutí nepořizovat zvukový záznam z hlavního líčení vedly. Lze je shrnout tak, že nepředpokládala vyšší časovou či odbornou náročnost při provádění výslechů předvolaných osob, přidruženým důvodem se později stala nepřítomnost protokolující úřednice senátu 6 T, která kvůli pandemii způsobené šířením SARS-CoV-2 čerpala ošetřovné, v té době nebyla k dispozici jiná pracovnice ve stejném postavení, která by ji mohla zastoupit. Krajský soud v reakci na shodnou výhradu obviněného uznal postup soudu prvního stupně za správný a zdůraznil, že průběh hlavního líčení byl vždy zachycen podle diktátu samosoudkyně do protokolu, přičemž žádná z procesních stran, tedy ani obhajoba, neuplatnila proti způsobu a obsahu protokolovaného záznamu žádné námitky. Odvolací soud také přiléhavě poznamenal, že obviněnému nebylo upřeno právo požádat o opis protokolu o hlavním líčení, čehož také nevyužil. Podle odvolacího soudu tak nebylo shledáno porušení procesních práv obviněného v řízení před soudem prvního stupně.
17. Nejvyšší soud v zásadě nemá žádnou připomínku ke způsobu, jakým se Krajský soud v Ostravě vypořádal s odvolací námitkou obviněného. Podle §55b odst. 1 tr. řádu by mělo být pravidlem, aby o průběhu hlavního líčení byl pořizován zvukový záznam, na jehož podkladě podle §55b odst. 2 tr. řádu pomocné osoby vypracují protokol. Pokud se však vyskytnou důležité důvody předpokládané v §55b odst. 1 tr. řádu, pro které nelze zvukový záznam pořídit, a na místo toho předseda senátu či samosoudce protokol nadiktuje, nelze v takovém postupu spatřovat nesprávnost, která by mohla vést k porušení základních práv obviněného a jeho obhajoby. Nejvyšší soud uznává, že by nedostatek administrativního personálu neměl být běžně považován za důležitý důvod pro to, aby o průběhu hlavního líčení nebyl pořizován zvukový záznam. Na druhou stranu je ale nepopiratelnou skutečností, že se soudy v České republice dlouhodobě potýkají s nedostatkem pomocného personálu, tedy i protokolujících úředníků, tudíž se ve výjimečných případech může uplatnit rovněž trestním řádem předpokládaný způsob zaznamenání průběhu hlavního líčení, tj. diktát předsedy senátu, resp. samosoudce. Za důležitý důvod ve smyslu §55b odst. 1 tr. řádu pro to, aby nebyl zvukový záznam o průběhu hlavního líčení pořizován, se však Nejvyššímu soudu s jistotou jeví situace, která v dané věci nastala poté, co příslušná protokolující úřednice senátu 6 T čerpala od února 2020 ošetřovné a nedocházela tudíž do zaměstnání. Ve shodě s vyjádřením státní zástupkyně je nutno upozornit na to, že i komentářová literatura zmiňuje epidemická onemocnění vyšších soudních úředníků a protokolujících úředníků soudu, jako důležitý důvod, pro který nebude možno zajistit, aby vyšší soudní úředník nebo protokolující úředník samostatně pořídil podle zvukového záznamu protokol o hlavním líčení (srov. Šámal, P. a kol.: Trestní řád. I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 645). Od měsíce března 2020 až dosud se nejen Česká republika potýká s pandemií onemocnění COVID-19, která zapříčila omezení takřka všech činností včetně fungování justice. Po celou tuto dobu jsou na soudy kladeny vysoké organizační nároky proto, aby byl jejich chod zajištěn, a to i navzdory karanténám zaměstnanců, čerpání ošetřovného a střídání především administrativního personálu, aby bylo zamezeno jejich nadbytečnému kontaktu, který by přispíval k šíření nemoci COVID-19.
18. Nejvyšší soud je přesvědčen, že popsaným postupem samosoudkyně soudu prvního stupně nebyla obviněnému upřena „kvalifikovaná obrana proti výpovědím osob, které byly předvolány k jednání soudu“, jak se mylně obviněný domníval. Přestože nebyl pořizován zvukový záznam z hlavního líčení, obviněnému i jeho obhájci bylo umožněno dotazovat se osob, které byly vyslýchány, čehož buď nevyužili vůbec, případně tak učinil pouze obhájce obviněného a jak již bylo konstatováno, proti obsahu diktovaného protokolu nebylo obhajobou ničeho namítáno. Nejvyšší soud tedy z obsahu trestního spisu nezjistil žádnou okolnost, jež by mohla být posouzena jako porušení práva na obhajobu obviněného, resp. práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 40, resp. 36 Listiny základních práv a svobod, která tvoří součást ústavního pořádku České republiky.
19. Závěrem k opětovnému poukazu obviněného na rozhodnutí č. 58/2005 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud ve shodě s odvolacím soudem (srov. bod 11. usnesení) upozorňuje, že se citované rozhodnutí týká odlišné procesní situace, než k jaké došlo v posuzovaném případě, v níž nebyl průběh hlavního líčení zvukově zaznamenáván. Obviněný opět v dovolání prosazuje právní názory vyslovené v citované judikatuře, aniž by však reagoval na vysvětlení odvolacím soudem, natož aby fakticky zaznamenal zásadní rozdíl, o který v jím citovaném judikátu šlo. V rozhodnutí č. 58/2005 Sb. rozh. tr., stejně jako v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. IV. ÚS 388/06, uveřejněném pod č. 67 ve svazku 45 ve Sbírce nálezů a v usnesení Ústavního soudu, a ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 36/08, uveřejněném pod č. 148 ve svazku 50 tamtéž, byly totiž v řízení před soudem pořizovány zvukové záznamy, avšak následně bylo obviněnému upřeno srovnání obsahu zvukových záznamů s tím, co bylo zachyceno v protokolech o jednání soudu, případně nebyla obhajobě k její žádosti poskytnuta kopie zvukového záznamu ze soudního jednání.
IV. Závěrečné shrnutí
20. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud na podkladě obsahu trestního spisu posoudil dovolání obviněného D. P. jako zjevně neopodstatněné a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu je odmítl, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání za splnění podmínky uvedené v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 28. 4. 2021
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu