ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.452.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 452/2021-426
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 5. 2021 o dovolání, které podal obviněný O. T. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 55 To 26/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 108/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 14. 10. 2019, sp. zn. 1 T 108/2018, byl obviněný O. T. uznán vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), e) tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky uvedenými pod body 1./I., 1./II., 2. a 3. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §96, §97 odst. 1, 2, §98 odst. 1 a §99 odst. 2 písm. b), odst. 3, 4 a 6 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě. V souvislosti s uložením souhrnného trestu obviněnému byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 1 T 100/2017, který nabyl právní moci dne 17. 11. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené S. T. částku ve výši 2 000 Kč jako náhradu škody a podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená M. T. odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti shora citovanému rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně podal obviněný odvolání, jímž napadl všechny jeho výroky. Z jeho podnětu rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jednak usnesením ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 55 To 26/2020, tak, že podle §257 odst. 2 tr. řádu z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. l) tr. řádu zastavil trestní stíhání obviněného pro skutek uvedený pod bodem 1./II. ve výroku o vině v napadeném rozsudku soudu prvního stupně, v němž byl spatřován dílčí útok přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, a to z důvodu zpětvzetí souhlasu poškozené M. T. s trestním stíháním obviněného. Dále Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl rovněž rozsudkem ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 55 To 26/2020, jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově odsoudil obviněného za skutky uvedené pod body 1./I. a 2. rozsudku soudu prvního stupně nedotčené tímto rozhodnutím odvolacího soudu podle §175 odst. 2 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, k jehož výkonu ho podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. V souvislosti s uložením souhrnného trestu obviněnému byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 1 T 100/2017, který nabyl právní moci dne 17. 11. 2017, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. V případě skutku uvedeného pod bodem 3. výroku o vině v napadeném rozsudku, který zůstal tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, bylo podle §44 tr. zákoníku upuštěno od uložení souhrnného trestu ve vztahu k výroku o trestu uloženém rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 5. 2017, sp. zn. 3 T 55/2017, který nabyl právní moci dne 21. 7. 2017. Ve zbytku zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
3. K tomu je třeba dodat, že Okresní soud ve Vsetíně rozhodl ve věci obviněného O. T. poprvé odsuzujícím rozsudkem ze dne 3. 12. 2018, sp. zn. 1 T 108/2018, který byl následně z podnětu odvolání obviněného usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 55 To 68/2019, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušen v celém rozsahu a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V návaznosti na to pak Okresní soud ve Vsetíně již výše citovaným rozsudkem ze dne 14. 10. 2019, sp. zn. 1 T 180/2018, rozhodl znovu o vině, trestu a ochranném opatření obviněného a o uplatněných nárocích na náhradu škody.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný O. T. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 7. 2020, sp. zn. 55 To 26/2020, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d), e) a g) tr. řádu.
5. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný uvedl, že soudy dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným a nedostatečným skutkovým zjištěním, na základě kterých věc nesprávně posoudily. Provedené důkazy nebyly vyhodnoceny podle zásady in dubio pro reo a nebyla jimi spolehlivě vyvrácena obhajoba obviněného. Učiněná skutková zjištění jsou v tzv. extrémním nesouladu s provedenými důkazy, když rozhodná skutková zjištění nemají žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy a při logickém způsobu hodnocení z nich nevyplývají. Nepřímé důkazy netvoří ucelený řetězec, aby bylo možno dospět k závěru, že pachatelem je právě obviněný a že se trestné činy, jimiž byl uznán vinným, vůbec staly. Soudy se náležitě nevypořádaly se všemi provedenými důkazy způsobem vyžadovaným zákonem, učiněné skutkové závěry nelze považovat za přesné, úplné a akceptovatelné. Odsuzující rozsudek tedy podle obviněného není správný, spravedlivý a zákonný, přičemž byly porušeny principy spravedlivého procesu, když nebyl opatřen důkaz, který by obviněného jednoznačně usvědčoval z trestné činnosti. Skutky byly prokazovány toliko neurčitými a vágními výpověďmi svědků v postavení poškozených, z nichž nevyplývá, že se skutky staly tak, jak jsou popsány v odsuzujícím rozsudku, především z nich není patrné, kdy přesně mělo dojít k útokům na osoby poškozených či jiné osoby, jaké měly být intenzity a jak konkrétně měly probíhat. Konkrétně skutek vymezený pod bodem 1./I. výroku o vině v odsuzujícím rozsudku je podle názoru obviněného natolik neurčitý, že z něj nevyplývá naplnění skutkové podstaty přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně rovněž nepřípustně v neprospěch obviněného hodnotil i jeho odepření výpovědi. Odvolací soud se pak podle mínění obviněného vůbec nezabýval jeho konkrétními věcnými námitkami, pouze formálně konstatoval, že rozsah dokazování byl dostatečný a že hodnocení důkazů je v souladu se zásadami formální logiky; také odkázal na „relativní složitost prokazování trestného činu“, což je v rozporu se zásadou in dubio pro reo . Jak dále obviněný zdůraznil, jeho požadavek na vydání finanční částky od poškozené S. T. byl ospravedlnitelný, a pokud tak měl učinit s použitím vulgárních výrazů, tyto byly v rodině běžně používány, což vyplynulo z výpovědí svědků. Obviněný tak nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu vydírání. Podle obviněného z výpovědi svědka R. H. je zřejmé, že měl být v domě přítomen konfliktu celkem jednou, přestože zde patrně trávil většinu času. Důkazní prostředek v podobě kuchyňského nože vydaného poškozenou S. T. pak nic neprokazuje a neexistuje žádná spojitost mezi ním a obviněným. Rovněž tvrzené těhotenství a potrat poškozené S. T. nebyly prokazovány jinak než svědeckou výpovědí. V řízení nebyly předloženy ani lékařské zprávy dokládající jakýkoliv útok na poškozené ze strany obviněného a také nebylo zjištěno, jaké konkrétní věci měl obviněný odcizit a zda tyto patřily jiným osobám než obviněnému. Nadto křovinořez značky Hecht, který měl obviněný odcizit, byl viděn u poškozené S. T. v listopadu 2020, a to mimo jiné i přítelkyní obviněného, přestože na pořízení nového křovinořezu by zcela jistě poškozená S. T. neměla finanční prostředky.
6. K uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. c), d) a e) tr. řádu obviněný namítl, že jemu ani jeho obhájci nebylo umožněno zúčastnit se výslechu poškozených M. T. a S. T. dne 15. 7. 2020, který provedl dožádaný soud poté, co odvolací soud obdržel přípis zmíněných poškozených, který bylo nutno interpretovat jako zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním podle §163 odst. 2 tr. řádu. O konání uvedeného výslechu nebyl obviněný ani jeho obhájce vyrozuměn, přestože obhájce zaslal dne 26. 7. 2017 policejnímu orgánu oznámení podle §165 odst. 3 tr. řádu, že se chce účastnit všech vyšetřovacích úkonů, jejichž výsledek může být použit jako důkaz v řízení před soudem. Tímto byla podle obviněného porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání a současně obviněný neměl v řízení obhájce, ačkoliv ho podle zákona mít měl. Jelikož takto provedený výslech poškozené S. T. (ta svůj souhlas s trestním stíháním obviněného vyjádřením do protokolu nevzala zpět) nemůže být relevantní, je třeba vycházet ze zpětvzetí souhlasu obsaženého v přípisu poškozených M. T. a S. T. ze dne 18. 5. 2020 a zastavit trestní stíhání obviněného i u těch trestných činů, pro které nelze obviněného trestně stíhat bez souhlasu poškozené S. T. Proti obviněnému tedy bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné ve smyslu §11 odst. 1 písm. l) tr. řádu.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, tak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde jejich zrušením, pozbydou podkladu, a přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Pokud by však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je možno rozhodnout podle §265m tr. řádu rozsudkem, obviněný se domáhá, aby byl zproštěn obžaloby ve smyslu §226 písm. a), b), nebo c) tr. řádu.
8. Obviněný rovněž navrhl, aby předseda senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. řádu navrhl Nejvyššímu soudu odklad nebo přerušení výkonu trestu, případně aby podle §265o tr. řádu před rozhodnutím o dovolání předseda senátu Nejvyššího soudu odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného O. T. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný založil svou argumentaci výhradně na údajném extrémním rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy a podřadil ji sice pod hmotně právní dovolací důvod, obsahově ji však uplatnil toliko proti hodnocení provedených důkazů a nedostatečnosti důkazního podkladu pro přijaté skutkové závěry. Přitom podle státního zástupce v průběhu hodnocení jednotlivých důkazních prostředků se soudy nedopustily žádné deformace jejich obsahu a ani z nich nevyvodily vnitřně rozporné závěry. Naopak, obviněný deformuje obsah provedených výslechů, když pomíjí rozhodné skutečnosti a paušálně označuje svědecké výpovědi za neurčité, vágní a nerelevantní. Stejně tak soudu prvního stupně v rozporu se skutečností podsouvá, že v jeho neprospěch hodnotil jeho odepření podat výpověď, ačkoli z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nic takového nevyplývá a je zjevné, že obviněný nevyužil právo nevypovídat. Navíc nelze mluvit o existenci jediného důkazu, jestliže sám obviněný hovoří o více svědeckých výpovědích, které jej mají usvědčovat. Obviněný taktéž vytrhl z kontextu úvahu soudu prvního stupně o relativně složitějším prokazování trestné činnosti v rodinném prostředí a zejména bez dalšího považoval za nutné její posouzení podle zásady in dubio pro reo . Nic takového samozřejmě neplatí a trestná činnost páchaná mezi příbuznými „za zavřenými dveřmi“ automaticky neindikuje použití zásady „v pochybnostech ve prospěch obviněného“ v situaci, kdy obviněný popírá trestnou činnost vůči příbuzným nebo ji bagatelizuje.
10. Pokud jde o argumentaci obviněného ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, podle názoru státního zástupce se obhájce obviněného skutečně nezúčastnil u dožádaného soudu výslechu poškozených M. T. a S. T., tedy takového úkonu, u něhož se jeho přítomnost předpokládala, takže tato výhrada obviněného odpovídá citovanému dovolacímu důvodu. Obhájce obviněného byl oprávněn se zúčastnit uvedeného úkonu a měl být včas vyrozuměn o jeho konání dožádaným soudem, k tomu však zjevně nedošlo. Podle státního zástupce je ovšem třeba individuálně zkoumat, zda toto procesní pochybení skutečně vedlo k takovému zásahu do práv obviněného na obhajobu, že by rozhodnutí vydané odvolacím soudem nemohlo obstát. Za situace, kdy výslech poškozené S. T. proběhl pouze v omezeném rozsahu a výlučně k zodpovězení procesní otázky, přičemž poškozená při výslechu neuvedla žádné nové skutečnosti vztahující se k podstatě věci a soudy z něj při svém rozhodování fakticky ani nevycházely, ani případné zpochybnění zákonnosti tohoto postupu nemělo relevantní vliv na výsledek trestního řízení, a tedy ani na jeho celkové hodnocení z hlediska možného porušení základních práv a svobod obviněného. Navíc poškozená S. T. při zmíněném výslechu vyloučila autorství přípisu datovaného dnem 14. 5. 2020 a současně výslovně prohlásila, že svůj souhlas s trestním stíháním obviněného nebere zpět. Takový stav zde ovšem byl již před jejím výslechem, jehož se obhájce obviněného nemohl zúčastnit, protože poškozená S. T. do konání výslechu nevzala svůj souhlas zpět a právně relevantní zpětvzetí jejího souhlasu nevyplývalo ani ze žádného jiného důkazu.
11. Ohledně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu pak podle státního zástupce obviněný ve svém dovolání neoznačil žádné konkrétní ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, které mělo být porušeno. Obviněný totiž fakticky namítá porušení (blíže nespecifikovaného) ustanovení o své účasti na jiné formě provedení úkonu soudem, odlišné od forem soudního zasedání, na něž dopadá dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.
12. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu státní zástupce uvedl, že obviněný prosazuje nepřípustnost trestního stíhání z důvodu vymezeného v §11 odst. 1 písm. l) tr. řádu, tedy že trestní stíhání bylo podmíněno souhlasem poškozené S. T. a její souhlas byl vzat zpět, ovšem takový stav v projednávané věci nenastal, protože poškozená nevzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním. Poukazuje-li obviněný na použití zásady in dubio pro reo , nelze s ním souhlasit, jelikož v otázce, zda jmenovaná poškozená vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněného či nikoli, není žádná pochybnost.
13. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné. Kdyby nebyl shledán podklad k takovému rozhodnutí, zejména vzhledem k námitkám obviněného, jež vznesl k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, navrhl státní zástupce odmítnout dovolání podle §265i odst. 1 písm. f) tr. řádu, tedy z důvodu, že je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu.
14. V reakci na vyjádření státního zástupce k dovolání zaslal obviněný Nejvyššímu soudu fotografii křovinořezu značky Hecht s tím, že jde o doplňující důkaz, který má Nejvyšší soud zohlednit při svém rozhodování. Fotografie měla být pořízena v době po vynesení rozsudku soudu prvního stupně a má doložit, že uvedený křovinořez nemohl obviněný odcizit, a tím tedy spáchat mimo jiné trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jež je mu kladen za vinu.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
15. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
16. Obviněný O. T. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), d), e) a g) tr. řádu. První z nich je naplněn v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl; druhý z nich tehdy, když byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání; třetí za situace, kdy proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, a nakonec poslední z uvedených dovolacích důvodů je naplněn, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
b) K námitkám vztahujícím se k dovolacím důvodům
podle §265b odst. 1 písm. c), d) a e) tr. řádu
17. Obviněný ve svém dovolání dovozoval naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), d) a e) tr. řádu z toho, že on ani jeho obhájce nebyli vyrozuměni o výslechu poškozených M. T. a S. T., provedenému dožádaným soudem za účelem zjištění, zda tyto poškozené berou svůj souhlas s trestním stíháním obviněného zpět, či nikoliv, a tudíž nebyli ani přítomni tomuto výslechu. Takto provedený výslech bez možnosti účasti obviněného či obhájce pak podle obviněného nemůže být relevantní a je třeba vycházet ze zpětvzetí souhlasu obsaženého v přípisu poškozených M. T. a S. T. ze dne 18. 5. 2020 a zastavit nepřípustné trestní stíhání obviněného podle §11 odst. 1 písm. l) tr. řádu i ve vztahu k poškozené S. T. u těch trestných činů, u nichž je vyžadován její souhlas jako poškozené.
18. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu lze podat dovolání, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, tj. bylo porušeno právo obviněného na obhajobu především tím, že vůbec neměl obhájce ani v takových případech, kdy ho musel mít. Citovanému dovolacímu důvodu ovšem neodpovídá každé, resp. jakékoli porušení práva na obhajobu, takže ho nelze naplnit např. námitkami proti způsobu, jakým obhájce vedl obhajobu, nebo do jaké míry byl vůči obviněnému aktivní, popřípadě jak s ním komunikoval apod. Jak je patrné z dikce zákona (viz „… obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl …“), tento dovolací důvod směřuje na případy, kdy byla porušena ustanovení o nutné obhajobě (§36 tr. řádu), a to v té formě, že obviněný skutečně neměl obhájce, ačkoli byl dán některý z důvodů nutné obhajoby a obviněný měl mít zvoleného nebo ustanoveného obhájce. Jestliže obviněný sice po určitou část řízení neměl obhájce, ačkoliv ho podle zákona měl mít, pak je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu jen tehdy, pokud orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). V některých případech může být naplněn uvedený dovolací důvod i tehdy, nejde-li sice o důvody nutné obhajoby, ale u obviněného bylo pravomocně rozhodnuto, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu podle §33 odst. 2 tr. řádu, přičemž mu byl na podkladě jeho žádosti podle §33 odst. 4 tr. řádu ustanoven obhájce, ale tomuto ustanovenému obhájci bylo znemožněno, aby se účastnil úkonů trestního řízení např. v důsledku nesprávného rozhodnutí soudu o zrušení takto ustanoveného obhájce s ohledem na pominutí důvodů nutné obhajoby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 Tdo 1041/2009, uveřejněné pod č. 53/2010 Sb. rozh. tr.). Jestliže ovšem obviněný v takovém případě nepožádal o ustanovení obhájce a ani si ho včas sám nezvolil, nepůjde o tento dovolací důvod (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3159, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 8 Tdo 1020/2009, uveřejněné pod č. 29/2010 Sb. rozh. tr.).
19. Jak je zřejmé ze shora uvedeného výkladu, námitky obviněného, že jeho obhájce nebyl přítomen výslechu poškozených M. T. a S. T. provedenému dožádaným soudem stran jejich možného zpětvzetí souhlasu s trestním stíháním obviněného, protože ani nebyl vyrozuměn o tomto procesním úkonu, svým obsahem nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Těmito námitkami totiž obviněný nevytýká porušení žádného konkrétního ustanovení o nutné obhajobě (§36 tr. řádu) či ustanovení o obhajobě bezplatné nebo za sníženou odměnu (§33 odst. 2 tr. řádu). Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v případě výslechu poškozených dožádaným soudem nešlo o takový úkon trestního řízení, který by se stal výlučným nebo hlavním podkladem pro rozhodnutí ve věci samé. Zmíněný výslech poškozených byl zaměřen v podstatě toliko na sdělení, zda berou svůj souhlas s trestním stíháním obviněného zpět, či nikoliv, takže při tomto procesním úkonu v podstatě již nebyla možnost aktivně naplňovat právo na obhajobu ze strany případně přítomného obhájce ve formě doplňujících dotazů kladených poškozeným. Obhájci i obviněnému přitom následně byla umožněna účast u veřejného zasedání konaného o odvolání, v němž byly přečteny protokoly o výsleších poškozených, přičemž zde se mohli k těmto procesním úkonům vyjádřit. Lze tedy shrnout, že přestože by bylo vhodné vyrozumět obhájce obviněného o konání daného úkonu dožádaným soudem, nešlo v žádném případě o takové porušení práva na obhajobu, které by svou intenzitou zasáhlo do práva obviněného na spravedlivý proces.
20. K dalšímu uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento je naplněn, byla-li porušena ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Jde o případy, kdy v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ačkoli měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém základním právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se tak mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům ( čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
21. Obviněný však ve svém dovolání nevytkl porušení žádného konkrétního ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obviněný svými námitkami ve skutečnosti namítá porušení (blíže nespecifikovaného) ustanovení o své účasti na jiné formě provedení úkonu soudem, odlišné od forem soudního zasedání, na něž dopadá dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu. Nadto je možno doplnit, že jak obhájci obviněného, tak samotnému obviněnému byla umožněna účast v hlavním líčení a veřejném zasedání o odvolání, včetně těch hlavních líčení, v nichž vypovídaly obě poškozené k věci. Jak již bylo uvedeno výše, obhájci i obviněnému byla také umožněna účast ve veřejném zasedání, v němž byly přečteny protokoly o výslechu poškozených provedené mimo veřejné zasedání. Z těchto důvodu námitky obviněného nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.
22. Další uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu je dán tehdy, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Tento dovolací důvod dopadá na případy, kdy trestní stíhání bylo zahájeno nebo v něm bylo pokračováno přesto, že byl dán některý z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených taxativně v §11 odst. 1 písm. a) až n) tr. řádu nebo v §11a tr. řádu. Citovaný dovolací důvod je tedy naplněn v případech, když příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy vyšel najevo důvod nepřípustnosti trestního stíhání – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu, ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu, ač tak měl učinit. To znamená, že místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání došlo k jinému rozhodnutí (zejména k odsuzujícímu rozsudku), jež je pro obviněného méně příznivé a které je zároveň rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. řádu. U obviněného O. T. ovšem nevznikl žádný důvod nepřípustnosti jeho trestního stíhání, protože jím tvrzená překážka v podobě neexistence souhlasu poškozené S. T. s jeho trestním stíháním zde nevznikla, jak vyplývá z níže uvedeného.
23. Námitka ohledně nepřítomnosti obviněného a jeho obhájce při provádění výslechu poškozené S. T. dožádaným soudem ke zjištění, zda tato vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněného, či nikoliv, svým obsahem nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu a ani pod jiný ze zákonných dovolacích důvodů. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil skutečnost, zda poškozená S. T. vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněného, či nikoliv, ale pouze namítá údajnou nezákonnost postupu, jakým soud získal tuto informaci od poškozené. Nejvyšší soud navíc dodává, že ve věci obviněného nenastala nepřípustnost trestního stíhání z důvodu vymezeného v §11 odst. 1 písm. l) tr. řádu, tedy že trestní stíhání bylo podmíněno souhlasem poškozené S. T. a že její souhlas byl vzat zpět. V otázce, zda jmenovaná poškozená vzala zpět svůj souhlas s trestním stíháním obviněného, či nikoli, totiž neexistuje žádná pochybnost, když zpětvzetí tohoto souhlasu nenasvědčuje žádný důkaz, zejména pak nikoli přípis ze dne 14. 5. 2020. Z toho totiž nelze dovodit, že by zde byl vážně a určitě míněný projev vůle poškozené s výslovným zpětvzetím souhlasu s trestním stíháním obviněného.
c) K námitkám vztahujícím se k dovolacímu důvodu
podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
24. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek (případně skutky), pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
25. Obviněný O. T. však svými námitkami vztahujícími se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nevytkl soudům nižších stupňů žádné pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu, protože neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měly být posouzeny jím spáchané skutky, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, zločinu vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. c), e) tr. zákoníku, přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným, nebyly naplněny. Obviněný totiž ve svých námitkách vyjádřil nesouhlas v podstatě jen s procesem dokazování, zejména s hodnocením některých svědeckých výpovědí, a se skutkovými zjištěními, která byla ve věci učiněna. Tím obviněný zpochybnil výsledky dokazování a shledal existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. Námitky uvedeného charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení těch skutků, které jsou obsaženy ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (vyjma skutku uvedeného pod bodem 1./II., ohledně něhož bylo trestní stíhání obviněného usnesením odvolacího soudu zastaveno), za něž byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotně právního posouzení. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že obviněný v této souvislosti nepoukázal na žádné ustanovení hmotného práva, které mělo být porušeno. Přitom soudy nižších stupňů (viz s. 7 až 15 rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně a s. 4 až 6 rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, nyní napadeného dovoláním) se podrobně zabývaly hodnocením všech důkazů a těmi skutečnostmi, z nichž dovodily spáchání posuzovaných skutků, takže Nejvyšší soud odkazuje na jejich závěry.
26. Po pečlivém provedení a zhodnocení všech dostupných důkazů soud prvního stupně při respektování zásad ústnosti (§2 odst. 11 tr. řádu) a bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. řádu) a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu) dospěl ke skutkovému stavu, jehož správnost nemůže Nejvyšší soud bez dalšího zpochybňovat. Právní úprava způsobu rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání totiž předpokládá, že v tomto řízení se nebude provádět dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to ve značně omezeném rozsahu, přičemž bude zaměřené výlučně k tomu, aby mohlo být rozhodnuto o dovolání (viz §265r odst. 7 tr. řádu). Proto Nejvyšší soud nemůže být oprávněn pouze na podkladě spisu a bez možnosti, aby sám zopakoval provedené důkazy za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a přehodnocovat provedené důkazy a jejich hodnocení provedené soudy nižších stupňů. Navíc je nepřípustné, aby Nejvyšší soud jen na podkladě spisu dával pokyny soudům nižšího stupně, jak mají hodnotit důkazy a k jakým skutkovým závěrům mají dospět po takovém hodnocení důkazů. To ostatně není oprávněn činit ani odvolací soud, jak již bylo v minulosti opakovaně judikováno (např. v rozhodnutích pod č. 36/1968, č. 57/1984, č. 53/1992-I. a č. 20/1997 Sb. rozh. tr.), tím spíše to nepřísluší Nejvyššímu soudu, který rozhoduje o dovolání jako mimořádném opravném prostředku, jež je určeno k nápravě zákonem vymezených procesních a hmotně právních vad pravomocných rozhodnutí ve věci samé.
27. Pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nespadá ani námitka obviněného, jejímž prostřednictvím vytýká porušení „pravidla in dubio pro reo “, tj. postupu v pochybnostech ve prospěch obviněného, vyplývajícího ze zásady presumpce neviny (čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, §2 odst. 2 tr. řádu). I v tomto případě jde o institut trestního práva procesního, takže ani případné porušení uvedeného pravidla není způsobilé založit existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Navíc soudy nižších stupňů nemohly mít na podkladě provedených důkazů žádné důvodné pochybnosti o tom, že se posuzované skutky staly a že pachatelem trestných činů je právě obviněný, takže nebylo možné, aby rozhodly jinak, tj. ve prospěch obviněného.
28. Totéž se týká námitky, jejímž prostřednictvím obviněný vytkl existenci tzv. extrémního rozporu mezi zjištěným skutkovým stavem a výsledky provedeného dokazování. Nejvyšší soud zde připomíná shora uvedenou argumentaci k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž ze zmíněného tvrzení obviněného není zřejmé, jak se měl takový rozpor projevit v nesprávnosti právního posouzení jím spáchaných skutků podle norem hmotného práva nebo na jaké jiné nesprávné hmotně právní posouzení měl vliv. Navíc v uvedené výhradě obviněný nijak nekonkretizuje, mezi kterým skutkovým zjištěním a kterým důkazem existuje rozpor a proč jde o rozpor extrémní povahy. Samotný odlišný názor obviněného na hodnocení jednotlivých důkazů a na to, jaká skutková zjištění z nich vyplývají, nezakládá žádný rozpor v uvedeném smyslu, tím méně pak rozpor extrémní.
29. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a ani jinému ze zákonných dovolacích důvodů pak neodpovídá námitka obviněného, kterou vytkl údajnou neurčitost skutku vymezeného pod bodem 1./I. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný totiž touto námitkou ve skutečnosti vyjádřil nesouhlas v podstatě jen se skutkovými zjištěními učiněnými soudy ve věci, přičemž taková argumentace se vůbec netýká otázek hmotného práva, jejichž posuzování je podstatou uplatněného dovolacího důvodu. Nadto podle názoru Nejvyššího soudu v případě skutku popsaného pod bodem 1./I. ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku svědčí skutkové okolnosti o naplnění všech zákonných znaků přečinu vydírání, jímž byl obviněný uznán vinným. Proto Nejvyšší soud považuje právní posouzení tohoto skutku jako přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku za správné a odpovídající zákonu.
V. Závěrečné shrnutí
30. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný O. T. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d), e) a g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
31. K podnětu obviněného, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí o podaném dovolání ani předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu.
32. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu