ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.471.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 471/2021-753
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 5. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. Š. , nar. XY v XY, trvale XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 13 To 18/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 7 T 78/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 1. 12. 2020, sp. zn. 7 T 78/2020, byl obviněný M. Š. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky podrobně popsanými pod body 1. až 3. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 2 a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon mu byl podle §84 a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené A. O. škodu ve výši 50 000 Kč a poškozenému O. K. škodu ve výši 6 670 Kč. Podle §229 odst. 1, 2 tr. řádu byla poškozená A. O. se zbytkem svého nároku na náhradu škody a s nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Proti zmíněnému rozsudku Okresního soudu v Chrudimi podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. 13 To 18/2021, podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl, neboť bylo podáno osobou, která se výslovně vzdala odvolání.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Obviněný M. Š. podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
4. Obviněný spatřuje naplnění uplatněných dovolacích důvodů v tom, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci a nesprávně jej kvalifikoval. Zároveň obviněný vytkl nedostatečné poučení o procesním postupu ve věci, jehož důsledkem bylo zamítnutí jím podaného odvolání, přičemž odvolací soud porušil podmínky stanovené k takovému postupu.
5. Podle obviněného jeho částečné doznání viny a vzdání se práva na odvolání nelze brát jako podklad k bezvýhradnému doznání a zbavení možnosti podat ve věci opravný prostředek. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zkoumat skutečný stav věci a nemohou vycházet výhradně z doznání obviněného s tím, že tuto zásadu je třeba vztáhnout i na případné vzdání se určitých práv či poskytnutí souhlasu v rámci trestního řízení, pokud není zcela jisté, zda obviněný rozumí takovým krokům či je k nim veden jinými pohnutkami. V projednávané věci bylo hlavním motivem procesního postupu obviněného jeho propuštění z vazby a možnost hájit své vlastnické právo k nemovitosti, jež původně vlastnil společně s poškozenou. Orgány činné v trestním řízení dávaly obviněnému najevo, že pokud se dozná k trestné činnosti či se vzdá práva odvolání, bude urychleně propuštěn z vazby. Takový postup považuje obviněný za nepřípustný, jelikož má potenciál nepříznivě ovlivnit spravedlivý proces a využití práv obhajoby. Podle přesvědčení obviněného obhájce nemůže přezkoumávat motivaci jednání svého klienta – obviněného – a musí dbát jeho pokynů. Stejně tak nemůže ovlivnit, zda se obviněný ve své výpovědi dozná k trestné činnosti či jaké konkrétní skutečnosti bude uvádět. Jak dále obviněný připomněl, některé části dokazování probíhaly tzv. nesporně, a to v souladu s ustanoveními trestního zákoníku, takže nebyly zjišťovány všechny skutečnosti a prováděny veškeré důkazy. Na základě vzdání se práva na odvolání pak nedošlo ani k odůvodnění rozsudku, a soud tedy neodůvodnil závěr o vině obviněného. Jakkoliv tyto postupy byly v souladu s danou právní úpravou, dostaly se do rozporu s právem obviněného na spravedlivý proces.
6. Obviněný v dovolání dále zdůraznil, že se vzdal práva podat odvolání po vyhlášení odsuzujícího rozsudku bez zásadnějšího odůvodnění, přičemž mu nebylo zřejmé, z jaké trestné činnosti byl uznán vinným při více skutcích. Časový prostor pro poradu s obhájkyní měl velmi omezený, přičemž obecně ani obhájce nemusí být schopen vše řádně vysvětlit svému klientovi a zjistit jeho skutečné stanovisko. Jestliže tedy následně obviněný podal v souladu s poučením uvedeným v písemném vyhotovení rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, je třeba na toto pohlížet jako na řádně podaný opravný prostředek. V rámci odvolacího řízení pak mělo být alespoň přezkoumáno, za jakých okolností došlo ke vzdání se práva na odvolání, a zda tedy byly splněny podmínky k jeho zamítnutí. K tomuto závěru postačuje podle mínění obviněného už jen ta skutečnost, že se choval v rozporu se svým předchozím procesním úkonem, čímž vyvstala zásadní pochybnost, zda nedošlo k nějaké procesní chybě. Jestliže se odvolací soud omezil toliko na konstatování, že odvolání podala osoba, která se tohoto práva vzdala, byla porušena „zásada objektivní pravdy“ a právo obviněného na spravedlivý proces. V této souvislosti obviněný konstatoval, že by Nejvyšší soud měl při svém rozhodování obecně posoudit, zda lze uvedená pravidla uplatnit na všechny trestní procesy, popřípadě zda by soudy měly v určité míře rozhodovat, jestli jsou v dané věci podmínky pro jejich použití, a to zejména s ohledem na složitost věci, hodnověrnost důkazů, průběh přípravného řízení a osobu pachatele. Stejně tak by se mělo stanovit najisto, zda soudy mohou v průběhu řízení zpětně zvrátit samotné jednání obviněného za situace, kdy vyjde najevo, že není dostatečně zjištěna objektivní pravda a všechny rozhodné skutečnosti.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a aby podle §265l tr. řádu věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
8. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného M. Š. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze uplatnit, jestliže odvolací soud nemohl věcně přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně. Z tohoto důvodu navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, protože není přípustné.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky zákonem stanovené pro podání dovolání, a shledal, že v projednávané věci je dovolání přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu (na rozdíl od vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, podle kterého jde o nepřípustné dovolání) bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu a včas v souladu s ustanovením §265e odst. 1 tr. řádu.
10. Obviněný M. Š. opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. První z nich je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Druhý je pak dán v případě, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
b) K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu
11. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že v jeho první alternativě jde o procesní dovolací důvod, který spočívá v porušení práva na přístup strany k druhé soudní instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Podle druhé alternativy lze zmíněný dovolací důvod shledat za situace, pokud v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán jiný z důvodů dovolání obsažených v ustanoveních §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
12. Z obsahu dovolání obviněného M. Š. vyplývá, že jeho výhrady jsou založené na obou shora uvedených alternativách dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší soud se tedy nejdříve zabýval těmi námitkami, v nichž shledával naplnění první alternativy zmíněného dovolacího důvodu. I když jde o námitky spadající pod citovaný dovolací důvod, nejsou opodstatněné.
13. Obviněný zde zpochybnil zákonnost nyní napadeného usnesení odvolacího soudu, který podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně z důvodu, že je podala osoba, která se výslovně vzdala práva podat odvolání. Jak přitom zcela jasně vyplývá ze spisového materiálu, konkrétně z protokolu o hlavním líčení i ze zvukového záznamu z hlavního líčení konaného dne 1. 12. 2020, obviněný se po poradě se svou obhájkyní a po opakovaném poučení předsedkyní senátu soudu prvního stupně po vyhlášení rozsudku prostřednictvím obhájkyně výslovně vzdal práva na odvolání a rovněž uvedl, že si nepřeje, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné oprávněné osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. řádu. Soud prvního stupně proto postupoval podle §129 odst. 2 tr. řádu a vyhotovil zjednodušený rozsudek bez odůvodnění, neboť se práva na odvolání vzdaly též státní zástupkyně a poškozená A. O.; výrok o náhradě škody ve vztahu k poškozenému O. K. byl pak odůvodněn (§129 odst. 2 in fine tr. řádu). I přes tyto skutečnosti obviněný podal proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které odvolací soud bez věcného přezkumu podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl. Nejvyšší soud v uvedeném postupu jak soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu, neshledal jakékoliv vady, které by byly způsobilé založit nezákonnost jejich rozhodnutí. Ostatně sám obviněný vůbec nezpochybňuje, že po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně učinil úkon spočívající ve vzdání se práva na odvolání. Z tohoto důvodu je tedy možné uzavřít, že první alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu nemohla být naplněna.
14. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obviněný po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně jasně a srozumitelně projevil svou vůli vzdát se práva na odvolání. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně tak neměla důvod při tomto ústním úkonu k jakýmkoli pochybnostem o jeho vážnosti a dobrovolnosti ze strany obviněného a nebyla povinna zkoumat, jaké byly motivy či pohnutky obviněného k uvedenému kroku, a to zvláště za situace, kdy ho učinil po poradě se svou obhájkyní a jejím prostřednictvím. Jestliže se tedy obviněný procesně bezvadně vzdal práva na odvolání, vzhledem k neodvolatelnosti tohoto procesního úkonu neměl odvolací soud jinou možnost, než podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítnout odvolání podané obviněným, i když se ho předtím účinně vzdal. Proto Nejvyšší soud neshledal, že by byl postupem soudů nižších stupňů porušen některý z aspektů práva obviněného na spravedlivý proces. Stejně tak Nejvyšší soud nespatřuje v rozhodnutích soudů nižších stupňů obviněným namítané porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností (obviněným nesprávně označené jako „zásada objektivní pravdy“), neboť podáním odvolání, jehož se obviněný předtím výslovně a bez jakýchkoli pochybností vzdal, a zamítnutím takového odvolání odvolacím soudem nemohla být tato zásada nijak dotčena.
15. Námitky obviněného založené na první alternativě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu tedy nebyly shledány opodstatněnými, protože odvolací soud rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně za splnění procesních podmínek stanovených zákonem v §253 odst. 1 tr. řádu. Vzhledem k tomu považuje Nejvyšší soud za bezpředmětné zabývat se námitkami obviněného, které opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, resp. o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Není zde totiž takové rozhodnutí odvolacího soudu, které by Nejvyšší soud mohl přezkoumat z hlediska naplnění těchto dovolacích důvodů, když odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. řádu sám nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost rozsudku soudu prvního stupně a ani nebyl oprávněn či povinen tak učinit.
IV. Závěrečné shrnutí
16. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. Š. podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které sice částečně vycházelo z námitek, jež odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě, ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými. Proto ve zbylém rozsahu je dovolání obviněného v podstatě nepřípustné. Nejvyšší soud z těchto důvodů odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
17. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 5. 2021
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu