ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.590.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 590/2021-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2021 o dovolání, které podal obviněný V. D. , nar. XY v XY, bytem XY, doručovací adresa XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 To 659/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 8 T 92/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. 8 T 92/2020, byl obviněný V. D. uznán vinným přečinem násilí proti úřední osobě podle §325 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl podle téhož ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Pro výkon uloženého trestu byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. V adhezním řízení okresní soud rozhodl podle §228 odst. 1 tr. řádu o nároku na náhradu škody poškozeného K. P. ve výši 90 Kč.
2. Uvedený přečin obviněný spáchal ve stručnosti tak, že dne 15. 8. 2020 v době od 01:15 hod. do 1:30 hod. v XY, na autobusové zastávce v XY, v blízkosti domu čp. XY, fyzicky napadl zasahující členy hlídky Policie České republiky, Obvodního oddělení XY, když se mu snažili zabránit ve vniknutí do služebního automobilu, T. S. obviněný napadl nejméně třemi údery pěstí směřovanými na obličej, které napadený vykryl, druhého z napadených K. P. obviněný udeřil pěstí do obličeje, načež se poté opět přiblížil k T. S., kterého kopl ho do lýtka pravé nohy a následně utekl z místa incidentu, přičemž přibližně po 100 m byl zadržel další hlídkou Policie České republiky, v důsledku fyzického útoku obviněného T. S. utrpěl zhmoždění lýtka a K. P. zlomeninu nosních kostí.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, a to v rozsahu výroku o trestu, přičemž Krajský soud v Českých Budějovicích o něm rozhodl usnesením ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 4 To 659/2020, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě.
5. Obviněný úvodem projevil nesouhlas s průběhem svého trestního stíhání a naplnění uplatněného dovolacího důvodu spatřuje v tom, že přípravné řízení bylo vedeno policejním orgánem, který byl podjatý. Pokud je trestně stíhán za napadení členů policejní hlídky z Českých Budějovic, měl být jeho případ vyšetřován příslušníky místně odlišného policejního sboru, nikoli téhož, k němuž patřili napadení policisté. Dále obviněný namítl, že při výslechu dne 15. 8. 2020 nebyla přítomna jeho obhájkyně, ani nebyla o tomto procesním úkonu vyrozuměna. Tendenční vyšetřování ze strany policejního orgánu obviněný spatřuje rovněž v nedodržení zákonné lhůty nutné k přípravě k prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování a dále v tom, že tento procesní úkon byl pro něj a jeho obhájkyni naplánován odděleně.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby věc vrátil do přípravného řízení „jinému policejnímu orgánu“ (lze se jen domnívat, že tímto návrhem obviněný mínil vydat rozhodnutí o vrácení věci státnímu zástupci k došetření; pozn. Nejvyššího soudu) .
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
7. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve uvedl, že pokud je obviněný s výsledkem trestního řízení nespokojen, tak to samo o sobě neznamená, že jsou rozhodnutí soudů nižších stupňů zatížena vadou naplňující důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v jeho první alternativě. Podle státního zástupce by nebylo rozhodnutí krajského soudu vadné ani při uplatnění druhé alternativy téhož dovolacího důvodu ve spojení s dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a c) tr. řádu. Státní zástupce přisvědčil úvahám krajského soudu o zcela nepodloženém tvrzení obviněného o podjatosti policejního orgánu konajícího vyšetřování v posuzované trestní věci. Navíc opakované a nedůvodné výhrady obviněného se netýkají vyloučení orgánu, který vydal ve věci meritorní rozhodnutí, jak předpokládá citovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. K námitce obviněného týkající se nepřítomnosti obhájce u jeho výslechu státní zástupce s oporou o judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že situace naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu určený k nápravě vad týkajících se porušení práv obviněného mít obhájce při úkonech trestního řízení v posuzované trestní věci nenastala. Při výslechu dne 15. 8. 2020 nebyl dán důvod nutné obhajoby, ten nastal až dne 17. 8. 2020 po skončení vazebního zasedání a rozhodnutí soudce o vzetí obviněného do vazby. Ani poslední část výhrad obviněného směřujících proti nedodržení lhůty k prostudování spisu a k určení různých termínů pro obviněného a jeho obhájkyni nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1, 2 tr. řádu. Státní zástupce pouze ve stručnosti uvedl, že u obviněného byla lhůta k prostudování spisu zachována, přičemž s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 7 Tz 74/1999-II. (uveřejněné pod č. 9 v časopise Soudní rozhledy 9/2000, které vydává Nakladatelství C. H. Beck, Praha, s. 282), upozornil, že podle §166 odst. 1 tr. řádu je prostudování spisu samostatným právem obhájce a obviněného. Trestní řád těmto osobám neukládá, aby tento procesní úkon realizovaly společně. Proto je i tato námitka obviněného zcela bezpředmětná.
8. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
10. Dovolání jako jeden z mimořádných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Současně platí, že konkrétní námitky dovolatele musí obsahově odpovídat jím označenému dovolacímu důvodu, nestačí jejich naplnění v dovolání jen formálně tvrdit.
11. Obviněný označil první alternativu dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Pro naplnění této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu má zásadní význam okolnost, zda odvolací soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné stránce, či nikoliv. Tato první alternativa uvedeného dovolacího důvodu totiž dopadá na situace, v nichž soud druhého stupně řádný opravný prostředek odmítl nebo zamítl (podle §253 tr. řádu), aniž se jím meritorně zabýval, přičemž procesní podmínky pro takový postup nebyly splněny. V posuzované trestní věci však Krajský soud v Českých Budějovicích projednal odvolání obviněného ve veřejném zasedání a v jeho závěru rozhodl podle §256 tr. řádu o jeho zamítnutí, neboť je shledal nedůvodným. Za této situace mohl obviněný V. D. úspěšně uplatnit deklarovaný důvod výhradně v jeho druhé alternativě, tj. že v řízení předcházejícím uvedenému zamítavému usnesení odvolacího soudu byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Podle konkrétních výhrad obviněného by jeho námitky mohly odpovídat dovolacím důvodům uvedeným v §265b odst. 1 písm. b) a c) tr. řádu. Nejvyšší soud však shledal, že tomu tak není, neboť obviněný neargumentoval ani ve vztahu k těmto dvěma dovolacím důvodům podle zákonných předpokladů jejich úspěšného naplnění.
b) Stručně k argumentaci obviněného
12. Nejvyšší soud považuje za důležité upozornit na procesní průběh v posuzované trestní věci. Poté, co byla na obviněného podána obžaloba státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, samosoudkyně okresního soudu obviněného poučila podle §196 odst. 2, 3 tr. řádu, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., účinného od 1. 10. 2020. Obviněný využil svého práva a prohlásil svoji vinu, přičemž vyjádřil zájem s intervenujícím státním zástupcem uzavřít dohodu o vině a trestu, vyslovil souhlas s popisem skutku a právní kvalifikací a skutečnosti uvedené v obžalobě prohlásil za nesporné. Nesouhlasil výhradně s druhem navrženého trestu, namísto něj se domáhal uložení ochranného opatření (srov. č. l. 139 a 143 trestního spisu). Státní zástupce k navrhovanému uzavření dohody o vině s obviněným nepřistoupil (srov. č. l. 151 trestního spisu). Po nařízení hlavního líčení dne 2. 11. 2020 samosoudkyně okresního soudu po provedení procesních úkonů podle §205 a §206 tr. řádu poučila obviněného podle §206a tr. řádu a dala mu prostor pro poradu s obhájkyní. Obviněný i poté setrval na svém stanovisku, pouze upustil od požadavku na uložení ochranného opatření a podle §206c tr. řádu prohlásil svoji vinu. Soud následně postupoval podle §206c odst. 2, 3 tr. řádu, přijal podle §206c odst. 4 tr. řádu prohlášení obviněného a současně podle §206c odst. 6 tr. řádu rozhodl, že v rozsahu prohlášení viny obviněného nepovede dokazování. V závěru hlavního líčení byl vyhlášen odsuzující rozsudek, jak je popsán pod bodem 1. tohoto usnesení, proti němuž podal obviněný odvolání, a to v rozsahu výroku o trestu a uplatnil také procesní námitky, které v podstatě zopakoval ve svém dovolání. Krajský soud v odvolacím řízení rozhodl způsobem uvedeným v bodě 3. tohoto usnesení, v odůvodnění napadeného usnesení se vyjádřil též k procesním výhradám obviněného (srov. body 6. až 10. usnesení), námitky, jimiž obviněný zpochybňoval svoji trestní odpovědnost, konkrétně zavinění, odvolací soud ponechal stranou s ohledem na ustanovení §206c odst. 7 větu druhou tr. řádu.
13. Vzhledem k tomu, že dovolací námitky obviněného neodpovídají uplatněnému, ale ani jinému dovolacímu důvodu se k nim Nejvyšší soud vyjádří velice stručně (srov. §265i odst. 2 tr. řádu). Obviněný zopakoval svou výhradu proti osobám policistů, které vyšetřovaly posuzovanou trestní věc, považoval je za podjaté, neboť šlo o příslušníky téhož územního odboru Policie České republiky, a to Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, územního odboru České Budějovice, v němž byli zařazeni i napadení policisté. Ve shodě se státním zástupcem je nutné obviněného předně upozornit na to, že k nápravě vady spočívající v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu. Orgán, který má být z řízení vyloučen, však musí rozhodovat ve věci samé (tedy soudce, samosoudce, člen senátu), nestačí, že byla kterákoli z osob podílejících se na řízení vyloučena, třebaže učinila jiná než meritorní rozhodnutí. Vztaženo na posuzovaný případ, příslušníci policejního orgánu konajícího vyšetřování nejsou tím orgánem, který by v dané věci meritorně rozhodl (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157), nýbrž tak učinila samosoudkyně Okresního soudu v Českých Budějovicích. Proto nemohla argumentace obviněného vést k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, pokud by jej byl uplatnil. Nad rámec zdůvodnění téže námitky odvolacím soudem v bodě 8. napadeného usnesení může Nejvyšší soud ještě doplnit, že z obsahu trestního spisu plyne, že napadení T. S. a K. P. jsou příslušníky Obvodního oddělení XY, přičemž úkony přípravného řízení činili příslušníci 2. oddělení obecné kriminality služby kriminální policie a vyšetřování (srov. např. č. l. 1 trestního spisu). Procesní úkony evidentně činili příslušníci jiného oddělení, kterých je v obvodu Krajského ředitelství Policie Jihočeského kraje více než deset, nežli ti, které obviněný fyzicky napadl. Pouze na podkladě místního služebního zařazení napadených policistů obviněný nemůže uvažovat o jejich podjatosti. Nejvyšší soud tudíž neshledal žádné skutečnosti, které by naznačovaly jakoukoli tendenčnost vedení trestního stíhání obviněného, v důsledku čehož by utrpělo jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Nakonec dostatečně významné v tomto ohledu je rovněž prohlášení viny obviněným, z něhož vyplývá, že si byl dostatečně vědom překročení zákonných pravidel vůči policistům a v době jeho pronesení na počátku hlavního líčení bezprostředně po poradě s přítomným obhájcem obviněný mohl uplatnit veškeré své výhrady i proti procesnímu postupu vyšetřujících orgánů. Neučinil tak, naopak prohlásil za nesporné všechny body obžaloby týkající se okolností spáchání přečinu, jímž byl uznán vinným.
14. Druhou námitkou obviněný tvrdil porušení svého práva na obhajobu s tím, že jeho výslech dne 15. 8. 2020 se uskutečnil bez přítomnosti obhájkyně, která nebyla o zamýšleném procesním úkonu ani vyrozuměna. Rovněž v souvislosti s touto argumentací Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem obviněného předně upozorňuje na to, že na situace, kdy obviněný neměl v trestním řízení obhájce, ačkoli ho podle zákona měl mít, dopadá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu. Z trestního spisu vyplývá, že první výslech obviněného byl konán po jeho zadržení bezprostředně po spáchání posuzovaného skutku a v tento den (15. 8. 2020) nebyl dán důvod nutné obhajoby (§36 tr. řádu). Obviněný si svého obhájce sám nezvolil, ačkoli byl o tomto svém právu ve smyslu §33 odst. 1 tr. řádu policejním orgánem řádně poučen (srov. č. l. 2, 19 trestního spisu), dokonce výslovně uvedl „obhájce si nevolím.“ (srov. č. l. 7 verte trestního spisu). K ustanovení obhájkyně obviněnému došlo až poté, co dne 17. 8. 2020 proběhlo vazební zasedání a bylo rozhodnuto, že se obviněný z důvodů podle §67 písm. a) a c) tr. řádu bere do vazby a obviněný prohlásil, že si sám obhájce nezvolí (srov. č. l. 23 a násl. a dále č. l. 9 trestního spisu). Při vazebním zasedání rovněž nemusí být obhájce (stejně jako státní zástupce) přítomen, což vyplývá z ustanovení §73f odst. 2 tr. řádu. Počátek omezení osobní svobody obviněného je určen až rozhodnutím o uvalení vazby a rovněž nutná obhajoba tak podle §36 odst. 1 písm. a) tr. řádu nastala až poté, co byl výrok o vzetí do vazby obviněného učiněn. Z pohledu práva obviněného na zastoupení obhájcem proto nelze v uvedeném procesním postupu orgánů činných v přípravném řízení spatřovat porušení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 4, čl. 6 odst. 1 a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud proto nemohl přisvědčit ani argumentu obviněného o tom, že jeho obhájkyně nebyla vyrozuměna o jeho výslechu uskutečněném dne 15. 8. 2020, neboť v tuto dobu nejenže nebyla obviněného dosud ustanovena jako obhájkyně, ale ani u něho nebyl naplněn žádný z důvodů nutné obhajoby, jak jsou vyjmenovány v §36, resp. §36a tr. řádu.
15. Obviněný v dovolání znovu zopakoval svou odvolací námitku týkající se nedodržení procesní lhůty k prostudování spisu a učinění návrhů na doplnění vyšetřování stanovené v §166 odst. 1 větě druhé tr. řádu, ačkoli odvolací soud vyvrátil stejné tvrzení obviněného. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že o možnosti prostudovat trestní spis před skončením vyšetřování byla v dostatečném časovém předstihu vyrozuměna obhájkyně obviněného a poškozený, obviněnému umožnil policejní orgán dne 23. 9. 2020 prostudovat trestní spis. Z pořízeného záznamu o tomto úkonu je zřejmé, že obviněný si v uvedený den sice trestní spis prostudoval, avšak nakonec využil svého práva a prohlásil, že trvá na dodržení třídenní zákonné lhůty (srov. č. l. 116 trestního spisu). Policejní orgán jeho požadavku vyhověl a formálně jej tentýž den vyrozuměl o možnosti prostudovat trestní spis dne 29. 9. 2020, čehož obviněný využil (srov. č. l. 117 trestního spisu). Nejvyšší soud je přesvědčen, že tímto postupem orgán činný v přípravném řízení nijak nepochybil, ani v jeho jednání nelze spatřovat jakoukoli snahu „uškodit“ obviněnému, resp. zkrátit jej na jeho procesních právech. Nejvyšší soud se proto ztotožňuje i s argumenty odvolacího soudu v bodech 9. a 10. napadeného usnesení, které obviněný ve svém dovolání nijak nerozšířil a v podstatě nijak nereagoval na přiléhavé zdůvodnění uvedené části rozhodnutí odvolacího soudu. Naprosto shodné stanovisko zaujal Nejvyšší soud také k námitce obviněného, kterou se snažil prosadit pochybení spočívající v odděleném termínu seznámení s výsledky vyšetřování pro obhájkyni a obviněného. Státní zástupce ve svém vyjádření výstižně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. 7 Tz 74/99-II., uveřejněné pod č. 9 v časopise Soudní rozhledy 9/2000, které vydává Nakladatelství C. H. Beck, Praha, s. 282, v němž se uvádí, že ustanovení §166 odst. 1, 2 tr. řádu (rovněž ve znění pozdějších předpisů) ani jiné ustanovení trestního řádu nestanoví povinnost obhájce a obviněného účastnit se společně prostudování spisu. Jinými slovy řečeno, jde o samostatné právo obviněného, resp. jeho obhájce využít oprávnění uvedené v §166 odst. 1 tr. řádu prostudovat trestní spis po skončení vyšetřování. Obviněný ani tento svůj argument nepodpořil konkrétní skutečností svědčící o zasažení jeho práva na obhajobu či spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, Nejvyšší soud na něj proto může reagovat pouze obecným zjištěním o zachování všech procesních práv obviněného orgány činnými v přípravném řízení.
IV. Závěrečné shrnutí
16. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný V. D. nesprávně uplatnil první variantu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ale i pokud by ve vazbě na své konkrétní námitky označil druhou variantu tohoto důvodu dovolání ve spojení s důvody uvedenými v §265b odst. 1 písm. b, c) tr. řádu, bylo by je třeba posoudit tak, že mu neodpovídají. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. 6. 2021
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu