ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.847.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 847/2021-401
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. K. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 55 To 290/2020, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 130/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 4 T 130/2020, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, za který mu byl podle ustanovení §337 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře 3 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
2. Uvedeného přečinu se podle zjištění soudu prvního stupně obviněný dopustil tím, že v době od 16:00 hod. dne 20. 9. 2019 do 12:20 hod. dne 15. 10. 2019 v XY, bez vážného důvodu nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. 3 T 232/2017, který nabyl právní moci dne 24. 7. 2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 3 To 34/2019, přesto, že dne 20. 9. 2019 osobně převzal výzvu Okresního soudu v Prostějově k nástupu výkonu trestu do Vazební věznice Olomouc nejpozději dne 20. 9. 2019 v době od 8:00 hod. do 16:00 hod., což však neučinil, do věznice se nedostavil ani poté, co dne 7. 10. 2019 převzal sdělení soudu, že jeho žádost o odklad výkonu trestu byla zamítnuta a opětovně byl vyzván k urychlenému nástupu výkonu trestu, tomu se vyhýbal až do 12:20 hod. dne 15. 10. 2019, kdy byl na základě soudního příkazu zadržen Policií České republiky a dodán do Vazební věznice Olomouc.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci o něm rozhodl rozsudkem ze dne 26. 2. 2021, sp. zn. 55 To 290/2020, tak, že napadený rozsudek Okresního soudu v Olomouci zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu v celém výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl. Při nezměněném výroku o vině soud obviněnému uložil podle §337 odst. 1 a §62 odst. 1 a §63 odst. 1 tr. zákoníku trest obecně prospěšných prací ve výměře 90 hodin.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Obviněný zopakoval svoji dosavadní obhajobu, podle které se soudy nižších stupňů dostatečně nevypořádaly s tím, zda mu v nástupu do výkonu trestu odnětí svobody skutečně bránil „závažný důvod“, pro který tak nemohl učinit. S oporou o závěry MUDr. Jaroslava Konečného, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, obviněný tvrdil, že mu v nastoupení výkonu trestu odnětí svobody bránily závažné psychické potíže, s nimiž se v té době potýkal. Pakliže při výslechu u policejního orgánu ve věci, v níž obviněný vystupoval jako poškozený, prohlásil, že se cítil být zdráv, nelze právě kvůli zmiňovanému psychickému onemocnění uvedený výrok obviněného považovat za pravdivý. Soudy nižších stupňů závěr o absenci „závažných důvodů“ ve smyslu §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, učinily, aniž by disponovaly dostatečnou odborností (v oboru psychiatrie) pro takové hodnocení. V důsledku toho následně došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení stíhaného skutku.
6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného
7. Opis dovolání obviněného byl zaslán nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve uvedl, že argumentace obviněného je částečně zaměřena proti skutkovým zjištěním soudů, s nimiž obviněný vyjadřuje svůj nesouhlas a naopak se snaží o prosazení vlastní obhajoby. Obviněný soudům nižších stupňů vytýká způsob, jakým hodnotily důkazy a interpretovaly výsledky dokazování, přičemž po Nejvyšším soudu požaduje, aby je přehodnotil a přijal jeho verzi odlišnou od výroku o vině. Státní zástupce dále zmínil, že dovolací argumentace obviněného je opakováním obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se však soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly, a to včetně opakovaných vyjádření znalce MUDr. Jaroslava Konečného. Všechny důkazy poté soudy hodnotily ve vzájemné souvislosti při respektu k pravidlům trestního procesu. Státní zástupce tak má za to, že soudy vyhověly požadavkům formulovaným judikaturou jak Ústavního soudu, tak i Nejvyššího soudu a označil konkrétní příklady soudních rozhodnutí. Dále státní zástupce upozornil na to, že obviněný byl v době převzetí výzvy k nástupu výkonu trestu odnětí svobody zjevně lucidní, neboť v téže době podal trestní oznámení pro nebezpečné vyhrožování. K podání vysvětlení dojel motorovým vozidlem, které sám řídil, sdělil, že užívaná antidepresiva neovlivňují jeho reálné jednání, a podle policejního zápisu se cítil být zdravotně v pořádku. Pokud jde tedy o namítané „závažné důvody“, které obviněnému měly bránit v nástupu výkonu trestu, soudy nižších stupňů se posouzením tohoto znaku skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, zabývaly a dospěly ke správnému závěru, že skutečnosti tvrzené obviněným nemohly zvrátit jeho trestní odpovědnost za tento přečin. Nadto státní zástupce doplnil, že podání návrhu na odklad výkonu trestu odnětí svobody samo o sobě nepředstavuje „závažný důvod“ ve smyslu citovaného ustanovení (srov. rozhodnutí č. 31/2013 Sb. rozh. tr.). Státní zástupce dodal, že z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními, a neshledal žádný, natož tzv. extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
8. S ohledem na uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
10. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé (srov. §265a odst. 2 tr. řádu), není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v §265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. v §265b odst. 2 tr. řádu. Současně je třeba, aby konkrétní dovolací námitky obsahově odpovídaly označenému dovolacímu důvodu, nelze takový důvod jen formálně tvrdit. Nejvyšší soud jako soud dovolací totiž není třetí soudní instancí, platí, že trestní řízení je dvojinstanční a možnost změny pravomocných soudních rozhodnutí je vázána na splnění zákonných podmínek, za nichž lze podat mimořádné opravné prostředky. Zásadně pak je v dovolacím řízení nutné respektovat skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně, pokud mají obsahovou návaznost na výsledky provedených důkazních prostředků a soudy je hodnotily důsledně při zohlednění všech poznatků z nich vyplývajících a za dodržení pravidel formální logiky.
11. Obviněný M. K. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Smyslem tohoto důvodu je náprava vad, které spočívají v nesprávném výkladu a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Uvedený důvod dovolání je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, v jakém rozsahu provedly dokazování apod., neboť tyto postupy jsou upraveny výlučně procesními ustanoveními, nemají tedy svůj původ v hmotném právu.
12. Obviněný ve svých námitkách sice zpochybnil naplnění objektivní stránky skutkové podstaty přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, avšak tuto svou výhradu založil výlučně na kritice způsobu, jakým soudy prvního i druhého stupně přistoupily k vyhodnocení všech důkazů. Obviněný v podstatě zcela odmítá skutková zjištění soudů, jak jsou popsána ve výroku o vině a doplněna v odůvodnění obou rozsudků, a to ve vztahu k jeho schopnosti a možnosti nastoupit výkon trestu odnětí svobody. Prosazuje svou dosavadní obhajobu, podle níž mu v nástupu trestu bránil jeho psychický stav. Z formulace dovolání je proto zjevné, že obviněný prosazuje vlastní verzi skutkového stavu, k níž dospěl svou interpretací provedených důkazů a jejich hodnocením. Tyto námitky se však nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku okresního soudu ve spojení s rozsudkem krajského soudu, za nějž byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotněprávního posouzení. Obviněný shledával uplatněný dovolací důvod v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. V posuzované věci přitom bylo v hlavním líčení provedeno podrobné dokazování při respektování zásad ústnosti podle §2 odst. 11 tr. řádu, bezprostřednosti podle §2 odst. 12 tr. řádu a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu, okresní soud se pečlivě zabýval všemi zjištěnými skutečnostmi a poté je hodnotil v souladu s jejich obsahem a pravidly logiky. Jeho skutkový i právní závěr označil za správný i krajský soud, který v napadeném rozsudku shledal vadným pouze výrok o trestu a po jeho zrušení uložil sám obviněnému výrazně mírnější druh trestu.
13. Obviněný ve svém dovolání pouze opakuje námitky, které uplatnil již v odvolacím řízení a Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci na ně, byť stručněji, ale komplexně reagoval. Učinil tak zejména proto, že se shodnou obranou zabýval velmi pečlivě již soud prvního stupně a nebylo nutné jeho správné úvahy podrobněji doplňovat či dokonce měnit. Pro dovolací argumentaci obviněného je současně příznačné, že vytrhává z kontextu jednotlivé části odůvodnění rozsudků soudů nižších stupňů zejména se zřetelem k výpovědím znalce MUDr. Jaroslava Konečného. Obviněný se v rámci své argumentace pokouší izolovaně hodnotit některé důkazní prostředky a dovozovat jejich nesprávnost beztoho, aniž by zohlednil související okolnosti, z nichž naopak soudy nižších stupňů vycházely. Obviněnému je nutné připomenout, že dovolací námitky nelze směřovat proti odůvodnění napadeného rozhodnutí, jak vyplývá z ustanovení §265a odst. 4 tr. řádu.
14. Pouze nad rámec dovolacího přezkumu musí Nejvyšší soud přisvědčit správnosti argumentace soudů nižších stupňů, pokud konstatovaly, že obviněný přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, spáchal, aniž by mu v jeho konání bránily závažné důvody, pro které by jinak jeho trestní odpovědnost za uvedený přečin byla vyloučena. Lze tak pouze připomenout jejich správné a logické úvahy navazující na výsledky provedeného dokazování, jimiž soudy dospěly k tomuto závěru (srov. bod 4. rozsudku okresního soudu a bod 10. rozsudku krajského soudu). Vycházely přitom nejen ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaného MUDr. Jaroslavem Konečným a jeho doplňujících vyjádření, ale také z množství listinných důkazů specifikovaných v bodě 4. rozsudku okresního soudu, zejména z rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. 3 T 232/2017, výzvy k nastoupení výkonu trestu odnětí svobody, sdělení Okresního soudu v Prostějově ze dne 25. 9. 2019 o nevyhovění žádosti obviněného o odklad výkonu trestu, příkazu k dodání do výkonu trestu odnětí svobody ze dne 7. 10. 2019 a ze zprávy ošetřující lékařky obviněného psychiatričky O. K.
15. Nejvyšší soud předně upozorňuje, že posuzovaná věc obviněného není zcela typickým případem odpovídajícím přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020, jehož zákonné znaky pachatel naplní, pokud bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu. V této souvislosti je vhodné připomenout zásadní okolnosti, které předcházely zadržení a dodání obviněného do Vazební věznice Olomouc dne 15. 10. 2019. Obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 1. 11. 2018, sp. zn. 3 T 232/2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2019, sp. zn. 3 To 34/2019, odsouzen za zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců. K nástupu výkonu tohoto trestu byl obviněný vyzván dne 5. 9. 2019 s tím, že nastoupit měl nejpozději dne 20. 9. 2019 v době od 8:00 hod. do 16:00 hod. ve Vazební věznici Olomouc. Obviněný si tuto výzvu převzal osobně na poště až dne 20. 9. 2019 v 9:20 hod. (srov. č. l. 29 až 31 trestního spisu), a ještě téhož dne zaslal prostřednictvím svého obhájce Okresnímu soudu v Prostějově žádost o odklad nástupu výkonu trestu odnětí svobody (srov. č. l. 33 a násl. trestního spisu). Předsedkyně senátu okresního soudu nevyhověla žádosti obviněného a vyzvala jej k urychlenému nástupu výkonu trestu odnětí svobody spolu s poučením, aby vzal s sebou veškeré lékařské zprávy o zdravotním stavu, které budou posouzeny ve věznici (srov. č. l. 36 trestního spisu). Toto sdělení si obviněný převzal dne 7. 10. 2019 (srov. č. l. 38 trestního spisu). V mezidobí obviněný kontaktoval svoji ošetřující lékařku O.bK., psychiatričku, která mu doporučila hospitalizaci v Psychiatrické léčebně XY (srov. č. l. 85 trestního spisu), potvrdila, že důvodem zhoršení jeho psychiky byla právě obava z pobytu ve vězení. Léčbu v psychiatrické léčebně obviněný nastoupil dne 9. 10. 2019, přičemž dne 15. 10. 2019 ve 12:20 hod. byl z tohoto zdravotnického zařízení eskortován Policií České republiky a dodán do výkonu trestu odnětí svobody (srov. č. l. 6 a násl. trestního spisu).
16. Přestože podání návrhu na odklad výkonu trestu odnětí svobody samo o sobě nepředstavuje „závažný důvod“ pro nenastoupení trestu odnětí svobody ve smyslu §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (srov. rozhodnutí č. 31/2013 Sb. rozh. tr.), lze připustit, že až do dne 7. 10. 2019, kdy obviněný převzal sdělení předsedkyně senátu o nevyhovění jeho žádosti, mohl subjektivně předpokládat opačný výsledek. Potud by bylo možné uvažovat o posunutí počátku doby páchání přečinu právě na 7. 10. 2019, nicméně od této doby již obviněný cíleně činil kroky proto, aby dosáhl svého záměru nařízený trest nenastoupit. Ačkoli byl poučen o tom, že má předložit své lékařské zprávy při nástupu, zvolil dobrovolnou hospitalizaci v psychiatrické léčebně od 9. 10. 2019, a to s jediným záměrem, vyhnout se výkonu trestu odnětí svobody (srov. č. l. 74 trestního spisu). Nejvyšší soud tudíž považuje za zcela správný právní závěr soudů o jednání obviněného v přímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněný chtěl dosáhnout toho, aby nemusel nastoupit do věznice a tím zmařit výkon trestu odnětí svobody, ačkoli pro to neměl „závažné důvody“, jak se snažil tvrdit v dovolání. Mezi takové důvody soudní praxe uznává výhradně reálně existující okolnosti, v jejichž důsledku obviněný není schopen se k nástupu do výkonu trestu odnětí svobody dostavit. Vedle závažných zdravotních potíží jsou jimi i jiné závažné problémy, pakliže jsou svým nepříznivým dopadem do poměrů obviněného či jeho rodiny srovnatelné se závažnými zdravotními potížemi (srov. rozhodnutí č. 31/2013 Sb. rozh. tr.). Nutno upozornit na to, že za závažný důvod nelze považovat obavu obviněného, že v případě nástupu trestu nebude ve věznici dostatečně léčen pro své onemocnění, které mu samo o sobě v nástupu do výkonu trestu odnětí svobody nebrání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 7 Tdo 247/2017, a ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 11 Tdo 1325/2013). To byl právě i případ obviněného M. K., který se dlouhodobě léčí pro poruchu přizpůsobení, periodickou depresivní poruchu a v anamnéze má poruchu osobnosti (srov. č. l. 93 trestního spisu). Nicméně jeho zdravotní obtíže mu nebránily vykonávat trest odnětí svobody, v průběhu výkonu trestu mu byla poskytována lékařská péče ve věznici, která měla na jeho zdravotní stav příznivý vliv.
17. Pokud obviněný nejpozději ke dni 7. 10. 2019 dobrovolně nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, bylo nutné vyvodit jeho trestní odpovědnost za spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 5. 2020. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci je zřejmé, že si tento soud v odvolacím řízení byl vědom určité specifičnosti posuzované trestní věci, zmírnil trest uložený soudem prvního stupně a potrestal obviněného trestem obecně prospěšných prací ve výměře 90 hodin, tzn. při dolní hranici jeho výměry.
IV. Závěrečné shrnutí
18. Lze tak uzavřít, že výhrady obviněného, které podřadil dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nebyly způsobilé zvolený důvod naplnit, neboť mu obsahově neodpovídaly. Ve skutečnosti totiž šlo jen o nesouhlas obviněného s tím, jak soud prvního stupně hodnotil jednotlivé důkazy a k jakým skutkovým závěrům na jejich základě dospěl, resp. vytýkal soudu druhého stupně, že akceptoval závěry soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného M. K. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, aniž by přezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí nebo jemu předcházejícího řízení. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle §265i tr. řádu, mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 8. 2021
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu