ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.86.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 86/2021-1396
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 2. 2021 o dovolání, které podala obviněná J. S. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 5 To 14/2019, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 62 T 67/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné J. S. odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2018, sp. zn. 62 T 67/2015, byla obviněná J. S. uznána vinnou pomocí k přečinu poškození věřitele podle §24 odst. 1 písm. c) a §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Za to jí byl podle §222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 roků. Okresní soud také uložil obviněné podle §82 odst. 2 tr. zákoníku povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradila škodu, kterou pomocí k přečinu způsobila. Podle §229 odst. 1 tr. řádu soud odkázal poškozeného M. H. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu spoluobviněného M. S.
2. Proti citovanému rozsudku podali odvolání jednak obvinění M. S. a J. S., jednak poškozený M. H. Z podnětu všech odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 5 To 14/2019, tak, že nejprve zrušil rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a sám znovu uznal oba obviněné vinnými přečinem poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, resp. obviněnou J. S. pomocí k tomuto přečinu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Oběma rovněž uložil podle §222 odst. 3 tr. zákoníku podmíněné tresty odnětí svobody, konkrétně obviněné J. S. v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roků. Znovu jí také uložil povinnost podle §82 odst. 2 tr. zákoníku, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila škodu, kterou pomocí k přečinu způsobila. V adhezním řízení krajský soud rozhodl tak, že obviněné J. S. uložil podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost zaplatit poškozenému M. H. na náhradu škody částku 823 940,43 Kč a se zbytkem jeho nároku na náhradu škody soud odkázal tohoto poškozeného podle §229 odst. 2 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem po zrušení napadeného rozsudku v rámci nového rozhodnutí o podané obžalobě převzal v podstatných okolnostech skutková zjištění Okresního soudu v Ústí nad Labem, napravil v zásadě jen nepřesnosti v popisu skutku ve vztahu k označení převáděného nemovitého majetku a změnil výrok o náhradě škody. Ve stručnosti spočíval odsuzující výrok o vině s důrazem na jednání obviněné v tom, že obviněná J. S. společně se spoluobviněným manželem M. S. uzavřeli dne 17. 2. 2010 tři darovací smlouvy o převodu 100 %, resp. 99 % spoluvlastnického podílu na nemovitostech popsaných ve výroku o vině sestávajících ze tří bytových jednotek v katastrálním území Ústí nad Labem, jejichž novou majitelkou se stala matka obviněné, J. S., narozená XY, učinili tak přesto, že obviněný M. S. byl dne 15. 2. 2010 písemně vyzván Komerční bankou, a. s., k úhradě svého ručitelského závazku ze směnky vystavené dne 15. 10. 2008 obchodní společností FRIENDS CARGO, s. r. o., který jako směnečný ručitel převzal se souhlasem spoluobviněné jako své manželky za úvěr poskytnutý jmenované obchodní společnosti Komerční bankou, a. s., to vše se záměrem vyhnout se povinnosti splnit předmětný směnečný závazek, neboť převedené nemovitosti představovaly jejich jediný majetek, z něhož bylo možné uspokojit pohledávku poškozeného M. H., který zakoupil od Komerční banky uvedenou pohledávku z citované směnky s účinností ke dni 10. 10. 2013, čímž M. H. způsobili škodu ve výši 823 940,43 Kč, neboť hodnota převedeného nemovitého majetku byla vyšší než dlužná částka ze směnečného rukojemství.
II. Dovolání a vyjádření k němu
a) Dovolání obviněné J. S.
4. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v rozsahu všech výroků týkajících se její osoby napadla dovoláním obviněná J. S., učinila tak prostřednictvím svého obhájce, přitom uplatnila dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
5. Obviněná namítla, že při objasňování skutkového děje ve vztahu k jednání, které je jí kladeno za vinu, došlo k extrémnímu rozporu mezi skutkovým zjištěním soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Podle názoru obviněné soudy v podstatě odvodily její vinu od viny spoluobviněného manžela – M. S., aniž by se důsledně zaměřily na prokázání všech významných skutečností nezbytných pro naplnění znaků skutkové podstaty přečinu poškození věřitele, a to především ve vztahu k subjektivní stránce přečinu, za který byla odsouzena. V odůvodnění napadeného rozsudku se krajský soud zabýval převážně zaviněním obviněného M. S., výslovně o obviněné se zmínil v bodech 38. a 40. rozsudku, ale v jeho úvahách podle obviněné chybí dostatek argumentů pro existenci jejího úmyslu k žalovanému jednání. V žádném ohledu se ani jeden ze soudů nevypořádal s tou částí její obhajoby, v níž poukazovala na svůj zdravotní stav, který významně ovlivnil nejen schopnost aktivně vystupovat před orgány činnými v trestním řízení, resp. před soudy, ale komplikace spojené s trvalým užíváním uklidňujících léků evidentně měly významný vliv i na možnosti obviněné porozumět důvodům převodu nemovitého majetku a jeho možných důsledků. Navíc členové rodiny se snaží uchránit obviněnou před nepříznivými zprávami či informacemi, aby nezhoršily její zdravotní problémy, a s tímto zřejmým faktem se rovněž soudy žádným způsobem nevypořádaly. Obviněná přirovnala svou životní situaci k „informační bublině“, v níž je v podstatě okolím udržována, což podle jejího přesvědčení svědčí o pravdivosti její obhajoby nejen ve vztahu k nepříznivé finanční situaci vlastní domácnosti, ale též o uplatnění směnečného avalu bankou vůči obchodní společnosti FRIENDS CARGO, s. r. o. Předmětné smlouvy podepsala na pokyn svého manžela, aniž by si vůbec mohla uvědomovat případné důsledky pro věřitele. Soudy nesprávně vycházely z předpokladu, že obviněná jako manželka spoluobviněného, pokud nemovitý majetek spadal do společného jmění manželů, musela být seznámena s finančními obtížemi manžela souvisejícími s jeho podnikáním.
6. Závěrem svého podání obviněná navrhla odklad výkonu rozsudku krajského soudu, neboť povinnost k náhradě škody by pro ni a pro celou rodinu znamenala obtížně řešitelnou finanční situaci na hranici insolvence. Současně obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněné
7. K dovolání obviněné se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který úvodem poznamenal, že v rámci dovolacího řízení nelze přezkoumávat napadené rozhodnutí na podkladě nesouhlasu se skutkovým zjištěním soudů a předložením vlastní verze průběhu skutkového děje. Konkrétní námitky obviněné proti extrémnímu rozporu mezi zjištěným skutkem a obsahem provedených důkazů, který by se projevil v nesprávném právním posouzení předmětné věci, podle státního zástupce neodpovídají případům, které ve své rozhodovací praxi považuje Ústavní soud za odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Soudy učiněné skutkové závěry navazují na výsledky provedeného dokazování a jejich logické zhodnocení svědčí o důvodném a správném uznání viny obviněné.
8. Státní zástupce odmítl, že by úmyslné zavinění obviněné bylo soudy v zásadě odvozeno od zavinění spoluobviněného, poukázal na zřetelné části odůvodnění rozsudků prvního i druhého stupně, v nichž se naplnění tohoto znaku obviněnou v dostatečném rozsahu zabývaly. Dále státní zástupce vyjmenoval především listinné důkazy, z nichž je patrná informovanost obviněné jak o finančním závazku obchodní společnosti FRIENDS CARGO, s. r. o., vůči Komerční bance, a. s., tak o jeho zajištění, k němuž společně se spoluobviněným v říjnu 2008 přistoupila. Současně státní zástupce vyzdvihl zásadní skutkové okolnosti související jak s bezplatným převodem nemovitostí na matku obviněné, jejichž část nadále využívá obviněná s rodinou k bydlení a pokračují ve splácení úvěru poskytnutého na pořízení bytu, z nichž vyplývá jediný možný smysl uzavření darovací smlouvy, kterým je zabránit poškozenému v možnosti uspokojit svou pohledávku z výtěžku prodeje nemovitostí, které před spornými dispozicemi patřily do společného majetku spoluobviněných.
9. Také obhajobu obviněné spočívající v její izolaci od negativních zpráv členy rodiny označil státní zástupce za nevěrohodnou. Rozhodnutí nevypovídat v trestním řízení využili oba obvinění, přičemž k prokázání úmyslu obviněné nebylo třeba znát veškeré podrobnosti v proběhlých událostech, postačovalo, že obviněná si musela alespoň v hrubých rysech uvědomovat špatnou finanční situaci obchodní společnosti FRIENDS CARGO, s. r. o., neboť obviněný nepobíral ani mzdu, což se muselo odrazit v rodinném rozpočtu. Na jednu stranu obviněná poukazuje na tzv. „informační bublinu“ ze strany svých blízkých vůči problémům, na stranu druhou přijímá odpovědnost jednatelky v obchodních společnostech S., a S., které od její matky zakoupily dvě z předmětných nemovitostí, čímž obviněná získala jistou kontrolu nad majetkem vyvedeným ze společného jmění manželů. Rovněž procení námitky ohledně schopností obviněné zúčastnit se hlavního líčení a vypovídat před soudem nejsou podle státního zástupce podpořeny relevantními kroky obhajoby, neboť obviněná nenamítla svou nezpůsobilostí účastnit se soudního řízení pro svou duševní chorobu a na dotaz soudu nebylo ani ze strany obhajoby navrženo zkoumání duševního stavu obviněné.
10. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Rovněž souhlasil s tím, aby i jiné rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
11. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny formální a obsahové podmínky ke konání dovolacího řízení, dospěl k následujícím závěrům.
12. Obviněná J. S. uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který má napravit vady skutku v napadeném rozhodnutí, spočívající v tom, že skutek byl nesprávně právně posouzen nebo došlo k jinému nesprávnému právnímu posouzení. K citovanému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
13. Takovému výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však argumentace předložená obviněnou J. S. neodpovídala.
b) K uplatněným námitkám obviněné
14. Pod uplatněný důvod dovolání nelze podřadit námitky obviněné J. S. ohledně nedostatečného prokázání existence subjektivní stránky pomocníka k přečinu poškození věřitele, protože její konkrétní výhrady nesměřují proti právnímu posouzení zavinění, nýbrž výlučně proti způsobu a rozsahu provedeného dokazování. Obviněná byla přesvědčena, že ve vztahu k její osobě soudy neopatřily a neprovedly žádné důkazy o úmyslném zavinění, a pouze je odvodily od subjektivní stránky jejího manžela, spoluobviněného M. S. Podstata její argumentace tak nezpochybňuje zavinění jako hmotněprávní kategorii, ale směřuje do oblasti procesního práva. Její výtky navíc považuje Nejvyšší soud za nedůvodné.
15. Nad rámec dovolání se Nejvyšší soud k námitce obviněné stručně vyjádří. Nejprve je vhodné upozornit na rozpor tvrzení obviněné o tom, že se u ní soudy nevypořádaly se subjektivní stránkou účastenství na přečinu, se skutečným stavem věci. Krajský soud reagoval na totožnou odvolací námitku obviněné, poměrně podrobně a srozumitelně vysvětlil okolnosti, z nichž bylo možné dovodit naplnění přímého úmyslu J. S., která pomáhala spoluobviněnému při páchání trestné činnosti, a to zejména v bodech 42., 43. a 52. odůvodnění napadeného rozsudku. Veškerá zde uvedená argumentace podporující zásadní skutková zjištění soudu prvního stupně, s nímž se krajský soud ztotožnil, přitom mají podklad v provedeném dokazování. Veškeré opatřené a provedené důkazní prostředky byly pečlivě hodnoceny jak jednotlivě, tak ve svém souhrnu a současně krajský soud (shodně jako před ním již soud prvního stupně) vyložil své hodnotící úvahy, které vedly k logickému zjištění o skutkovém stavu, jak je stručně popsán ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku. Stejně postupovaly soudy při zdůvodnění právního posouzení skutku jak u obviněného M. S. jako hlavního pachatele, tak u obviněné J. S., která se na přečinu poškození věřitele podílela jako účastnice ve formě pomoci. Soudy obou stupňů přitom postupovaly při respektování zásad ústnosti, a bezprostřednosti a za dodržení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. řádu) a Nejvyšší soud nemá ani možnost bez dalšího zpochybňovat správnost jejich skutkových závěrů. Lze pouze shrnout, že znalost obviněné všech rozhodných okolností, které předcházely a poté provázely spáchání přečinu, byla v trestním řízení dostatečným způsobem prokázána. Mezi nejvýznamnější z těchto skutkových okolností patří zejména špatná finanční situace obchodní společnosti FRIENDS CARGO, s. r. o., přijatý ručitelský závazek za neplnění ze strany dlužníka FRIENDS CARGO, s. r. o., vůči věřiteli Komerční bance, a. s., s nímž obviněná vyslovila souhlas, zjevně účelový převod nemovitého majetku spadajícího do společného jmění manželů - spoluobviněných na nemocnou matku obviněné. Prokazatelně obviněná J. S. již v roce 2008 souhlasila s manželovým převzetím směnečného rukojemství u blankosměnek zajišťujících úvěr poskytnutý obchodní společnosti FRIENDS CARGO, s. r. o., v níž podnikal spoluobviněný M. S. (č. l. 295 tr. spisu), a díky sdílení společné domácnosti musela nepochybně zaznamenat déletrvající špatný ekonomický stav tohoto podnikání v rodinném rozpočtu. Za takových okolností k darování jejich veškerého nemovitého majetku muselo pár dní po výzvě k plnění ze směnečného rukojemství (č. l. 365 tr. spisu) dojít nikoli náhodně. Obviněná si byla tedy velmi dobře vědoma toho, že pravým a jediným smyslem uzavření darovacích smluv všech nemovitostí (popř. 99% podílu na nemovitosti), které patřily do společného jmění manželů, mělo jediný účel, a to znemožnit směnečnému věřiteli Komerční bance, a. s., uspokojení jeho pohledávky z tohoto majetku spoluobviněných. Vzhledem k tomu, že obdarovanou se stala matka obviněné J. S., obvinění současně měli jistotu, že nová vlastnice nemovitostí nebude s nimi sama disponovat, aniž by oba obvinění ztratili nad majetkem svou kontrolu. Pro takový závěr navíc svědčí také následující způsob nakládání s nemovitostmi. Kromě toho, že obvinění, ač nevlastníci, nadále hradili splátky hypotečního úvěru poskytnutého na pořízení nemovitostí, dvě z darovaných bytových jednotek byly koncem roku 2011 převedeny na obchodní společnost S., jejímž jednatelem a také jediným společníkem byl v té době jen obviněný M. S. V současnosti je jednatelkou obviněná J. S., nový společník M. Č. o nákupu těchto nemovitostí nevěděl, v podstatě jde zřejmě o tzv. bílého koně, neboť samotné podnikání v rámci této obchodní společnosti provozoval a řídil vždy obviněný M. S., obviněná J. S. mu vypomáhala, jak potvrdil svědek M. Č. u hlavního líčení dne 10. 2. 2017, č. l. 998 verte tr. spisu. Zapojení obviněné do podnikání v S., potvrdila i svědkyně J. H., č. l. 996 verte tr. spisu. Nelze ponechat stranou ani další zjištění, že ještě ke dni 17. 5. 2019 kupující S., nezaplatil kupní cenu za zcizované nemovitosti (srov. písemné vyjádření jednatelky S., obviněné J. S., na č. l. 1239 tr. spisu, dále svědecká výpověď či písemné sdělení účetní obchodních společností, J. H., č. l. 996 verte, resp. 1256 tr. spisu). Jednu z dotčených nemovitostí matka obviněné prodala L. M. (tehdy příjmením B.), avšak této transakce se opět účastnil a organizoval ji obviněný M. S. (srov. výpověď svědkyně L. M. na č. l. 1015 verte tr. spisu), tudíž ani tento úkon neproběhl bez „dohledu“ a „režie“ obviněných. Na základě těchto nejpodstatnějších zjištění, které mají svůj podklad zejména v listinných důkazech a výpovědích svědků, jak byly provedeny v hlavním líčení, nelze zpochybnit správné úvahy soudů nejen k otázce zavinění obviněné J. S., ale též ke všem dalším znakům skutkové podstaty přečinu poškození věřitele podle §222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, resp. pomoci k němu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Obvinění provedli majetkové dispozice s podstatnou částí majetku spadajícího do společného jmění manželů proto, aby zabránili věřiteli v možnosti uspokojit svou pohledávku z případného výtěžku z prodeje tohoto majetku, přitom si jednak zachovali možnost dalšího bydlení, jednak z majetku dále měli užitek v rámci podnikatelské činnosti v obchodní společnosti odlišné od té, která byla původním dlužníkem.
16. Se zřetelem k uvedenému zjištění nelze rovněž vytknout soudům ani způsob, jakým se vypořádaly s opakovanou obhajobou obviněných, podle níž na matku obviněné převedli nemovitosti z důvodu splacení dluhu ve výši „asi 600 000 Kč“ (srov. výpověď J. S. st. u hlavního líčení, č. l. 1044 verte tr. spisu). Pokud by skutečně takový společný závazek obvinění měli, potom by k jeho splnění postačovalo darovat matce obviněné J. S. nejvýše jednu z nemovitostí, například později prodaný byt L. M., měl podle kupní smlouvy hodnotu 520 000 Kč. Obrana obviněných je v tomto smyslu tudíž zjevně účelová a nemohla zvrátit správný způsob zhodnocení důkazů soudy obou stupňů.
17. K dovolací výhradě týkající se dlouhodobě špatného zdravotního stavu obviněné jak v době páchání trestné činnosti, tak v průběhu trestního řízení se přiléhavě vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Ve shodě s ním i se shora zmíněnou argumentací krajského soudu k obraně obviněné směřující proti znaku úmyslu, jak byla již připomenuta v bodě 15. tohoto usnesení, je možné poukázat na vyjmenované stěžejní okolnosti, za nichž došlo ke spáchání zjištěného skutku obviněnou. Konkrétní právní jednání obviněné související s převodem nemovitého majetku ze společného jmění manželů a s jeho dalšími dispozicemi včetně přijetí pozice statutárního orgánu v obchodní společnosti, na niž byly dva ze tří bytů následně převedeny, činí její zdravotní obtíže těžko uvěřitelnými. Jak správně připomněl státní zástupce ve vyjádření k dovolání, obviněná poukazem na své zdravotní problémy pouze omlouvala svou neúčast v hlavním líčení, ona i spoluobviněný využili svého oprávnění nevypovídat, tudíž soud neměl důvod se blíže zabývat aktuálními zdravotními potížemi obviněné. Obhajobou tak v průběhu celého trestního řízení nebylo důvodně zpochybněno, že by obviněná J. S. nebyla schopna rozeznat, jaké dokumenty podepisuje a jaké důsledky může mít daný právní úkon, resp. právní jednání. Nejvyšší soud souhlasí se závěry soudů obou stupňů, ostatně zjištěné okolnosti ani nedávají prostor možným pochybám o duševním zdraví obviněné, a to jak v době, kdy předmětné listiny podepisovala (2008 až 2010), tak v současnosti. Obviněná jednala zcela racionálně v souladu se spoluobviněným, veškeré úkony směřovaly k cíli vyhnout se plnění ze směnečného rukojemství a zároveň si zachovat vlastní bydlení. Podpisy na darovacích smlouvách na nemovitosti musely být navíc úředně ověřeny, význam těchto dokumentů i spojitost mezi jednotlivými právními kroky musela být obviněné zřejmá. Rovněž je vhodné zopakovat, že převzetí funkce jednatelky hned ve dvou obchodních společnostech (S., a S.) a s tím související odpovědnost vyžaduje minimálně standardní stav duševního zdraví obviněné.
18. Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být primárně založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, neboť v takovém případě by se jednalo o námitky vytýkající pochybení při aplikaci procesních předpisů (viz zejména §2 odst. 5, 6 tr. řádu, §89 a násl. tr. řádu, §207 a násl. tr. řádu a §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tento ani jiný dovolací důvod tak nemůže spočívat v případných procesních pochybeních ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na skutek v takové podobě, k níž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy nižších stupňů vyhodnotily odlišně. Obviněná sice vytýkala soudům rozpory mezi obsahem provedených důkazů a skutkovým zjištěním, avšak neoznačila žádný z důkazních prostředků, jehož obsah by soudy prvního i druhého stupně vyhodnotily rozporně, v jejich hodnotících úvahách lze naopak shledat respekt k základním principům logického myšlení a do zjištěného skutku se promítly všechny zásadní informace vyplývající z provedeného dokazování. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí. Žádnou takovou vadu však obviněná ve svém dovolání nepředložila, a to ani z pohledu zachování jejích základních práv.
IV. Závěrečné shrnutí
19. Ze všech shora stručně uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněná J. S. i přes svůj formální poukaz na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podala dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněné, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
20. Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněné o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. řádu vyplývá, že návrh na takový postup může podat Nejvyššímu soudu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. S ohledem na způsob rozhodnutí o dovolání Nejvyšší soud nevyužil možnost odložit výkon napadeného rozhodnutí ani podle §265o odst. 1 tr. řádu. Za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 2. 2021
JUDr. Blanka Roušalová
předsedkyně senátu