ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.922.2021.1
sp. zn. 5 Tdo 922/2021-2055
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný A. M., nar. XY ve XY, Arménská republika, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 2 To 11/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 11/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, sp. zn. 43 T 11/2019, byl obviněný A. M. uznán vinným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“).
2. Tohoto zločinu se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že jako jednatel obchodní společnosti T., IČ: XY, se sídlem XY, poté, co tato obchodní společnost získala v rámci operačního programu Podnikání a inovace (OPPI), č. projektu (ISOP-Centrum) 2.2 RV03/1480, na základě rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky o poskytnutí dotace č. j. 38-12/2.2RV03-1480/13/61200 ze dne 22. 10. 2013, dotaci ze strukturálních fondů Evropské unie v celkové výši 7 760 000 Kč na projekt „Rozvoj ekologické výrobní činnosti společnosti T.“, zaměřený na realizaci dodávky a instalaci a uvedení do provozu technologické linky na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny, v úmyslu neoprávněně vyčerpat tyto dotační prostředky fiktivními fakturami na nákup technologické linky na výrobu těchto tvarových doplňků střešní krytiny zajistil dne 9. 7. 2014 podání žádosti o proplacení dotace, ačkoli podstatná část linky nebyla pořízena jako nová, ale šlo o starší díly, navíc některé části linky nebyly vůbec dodány a technologická linka vykazovala nedostatky spočívající v tom, že sekce drcení odpadního materiálu z výroby a sekce drcení PET včetně jejich příslušenství byly značně opotřebovány, byly technologicky zastaralé, neodborně upravované a nešlo o nově dodané technologické zařízení, přičemž sekce balícího zařízení nemohla být dodána jako nová, neboť její ovinovací poloautomat byl vyroben již v roce 2009 a páskovací poloautomat v roce 2006, resp. v roce 2011, a proto je nebylo možno zahrnout do předmětného projektu, a sekce výroby fotovoltaických tašek nebyla dodána vůbec. Obviněný však i tyto stroje a zařízení prezentoval před poskytovatelem dotace jako nové nebo řádně dodané, takto je nechal i účetně vykázat a v žádosti o vyplacení dotace dne 9. 7. 2014 uvedl výdaje obchodní společnosti T., v souvislosti s tímto projektem ve výši 19 500 000 Kč. S ohledem na takto vykázané výdaje byla vyplacena dotace ve výši 7 760 000 Kč, ačkoli obviněný zahrnul do výdajů zmíněné obchodní společnosti v rozporu s dotačními podmínkami i dodávky a subdodávky strojů a zařízení, které nebyly dodány jako nové, dále i fiktivní faktury, které měly účelově navýšit hodnotu výrobní linky, přičemž takto jednal v rozporu s Pravidly způsobilých výdajů, obecná část, č. j. 35815/12/61100, která tvořila nedílnou přílohu Podmínek vydaného rozhodnutí o poskytnutí dotace. Obviněný tím porušil obecné principy způsobilosti výdajů – efektivnost a hospodárnost (konkrétně podmínky rozhodnutí podle Hlavy I, čl. III. Čerpání dotace, odst. 2). Tímto jednáním způsobil Evropské unii škodu ve výši 7 760 000 Kč.
3. Za uvedený skutek byl obviněnému uložen podle §260 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu 5 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena kolektivního statutárního orgánu obchodních korporací na dobu 5 let. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Česká republika, zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu, odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obviněný i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. 2 To 11/2021, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný A. M. podal proti tomuto usnesení odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
6. Obviněný ve svém dovolání namítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Podstata trestné činnosti, která mu byla kladena za vinu, spočívala v tom, že měl zajistit, aby podstatná část technologické linky na výrobu střešní krytiny nebyla pořízena jako nová, ale aby šlo o starší díly, případně část linky nebyla dodána vůbec. Takový skutkový závěr je podle obviněného v rozporu s výsledky dokazování, z něhož vyplynulo, že tyto starší díly zajistil druhý společník a jednatel obchodní společnosti T., J. M., u něhož skončily i peněžní prostředky z čerpané dotace. Ani odvolací soud, který potvrdil uvedené skutkové zjištění, nevyvodil z této skutečnosti odpovídající závěr z hlediska viny obviněného (dovolatele) ohledně posuzované trestné činnosti. Přitom konstatoval, že obviněný měl znalosti potřebné k rozhodnutí o tom, které součásti budou zařazeny do linky, dále pouze dovodil, že J. M. nemohl rozhodnout, která zařízení budou dovezena z jeho jiných provozů. Jde o pouhou úvahu odvolacího soudu a ničím nepodloženou hypotézu. Navíc, jak uvedl J. M. ve své svědecké výpovědi, starší součásti linky dovezl sám, bez pokynů jiné osoby, což potvrdil i svědek J. M. Ve vztahu k nedodaným součástem výrobní linky pak obviněný namítl, že nebylo zjištěno, na čí pokyn nebyly tyto součásti výrobní linky dodány, a žádný svědek nepotvrdil, že by to byl obviněný, kdo dal pokyn, aby tyto součásti výrobní linky nebyly zakoupeny či dodány. Takový závěr nelze učinit ani z jiných provedených důkazů. Tvrzení odvolacího soudu, podle něhož pouze obviněný měl potřebné znalosti pro rozhodnutí, zda bude nějaká část výrobní linky dodána, je ničím nepodloženou hypotézou.
7. Skutkový závěr, podle kterého obviněný zajistil, že některé součásti výrobní linky byly dodány jako starší, nebo vůbec nebyly dodány, je podle obviněného v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, neboť dodání starších dílů výrobní linky zajistil druhý společník a jednatel obchodní společnosti J. M. Přitom tvrzení, podle něhož zmíněný svědek nemohl sám takto jednat, neboť neměl potřebné znalosti, shledal obviněný v rozporu s výpovědí tohoto svědka i s dalšími důkazy. Odvolací soud byl přitom vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, od nichž se nemohl odchýlit.
8. Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud v celém rozsahu zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně a aby vrátil věc soudu prvního stupně s tím, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Vyjádření k dovolání
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného A. M. prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru podstatná část námitek obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť s poukazem na něj není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je založeno napadené rozhodnutí. Skutkový stav zjištěný soudy je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny a zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Mimo meze uplatněného dovolacího důvodu jsou námitky obviněného, kterými se snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů, a tím i změny skutkových zjištění soudů nižších stupňů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemohou naplnit ani námitky, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
10. Vadu spočívající v extrémním rozporu lze podle státního zástupce úspěšně namítat za situace, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy nebo pokud tato zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, anebo za situace, kdy zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. Podle státní zástupkyně v nyní posuzované trestní věci nedošlo k takovým extrémním vadám. Obviněný podal žádost o poskytnutí dotace za obchodní společnost T., rovněž podal žádost o proplacení dotace, přitom v žádosti bylo deklarováno, že byla dodána zcela nová linka, složená z nových dílů, ačkoli ze znaleckého posudku vyplynulo, že jednotlivé komponenty výrobní linky byly staršího data, jen výjimečně šlo o nové díly a skutečná hodnota neodpovídala tvrzené ceně. Svědek M. F. potvrdil, že to byl právě obviněný, kdo mu uložil povinnost natřít starší části linky, aby vyvolaly dojem nových dílů. Žádost o proplacení dotace ze dne 7. 9. 2014 nepodal a nepodepsal J. M., ale obviněný, a to s vědomím nepravdivých tvrzení o ceně výrobní linky. Byl to obviněný, kdo dne 29. 1. 2014 podepsal s obchodní společností M., smlouvu o dílo a následně dne 19. 6. 2014 předávací protokol na danou výrobní linku, v němž je nepravdivě deklarována plná funkčnost této linky. Všichni svědci potvrdili, že ohledně dodávky materiálu a dílů na výrobní linku jednali s obviněným. Svědek J. M. nepopřel, že součástí linky byly starší díly, uvedl však, že nevěděl o tom, jaké byly podmínky pro čerpání dotace. Soudy nižších stupňů zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí, a pečlivě hodnotily provedené důkazy v souladu s požadavky ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu.
11. Požadavek obviněného na řádné vyhodnocení výpovědí svědků J. M. a J. M. je jen opakováním jeho dosavadní obhajoby, s níž se odvolací soud ve svém rozhodnutí řádně vypořádal, a závěry odvolacího soudu v tomto směru jsou správné, logické a odpovídající výsledkům provedeného dokazování a jsou v souladu se zákonem. Jak je z výše uvedeného zřejmé, snaha obviněného zpochybnit skutkový stav věci a dosáhnout odlišného právního posouzení skutku na základě jiných skutkových závěrů, odpovídajících jeho představě, nemůže obstát. Obviněný tedy v zásadě jen zopakoval námitky, s nimiž se věcně správně a argumentačně přesvědčivě vypořádaly již soudy nižších stupňů, a s vědomím této skutečnosti je jeho dovolání zjevně neopodstatněné.
12. Státní zástupkyně v závěru svého vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
13. Nejvyšší soud zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu.
14. Obviněný A. M. opřel své dovolání o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přestože správně měl uplatnit dovolací důvod uvedený ve druhé alternativě §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť napadl usnesení soudu druhého stupně, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné. Obviněný přitom dovodil ve svém dovolání, že již v řízení předcházejícím odvolacímu řízení byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný tedy tvrdil, že v rozsudku soudu prvního stupně došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, a to v rozsahu výroku o vině, které odvolací soud nenapravil. Tato vada podaného dovolání však sama o sobě nemá zásadní vliv na možnost jeho projednání Nejvyšším soudem.
15. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který obviněný uplatnil, dovolání z tohoto důvodu je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotně právních norem jiných právních odvětví. Podstatou citovaného dovolacího důvodu je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Je tomu tak zejména v případě, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
16. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na skutek v takové podobě, k níž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od jeho názoru. Dovolání s poukazem na citovaný důvod tudíž nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek, a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
b) K uplatněným námitkám obviněného
17. Jak již bylo výše uvedeno, pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit námitky obviněného obsažené v jeho dovolání, které se týkají skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a odvolacím soudem a jimi provedených důkazů a jejich hodnocení. Totéž platí ohledně výhrad obviněného ve vztahu k tomu, jak se soudy nižších stupňů vypořádaly s jeho obhajobou. Přitom soudy nižších stupňů v nyní posuzované trestní věci ve svých rozhodnutích podrobně a v souladu s principy formální logiky vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě obviněného a jeho tvrzením a z jakých důvodů dospěly k závěru o jeho vině zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
18. Oba soudy nižších stupňů uvedly, na podkladě jakých důkazů učinily závěr o vině obviněného, včetně prokázání jeho úmyslného zavinění. Ani obviněný nezpochybňuje skutečnost, že byl jednatelem obchodní společnosti T., že za tuto obchodní společnost požádal Ministerstvo průmyslu a obchodu o poskytnutí dotace ze strukturálních fondů Evropské unie v rámci operačního programu Podnikání a inovace, a to ve výši 7 760 000 Kč, na projekt „Rozvoj ekologické výrobní činnosti společnosti T.“, který měl spočívat v uvedení do provozu zcela nové technologické linky na výrobu tvarových doplňků střešní krytiny. Stejně tak obviněný nezpochybnil ani skutečnost, že dne 9. 7. 2014 požádal za tuto obchodní společnost o vyplacení poskytnuté dotace, ačkoli podle podmínek pro poskytnutí dotace si byl vědom, že tato může být vyplacena jen na zcela nově vyrobenou technologickou linku, k čemuž nedošlo, protože součástí výrobní linky byly starší díly, což se právě obviněný snažil zastřít pokynem vydaným svědkovi M. F., aby natřel tyto starší díly modrou barvou. Obviněný rovněž věděl, že část linky nebyla vůbec dodána, ačkoli šlo o stěžejní část linky, která měla umožnit výrobu fotovoltaických střešních tašek. Při podání žádosti o vyplacení dotace si obviněný musel být vědom i skutečnosti, že tvrzená cena technologické linky neodpovídá realitě, že její vykázaná nákupní hodnota je výrazně nadsazena, což bylo prokázáno znaleckým posudkem z oboru ekonomiky, odvětví oceňování motorových vozidel, strojů a zařízení, zemědělské a manipulační techniky, který vypracoval znalec Ing. František Štefáček, přičemž vytvořená technologická linka ve výrobních prostorách obchodní společnosti T., ve V. M. nemohla plnit účel, k němuž měla být vybudována.
19. Stejně jako soud prvního stupně a odvolací soud je i Nejvyšší soud vázán obžalovací zásadou a nepřísluší mu posuzovat míru vědomé účasti druhého jednatele a společníka obchodní společnosti T., tj. svědka J. M., na stíhané trestné činnosti. Nicméně i ve shodě s obhajobou uplatněnou obviněným je možno konstatovat, že u tohoto druhého společníka rovněž nelze vyloučit jeho vědomou účast na spáchané trestné činnosti, a to i s ohledem na obhajobu obviněného, že právě u zmíněného jednatele a společníka obchodní společnosti měly skončit finanční prostředky z vylákané dotace poskytnuté ze strukturálních fondů Evropské unie, které byly vyplaceny jmenované obchodní společnosti. Ani tato skutečnost a stejně tak okolnost, že část vytvořené technologické linky a starší díly byly poskytnuty z jiných provozů svědka J. M., však nemůže vyloučit trestní odpovědnost obviněného (dovolatele). Ostatně on sám připustil, že byl iniciátorem výroby technologické linky na výrobu střešní krytiny z materiálu, který měl patentován, musel tedy být srozuměn i s tím, že zařízení označené jako technologická linka, které dodala obchodní společnost M., není schopno splnit podmínky pro poskytnutí dotace. Byl si rovněž vědom toho, že součástí zmíněné technologické linky jsou starší zařízení, která v minulosti výhodně nakoupil právě svědek J. M. v souvislosti s jiným jeho podnikáním a jejichž účel použití byl zcela jiný.
20. Soud prvního stupně i odvolací soud správně nepominuly ani zjištěné informace o tom, do jaké míry obviněný ovlivňoval vyhotovení zmíněné technologické linky, kterou měla dodat obchodní společnost M. Jak přitom vyplynulo z výpovědi jejího jednatele – svědka R. W., uvedená společnost sice zvítězila ve výběrovém řízení, ale vlastní dodání technologických dílů do linky zajišťoval svědek K. M., který předal technologickou linku posledně jmenované obchodní společnosti a ta ji dodala obchodní společnosti T. Z výpovědi svědka K. M. je pak zřejmé, že to byl právě obviněný, kdo mu radil, koho oslovit s požadavkem na dodání jednotlivých dílů dané linky, a takto byla zapojena do výstavby linky mimo jiné i obchodní společnost E., nyní B., jejímž jediným jednatelem a společníkem byl až do 12. 2. 2014 obviněný, kterého po dobu, v níž se tato společnost měla podílet na výrobě technologické linky, nahradil svědek J. M. Účelovost převodu obchodních podílů i funkce jednatele na J. M. přitom i sám obviněný doznal, byť uvedl, že iniciátorem tohoto postupu byl J. M.
21. Pokud obviněný vycházel z odlišné verze skutkového stavu, kterou dovodil z vlastní obhajoby a interpretace provedených důkazů a jejich hodnocení a které soud prvního stupně ani odvolací soud neuvěřily, zpochybnil tím výsledky dokazování a shledal existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v údajném extrémním rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, nelze těmto námitkám obviněného přisvědčit, neboť skutkové i právní závěry soudů nižších stupňů odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Námitky uvedeného charakteru se přitom nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně potvrzeném napadeným usnesením odvolacího soudu a jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, ani jiného hmotně právního posouzení. Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný, znamená, že předpokladem jeho naplnění je nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5 a 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. V tomto směru tedy dovolání obviněného neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu.
22. Obviněný totiž ve svém dovolání nevytkl soudům nižších stupňů žádné konkrétní pochybení při výkladu a použití hmotného práva ve výše vyloženém smyslu a neuvedl, podle jakého jiného ustanovení trestního zákoníku měl být posouzen jím spáchaný skutek, ani nijak nekonkretizoval, které zákonné znaky zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku nebyly naplněny. Obviněný sice ve svých námitkách uplatnil tvrzení o tzv. extrémním nesouladu mezi provedeným dokazováním na straně jedné a skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, avšak tyto své výhrady založil na nesouhlasu se skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a na tvrzení, že na trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, se podílel i druhý jednatel a společník obchodní společnosti T.
23. Proto Nejvyšší soud nemohl akceptovat uvedenou námitku obviněného o existenci tzv. extrémního rozporu mezi skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, a obsahem provedeného dokazování, jež by následně mohl vést k jeho vadnému právnímu posouzení. Obviněný se ve svém dovolání snažil interpretovat výsledky dokazování tak, aby nedávaly podklad pro závěr o jeho vině, kterou se snažil přenést na druhého společníka a jednatele obchodní společnosti T. Přitom nad rámec uplatněného dovolacího důvodu Nejvyšší soud nezjistil, že by se soud prvního stupně či odvolací soud dopustil jakékoli deformace obsahu některého z důkazních prostředků, případně že by některé z nich záměrně nezahrnul do svých hodnotících úvah, jak již bylo uvedeno výše.
V. Závěrečné shrnutí
24. Nejvyšší soud na podkladě všech popsaných skutečností dospěl k závěru, že obviněný A. M. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Za této situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Navíc se shodnými námitkami obviněného, jaké uplatnil ve svém dovolání, se již věcně správně a přesvědčivě vypořádaly soudy nižších stupňů, které v této věci rozhodovaly, a na tato jejich rozhodnutí lze zcela odkázat.
25. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Bohuslav Horký