ECLI:CZ:NS:2021:5.TDO.957.2021.1
5 Tdo 957/2021-
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okr. XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 To 1/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 3/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 34 T 3/2020, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem dotačního podvodu podle §212 odst. 1, 4 tr. zákoníku a přečinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle §260 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutky podrobně popsanými ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
2. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §212 odst. 4 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků a 6 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu způsobenou spáchanými trestnými činy a podle §229 odst. 2 tr. řádu byla poškozená Česká republika odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 To 1/2021, zamítl podle §256 tr. řádu, neboť ho neshledal důvodným.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Obviněný J. B. podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2020 (obviněný ovšem uvádí datum 7. 12. 2020), sp. zn. 34 T 3/2020, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.5. Obviněný spatřuje naplnění uplatněného dovolacího důvodu v podstatě v tom, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci a nesprávně jej kvalifikoval. Podle obviněného z provedeného dokazování nevyplývá, že se skutky staly, ani že se jich dopustil obviněný, není tedy naplněna objektivní stránka trestného činu. Pokud by se obviněný dopustil skutků, jednal by v právním omylu, takže by zcela chyběl úmysl jako znak subjektivní stránky trestného činu, neboť obviněný neměl pochybnost o legitimnosti předkládaných dokladů. Namítl proto, že není naplněna ani subjektivní stránka trestného činu.
6. Obviněný pak v dovolání uvedl řadu svých výhrad ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně, zpochybnil pravdivost výpovědí některých svědků a hodnocení listinných důkazů.
7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. řádu „zrušil rozsudek Krajského soudu ze dne 7. 12. 2020 č. j. 34 T 3/2020-1432“.
8. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného J. B. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného neodpovídají hmotně právní povaze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a proto nezakládají přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Vzhledem k tomu státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněného, protože jde o dovolání podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b tr. řádu.
III. Posouzení přípustnosti dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky zákonem stanovené pro podání dovolání, přičemž podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ačkoliv bylo v projednávané věci podáno dovolání oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. řádu a včas podle §265e odst. 1 tr. řádu, shledal Nejvyšší soud, že dovolání není přípustné.
10. Jak je totiž zřejmé z obsahu dovolání, obviněný ho podal výlučně proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a nikoliv proti rozhodnutí soudu druhého stupně, když obviněný v dovolání výslovně označuje rozsudek soudu prvního stupně jako „napadený rozsudek“, navíc své podání pojmenoval jako „DOVOLÁNÍ proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 12. 2020 č. j. 34 T 3/2020-1432“. Odvolací soud, proti jehož rozhodnutí by bylo dovolání přípustné ve smyslu §256a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. řádu, se v dovolání zmiňuje jen okrajově, přičemž z obsahu této zmínky nelze podle Nejvyššího soudu dovozovat závěr, že obviněný podal dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu. Odkaz na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 5 To 1/2021, zde zcela chybí a obviněný mu ve svém dovolání nic nevytýká. Rovněž v závěru dovolání obviněný navrhuje Nejvyššímu soudu, aby zrušil pouze rozsudek soudu prvního stupně, aniž by cokoli uvedl k rozhodnutí odvolacího soudu. Ostatně kdyby obviněný hodlal svým dovoláním napadnout citované usnesení odvolacího soudu, musel by uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu s tím, že v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 2 písm. g) tr. řádu nebo nějaký jiný důvod dovolání. To ovšem obviněný neučinil.
11. Ze zákonné úpravy dovolání (§265a odst. 1, 2 tr. řádu) i z ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že směřuje-li dovolání výhradně proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, není splněna jedna ze zákonných obligatorních podmínek pro podání dovolání, podle níž musí být napadáno rozhodnutí, které učinil soud ve druhém stupni. Takové dovolání proto není přípustné (viz rozhodnutí pod č. 25/2003 Sb. rozh. tr.).
12. Nad rámec uvedeného lze upozornit, že obviněný sice opřel své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nicméně z dovolání obviněného nevyplývají žádné námitky, které by odpovídaly uplatněnému dovolacímu důvodu nebo jinému důvodu, pro který by bylo možné podat dovolání. Obviněný argumentuje v dovolání pouze nesprávným hodnocením důkazů a fakticky se domáhá přezkumu skutkových zjištění. Přitom nestačí jen formálně deklarovat určitý zákonný dovolací důvod, ale je třeba, aby dovolací námitky svým obsahem skutečně odpovídaly takovému důvodu. S poukazem na dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak nelze přezkoumávat a hodnotit skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně, ani jimi provedené dokazování.
IV. Závěrečné shrnutí
13. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. B. podal dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, čímž nesplnil zákonné podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. řádu. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné.
14. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 13. 10. 2021
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu