ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1051.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1051/2021-1071
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2021 o dovolání obviněného V. L. , nar. XY, státního příslušníka Ukrajiny, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 8 To 40/2021, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 14/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 10 T 14/2011, byla podle §350h odst. 4 tr. ř. a contrario zamítnuta žádost obviněného V. L. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) o upuštění od výkonu trestu vyhoštění na dobu neurčitou, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 10 T 14/2011, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 8 To 32/2012.
2. Proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný stížnost, kterou Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 8 To 40/2021, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
I.
Dovolání a vyjádření k němu
3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku zopakoval argumentaci uvedenou před soudy nižších stupňů a uvedl okolnosti, které podle něj by bránily uložení trestu vyhoštění. Obviněný má za to, že se již napravil, nepředstavuje nebezpečí pro společnost, v České republice má silné pracovní i sociální zázemí a žije zde v podstatě celá jeho rodina. Dále poukázal na judikaturu Ústavního soudu České republiky a uvedl, že dostatečně prokázal naplnění podmínek pro upuštění od potrestání [popřípadě navrhl důkazy k prokázání naplnění podmínek pro upuštění od potrestání, které však nebyly provedeny], avšak soudy celou věc nesprávně hmotně právně posoudily, když správně měly podle něj celou věc posuzovat v souladu s ústavněprávně zaručeným právem na ochranu rodiny, jenž v jeho případě převažuje nad zájmem na ochranu společnosti. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 8 To 40/2021, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 10 T 14/2011, kterým byl zamítnut jeho návrh na upuštění od výkonu zbytku trestu vyhoštění na dobu neurčitou, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 10 T 14/2011, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 8 To 32/2012.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání vyjádřil a konstatoval, že dovolání obviněného není přípustné s odkazem na §265a odst. 1 tr. ř., podle kterého lze dovoláním napadat pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dále uvedl, že ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání a nelze tak považovat za rozhodnutí ve věci samé usnesení soudu druhého stupně, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v dané věci zamítnuta stížnost obviněného, která směřovala proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla podle §350h odst. 4 tr. ř. a contrario zamítnuta jeho žádost o upuštění od výkonu trestu vyhoštění na dobu neurčitou. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně vyslovil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí.
II.
Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dovolání však nesplňuje zákonné podmínky přípustnosti podle §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., a proto nemůže jít o dovolání přípustné.
6. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).
7. Z citovaného ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním, ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky - musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci v celém obsahu nabylo v řízení před soudem druhého stupně a zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání.
8. Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 8 To 40/2021, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost dovolatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 10 T 14/2011, jímž byla podle §350h odst. 4 tr. ř. a contrario zamítnuta žádost obviněného o upuštění od výkonu trestu vyhoštění na dobu neurčitou, nelze podřadit pod rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř. připouští podání mimořádného opravného prostředku - dovolání.
9. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného V. L. není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. 10. 2021
JUDr. Jan Engelmann
předseda senátu