ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1152.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1152/2021-2936
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 10. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 3 To 103/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 14/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 1 T 14/2018 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Spolu s ním byla uznána vinnou také E. G., a to za účastenství ve formě organizátorství na pokusu zvlášť závažného zločinu vraždy podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k §21 odst. 1 tr. zákoníku ve vztahu k §140 odst. 2, odst. 3 písm. j) tr. zákoníku.
2. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 16 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu iPhone IMEI XY bílo černé barvy. Také E. G. byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 16 let, pro jehož výkon byla zařazena podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále jí byl uložen podle §67 odst. 1 tr. zákoníku za použití §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 1 000 000 Kč, což představuje 500 denních sazeb po 2 000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, byl jí uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému i E. G. uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR majetkovou škodu ve výši 8 546 Kč.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, E. G., její manžel F. D. a státní zástupce odvolání. Podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 3 To 103/2020, zrušil z podnětu odvolání obviněného, E. G. a F. D. rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Za splnění podmínek podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku spáchaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
„poté, co v blíže nezjištěném období pojal záměr usmrtit manžela E. G. F. D., nar. XY, tak, že jej shodí do lomu, pod smyšlenou záminkou obchodního jednání ohledně konkrétních nemovitostí, vybavený příslušnými listinnými podklady, za použití neevidované SIM karty, kterou si v té souvislosti dříve opatřil, vylákal poškozeného na parkoviště u hotelu XY v Brně, kde se dne 4. 11. 2017 v 16.00 hodin setkali pod záminkou prohlídky pozemků, postupem doby jejich cestu cíleně nasměřoval k okraji srázu lomu XY, kde kolem 17.00 hod., na místě se zeměpisnou polohou N 49°13,0747´, E 16°40,4615´, se pokusil poškozeného usmrtit tak, že jej na okraji srázu, který je v této části vysoký nejméně 17 m, fyzicky napadl, vrhl se na něj a strhl ho na zem, v důsledku čehož poškozený přepadl přes horní hranu lomu, podařilo se mu však zachytit stěny ve výšce asi 1 m pod horním okrajem, v reakci na to se snažil poškozeného opakovaně skopnout dolů, házel mu písek do obličeje a tohoto jednání zanechal a z místa utekl až při příchodu náhodných chodců, kteří poškozenému pomohli udržet se na místě až do příjezdu policejní hlídky, která poškozeného zachránila; v případě, že by se mu nepodařilo zachytit, by F. D. byl v důsledku pádu reálně ohrožen vznikem smrtelných následků spočívajících ve vzniku polytraumatu, to znamená vážného poškozené funkce vícero základních orgánů a orgánových systémů“.
4. Za tento trestný čin odvolací soud odsoudil obviněného podle §140 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 13 let, pro jehož výkon ho zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu uložil rovněž trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu iPhone IMEI XY bílo černé barvy. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu uložil také povinnost uhradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR majetkovou škodu ve výši 8 546 Kč. Současně E. G. zprostil obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř. Odvolání státního zástupce zamítl podle §256 tr. ř.
II.
5. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 3 To 103/2020 (dále také jen „napadený rozsudek“), napadl, a to ve výroku o trestu odnětí svobody, obviněný dovoláním z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení spatřoval v tom, že odvolací soud neaplikoval ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, případně §58 odst. 5 tr. zákoníku, přičemž nezohlednil veškeré konkrétní okolnosti tohoto případu, které odůvodňují mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Podle jeho názoru je totiž uložený trest nepřiměřeně přísný, jelikož nebyly zohledněny okolnosti, že např. trestný čin byl spáchán toliko ve stadiu pokusu, svého jednání si je plně vědom a v průběhu trestního řízení nad svým činem několikrát vyslovil upřímnou lítost. Nebylo pak podle něj přihlédnuto k řadě polehčujících okolností uvedených v §41 písm. c), l), m), o) tr. zákoníku. Následně obviněný v dovolání ještě podrobněji rozvedl své důvody, kvůli kterým spatřuje uložený trest v intencích §39 tr. zákoníku za nepřiměřený. Na základě těchto argumentů závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Nejprve shrnula dosavadní průběh řízení i obsah podaného dovolání a uvedla, že trest uložený obviněnému je v zákonné trestní sazbě ustanovení §140 odst. 2 tr. zákoníku. Trest je podle ní zcela přiměřeným, podmínky pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1, resp. odst. 5 tr. zákoníku splněny nebyly. Navrhla proto, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v případě jiného než navrhovaného rozhodnutí.
III.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
8. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 4. 2021, sp. zn. 3 To 103/2020 , je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze podřadit pod uplatněné důvody uvedené v předmětném zákonném ustanovení.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
11. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale zásadně nikoliv k revizi skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
12. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod je naplněn v případě, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
IV.
13. K uplatněné dovolací argumentaci Nejvyšší soud konstatuje, že námitky obviněného směřovaly čistě do výroku o trestu, když jimi odůvodňoval, v čem spatřuje nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody a proč měl odvolací soud přistoupit k aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, potažmo §58 odst. 6 tr. zákoníku (byť obviněný, státní zástupkyně i odvolací soud mylně uvádějí §58 odst. 5 tr. zákoníku, když nereflektovali změnu tohoto ustanovení zákonem č. 333/2020 Sb., účinným od 1. 10. 2020).
14. V návaznosti na to Nejvyšší soud uvádí, že tyto námitky pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit nelze. Námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán tehdy, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. „Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zákona (nyní zejm. §39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.“ (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
15. K tomu Nejvyšší soud dodává, že námitka, že trest odnětí svobody nebyl snížen pod dolní hranici zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1, 2, 6 nebo 7 tr. zákoníku nemůže naplnit žádný z důvodů dovolání uvedených v §265b tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 7/2021 Sb. rozh. tr.).
16. Vzhledem k uvedeným skutečnostem je zřejmé, že námitky obviněného nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný důvod dovolání.
17. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že ten nemohl být předmětnými dovolacími námitkami založen již proto, že odvolání obviněného nebylo zamítnuto (ani odmítnuto), naopak odvolací soud mj. z jeho podnětu zrušil rozsudek soudu prvního stupně a znovu rozhodl o vině a trestu obviněného, včetně jeho povinnosti k náhradě škody.
18. Obiter dictum lze stručně doplnit, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Odvolací soud přitom postupoval v mezích zákonem stanovených kritérií a náležitě se vypořádal i s tím, proč nebylo namístě aplikovat ustanovení §58 odst. 1, 6 tr. zákoníku.
19. Nejvyšší soud proto s ohledem na uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek
přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 10. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu