ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1182.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1182/2021-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 3 To 80/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 7 T 123/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 7 T 123/2020, byl obviněný P. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil způsobem specifikovaným ve výroku daného rozsudku.
2. Za to byl odsouzen podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, §67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 20 celých denních sazeb po částce 1000 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč. Podle §68 odst. 5 tr. zákoníku mu bylo povoleno hradit uložený peněžitý trest ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, a to vždy k 20. dni v daném měsíci pod ztrátou výhody splátek peněžitého trestu, jestliže nezaplatí dílčí splátku včas. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit na náhradu škody poškozené J. P. částku ve výši 24 000 Kč.
3. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 3 To 80/2021, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl existenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, přičemž připomněl princip presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo.
6. V projednávané věci podle něj bylo i za přítomnosti extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, a právními závěry, odvolacím soudem aprobováno rozhodnutí soudu prvního stupně. Obviněný je však přesvědčen, že provedené dokazování a závěry z něj vyplývající vůbec nemohou být podkladem pro výrok o vině. Skutková zjištění neodpovídají provedeným důkazům. Celá věc je případem, kdy proti sobě stojí jeho tvrzení a tvrzení poškozené. S ohledem na právo na spravedlivý proces nelze připustit, aby byl shledán vinným za situace, kdy jediným přímým důkazem proti němu je výpověď poškozené, u níž nelze a priori vyloučit zájem na výsledku řízení. O tom, že popis rozhodných událostí poškozenou je nedůvěryhodný, svědčí i vyjádření odvolacího soudu. Tento soud se snažil výpověď poškozené „podržet“ a to přesto, že sám musel vnímat nejen, že se liší její výpovědi ve zkráceném přípravném řízení a před soudy, ale zejména, že se odlišují výpovědi před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.
7. Dále obviněný namítl, že nebyla objektivně a nezpochybnitelně zjištěna výše způsobené škody. Ve zkráceném přípravném řízení policejní orgán připravil tzv. odborné vyjádření, do něhož zpracovatel bez fyzického ohledání vozidla pouze dopsal výši škody. Nalézací soud se s tímto vyjádřením spokojil a vůbec ho nehodnotil. V době vyhlášení rozsudku nebylo předmětné vozidlo opraveno, takže argumentace o již účelně vynaložených nákladech nemůže obstát. Odvolací soud konstatoval, že poškozená předložila vyčíslení předpokládaných nákladů na opravu, jež si nechala zpracovat. Poškozená teprve v řízení před soudem začala požadovat vyšší částku na náhradě škody. Nadto odvolací soud bez dokazování nově konstatoval, že uvedení vozidla v předešlý stav si nepochybně vyžádá vyšší náklady, ačkoliv v tomto směru nejsou závěry soudu podloženy odborným vyjádřením. Není tak najisto postaveno, že obviněný způsobil škodu nikoli nepatrnou.
8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2021, sp. zn. 3 To 80/2021, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 12. 2020, sp. zn. 7 T 123/2020, za současného postupu podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
9. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný prakticky již od počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého opravného prostředku, takže se jimi zabývaly soudy nižších stupňů. Odmítla tvrzení, že by ve věci měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, skutkovým stavem a právním posouzením. Veškeré námitky vznesené obviněným nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat. Souhlasila s názorem odvolacího soudu, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí nedošlo k vadám, pro které by rozsudek nemohl bez dalšího obstát. Výpověď poškozené je logická a zapadá do sledu událostí. S ohledem na krátký úsek odjezdu obviněného z místa činu do doby nahlášení události policii je krajně nepravděpodobné, že by se ho poškozená rozhodla obvinit křivě. Pokud jde o výši škody, obviněný způsobil na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Právní kvalifikace je tak zcela přiléhavá.
10. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Zároveň navrhla, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
III.
Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.]. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně, byť splňuje obsahové náležitosti dovolání podle §265f tr. ř.
IV.
Důvody rozhodnutí o dovolání
12. Ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. určuje, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Odstavec 3 téhož ustanovení stanoví, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
13. Podle §64 odst. 2 tr. ř. „n ebyl-li adresát písemnosti, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout“ .
14. Podle §64 odst. 4 tr. ř. „n evyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce“ .
15. Ze spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 T 123/2020 se zjišťuje, že napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2021, č. j. 3 To 80/2021-99, bylo obviněnému doručeno dne 14. 6. 2021, kdy uplynula podle §64 odst. 4 tr. ř. úložní doba uložené písemnosti, neboť předmětné usnesení bylo uloženo doručovatelem dne 4. 6. 2021 (viz doručenka připojená k č. l. 101). Obhájci obviněného JUDr. Pavlu Dostálovi bylo předmětné usnesení doručeno dne 31. 5. 2021 (viz doručenka připojená k č. l. 101). Usnesení odvolacího soudu bylo řádně doručeno v souladu s §64 tr. ř.
16. Podle §265e odst. 2 jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a opatrovníku, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V projednávané věci bylo obviněnému napadené usnesení doručeno dne 14. 6. 2021, zatímco jeho obhájci bylo doručeno již dne 31. 5. 2021. Rozhodujícím dnem pro počátek běhu lhůty pro podání dovolání byl tedy den 14. 6. 2021 a tohoto dne počala plynout dvouměsíční lhůta pro podání dovolání. Tato by uplynula dne 14. 8. 2021, což byla sobota, za poslední den lhůty se proto pokládá podle §60 odst. 3 tr. ř. nejbližší příští pracovní den, tedy pondělí 16. 8. 2021. Dovolání obviněného však bylo obhájcem podáno datovou zprávou u soudu prvního stupně dne 17. 8. 2021 (viz č. l. 108). Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání dovolání uplynula dne 16. 8. 2021 a zároveň nenastala žádná z okolností, na základě nichž by mohla být lhůta zachována podle §60 odst. 4 tr. ř., bylo dovolání podáno až po uplynutí této lhůty, a tedy opožděně. Pro úplnost se dodává, že o lhůtě pro podání dovolání byl obviněný řádně poučen odvolacím soudem (viz poslední strana usnesení). Obviněnému tak nic nebránilo v tom, aby jeho dovolání bylo podáno v zákonem vymezené dvouměsíční lhůtě.
V.
Způsob rozhodnutí o dovolání
17. V situaci, kdy dovolání obviněného, k jehož projednání soud prvního stupně věc Nejvyššímu soudu předložil, bylo dodáno příslušnému soudu až dne 17. 8. 2021, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že toto dovolání nebylo podáno v zákonem stanovené lhůtě. Této skutečnosti (aniž po věcné stránce zkoumal jeho důvodnost) musel přizpůsobit své rozhodnutí o něm.
18. Nejvyšší soud proto o dovolání rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně.
19. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 11. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu