ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1235.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1235/2021-392
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2021 o dovolání, které podal obviněný D. K. , nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2021, č. j. 13 To 166/2021-365, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 114/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 4. 2021, č. j. 3 T 114/2020-341 , byl obviněný D. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
1) v době od ledna 2019 do března 2020 včetně, v XY, ani nikde, vědomě neplnil vyživovací povinnost ke svému nezletilému synovi AAAAA (pseudonym), narozenému XY, přestože mu byla rozsudkem Okresního soudu v Kladně čj. 42P 164/2004 – 359 ze dne 15. 2. 2017, který nabyl právní moci dne 30. 8. 2017 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze čj. 30 Co 210/2017 – 406 ze dne 28. 6. 2017 uložena povinnost přispívat na jeho výživu počínaje dnem 1. 1. 2016 částkou ve výši 6 000 Kč, vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám M. B., a dluží tak na výživném částku ve výši 69 500 Kč, když na výživném uhradil v lednu 2019 částku ve výši 3 000 Kč, v březnu 2019 částku ve výši 3 000 Kč, v dubnu 2019 částku ve výši 1 500 Kč, v květnu 2019 částku ve výši 1 500 Kč, v září 2019 částku ve výši 3 000 Kč, v říjnu 2019 částku ve výši 2 000 Kč, v listopadu 2019 částku ve výši 2 500 Kč, v prosinci 2019 částku ve výši 2 000 Kč a v lednu 2020 částku ve výši 2 000 Kč, obžalovaný v předmětném období nikde nepracoval, pobíral invalidní důchod 2. stupně, byl veden jako uchazeč o zaměstnání, bez důležitého důvodu se dobrovolně vzdal majetkového prospěchu tím, že se dobrovolně vzdal odměny jednatele řady společností s nejrůznějšími předměty podnikání, a bylo v jeho možnostech a schopnostech hradit výživné v soudem stanovené výši,
2) v době od ledna 2019 do března 2020 včetně, v XY, ani nikde, vědomě neplnil vyživovací povinnost ke své nezletilé dceři BBBBB (pseudonym), narozené XY, přestože mu byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 čj. Nc 30119/2015 – 285 ze dne 27. 2. 2017, který nabyl právní moci dne 11. 7. 2017, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze čj. 29 Co 152/2017 – 304 ze dne 15. 6. 2017, uložena povinnost přispívat na její výživu počínaje dnem 11. 7. 2017 měsíčně částkou ve výši 3 500 Kč, vždy do 15. dne každého měsíce předem k rukám J. L., a dluží tak na výživném částku 27 500 Kč, když na výživném uhradil v lednu 2019 částku ve výši 1 500 Kč, v březnu částku ve výši 3 000 Kč, v dubnu 2019 částku ve výši 1 500 Kč, v květnu částku ve výši 1 500 Kč, v září 2019 částku ve výši 3 000 Kč, v říjnu částku ve výši 2 000 Kč, v listopadu částku ve výši 3 000 Kč, v prosinci částku ve výši 3 000 Kč a v březnu 2020 částku ve výši 5 000 Kč, obžalovaný v předmětném období nikde nepracoval, pobíral invalidní důchod 2. stupně, byl veden jako uchazeč o zaměstnání, bez důležitého důvodu se dobrovolně vzdal majetkového prospěchu tím, že se dobrovolně vzdal odměny jednatele řady společností s nejrůznějšími předměty podnikání, a bylo v jeho možnostech a schopnostech hradit výživné v soudem stanovené výši.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §196 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. i) tr. zákoníku mu byla dále uložena povinnost, aby dle svých sil v průběhu podmíněného odsouzení spolu s běžným výživným hradil dlužné výživné.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 7. 2021, č. j. 13 To 166/2021-365 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. Dalibora Rakouše dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
5. Obviněný uvedl, že je nemajetný a v důsledku svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je omezen v možnostech výkonu práce, čímž jsou jeho výdělkové možnosti objektivním způsobem velmi limitovány. Pravidelně však platil tak, jak objektivně mohl dle daných možností. Nyní se domáhá u okresního soudu snížení výživného. Přestože dříve vystupoval jako jednatel v několika společnostech, již v listopadu 2018 rezignoval a za své angažmá neměl žádnou odměnu ani plat. U několika společností byl z obchodního rejstříku již vymazán, u zbylých společností výmaz opakovaně urgoval. Dlouhodobě a aktivně se snaží najít práci, zaměstnání poptával u společností Kaufland, Amazon, a Tesco. Měl reálnou nabídku práce, tu však nemohl využít, protože neměl řidičské oprávnění. Evidován je také jako uchazeč o zaměstnání na Úřadu práce. Namítá, že skutek není trestným činem, neboť v jeho jednání absentuje subjektivní stránka trestného činu – zavinění. Je tomu tak proto, že výživné hradil v maximální možné míře tak, jak objektivně mohl.
6. Namítl, že závěr soudů o tom, že v jeho možnostech bylo hradit výživné ve stanovené výši, neodpovídá provedenému dokazování, což vyplývá z předložených potvrzení společností Kaufland, Amazon, Tesco a Lidl a potvrzení Úřadu práce. Soudy ani nepřistoupily ke zjištění nabídek pro obžalovaného na trhu práce. Skutečnostem a provedeným důkazům neodpovídá rovněž jejich závěr o tom, že se bez důležitého důvodu vzdal majetkového prospěchu ve formě odměny jednatele řady společností. Z důkazů vyplývá, že ke dni 30. 11. 2018 rezignoval na výkon funkce jednatele těchto společností. Z titulu jeho funkce mu nebylo nikdy ničeho placeno, a přestože úvahy soudů stran toho, že jednatel rozhoduje o vyplácených odměnách, jsou správně, v tomto případě to neplatí, protože ve společnostech neměl majetkovou účast.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 13 To 166/2021-365 ze dne 20. 7. 2021 a též zrušil rozsudek Okresního soudu v Kladně č. j. 3 T 114/2020-341 ze dne 22. 4. 2021 a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten dovolací argumentaci obviněného označil za opakování jeho dřívějších námitek, jimiž v první řadě směřuje vůči skutkovým zjištěním soudů. Protože takové námitky neodpovídají zákonným dovolacím důvodům vymezeným v §265b tr. ř., navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Udělil souhlas s tím, aby Nevyšší soud o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání i v případě jiného rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
15. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
16. Obviněný sice ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nevznesl však námitky odpovídající požadavkům na příslušnou hmotně právní argumentaci vyžadovanou pro tento dovolací důvod. Argumentace obviněného, jež se stala obsahem jeho mimořádného opravného prostředku, je toliko polemikou se skutkovými zjištěními nalézacího soudu, čímž se zcela vymyká nejen vymezení jím zvoleného dovolacího důvodu, ale také zbývajícím dovolacím důvodům uvedeným v §265b tr. ř. Krom toho se jedná o opakování obhajoby obviněného známé z předcházejícího řízení, s níž se dostatečně vypořádaly již soudy nižších stupňů. Tento soud proto, v souladu s ustálenou judikaturou svou i Ústavního soudu, na jejich argumentaci odkáže.
17. Pokud jde o námitku zdánlivě právního charakteru, tedy nedostatku zavinění, tuto obviněný nerozvinul odpovídající argumentací, na niž by mohl Nejvyšší soud reagovat. Úkolem dovolacího soudu totiž není, aby za dovolatele domýšlel, v jakém směru se má obecně uplatněná námitka v konkrétnosti projevit při posuzování důvodnosti podaného dovolání. Není povolán k tomu, aby namísto dovolatele takovou právní argumentaci dotvářel či dokonce vytvářel, případně domýšlel právní konstrukci, kterou snad obviněný hodlal uplatnit a na které hodlal stavět svoji obhajobu.
18. Pokud jde o dovolací (svým obsahem opakované) námitky obviněného, dostačuje odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které se s nimi dostatečně vypořádaly. Již nalézací soud poukázal na skutečnost, že obviněný opakovaně účelově předkládá příslib práce kurýra s vědomím, že nevlastní řidičské oprávnění, a neprojevuje iniciativu v hledání jiného zaměstnání. Upozorňuje-li současně na svůj nepříznivý zdravotní stav, pak se soudy nižších stupňů odůvodněně pozastavily nad skutečností, že uvažuje nad možností vykonávat náročné zaměstnání řidiče kurýrní služby, avšak nehledá si jiné zaměstnání. Obviněným předložené listiny, jimiž demonstroval snahu o získání zaměstnání a odmítavou reakci označených organizací, odvolací soud správně nepřiznal relevanci pro posuzovanou věc, neboť jsou všechna datována až v dubnu 2021. Je sice chvályhodné, že obviněný nyní projevil v hledání zaměstnání iniciativu, což mu jistě pomůže při plnění povinnosti podle §82 odst. 2 tr. ř., avšak neprokazuje, že hledal zaměstnání v žalovaném období. Totéž platí pro potvrzení od Úřadu práce.
19. Vzhledem k tomu, že obviněný byl v době, kdy neplnil vyživovací povinnost, bez příjmů, orgány činné v trestním řízení zjišťovaly, jestli měl možnost získat zaměstnání (viz nález sp. zn. II. ÚS 187/02 ze dne 25. 2. 2003). Ze spisového materiálu je zřejmé, že si byly vědomy znevýhodnění obviněného a dokazování v tomto směru se věnovaly. Ze zdravotního posudku toliko vyplynula jistá omezení obviněného, avšak nikoli nemožnost jeho pracovního zařazení. V důsledku svého zdravotního stavu je obviněný sice omezen v možnostech hledání zaměstnání, avšak není osobou zcela nezaměstnatelnou.
20. Soudy u obviněného důvodně shledaly nedostatek iniciativy jak při hledání odpovídajícího zaměstnání umožňujícího mu plnit vyživovací povinnost k nezletilým dětem v odpovídající výši, tak při řešení situace stran jeho účasti v obchodních společnostech. Soudy obou stupňů ve svých rozhodnutích poukázaly na neprůhlednou a poněkud zarážející účast obviněného na pozici jednatele obchodních společností. Nalézací soud ve svém rozhodnutí (bod 13.) zmínil, že uvedená otázka byla řešena již v předcházející trestní věci obviněného, přičemž dopisy obviněného o rezignaci z pozice jednatele těchto společností jsou skutečně datovány již z roku 2018, avšak s touto skutečností se přiléhavým způsobem vypořádal již soud odvolací (bod 11. jeho usnesení). Přestože lze nyní obviněnému dát za pravdu v tom směru, že poté, co byly jeho obhájcem zaslány jednotlivým společnostem dopisy obviněného s rezignací z postu jednatele a výzvou k vymazání informace o jeho angažmá z obchodního rejstříku k tomuto skutečně ve většině případů došlo, je nutno poukázat na několik podstatných skutečnosti.
21. Především nedošlo k výmazu jeho jména jako jednatele v případě všech společností. V případě společnosti A. H. sice obviněný, resp. jeho obhájce, zaslal dopis s rezignací a výzvu k výmazu (č. l. 312 a 313), avšak k tomuto výmazu nedošlo a naopak, jak poukázal odvolací soud, dokonce tato společnost dne 25. 1. 2020 aktualizovala adresu obviněného, a nelze tedy tvrdit, že by společnost byla neaktivní. Poněkud jiná je pak ještě situace v případě společnosti t., neboť této společnosti tyto písemnosti zaslány nebyly, nebo alespoň nebyly předloženy soudu jako důkaz. K výmazu ostatně také nedošlo a společnost ve vztahu k obviněnému také projevila iniciativu a dne 25. 1. 2020 provedla aktualizaci jeho adresy. Další podstatnou skutečností potom je to, že vzhledem k časovému ohraničení skutku a skutečnosti, že obviněný začal svoji účast ve společnostech řešit až v průběhu trestního řízení je zřejmé, že skutková zjištění nalézacího soudu zcela odpovídají provedenému dokazování, tedy že v žalované době skutečně byl jednatelem uvedených společností a bez důležitého důvodu se vzdal nároku na odměnu.
22. Pokud dále obviněný namítl, že nebylo dosud pravomocně skončeno občanskoprávní řízení, v němž se domáhá snížení výživného na nezletilého syna AAAAA, pak je na místě zmínit, že v případě přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku je výše výživného, jehož neplacením byl trestný čin spáchán samostatnou otázkou, kterou soud posuzuje jako otázku předběžnou ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 tr. ř., přičemž případné pravomocné občanskoprávní rozhodnutí ve věci slouží pouze jako jiný důkaz podle pravidel ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. (viz rozsudek uveřejněný pod č. 17/2005 Sb. rozh tr.). Krom toho nalézací soud měl k dispozici také informace o tomto probíhajícím občanskoprávním řízení a při svém rozhodování je mohl vzít v potaz a neměl důvod vyčkávat pravomocného rozhodnutí ve věci.
23. Jak již bylo uvedeno, dovolací argumentace obviněného nesměřuje ke zpochybnění právního posouzení skutkových zjištění uvedených ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, nýbrž k prosazení jejich změny, a to co se týče výše vyživovací povinnosti obviněného. Na podkladě uplatněných námitek však dovolací soud neshledává důvod k tomu, aby skutková zjištění, a potažmo právní kvalifikaci skutků, která je jejich odpovídající hmotněprávní subsumpcí, jakkoli modifikoval.
24. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
25. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 12. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu