ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1240.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1240/2021-573
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2021 o dovolání, které podal obviněný R. V., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 12. 2020, č. j. 2 To 78/2020-548, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 2 T 127/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 10. 2019, č. j. 2 T 127/2018-492 , byl obviněný R. V. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
společně, R. M., nar. XY, jako člen představenstva společnosti R. S., IČO: XY, se sídlem XY a R. V., nar. XY, jako zmocněnec a osoba, která za danou společnost vystupovala, jménem R. S. jednali s poškozenou společností E. I., IČO: XY, se sídlem XY, a to ohledně dodání zásobníku na zkapalněný zemní plyn (dále jen „LNG zásobník“), přičemž mj. uvedli, že zásobník s technickými parametry, který E. I. požaduje, již mají rezervovaný u výrobce Ch. F., a že ho musí toliko zaplatit, a poté bude dodán, což i v souvislosti s dalšími tvrzeními vedlo k uzavření kupní smlouvy, kterou dne 11. 11. 2016 v XY oficiálně podepsali R. S. jednající R. M. a E. I. jednající K. N., jejímž obsahem byl zejména závazek, že R. S. dodá E. I. LNG zásobník objemu 20,15 m³, specifikovaný v technické dokumentaci, kterou kupující obdržel od prodávajícího, a to do 31. 12. 2016, za cenu 2.452.670 Kč vč. DPH, přičemž výrobcem zásobníku měla být společnost Ch. F., a závazek kupujícího uhradit kupní cenu, čemuž kupující dostál v průběhu listopadu a prosince 2016, na rozdíl od prodávajícího, který požadovaný,
konktrétně specifikovaný LNG zásobník nedodal, a to ani po jednáních a urgencích, přičemž R. M. a R.V. od počátku kontraktu lhali o tom, že požadovaný LNG zásobník u Ch. F. objednali, obdrženou kupní cenu ani nepoužili na jeho úhradu, naopak tyto peníze použili ve svůj prospěch či ve prospěch spřátelených subjektů, a od počátku jednali s vědomím, že kupujícího poškozeného ohledně dodání konkrétního LNG zásobníku předem objednaného u Ch.F. klamou, v čemž pokračovali i poté, co se dostali do prodlení, přičemž škodu, kterou svým jednání poškozené způsobili, jejíž výše odpovídá uhrazené kupní ceně v částce 2.452.670 Kč vč. DPH, ponížili teprve tím, že poškozené dne 23. 5. 2017 vrátili 1.000.000 Kč, a částku ve výši 1.452.670 Kč poškozené dlužili až do jejího zaplacení 27. 9. 2018.
2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle §209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen. Podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání dvou roků.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 2 To 78/2020-548 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miloslava Drbálka dovolání, neboť má za to, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Rozhodnutím soudů bylo též porušeno právo obviněného na spravedlivý proces, jakož i zásada subsidiarity trestní represe.
5. Dovolatel namítá, že v jeho věci došlo k chybnému posouzení jeho protiprávního jednání a zavinění jakožto pojmových znaků trestného činu. Zároveň soudem prvního stupně vůbec nebyla řešena otázka příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. Problém pak spočívá zejména v nesprávném posouzení právních vztahů mezi společnostmi E. I. a E. e., kdy skutečným poškozeným je právě společnost E. e.
6. Nalézací soud se nezabýval tím, že společnost E. I. nedodala obviněným technickou dokumentaci vyjasňující požadovanou dodávku, pouze konstatoval, že tato byla předána do 31. 12. 2016. Dále obviněný rozporuje, zda z jeho strany došlo k zavinění a poukazuje na jím navrhované a neprovedené důkazy, které možnost naplnění subjektivní stránky vyvracejí. Konkrétně se jedná o důkaz kupní smlouvou ze dne 11. 11. 2016 a navazující fakturou č. 2016095. Z této smlouvy ani nevyplývá ujednaná lhůta pro plnění a tudíž dodavateli nemohl vzniknout dluh vůči E.I., jehož existenci státní zástupce tvrdil v obžalobě.
7. Chybami je podle dovolatele stiženo i vyjádření skutku v rozsudku nalézacího soudu, když v něm není vystižena složitost dodavatelsko – odběratelských vztahů, spolu s odpovědností E. I. jako generálního dodavatele a hlavního projektanta pro jejího zákazníka E. e. Nadto to bylo pochybení jednatelky E. I., resp. této společnosti, které způsobilo, nemožnost plnění ze strany společnosti R. S., neboť nedostatečně technicky vymezila předmět plnění, o čemž svědčí i znalecký posudek, jehož závěry obviněný dále rozvádí. Soud prvního stupně ani nekonkretizoval žádnou právní povinnost, kterou by dovolatel, resp. společnost R. S., vůči E. I. porušil. V dodavatelském vztahu existujícím mezi společnostmi R. S. a E. I. ani nemůže dojít k uvedení druhé jmenované společnosti v omyl, neboť tato má povinnost dohlížet na svého subdodavatele a pokud tedy plní skrze subdodavatele, odpovídá, jako by plnila sama podle §1935 občanského zákoníku.
8. Obviněný pokračuje poukazem na to, že skutek byl v obžalobě vymezen jinak než v usnesení o zahájení trestního stíhání. Obžaloba totiž neobsahuje vymezení výše škody jako znaku zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Žádná škoda ani nebyla prokázána, včetně chvíle jejího vzniku a příčinné souvislosti mezi jednáním obviněných a škodou, přičemž se nikdo nepřihlásil do adhezního řízení, což je problematické, neboť vznik škody je zásadní pro kvalifikaci zvolenou skutkovou podstatou. Zároveň na rozdíl od obžaloby není v usnesení o zahájení trestního stíhání uvedeno, že daný LNG zásobník má být o objemu 20,15 m³, jak vyplývá z předané technické dokumentace.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 10. 2019, č. j. 2 T 127/2018-492, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 15. 12. 2020, č. j. 2 To 78/2020-548, a dovolatele zprostil obžaloby.
10. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která uvedla, že byť dovolatel odkazuje na širší občanskoprávní souvislosti právního vztahu mezi R. S. a E. I., pomíjí rozhodné skutkové okolnosti, ze kterých je dovozována jeho trestní odpovědnost.
11. Jedná se tak o dodání „LNG zásobníku“ ze strany R. S., k němuž nedošlo, ačkoliv E. I. uhradila kupní cenu ve výši 2.452.670 Kč. Kupní cena byla přitom uhrazena na základě nepravdivé informace od obviněného, že daný zásobník již je rezervován u výrobce a po zaplacení ceny bude dodán. Tímto se obviněný dopustil uvedení jiného v omyl, neboť LNG zásobník v termínu dodán být nemohl, když nebyl u výrobce ani objednán. Společnost E. I. se nepřipojila do adhezního řízení, neboť jí byla postupně daná částka vrácena. To ovšem nic nemění na naplnění škody jako znaku objektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty podvodu.
12. Skutkově laděná je i argumentace o nedostatku zavinění na straně dovolatele, neboť pochybení leží zejména na straně jednatelky E. I., když nespecifikovala technické parametry požadovaného LNG zásobníku. Ve skutečnosti však byl daný zásobník společností E. I. specifikován v poskytnuté technické dokumentaci. Stran argumentace nedostatečnými časovými a technickými možnostmi výrobce LNG zásobníku státní zástupkyně odkazuje na bod 39. rozsudku nalézacího soudu.
13. Státní zástupkyně dále uvádí, že námitka obviněného ohledně porušení zásady totožnosti skutku nese procesní povahu a není podřaditelná pod uplatněný ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – l ) tr. ř. Dodržení této zásady přitom nebrání korekci skutkových zjištění na základě provedeného dokazování, pokud je existuje shoda mezi podstatnými skutkovými okolnostmi. Srovnání usnesení o zahájení trestního stíhání s obžalobou přitom nenechává na pochybách, že totožnost skutku zachována byla. Co se týká námitky porušení zásady subsidiarity trestní represe, tak dovolatel k této neuvedl žádnou argumentaci.
14. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., s jehož konáním vyjadřuje souhlas i pro případ jiného rozhodnutí než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
16. Ve vztahu ke splnění obsahových náležitostí dovolání podle §265f tr. ř. však musí Nejvyšší soud uvést, že obviněný do svého mimořádného opravného prostředku nevtělil zcela explicitní odkaz na konkrétní dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Obsáhl je v dovolání pouze slovním vyjádřením, že rozhodnutí soudů „… spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení …“ , přičemž „… bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí.“ V tomto ohledu je třeba zmínit, že se ze strany obviněného jedná o pochybení, neboť je povinen uvést ve svém dovolání i konkrétní odkaz na zákonné ustanovení, v němž je uplatněný dovolací důvod upraven. Z citovaného slovního vymezení však jednoznačně vyplývá, že dovolatel uplatňuje dovolací důvody upravené v ustanovení v §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. Bylo by projevem přepjatého formalismu, pokud by se pro tento nedostatek dovolací soud odmítl podaným dovoláním z věcného hlediska zabývat. Nadto je povinností soudu prvního stupně vyzvat dovolatele k odstranění vad pojících se k obsahovým náležitostem podaného dovolání a stanovit k tomu dvoutýdenní případnou lhůtu podle §265h odst. 1 tr. ř., což se v předmětné věci nestalo. K odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. pro uvedenou méně podstatnou vadu by Nejvyšší soud proto z toho důvodu ani nemohl přistoupit, a protože nepovažoval za nezbytné uvedený nedostatek dalším procesním postupem odstraňovat, vyhodnotil je jako dovolání, které je způsobilé k posouzení z hlediska věcné důvodnosti.
17. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
19. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
20. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Námitky dovolatele nelze hodnotit ani jako formálně naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nenapadají nesprávnost hmotně právního posouzení skutkového stavu, nýbrž samotná skutková zjištění nalézacího soudu. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku.
24. Nadto dovolatel ani explicitně nenamítá, že napadená rozhodnutí jsou zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu. Pouze koncem svého dovolání zcela obecně uvádí, že mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces, aniž by hlouběji rozvedl, v čem má toto porušení jeho práva spočívat. Pouze pro úplnost tedy Nejvyšší soud uvádí, že rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
25. Obviněný sice v jeho mimořádném opravném prostředku namítá pochybení ve vztahu k hodnocení objektivní a subjektivní stránky trestného činu podvodu, nicméně na takto obecně vznesené námitky nenavazuje žádným relevantním hmotněprávním argumentem. Podstatou jeho argumentace ve vztahu k absenci zavinění je, že poškozená E. I. nedostatečně technicky vyjasnila požadovaný LNG zásobník, který jí měl být dodán. Tato snaha obviněného přesunout odpovědnost na jiný subjekt je však zcela bezpředmětná, když ze skutkových zjištění nalézacího soudu vyplynulo, že v kupní smlouvě, na kterou sám obviněný odkazuje, bylo jednoznačně stanoveno, že bude dodán „… jeden zásobník na LNG o objemu 20,15 m3 podrobně specifikovaný „v přiložené technické dokumentaci“.“ Do spisu byla doložena i zmíněná technická specifikace daného zásobníku (viz bod 35. rozsudku nalézacího soudu), která byla předána prodávajícím kupujícímu, jak ostatně stanovila i kupní smlouva v jejím článku 1. bodu 1., nikoliv naopak.
26. Soud prvního stupně dále v bodě 36. jeho rozsudku vyložil, že není sporu o uzavření shora zmíněné kupní smlouvy, kdy jak z výpovědí svědků, tak z listinných důkazů vyplynulo, že „… E. I. předpokládala, že ve lhůtě viz smlouva, případně ve lhůtě rozumně prodloužené, dojde k dodání LNG zařízení … … o kterém měli za to, že jej R.S. u smluveného výrobce Ch. F. již rezervovala.“ Bylo to přitom tvrzení obviněného (a dalšího spoluobviněného), že má dané zařízení již rezervované u výrobce, které motivovalo poškozenou společnost smlouvu uzavřít a zaplatit kupní cenu. Uvedené tvrzení obviněného se však, jak soud prvního stupně zjistil, ukázalo být nepravdivým, když jak z výpovědi N. (bod 18. rozsudku nalézacího soudu), tak i z emailové komunikace (viz č. l. 7, bod 35. rozsudku nalézacího soudu) se zástupcem společnosti Ch. F. vyplynulo, že u nich obviněný žádnou objednávku neučinil. Právě na tomto skutkovém podkladě soud zhodnotil, že obviněný uvedl poškozenou společnost v omyl. Nejvyšší soud přitom nemůže těmto skutkovým zjištěním a následnému právnímu hodnocení nic vytknout.
27. Obdobně je nutné reagovat i na výhrady dovolatele, podle kterých nebyla řádně prokázána škoda a příčinná souvislost mezi ní a jeho jednáním. V tomto směru je vhodné opět odkázat na bod 35. rozsudku nalézacího soudu, kde soud prezentuje zjištění vyplývající z výpisu účtu společnosti E. I., podle kterého zaslala na účet R. S. nejdříve 2 027 000 Kč a dále 130 000 Kč a 295 670 Kč představující DPH (viz též č. l. 13, 13 pv., 14), jako kupní cenu požadovaného LNG zásobníku, přičemž tak učinila poté, co byla ohledně dostupnosti tohoto zboží shora popsaným způsobem uvedena v omyl. Skutečnost, že takto vzniklou škodu společnost R. S., projevující se úbytkem jejího majetku v rozsahu uhrazené kupní ceny bez obdržení jí odpovídající protihodnoty, postupně uhradila po podání trestního oznámení poškozenou, nic nemění na jejím původním způsobení a tím ani na závěru o vině dovolatele. Jak soud prvního stupně správně uzavřel, lze ji „… považovat toliko za významnou polehčující okolnost ve prospěch každého z obžalovaných, avšak nenastal zánik trestnosti jejich společného jednání“ . Došlo-li uvedeným způsobem k navrácení celé vylákané částky, založila tato skutečnost zcela pochopitelný důvod pro to, že poškozená společnost nepokračovala s uplatňováním nároku na náhradu škody, na což obviněný taktéž upozorňuje, neboť by s uplatněným nárokem nemohla uspět. Nadto je vhodné podotknout, že otázka využití či nevyužití oprávnění poškozeného uplatňovat v rámci trestního řízení majetkové požadavky související s trestnou činností obviněného, tj. požadovat náhradu způsobené škody či nemajetkové újmy, příp. vydání bezdůvodného obohacení (§43 odst. 3 tr. ř.), nikterak nesouvisí s řešením otázky trestní odpovědnosti pachatele z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty příslušného trestného činu, tedy např. vzniku škody v případě trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku.
28. Dílčí nářky dovolatele, že uzavření kupní smlouvy není trestným činem či obecné poukazy na složitost předmětných dodavatelsko – odběratelských vztahů a jejich občanskoprávního kontextu přitom ve světle odkazovaných pasáží rozsudku nalézacího soudu (resp. částí usnesení soudu odvolacího viz body 10. – 12.) nemají relevanci. Zcela absurdní je pak vzhledem k výše uvedenému výrok obviněného, podle nějž ani není technicky možné uvést poškozenou v omyl, když obviněný byl pouze subdodavatelem, neboť poškozená jako hlavní dodavatel měla na svého subdodavatele dohlížet.
29. Zcela mimo zvolený dovolací důvod určený k nápravě vad hmotně právního posouzení je námitka dovolatele o porušení zásady obžalovací, když neměla být dodržena totožnost skutku mezi jeho vymezením v usnesení o zahájení trestního stíhání a podanou obžalobou (to z důvodů uvedených výše v bodě 8. tohoto usnesení). Nejvyšší soud tedy pouze uvede, že porušení zásady obžalovací ve smyslu §2 odst. 8 tr. ř. (konkretizované v ustanoveních §176 odst. 1 a §220 odst. 1 tr. ř.) by došlo v situaci, že by popis skutku v podané obžalobě (příp. v odsuzujícím rozsudku) byl do té míry odlišný od vymezení skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání, že by to mělo za následek změnu samotné podstaty skutku. Nic takového se v posuzované věci nestalo. Námitku obviněného vyvrací již zjištění, že škoda (oproti tvrzení dovolatele) v obžalobě vyjádřena je, a to stejně jako v usnesení o zahájení trestního stíhání (viz č. l. 248 a č. l. 350). To stejné přitom platí i ohledně námitky stran vymezení technických specifikací LNG zásobníku, přičemž o v podstatě stejně vymezeném, a tudíž totožném skutku bylo rozhodnuto i nalézacím soudem. Vzhledem k tomu, že tato námitka není podřaditelná pod dovolatelem uplatněný důvod dovolání (avšak ani žádný jiný z důvodů dovolání upravených §265b tr. ř.), není nezbytná další podrobnější reakce dovolacího soudu na ni.
30. Ve vztahu k námitce o porušení zásady subsidiarity trestní represe, jež by jinak byla způsobilá k podřazení pod uplatněný dovolací důvod, je nutné uvést, že tato neobsahovala žádnou argumentaci a z tohoto důvodu se jí Nejvyšší soud ani nemohl zabývat. Jinak řečeno, tato pro svoji věcnou bezobsažnost ve výsledku nemohla naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V.
Způsob rozhodnutí
31. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Za tohoto stavu nemohl být naplněn ani druhý dovolací důvod obviněným vznesený, upravený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Protože současně nebyly zjištěny ani žádné vady, pro které by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit v důsledku zajištění práva obviněného na spravedlivý proces, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
32. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu