ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1278.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 1278/2021-270
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 12. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 13 To 174/2021-244, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 2/2021-219 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 5. 2021, č. j. 1 T 2/2021-219 , byl obviněný M. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 31. 3. 2020 v 05:19 hodin, v areálu Oblastní nemocnice XY, v ulici XY č. p. XY, XY, přistoupil ke zde zaparkovanému vozidlu zn. FORD TRANSIT, r. z. XY, v hodnotě 100.000 Kč, přestavěnému na pojízdnou kavárnu, v němž se nacházely: kávovar Sanremo ZOE, 2 lednice, profesionální mlýnek na kávu, 2 rychlovarné konvice, kuchyňská linka, 3 kavárenské džezvy a potraviny v celkové hodnotě 69.450 Kč, vypáčil zadní dveře tohoto vozidla, vstoupil do jeho vnitřních prostor a pokračoval do kabiny řidiče vozidla, kde spojením drátů spínací skříňky vozidlo nastartoval a následně s tímto jako řidič projel skrz uzavřenou závoru na parkovišti ku škodě Oblastní nemocnice XY, načež vozidlo řídil na pozemních komunikacích v okresech Kladno, Rakovník a Plzeň-sever, až do XY v okrese Plzeň-sever, kde jej zaparkoval, čímž poškozenému Š. T. způsobil škodu ve výši 169.450 Kč, a takto jednal, přestože mu byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 3 T 35/2019, v právní moci dne 28. 12. 2019, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 30 měsíců.
2. Obviněný byl za tyto přečiny a za sbíhající se přečiny
· maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Česká Lípa ze dne 3. 2. 2020 sp. zn. 18 T 7/2020, jenž mu byl doručen 1. 7. 2020,
· maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu Jablonec nad Nisou ze dne 7. 7. 2020 sp. zn. 2 T 37/2020, jenž mu byl doručen 29. 7. 2020,
· neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 3 T 97/2020, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 6 To 290/2020,
· krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Liberec ze dne 24. 2. 2021, sp. zn. 5 T 136/2020, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 18. 5. 2021, sp. zn. 55 To 129/2020,
odsouzen podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvaceti měsíců.
Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výroky o trestech ze shora zmíněných rozhodnutí, které vymezil ve výroku jeho rozsudku, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 27. 7. 2021, č. j. 13 To 174/2021-244 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Simony Vypušťák Corradiniové dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé variantě, tedy proto, že v jeho věci došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí opravného prostředku proti rozsudku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel namítá, že mu nebyl prokázán úmysl přivlastnit si vozidlo trvale. Ve skutečnosti ho chtěl jen dočasně užívat, což odpovídá právní kvalifikaci podle §207 tr. zákoníku. Z dokazování vyplynulo, že vozidlo zaparkoval v obydlené části obce XY, kde mohl poškozený znovu nabýt panství nad tímto vozidlem. Kdyby si chtěl danou věc přivlastnit trvale, mohl ji jednoduše ukrýt v lesní oblasti, což neučinil.
6. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2021, č. j. 13 To 174/2021-244, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 5. 2021, č. j. 1 T 2/2021-219, a současně všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a přikázal věc Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání a rozhodnutí.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že otázkou právní kvalifikace skutku v rozsahu předmětných dovolacích námitek se zabýval nalézací soud v bodech 19. a 20. jeho rozsudku a soud odvolací v bodech 8. a 9. jeho usnesení. Své závěry opřely zejména o to, že obviněný s vozidlem ujel relativně dlouhou vzdálenost, čímž zjevně mínil zbavit poškozeného dispozice nad jeho majetkem trvale. Dále bylo pouze dílem náhody a proaktivního přístupu poškozeného, že bylo vozidlo nalezeno, a to na relativně odlehlém místě. Tvrzení obviněného, že chtěl ve vozidle přespat a pak se s ním dopravit na Plzeňsko byla rovněž nevěrohodná, když vozidlo nebylo uzpůsobeno k přespání. Nadto obviněný část zboží ve vozidle sám konzumoval a nabízel k prodeji jiným osobám. V této souvislosti státní zástupce odkazuje na judikaturu, podle které nejsou naplněna kritéria pro právní posouzení skutku jako trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku.
8. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v neveřejném zasedání, s jehož konáním vyjadřuje souhlas i pro případ jiného rozhodnutí než jsou uvedena v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
11. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
12. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
13. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
15. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
16. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
17. Námitky dovolatele nelze hodnotit jako naplňující jím zvolený důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jejich podstata totiž spočívá v tom, že podle učiněných skutkových zjištění měl být jeho čin posouzen jako neoprávněné užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku, neboť nebyl prokázán jeho úmysl si věc ponechat trvale. V první řadě tedy obviněný předkládá skutkové tvrzení o tom, co plánoval s vozidlem udělat, tj. prosazuje vlastní, pro něj příznivější alternativu skutkového děje, na niž navazuje (až sekundárně) námitkou o nesprávnosti právní kvalifikace zjištěného skutku.
18. Fakticky tudíž brojí proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, aniž by však explicitně namítl, že by jím napadená rozhodnutí byla zatížena vadou tzv. extrémního nesouladu. Pouze pro úplnost tedy Nejvyšší soud uvádí, že rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
19. Obviněný akcentuje, že dané vozidlo bylo po jeho zaparkování v obci XY poměrně rychle zajištěno Policií ČR. Pomíjí však, co ve vztahu k jím uplatňované obhajobě již uvedly soudy nižších stupňů, tedy že se tak stalo zejména díky aktivitě samotného poškozeného, který o odcizení vozidla informoval na sociálních sítích a za součinnosti s policií jej pomohl nalézt (viz bod 6. a 8. rozsudku nalézacího soudu). Automobil byl přitom obviněným zaparkován až přibližně 80 km od místa, kde se ho zmocnil, což je poměrně velká vzdálenost podle nalézacího soudu podporující závěr o snaze zbavit poškozeného možnosti dispozice s vozidlem natrvalo. Stejně tak dovolatel ignoruje zjištění, že některé věci ve vozidle konzumoval nebo i prodával jiným osobám, a tedy se k nim choval jako k věcem vlastním. Nalézací soud zmínil i výpověď svědka K., který uvedl, že se mu obviněný svěřil, že „… ukradl karavan, z něhož vzal hodně kávy a tu prodal“ (viz bod 10. jeho rozsudku). Mimo jiné tyto skutečnosti hodnotil soud prvního stupně, když v bodě 20. jeho rozsudku uvedl, že obviněný „… si s vozidlem i věcmi v něm umístěnými počínal jako s věcmi vlastními, zejména pokud chtěl věci z vozidla poškozeného prodat nebo darovat.“ Obviněný dále (nikoli jak zkresleně tvrdí ve svém dovolání – „ vozidlo odstavil v obytné zóně obce XY “) „… odstavil vozidlo na kraji malé obce XY osmdesát kilometrů od Kladna a vozidlo se do moci poškozeného dostalo … … na základě jeho pátrání i na sociálních sítích a sdělování občanů k tomuto pátrání, které pak bylo prováděno i za součinnosti policie.“ Na toto hodnocení navázal i odvolací soud v bodech 8. a 9 jeho usnesení, když nad rámec již uvedeného zmínil, že nepřijal obhajobu obviněného, že chtěl ve vozidle jen přespat a dopravit se s ním na Plzeňsko „… neboť se nejednalo o běžné vozidlo, leč o vozidlo historické a raritní, nejen nevhodné ke spaní (uvnitř zařízená kavárna) oproti jiným vozidlům, ale také snadno identifikovatelné. K tomu, aby s vozidlem odjel, musel překonat i uzavřenou závoru parkoviště … … což jsou všechno okolnosti svědčící pro závěr, že si chtěl vozidlo přivlastnit za každou cenu.“
20. Nejvyšší soud tak musí konstatovat, že obviněný se svým mimořádným opravným prostředkem snaží zvrátit skutková zjištění, která z hlediska odlišení trestných činů krádeže a neoprávněného užívání cizí věci soudy učinily na podkladě jejich hodnocení provedených důkazů, kterému nelze vytknout porušení §2 odst. 6 tr. ř. Dovolací soud tak nemůže jejich skutková zjištění zvrátit a závěr o správnosti právní kvalifikace může činit jen na jejich podkladě. I z hlediska prokázání úmyslu dovolatele směřujícího ke zmocnění se věcí ve vlastnictví poškozeného soudy obou stupňů nemá těmto čeho vytknout a tudíž ani neshledává prostor pro (až druhotnou) změnu právní kvalifikace předmětného skutku, resp. pro vydání dovolatelem požadovaného kasačního rozhodnutí. Ke zrušení dovoláním napadených rozhodnutí v situaci, kdy obviněný primárně vznáší námitky, které se uplatněnému důvodu dovolání vymykají a nemohou tudíž přezkumnou činnost dovolacího soudu založit, není důvod.
V.
Způsob rozhodnutí
21. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Protože současně nebyly zjištěny ani žádné vady, pro které by bylo třeba napadené rozhodnutí zrušit v důsledku zajištění práva obviněného na spravedlivý proces, rozhodl Nejvyšší soud o dovolání obviněného způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
22. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. 12. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu