ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.321.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 321/2021-329
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 4. 2021 o dovolání, které podal obviněný P. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 2020, č. j. 4 To 316/2020-296, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 63 T 6/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 63 T 6/2018-281 , byl obviněný P. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v době od 19. 8. 2014 do 6. 6. 2016 v domě na adrese XY, na odběrném místě č. XY, neoprávněně odebíral neměřený elektrický proud poté, co dosud neustanovená osoba za pomocí svorek třífázově vodivě propojila přívodní a vývodní vodiče po demontovaném elektroměru, čímž došlo k neměřenému napojení na elektrizační soustavu, a tímto napájel objekt rodinného domu a přilehlé ubytovny, obé z vlastnictví obžalovaného, přičemž uvedeným jednáním způsobil poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČO: 24729035, škodu na majetku ve výši nejméně 45.482,30 Kč.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §205 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 15 měsíců. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené na náhradě majetkové škody částku ve výši 45.482,30 Kč, přičemž se zbytkem svého nároku byla poškozená podle §229 odst. 1 tr. ř odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 31. 8. 2020, č. j. 4 To 316/2020-296 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Císaře dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho mínění spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný namítl, že úpravu svorkami provedla osoba dosud neustanovená, rozdílná však od jeho osoby. Tato osoba nebyla zjištěna a byl učiněn zcela neodůvodněný závěr, že to byl přesto on, kdo neoprávněně odebíral naměřený (pozn. myšleno zřejmě neměřený) elektrický proud. Jedná se tak o situaci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy, neboť nemohl naplnit a nenaplnil z hlediska objektivní ani subjektivní stránky skutkovou podstatu přečinu krádeže. Nepřisvojil si zmocněním cizí věc. Pokud by vůbec bylo možno dospět k závěru, že došlo k nějakému neoprávněnému a neměřenému odběru elektrického proudu, pak by takové jednání stíhalo jinou osobu nežli jeho. Jen ze skutečnosti, že je vlastníkem rodinného domu a ubytovny, nelze dovodit, že je také pachatelem. Kromě toho další extrémní nesoulad v provedených důkazech spočívá v tom, že elektrický proud byl měřen pouze v rodinném domě a nikoliv v přilehlé ubytovně, která samostatně vůbec proud neodebírá a ČEZ Distribuce, a. s., přímo do ubytovny žádnou elektrickou energii vůbec nedodávala.
6. Soudy obou stupňů dospěly k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení znaků přečinu krádeže v tom, že vůbec došlo k přisvojení si cizí věci (elektřiny) jejím zmocněním. Doba údajného spáchání skutku je vymezena na období téměř dvou let, aniž je jakkoliv blíže specifikováno, v jakém rozsahu mělo dojít v tomto období k odebírání neměřeného elektrického proudu. Není vůbec zřejmé, z jakého důvodu byl stanoven počátek neoprávněného odběru naměřeného elektrického proudu již do období od 19. 8. 2014, kdy se navíc po celé uvedené téměř dvouleté období žádným zásadním způsobem rozsah odebíraného elektrického proudu neměnil. Dále byla původně vyčíslena škoda ze strany poškozené ČEZ Distribuce, a. s., na částku 330.000 Kč, a to údajně na základě vlastních technických údajů, které však nikdy nesdělila a nevysvětlila. Posléze byla škoda vyčíslena částkou podstatně nižší. Soudy obou stupňů se pak vůbec nezabývaly ani subjektivní stránkou přečinu krádeže a tedy úmyslnou formou zavinění. Odvolací soud se ve svém usnesení pouze ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, aniž by se zabýval důvody uvedenými v odvolání.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 8. 2020, č. j. 4 To 316/2020-296, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 5. 2020, č. j. 63 T 6/2018-281, zrušil, a věc přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný udělil souhlas k tomu, aby Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl v neveřejném zasedání.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která upozornila, že se dovolatel neřídil účelovým zaměřením uplatněného dovolacího důvodu. Konkrétně totiž namítl, že byl označen za osobu neoprávněně odebírající neměřený elektrický proud, ač popsaný zásah do elektrizační měřící soustavy provedla dosud neustanovená osoba. Státní zástupkyně však zdůraznila, že skutkový podklad výroku o vině dovolatele spočívá na těch okolnostech jeho jednání, které se vztahují k době poté, co tato neustanovená osoba provedla popsané propojení. Odebíral-li na podkladě takto způsobeného mechanismu neoprávněně elektrický proud, který nebyl evidován jako odebraný, neboť neprošel systémem měřící soustavy, pak se chybějící úhrada takto odebrané energie projevila na straně obviněného v naplnění znaku přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocnil.
9. O tom, že ke způsobení škodlivého následku dovolatelova jednání došlo za splněné podmínky jeho úmyslného zavinění, pak není pochyb. Nalézací soud pod bodem 14. odůvodnění rozsudku poukázal na vzdělání obviněného v oboru elektro, pravidelně prováděné kontroly spotřeby v porovnání s množstvím elektrospotřebičů (zejména pak v souvislosti s provozem přidruženého ubytovacího zařízení poměrně významné obytné kapacity), které však údajně nebyly nikterak dokumentovány. V neposlední řadě lze podle státní zástupkyně poukázat i na bližší lokalizaci a popis zamaskovaného místa neoprávněného odběru tak, jak bylo obrazově zadokumentováno, a jednoduchý postup přepínání způsobu odběru komentovaný zaměstnanci společnosti NTL Forensics, a. s. (zejm. bod 4. odůvodnění rozsudku). Nelze tak přisvědčit dovolatelově námitce, že byl uznán vinným jako pachatel trestného činu krádeže pouze na podkladě svého postavení vlastníka rodinného domu a přilehlé ubytovny a že by se soudy subjektivní stránkou přečinu krádeže vůbec nezabývaly.
10. Také zbývající dovolací námitky hodnotí státní zástupkyně jako toliko skutkové povahy a tudíž nezpůsobilé k jejich věcnému projednání. Za rozhodné považuje zjištění jediného odběrního místa, z hlediska neoprávněného odběru elektrické energie uzpůsobeného popsaným způsobem a ovlivňujícího tak výši neměřené spotřeby i v dalším přidruženém objektu, který tak nemusel mít postavení samostatného odběrního místa. Stran časového vymezení skutku odkazuje na zprávy společnosti ČEZ Distribuce, a. s., k časovému přehledu monitoringu úrovně spotřeby dotčeného odběrního místa (zejm. bod 11. odůvodnění rozsudku). Důvody rozdílného vyčíslení způsobené škody ve smyslu znaleckých závěrů znalce Ing. Milana Kulovaného a částky, plynoucí z rozsudečného výroku o vině, jsou podle ní srozumitelně vyloženy pod bodem 9. odůvodnění rozsudku, k čemuž dovolatel žádné věcné výhrady neuvádí.
11. Pakliže dovolatel závěrem své skutkové argumentace namítá, že se odvolací soud tzv. bez dalšího ztotožnil s hodnotícími úvahami soudu nalézacího, na které pouze odkazuje, pak způsob, jakým k přezkumnému postupu z podnětu jeho odvolání přistoupil, nevypovídá ničeho o tom, že by se tak stalo mimo předepsaná procesní hlediska ve smyslu §254 tr. ř. Odůvodnění jeho zamítavého rozhodnutí naopak vypovídá o tom, že se s uplatněnými námitkami skutkové povahy (které se také staly obsahem odůvodnění předmětného dovolání) naopak vypořádal a že v dalších podrobnostech odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, neboť se s tam uvedenou argumentací ztotožnil.
12. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřila souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jí navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Přestože dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nevznesl žádnou námitku, která by tomuto, či jinému, dovolacímu důvodu odpovídala. Zmínil sice, že podle jeho mínění nedošlo k naplnění subjektivní ani objektivní stránky trestného činu, nepřipojil však žádnou relevantní hmotně právní argumentaci. Namísto toho vznesl námitky skutkového charakteru, jimiž vyjadřuje nesouhlas se samotnými skutkovými závěry nalézacího soudu. Takové námitky však nemohou vyvolat přezkoumání dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudu podle §265i odst. 3 tr. ř.
19. Obviněný sice zároveň uplatnil námitku tzv. extrémního nesouladu, jež by v případě jejího důvodného vznesení mohla opodstatnit zásah do skutkových zjištění nalézacího soudu, v tomto případě však důvodná nebyla. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
20. Dovolací námitky obviněného, stejně jako v případě jeho odvolání, se shodují s jím uplatňovanou obhajobou v přecházejícím řízení. Nalézací soud a posléze také soud odvolací se s nimi tudíž vypořádaly a není na místě, aby jejich závěry Nejvyšší soud opakoval. Postačuje, pokud na ně dále odkáže. Postupuje tak – stejně jako před ním odvolací soud – zcela v souladu s ustáleným názorem Ústavního soudu, podle něhož není v rozporu s požadavky spravedlivého procesu taková praxe, kdy odvolací soud po dostatečném přezkoumání napadeného rozhodnutí, v situaci, že se závěry soudu prvního stupně souhlasí, na tyto zcela nebo zčásti ve svém rozhodnutí odkáže. Byť součástí práva na spravedlivý proces je požadavek na dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů, nelze tento požadavek interpretovat v podobě povinnosti soudu uvést ve svém rozhodnutí detailní odpověď na každý argument obviněného (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 415/11). Pro úplnost lze doplnit, že obdobný názor sdílí i Evropský soud pro lidská práva. Podle něj povinnost soudů (ve smyslu čl. 6 Úmluvy) řádně svá rozhodnutí odůvodnit nelze chápat tak, že vyžaduje detailní odpověď na každou námitku (viz např. Van de Hurk proti Nizozemsku, rozsudek ze dne 19. 4. 1994).
21. Už v počátku svého dovolání obviněný pracuje s verzí odlišnou od skutkových zjištění nalézacího soudu. Namítá, že nedovolenou úpravu provedla osoba neustanovená, odlišná však od jeho osoby, a přesto byl učiněn závěr, že neoprávněně odebíral elektrický proud. Uvedené však neodpovídá tzv. popisu skutku. Podle něj úpravu sice skutečně provedla dosud neustanovená osoba, popis skutku (a ani vlastním odůvodnění rozsudku) však nevyjadřuje zjištění, že by tak učinila osoba odlišná od obviněného (vyjádřen není ani závěr opačný). Jak správně poukázal odvolací soud (viz bod 8. usnesení), nalézací soud nezjistil (neprokázal), že to byl právě dovolatel, kdo neoprávněný zásah provedl. Ve výroku je tudíž uvedena osoba neustanovená. Zároveň však závěr o pachatelství obviněného stran vlastního neoprávněného odběru elektrické energie nebyl učiněn pouze na základě toho, že je vlastníkem nemovitosti. Jak již zmínila státní zástupkyně, v bodu 14. rozsudku nalézací soud poukázal mj. na vzdělání obviněného v oboru elektro, či na jeho puntičkářství, s nímž si kontroloval spotřebu energie a užívané spotřebiče. Odvolací soud také v bodě 8. svého usnesení přiléhavě uvedl, že elektroměr byl umístěn v šatní skříni, tedy „zamaskovaném místě“. Okruh osob, které mohly o jeho umístění vědět, a množství těch, kteří k němu zároveň mohli mít přístup, byl tedy značně omezený.
22. Stran úmyslného zavinění obviněného lze zmínit závěry nalézacího soudu obsažené v bodech 14. a 16. odůvodnění rozsudku, v nichž popsal, na základě jakých skutečností dospěl k závěru o úmyslném zavinění obviněného, a to v úmyslu nepřímém podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný si musel být s ohledem na důvody výše uvedené vědom toho, že svým jednáním může porušit chráněný zájem a byl srozuměn s tím, že k tomuto může dojít. Nalézací soud správně popsal naplnění tohoto stavu vzhledem k době, po jakou obviněný věc neřešil a zřejmě daný stav vnitřně přijal s vědomím toho, že může jednat protizákonně. Na uvedeném nemůže ničeho měnit jeho námitka o stálosti spotřebovaného elektrického proudu, neboť uvedené by mohlo mít relevanci pouze v tom případě, kdy by o nelegálním propojení nevěděl, přičemž nalézací soud dospěl k opačnému závěru.
23. Pokud jde o námitky dovolatele stran existence toliko přidruženého elektroměru k budově ubytovny, tato postrádá relevanci pro projednávanou věc. Obviněný ji totiž nevyjádřil v tom smyslu, že by snad měla být spotřeba ubytovny z výpočtu výše škody vyňata. Není ani zřejmé, kam přesně touto námitkou míří. Nelze přitom věc uzavřít tak, že poškozená elektrickou energii do ubytovny nedodávala. Z provedených důkazů vyplynulo, že ubytovna elektřinu odebírá prostřednictvím rodinného domu, přičemž obviněný pak spotřebovanou energii společnosti GeoBen, s. r. o., která ubytovnu provozuje, vyúčtovává. Z toho vyplývá, že neměřený elektrický proud napájel také budovu ubytovny. Stran časového omezení skutku je z rozsudku nalézacího soudu zřejmé, že při stanovení jeho počátku vycházel z posledního řádného pravidelného odečtu (viz bod 11.).
24. Zcela irelevantní jsou rovně námitky stran zjištěné výše škody. Obviněný nenamítá ničeho proti samotnému znaleckému posudku, na jehož základě byla stanovena. Upozorňuje pouze na odlišnou výši stanovenou poškozenou a neuvedení způsobu jejího výpočtu. Avšak škoda stanovená prvním odhadem poškozenou není rozhodující právě s ohledem na vypracovaný znalecký posudek. Ve výši poškozenou požadované jí náhrada škody nebyla soudem přiznána, proto i z tohoto důvodu nevznikla potřeba zjištění, jakým způsobem dospěl k tvrzené výši škody poškozená společnost.
V.
Způsob rozhodnutí
25. Obviněný ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu o jeho dovolání rozhodl Nejvyšší soud způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
26. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 4. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu