ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.382.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 382/2021-425
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 5. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. K., nar. XY ve XY, adresa pro doručování XY, datová schránka: ID: XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2020, č. j. 5 To 320/2020-394, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 186/2019, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2020, č. j. 5 To 320/2020-394, jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 186/2019-342, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 186/2019-342 , byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkového zjištění dopustil tím, že
v období od 19. 4. 2016 do 6. 5. 2019 jako osoba fakticky ovládající společnost r ., IČ: XY, se sídlem XY, si přisvojil finanční částky v celkové výši 4.490.000,- Kč, které byly poukázány
1) dne 19. 4. 2016 ve výši 300.000,- Kč z účtu č. XY společnosti MultiBio s.r.o., IČ: 02003678 a
2) dne 18. 5. 2016 ve výši 4.190.000,- Kč z účtu č. XY společnosti MultiBio s.r.o., IČ: 02003678,
na bankovní účet č. XY, patřící společnosti r., IČ: XY, jehož byl jediným disponentem, přičemž tyto finanční prostředky měly sloužit jako dražební jistina určená na úhradu vydražených pozemků zapsaných na LV č. XY v k.ú. XY, společnosti R., IČ: XY, se sídlem XY, a to na základě uzavřené smlouvy o provedení dobrovolné dražby č. XY, a následně užil tyto finanční prostředky v rozporu s jejich účelem, a to blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené společnosti MultiBio s.r.o., IČ: 02003678, škodu v celkové výši 4.490.000 Kč.
2. Obviněný byl za uvedený trestný čin odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou a půl let, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 54 měsíců. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit poškozené MultiBio s.r.o., se sídlem Pod Nemocnicí 2489, Rakovník II, IČ. 02003678, náhradu škody ve výši 4.430.000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená MultiBio s.r.o., IČ. 02003678, odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla na totéž řízení odkázána se svým nárokem na náhradu škody poškozená D. M.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2020, č. j. 5 To 320/2020-394 , jímž podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti MultiBio s.r.o. a podle 259 odst. 3 tr. zákoníku (patrně míněno tr. ř.) znovu rozhodl tak, že podle §229 odst. 1 tr. ř. tuto poškozenou odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Švarce dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Obviněný namítá, že skutek, kterým byl uznán vinným, není a nemůže být trestným činem. Nalézacímu soudu vytýká, že vůbec nezjistil, jak naložil s věcí, kterou podle něj zpronevěřil, když se spokojil s konstatováním, že s ní naložil „ blíže nezjištěným způsobem “. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 49/2010 namítá, že zmíněné skutkové vyjádření neodpovídá znaku „přisvojení si“ ve smyslu citovaného trestného činu. Současně soudu vytýká rozporuplnost skutkové věty, neboť podle něj při vyjádření, že užil finanční prostředky blíže nezjištěným způsobem, nemůže soud současně tvrdit, že se tak stalo v rozporu s jejich účelem a už vůbec ne, že se tak stalo pro jeho vlastní potřebu. V návaznosti na to předkládá dovolatel svoje shrnutí podstaty věci a toto spojuje s tvrzením, že jeho jednáním nebyla nikomu způsobena škoda. Sám naopak údajně zabránil dokonání podvodu ze strany R.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
7. Nejvyšší státní zástupce se ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřil.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zásadně v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
11. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
12. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
13. Přestože obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatňuje i výhrady skutkového charakteru (např. tvrzení, že nikomu svým jednáním nezpůsobil škodu), obsahuje jeho argumentace i námitky, které lze posoudit jako hmotně právní povahy, a tudíž obsahově vyhovující jím uplatněnému důvodu dovolání. Za takové je třeba považovat ty z nich, jejichž prostřednictvím tvrdí, že skutek, jímž byl uznán vinným, resp. jeho popis obsažený ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, není dostatečný pro jeho hmotně právní subsumpci pod zákonné znaky trestného činu, který v něm nalézací soud (a ve shodě s ním i soud odvolací) shledal. Protože tato část dovolací argumentace neumožňuje, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl způsobem upraveným v §265i odst. 1 tr. ř. (tj. jeho odmítnutím), přezkoumal podle §256i odst. 3 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí a zjistil následující skutečnosti.
14. Jak již uvedeno, dovolatel se vymezuje zejména vůči tomu, že popis skutku v rozsudku soudu prvního stupně, který ponechal bez jakékoli změny soud odvolací rozhodující o jeho řádném opravném prostředku, nevyjadřuje skutkové zjištění umožňující závěr, že si peněžní prostředky v celkové výši 4 490 000 Kč, poukázané na účet společnosti r., přisvojil. Základem jeho dovolací námitky je tak tvrzení o nenaplnění znaku objektivní stránky trestného činu zpronevěry, znaku „přisvojení si“ obsaženého v jeho základní skutkové podstatě.
15. Stran právní kvalifikace skutku se připomíná, že obviněný byl shledán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku proto, že (tzv. právní věta) „ přisvojil si cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu , a to na podkladě skutkového zjištění spočívajícího v tom (zkráceně uvedeno), že „ v období od 19. 4. 2016 do 6. 5. 2019 jako osoba fakticky ovládající společnost r., …, si přisvojil finanční částky v celkové výši 4.490.000,- Kč, které byly poukázány dne 19. 4. 2016 ve výši 300.000,- Kč … společností MultiBio s.r.o., … a dne 18. 5. 2016 ve výši 4.190.000,- Kč … toutéž společností na bankovní účet č. XY, patřící společnosti r., IČ: XY, jehož byl jediným disponentem, přičemž tyto finanční prostředky měly sloužit jako dražební jistina určená na úhradu vydražených pozemků zapsaných na LV č. XY v k.ú. XY, …, a to na základě uzavřené smlouvy o provedení dobrovolné dražby č. XY, a následně užil tyto finanční prostředky v rozporu s jejich účelem, a to blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozené společnosti MultiBio s.r.o., IČ: 02003678, škodu v celkové výši 4.490.000 Kč.
16. Dovolatel soudům vytýká, že tento popis, zejména zjištění, že užil „ finanční prostředky v rozporu s jejich účelem, a to blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu “ , neodůvodňuje jejich závěr, že spáchal zločin zpronevěry.
17. Zákonný znak objektivní stránky trestného čin zpronevěry (jeho základní skutkové podstaty) spočívající v přisvojení si cizí věci je naplněn tehdy, pokud pachatel s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc nebo jiná majetková hodnota dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou, které má trvale vyloučit svěřitele z dispozice s věcí nebo jinou majetkovou hodnotou.
18. Důvody právního posouzení skutku jako označeného zločinu vyložil soud prvního stupně v bodech 10. a 11. odůvodnění rozsudku, v nichž uvedl, že posoudil jednání obviněného (bod 10.) „ jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu (srovnej §138 odst. 1 tr. zákoníku) “, přičemž tohoto jednání (bod 11.) „ se dopustil v úmyslu přímém §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť … nepochybně chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit zájem chráněný zákonem, když porušení tohoto chráněného zájmu bylo vlastním cílem jednání obžalovaného. “
19. Z uvedených citací je zřejmé, že vlastní naplnění jednotlivých zákonných znaků trestného činu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně explicitně nevyjádřilo. Z hlediska soudem užitých znaků „ cizí věc “, „ přisvojení si “ a „ způsobení škody “ není jeho jasné stanovisko obsaženo ani v bodě 9. odůvodnění, v němž nalézací soud poněkud rozvádí skutkové zjištění vyjádřené ve výrokové části rozsudku, avšak způsobem nedostatečným, resp. i odporujícím popisu skutku ve výroku rozsudku. Dokladovat to lze tím, že ač v tzv. skutkové větě výroku rozsudku uvedl (závěr dovolatelem důvodně poukazovaný), že obviněný finanční prostředky užil „ v rozporu s jejich účelem (pozn. ten však v rozsudku nikterak nespecifikuje) , a to blíže nezjištěným způsobem pro vlastní potřebu “, v odůvodnění rozsudku však zmínil výpověď obviněného – podle níž „ [j]ak částku 300.000 Kč, tak částku 4.190.000 Kč použil na provoz společnosti (nájem, platil zaměstnance, faktury) – aniž by však vyložil, zda na podkladě této výpovědi takový skutkový závěr o jeho naložení s penězi činí či nikoli. Takový závěr je totiž třeba učinit proto, že z odůvodnění rozsudku musí být seznatelné, která část toliko vyjadřuje poznatky plynoucí z jednotlivých důkazních prostředků a která naopak vyjadřuje skutková zjištění, k nimž po zhodnocení těchto důkazů soud dospěl. Takový explicitně vyjádřený závěr stran způsobu použití peněz obviněným v rozsudku obsažen není.
20. Ve svém rozsudku totiž nalézací soud neuvádí, např. jak obviněný s částkami připsanými na účet společnosti r. nakládal (kdy a s jakými částkami) a v čem spočíval rozpor takového (tj. zjištěného) naložení s nimi s důvodem jejich svěření. Samotné svěření rovněž není náležitě vyloženo, stejně jako jeho účel (tj. uvedení toho, jakým způsobem a za jakých podmínek mělo být obviněným se zaslanou částkou v celkové výši 4 490 000 Kč naloženo). Nejasnost stran závěru, že svým jednáním způsobil škodu společnosti MultiBio s.r.o. (výroková část), vnáší i údaj soudu, že „[o]bžalovaný sice dne 29. 4. 2019 podepsal Dohodu o úpravě některých vzájemných práv a povinností, kdy se jako dražebník zavázal poukázat D. M. částku 4.324.418 Kč, avšak k naplnění dohody z jeho strany nikdy nedošlo“.
21 . Namítl-li proto dovolatel, že znak přisvojení si cizí věci není v rozsudku soudu prvního stupně (ve výroku o vině) vyjádřen způsobem umožňující jeho hmotně právní subsumpci, pak takové námitce musí dovolací soud přisvědčit. Nic na tom nemůže změnit, že v popise skutku je obsažen údaj, že „ si přisvojil finanční prostředky“. V uvedeném směru Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích vyložil, že ve skutkové větě zásadně nemá být používáno výrazů, které jsou shodné se zákonným znakem příslušné skutkové podstaty, jenž je nezbytný vyjádřit v tzv. právní větě. Tento zákonný pojem musí být popsán ve skutku jinými, obsahově mu odpovídajícími slovy.
22. Nápravu takto vymezené vady rozsudku soudu prvního stupně nepřineslo ani rozhodnutí odvolacího soudu, ač ten k tomu měl na podkladě odvolání vytýkajícího toto pochybení [při rekapitulaci odvolacích námitek obviněného soud druhého stupně v bodě 16. odůvodnění svého usnesení sám zmiňuje, že podle odvolatele „[v]ýroková část neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty…“ ] nepochybně prostor. Odvolací soud však uzavřel (bod 30.), že „neshledal žádné důvody k pochybnostem o podstatné správnosti skutkových i trestněprávních závěrů o jednání obžalovaného“, jež označil „ za jasné a úplné, založené na v hlavním líčení provedených důkazech a jejich logickém, korektním zhodnocení“.
23. Odvolací soud neshledal důvod k zásahu do skutkových zjištění soudu nalézacího, ač sám (bod 31.) ve vztahu k částce zaslané na účet společnosti, kterou měl obviněný ovládat „ jakožto faktický majitel a rozhodující činitel “, uvedl, že „ [š]lo o platbu kupce nemovitosti (firmy MultiBio s.r.o.), kterou měl podle ujednání z logiky věci obratem poukázat – případně se stržením sjednané provize za své služby – prodávajícímu (firmě R.). “ Alternativně uvádí (pro případ sporu v otázce oprávněného nabytí nemovitosti), že „ mohl a měl inkasované peníze – peníze nikoli své vlastní, ani své vlastní firmy – složit do notářské nebo soudní úschovy “. V návaznosti na to pak uzavírá, že se zpronevěry dopustil, „ [j]estliže finanční částku na koupi nemovitosti … neponechal dokonce ani na zvláštním účtu své firmy r., ale vynakládal je na různé výdaje podle svého volného uvážení… “ Závěr, že finanční částku zpronevěřil, je podle odvolacího soudu opodstatněn tím, že „ po řadu let trvá tato situace zadržování kupní ceny na úkor osob, které byly inkriminovanými transakcemi poškozeny o peníze “.
24. Takto alternativně formulované skutkové závěry nemohou být spolehlivým podkladem pro vyvození trestní odpovědnosti obviněného. Jak již bylo nepřímo uvedeno, skutková zjištění nalézacího soudu nedávají odpověď na následující otázky:
a) jakými úkony jednal obviněný vůči závazkům, které pro něj z jeho participace (smluvním ujednáním) na popisovaných transakcích v souvislosti se zasláním částky v celkové výši 4 490 000 Kč vzešly a
b) kdy tyto a v jaké výši realizoval a
c) jaký subjekt takovým jednáním poškodil (způsobil mu škodu).
25. Jak již odeznělo, soud prvního stupně tyto otázky ve svém rozsudku nevyložil a odvolací soud svou argumentací toto (neboť své úvahy nespojil se zjištěními, která by plynula z provedeného dokazování) spíše zamlžil, než vyjasnil.
26. Co je pro rozhodnutí dovolacího soudu podstatné, je zjištění, že skutek tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, z důvodů na které poukázal dovolatel, nevytváří podklad pro hmotně právní subsumpci, k níž soudy obou stupňů dospěly.
V.
Způsob rozhodnutí
27. Nejvyšší soud dospěl k názoru, že napadené usnesení odvolacího soudu, resp. toto rozhodnutí ve spojení s jemu předcházejícím rozsudkem soudu nalézacího je zatíženo vadou naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na podkladě dovolání obviněného proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2020, č. j. 5 To 320/2020-394, tak jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 9. 2020, č. j. 2 T 186/2019-342, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
28. Na soudu prvního stupně je, aby na podkladě již provedeného dokazování, případně za jeho doplnění o důkazy nové, pokud se jejich potřeba ukáže být nezbytná pro splnění dále vymezeného úkolu, jasně vymezil, z čeho dovozuje naplnění zákonných znaků trestného činu v jednání obviněného (z hlediska objektivní stránky „ cizí věc “, „ svěření “, „ přisvojení “, „ škoda “) a nezbytného úmyslného (v případě znaku kvalifikované skutkové podstaty případně i nedbalostního) zavinění ve vztahu k nim a příslušná skutková zjištění transparentně vymezil ve svém rozhodnutí. Vše podstatné, tj. i z hlediska časového, stran spáchaného trestného činu (pokud k takovému závěru o vině obviněného soud dospěje), je třeba vyjádřit již v popise skutku ve výrokové části rozsudku, rozvedení těchto skutkových závěrů může obsahovat jeho odůvodnění. K otázce časového vymezení skutku je nezbytné připomenout, že u zpronevěry nelze – obecně vnímáno – její spáchání pachatelem bez dalšího vázat na zjištění data, kdy do své dispozice získal mu svěřenou věc (tj. v posuzovaném případě datum připsání finančních prostředků na účet), nýbrž až k okamžiku, v němž pachatel provede dispozici s ní v rozporu s účelem jejich svěření (což může být a často též je datum jiné). Přestože tento trestný čin lze spáchat (za podmínek pokračování podle §116 tr. zákoníku) i vícero dílčími útoky, je žádoucí, aby v takovém případě byla provedena jejich konkretizace i určením data jejich spáchání co možno nejpřesněji, neboť toto je třeba nejen z pohledu nezbytné blízké časové souvislosti, ale i z hlediska vymezení spáchaného trestného činu jako celku (z hlediska počátku a konce zvažovaného pokračování v trestném činu). I z tohoto hlediska vykazují napadená rozhodnutí značný deficit (nevyložení důvodů soudem uvedeného vymezení - „ v období od 19. 4. 2016 do 6. 5. 2019 “).
29. Soudy (primárně soud nalézací) se budou muset rovněž vypořádat s obhajobou obviněného, zejména stran toho, zda zjištěné souvislosti – otázka naložení s nemovitostí ze strany společnosti R. – měly nějaký vliv na řešení otázky tvrzené trestní odpovědnosti obviněného (tj. např. z hlediska časového vymezení skutku, či vůbec z hlediska popírané trestní odpovědnosti nebo zda s ohledem na způsob jeho nakládání s penězi a zjištěné době takových operací naopak vůbec žádný vliv neměly), a to konkrétní argumentační reakcí na skutečnosti odkazované obviněným (viz jeho tvrzení o pochybnostech, jak naložit se složenými penězi). Na obhajobu obviněného je nezbytné reagovat argumentací podloženou zjištěními, které z dokazování vyplynuly, případně vyplynou. V uvedeném směru sice již soudy určitým způsobem nakročily, žádoucí však je transparentní vyložení učiněných závěrů podpořené konkrétními zjištěními plynoucími z provedených důkazů.
30. Ve svém rozhodnutí zohlední soudy nižších stupňů právní závěry, které v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Dovolací soud znovu opakuje, že důvod zrušení napadených rozhodnutí založilo nedostatečné vyjádření skutkových zjištění nezbytných pro hmotně právní subsumpci skutku ve výrokové části rozsudku (spojené se stejnou vadou zatěžující jeho odůvodnění) a proto je na soudu prvního stupně, aby ve svém novém rozhodnutí tento nedostatek odstranil. Protože vadou [ve výsledku naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] byla takto napadená rozhodnutí zatížena po stránce jasného vymezení skutkových zjištění, což je prvořadný úkol soudu nalézacího, přikázal dovolací soud věc k novému projednání a rozhodnutí tomuto soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 5. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu