ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.692.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 692/2021-797
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 7. 2021 o dovolání, které podal obviněný F. P. , nar. XY ve XY, bytem XY, fakticky XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25. 2. 2021, č. j. 6 To 356/2020-750, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 128/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 10. 2020, č. j. 3 T 128/2017-675 , byl obviněný F. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil způsobem popsaným v jeho výroku (v tzv. skutkové větě).
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Dále mu byl podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činní 200 Kč, tedy celkem ve výši 20 000 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 25. 2. 2021, č. j. 6 To 356/2020-750 , jímž je podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Miloslavy Šmokové dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle něj rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Po rekapitulaci předchozího řízení (část I.) dovolatel namítá, že se soudy nižších stupňů nevyrovnaly s pokyny dovolacího soudu obsaženými v jeho rozhodnutí ze dne 14. 8. 2019, neboť neprovedly potřebné dokazování. Důkaznímu řízení vytýká, že znalecký posudek o ceně vozidla nevycházel z potřebných zjištění, posudkem ohledně kupní smlouvy bylo prokázáno, že tato nebyla dodatečně měněna. P. J. byl povinen platit pouze nájemné, nikoli splátky úvěru. Tento navíc obdržel kupní cenu vozidla, takže de facto nebyl poškozen.
5. Protože podle dovolatele popsaný skutek opětovně nevyjadřuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným a de facto ke spáchání podvodu ani nedošlo, navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení odvolacího soudu tak jemu předcházející rozsudek soudu nalézacího a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k novému projednání.
6. Vyjma uvedeného dovolání (podání obhájkyně ze dne 24. 5. 2021) učinil obviněný prostřednictvím své obhájkyně vůči Nejvyššímu soudu i další podání (ze dne 26. 5. 2021) označené jako „oprava dovolání“, v němž jednak reagoval na zřejmé nesprávnosti obsažené v prvním podání a jednak doplnil svou dovolací argumentaci.
7. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta po shrnutí dovolacích námitek obviněného sdělila, že k uvedení poškozeného P. J. v omyl (podle prvé části popisu skutkové věty) došlo již dne 23. 2. 2016, tím jej dovolatel za dále přisouzených časoprostorových okolností přesvědčil k podpisu smlouvy o úvěru s úvěrovou společností ESSOX, s.r.o. na částku 195.000 Kč za účelem financování jím předvybraného osobního vozidla řady Audi A8 tam blíže specifikovaného individuálního označení, jakož i k podpisu smlouvy kupní z tohoto úvěru financované s tím, že na podkladě smlouvy o zapůjčení předmětného vozidla z téhož data je bude nadále užívat dovolatel, který se posledně uvedeným smluvním ujednáním také zavázal hradit platby, odpovídající měsíčním splátkám z úvěrové smlouvy, přičemž svůj smluvní závazek nedodržel a ani od počátku neměl v úmyslu tak činit. K úbytku na majetku poškozeného, který podle předchozího rozhodnutí dovolacího soudu nebyl v dřívějších rozhodnutích soudů nižších stupňů vyjádřen, státní zástupkyně uvedla, že – podle nyní posuzovaných rozhodnutí – tentokráte již došlo, a to způsobem, který se současně odrazil v navýšení dovolatelovy majetkové sféry. Jestliže dovolací soud pod bodem 55. odůvodnění svého usnesení zkonstatoval i další soudy učiněná skutková zjištění, vyjma těch, která byla vyjádřena ve skutkové větě výroku o vině jím přezkoumávaného odsuzujícího rozsudku a která ve smyslu výše poukazovaných znaků dovolatelova podvodného jednání bylo namístě dále zahrnout do jejího popisu, pak se tak
za podmínek §265s odst. 1 tr. ř. následně stalo v té jeho části, která je časově vymezena od data 5. 3. 2016. Z této části popisu skutkové věty se totiž podává, že dovolatel uvedeného dne přiměl poškozeného P. J. k podpisu kupní smlouvy, kterou bylo předmětné vozidlo převedeno na dovolatelem zastupovanou společnost ALICO CAPITAL, s.r.o. a to pod nepravdivou záminkou, že kupní smlouva není titulem k převodu vlastnické práva, ale má pouze sloužit k prokázání dovolatelova práva držet a užívat předmětné vozidlo, když následně bez vědomí poškozeného P. J. došlo další kupní smlouvou ze dne 14. 3. 2016 k převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu za částku 140.000 Kč na M. C., který byl bez vědomí poškozeného P. J. po předložení příslušných dokladů takový právní stav osvědčujících zapsán do registru silničních vozidel jako nový vlastník a provozovatel vozidla takto vlastnického práva k němu zbaveného (a tím i o jeho hodnotu připraveného) poškozeného.
8. Při výše uvedeném klamavém způsobu, jakým byl poškozený P. J. z dovolatelovy strany přiměn k podpisu oné kupní smlouvy ze dne 5. 3. 2016, jsou podle státní zástupkyně dovoláním poukazované výsledky znaleckého posudku z oboru kriminalistiky se specializací technického zkoumání dokladů a písemností znalce Ing. Davida Hermana s tím odůvodněním, že tato kupní smlouva „nebyla falešná“ ani že „nebyla dodatečně měněna“, zcela bez významu. Podstatným z hlediska přisouzeného modu operandi , kterým byl poškozený z dovolatelovy strany ovlivněn k majetkové dispozici s předmětným vozidlem, totiž byla nepravdivá záminka, týkající se předstíraného účelu uzavření této kupní smlouvy, kterým paradoxně nebyl převod vlastnického práva. Byť v této souvislosti jinou otázkou zůstává obecně jen stěží pochopitelná naivita postoje poškozeného při podpisu dokumentu s názvem „Smlouva o koupi silničního vozidla“, na straně druhé nelze (již nad rámec podaného vyjádření) jakkoliv považovat hodnocení nalézacího soudu k otázce věrohodnosti výpovědi poškozeného P. J. od počátku předmětného kontaktu s dovolatelem za neakceptovatelné a vypovídací hodnotu J. svědectví za prostou důkazního přínosu za stavu, že se stalo předmětem velmi podrobných a zjištěným skutkovým okolnostem přisouzeného podvodného jednání plně odpovídajících úvah (srov. zejm. body 20. – 23. odůvodnění jeho rozsudku).
9. Vyplynulo-li z výše rekapitulovaných skutkových okolností, za kterých byl poškozený P. J. zbaven vlastnictví předmětného (a přisouzeným způsobem „obchodovaného“) vozidla, pak byla za výši způsobené škody (v souladu s náhledem soudu dovolacího pod bodem 30. odůvodnění jeho usnesení) považována časová hodnota vozidla, konkrétně pak k datu 14. 3. 2016, do kterého z důvodů uvedených pod bodem 27. odůvodnění rozsudku soudu nalézacího (pro chybějící právní účinky kupní smlouvy ze dne 5. 3. 2016) svědčilo poškozenému vlastnické právo k vozidlu. Ze závěrů znaleckého posudku z oboru ekonomika, ceny a odhady motorových vozidel znalce Ing. Alexandra Čapky, Ph.D., vyplynulo, že časovou hodnotu předmětného vozidla ve výši 241.600 Kč (včetně DPH) bylo na místě za podmínek §137 věta prvá tr. zákoníku modifikovat ve smyslu jeho obvyklé prodejní ceny, stanovené ve výši 145.000 Kč (včetně DPH) a následně při absenci možnosti přímého ohledání odhadovaného vozidla korigovat ve prospěch dovolatele o 20% níže na částku 116.000 Kč, poníženou dále o oněch 5.000 Kč, kterých se poškozenému za výše popsaných skutkových okolností od něho dostalo. A to aniž by takovým důkazním podkladem objektivizované naplnění znaku větší škody, způsobené na majetku poškozeného, mohlo právě při zohlednění původně přisouzené výše tohoto škodlivého následku, vůbec dojít k porušení zásady zákazu reformationis in peius (tak jak ostatně připomíná soud dovolací pod bodem 54. odůvodnění jeho usnesení).
10. Ve vztahu k související dovolatelově námitce pak dlužno dodat, že se předmětem Dodatku uvedeného znaleckého posudku ze dne 1. 2. 2020 stala rovněž i jím zohledněná poškození tak, jak jsou specifikována pod jeho body 2., 3. a 6. s tím, že předmětné vozidlo bylo dovezeno do ČR poškozené a zde provizorně opraveno. K dovolatelem poukazovanému technickému stavu vozidla, pro který se mělo stát pro poškozeného nevýhodným jej vlastnit a v této souvislosti investovat do jeho (dalších) oprav, je třeba dále poukázat na zjištění plynoucí z protokolu o technické kontrole vozidla datovaného dnem 29. 2. 2016 osvědčující jeho provozuschopnost s tím, že v tomto technickém stavu se také stalo předmětem přisouzeného podvodného jednání. Lze-li vnímat dovolatelovu výhradu k tomu, že vzhledem k technickému stavu vozidla nebyl znalecký posudek k jeho ceně vypracován řádně, ve smyslu vadného postupu podle §137 věty prvé tr. zákoníku, pak jí z důvodů uvedených nelze přisvědčit. Konečně akcentuje-li dovolatel právě v souvislosti s poukazem na nevyhovující technický stav předmětného vozidla, že jeho převod do vlastnictví jeho dalšího nabyvatele M. C. rozhodně nelze považovat za podvodný a poškozující P. J., pak nezbývá, než plně odkázat na popis přisouzeného skutkového děje ve výroku o jeho vině. Z jeho znění se nyní - tentokráte již nade vší pochybnost - podává, jakým způsobem byl poškozený zcela cíleně a tím i za podmínek §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z dovolatelovy strany uveden, resp. uváděn v omyl a k jakým trestným následkům ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty přečinu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku jeho jednání proti majetku poškozeného v posuzovaném případě vedlo. Není pochyb o tom, že se tak stalo při splnění všech zákonných podmínek pro vyvození jeho trestní odpovědnosti ve smyslu přisouzeného výroku o jeho vině.
11. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby o němž rozhodl podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, přičemž vyjádřila souhlas s jeho projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí Nejvyššího soudu, než jsou uvedena v ustanovení §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
12. Obviněný zaslal prostřednictvím své obhájkyně repliku k vyjádření státní zástupkyně. Zde projevil nesouhlas s jejími závěry s tím, že nebylo prokázáno, že byl P. J. uveden v omyl. Nevznikla mu ani žádná škoda, protože jako protihodnotu obdržel vozidlo. Není ani pravdou, že měl obviněný z užívání vozidla prospěch bez odpovídajícího finančního ekvivalentu, když bylo sjednáno nájemné. K prodeji vozidla došlo, protože se na něm objevily vady. P. J. dobře věděl, co podepisuje a tvrzení o doplnění textu smlouvy je čistě účelové, což bylo prokázáno znaleckým posudkem. Vyloučení změny smlouvy je jedním z klíčových momentů, neboť potvrzuje, že se u kupní smlouvy jednalo o naprosto korektní právní úkon a P. J. ohledně textu smlouvy fabuloval. Navíc za vozidlo obdržel finanční prostředky, a nelze proto věřit tvrzení, že nevěděl, že se jedná o převod vlastnictví. Možná peněžní prostředky nepoužil na splacení úvěru a poté matce ze strachu neřekl pravdu a účelově uvedl, že byl podveden. Co se týče ceny vozidla, to vykazovalo vady, takže nelze vycházet ze znaleckého posudku z února 2016, když tyto vady nevzal v úvahu. Je zřejmé, že nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty přečinu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve vztahu k majetkové sféře P. J. dle výroku rozsudku tím, že bylo vozidlo dále prodáno M. C.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.). Uvedené konstatování o včasnosti podání dovolání se však vztahuje jen k prvně označenému podání obhájkyně obviněného (výše body 4. a 5.), protože jen to bylo podáno v rámci zákonné lhůty (poslední den). Proto jen k námitkám, které obviněný vznesl v tomto podání, přihlížel dovolací soud při posuzování důvodnosti dovolání. Námitkami uplatněnými v podání učiněném po uplynutí lhůty stanovené v §265e tr. ř. se Nejvyšší soud nezabýval, neboť tyto jsou irelevantní (viz např. závěry vyložené v usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20 - „ Podle §265f odst. 2 trestního řádu se připouští dodatečná modifikace již podaného dovolání, a to pokud jde o rozsah, v němž je napadáno některé z rozhodnutí uvedených v §265a odst. 1, 2 trestního řádu, a to včetně konkrétního výroku, tak i co do důvodů dovolání. Tyto změny je však dovolatel oprávněn činit jen do uplynutí své dvouměsíční dovolací lhůty podle §265e odst. 1 trestního řádu. Změny provedené poté jsou již bez jakéhokoliv právního významu a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Je zřejmé, že zákonná dvouměsíční lhůta se uplatní nejen na případy, kdy doplněním dovolání nebyl měněn rozsah ani důvody ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l), odst. 2 trestního řádu původního dovolání, ale i na jakékoli doplňování důvodů dovolání v rámci těchto ustanovení. Také taková doplnění dovolání je nutno učinit ve lhůtě podle §265e odst. 1 trestního řádu. “).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný dovolací důvod.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
16. Dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
17. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
IV.
Důvodnost dovolání
18. Ohledně námitek obviněného nutno konstatovat, že nejsou s to naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný z dalších taxativně vyjmenovaných důvodů dovolání podle §265b tr. ř. V jeho dovolání není obsažena žádná argumentace, která by byla způsobilá zpochybnit soudy nižších stupňů užitou právní kvalifikaci skutku. Samotné tvrzení obviněného, že popis skutku podle něj nevyjadřuje znaky trestného činu, jímž byl shledán vinným, není dostatečné. Námitka spočívající v tom, že poškozený de facto nebyl poškozen, neboť obdržel kupní cenu vozidla, nezohledňuje skutková zjištění, která jsou vyjádřena v dovoláním napadených rozhodnutích. Námitky spojované s odkazovanými znaleckými posudky jsou ryze skutkové, resp. procesní povahy, a jako takové nevyhovující deklarovanému důvodu dovolání. Jako takové nemohou vyvolat přezkum napadených rozhodnutí způsobem upraveným v §265i odst. 3 tr. ř., potažmo pak ani požadovanou kasaci těchto rozhodnutí. I z těchto důvodů necítí dovolací soud potřebu podrobnější reakce na tyto námitky dovolatele.
19. Z hlediska úplnosti je vhodné zmínit, že obviněný ve svém dovolání připomenul, že „ vznesl námitku podjatosti vůči osobám činným v trestním řízení, a to v řízení přípravném “, přičemž však sám sdělil, že si je „ vědom toho, že dovolací řízení se těmito případnými okolnostmi nezabývá “. V uvedeném směru Nejvyšší soud uvádí, že takto „ na okraj “ uvedené sdělení skutečně nemůže nalézti žádného výrazu v rozhodnutí dovolacího soudu, neboť (odhlížeje od skutečnosti, že žádné okolnosti, jež by měly podjatost založit, v dovolání uvedeny nejsou) není podřaditelné pod obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a z povahy věci nemůže naplnit ani dovolací důvod upravený v §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který se týká orgánu, jež vydal dovoláním napadené rozhodnutí, tj. soudu. Z hlediska případných dopadů na proces dokazování (např. ve smyslu nepoužitelnosti důkazu opatřeného vyloučeným orgánem) žádná námitka v dovolání obsažena není, takže ani z tohoto úhlu pohledu žádná povinnost dovolacího soudu k přezkoumání napadených rozhodnutí nevyvstává.
V.
Způsob rozhodnutí
20. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
21. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 7. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu