ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.756.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 756/2021-1091
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. N. F. , nar. XY v Českých Budějovicích, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, č. j. 2 To 116/2020-1027, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 6/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 8. 2020, č. j. 16 T 6/2020-979 , byl obviněný J. N. F. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 alinea 2, odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
v přesně neurčené době nejméně od blíže neupřesněného období roku 2016 do 13. 11. 2018 v Českých Budějovicích v XY ulici v domě č. XY, v bytě, který obýval, v sauně domu kultury M., v sauně na plovárně v Českých Budějovicích a XY, na nezjištěném místě v Německu, na veřejně přístupných plážích, hřištích a jiných místech, s využitím dlouhodobé známosti s rodinou jedné z poškozených a s využitím z toho vyplývající důvěryhodnosti, pod záminkou pěstování naturizmu za účelem svého sexuálního vzrušení, přiměl nejméně nezletilou AAAAA (pseudonym), nar. XY, a nezletilou BBBBB (pseudonym), nar. XY, aby se na těchto místech svlékaly a pohybovaly se nahé při různých hrách, případně požadoval provedení masáže, dále je pod záminkou provozování zábavných her přiměl k tomu, aby se v bytě, který obýval, nahé koupaly ve vaně, hrály si s různými předměty, vzájemně si malovaly na nahá těla, aby podle kostky se sexuální tématikou prováděly znázorněné polohy pohlavního styku, když ve všech těchto případech se jednalo o skrytou formu aktivity směřující k odhalení nahého dětského těla, včetně pohlavních orgánů směřující k sexuálnímu uspokojení obžalovaného, přičemž při většině výše uvedených aktivit musely poškozené strpět fotografování jejich nahých těl, zejména s cílem zachytit jejich pohlavní orgány a prsa a současně byly fakticky přinuceny pozorovat pohlavní orgán obžalovaného, který se řady aktivit účastnil s dětmi zcela nahý, když za výše uvedeným účelem opatřil potřebné předměty, které v poškozených vyvolávaly dojem zábavné hry (barvy, praskací kuličky, koupelové pěny, dětské kostýmy) a případně prostory, ve kterých byly aktivity provozovány (soukromá sauna), a k takovému jednání využíval zejména nízkého věku nezletilých a jejich neznalosti a nevědomosti v oblasti sexuality, kdy ony sice byly schopny reagovat na požadavky obžalovaného, nemohly však ve všech souvislostech pochopit účel předmětného jednání, správně ho vyhodnotit, projevit svou vůli a účinně se bránit a současně využívaje role výchovné autority aprobované svěřením dětí pod jeho dohled ze strany rodičů, pokud se poškozené, zejména v pozdějším věku, zdráhaly provádět jeho pokyny, prosazoval své požadavky prostřednictvím specifického druhu výhrůžek, které byly primárně postaveny na zájmu poškozených, aby se mohly účastnit zajímavých akcí, které pro ně byly vítaným způsobem zábavy a při nichž byly zištně odměňovány drobnými předměty a sladkostmi.
2. Obviněný byl za tento zvlášť závažný zločin odsouzen podle §186 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §99 odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo ochranné léčení sexuologické formou ústavní. Dále mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných ve výroku rozsudku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit oběma poškozeným náhradu nemajetkové újmy, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byly poškozené se zbytkem svého nároku odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 1. 2021, č. j. 2 To 116/2020-1027 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Tomáše Bláhy dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) uplatnil v jeho druhé variantě, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
5. Obviněný namítl, že znalecký posudek z oboru psychiatrie a sexuologie nebylo možné použít v trestním řízení jako důkaz z důvodu podjatosti znalce, a to pro poměr znalce k věci, tedy že ke zkoumané otázce přistupoval s určitým osobním zaujetím, či předem vytvořeným vlastním názorem, který posléze při podání posudku prezentoval. Za klíčové považoval dva aspekty. Za prvé MUDr. Želmíra Herrová v předchozí trestní kauze obviněného podávala obdobný znalecký posudek, v němž došla k určení shodné diagnózy, a za druhé je tato diagnóza stavem trvalým a neměnným. Podjatost namítal již v řízení před soudem prvního stupně, neboť má za to, že objektivní pochybnost o nestrannosti takového znalce byla očividná, a proto musel být z podání posudku a priori vyloučen. MUDr. Herrová nepostupovala podle zákona, když pochybnost o nepodjatosti neoznámila a posudek bez dalšího podala. Toto si měl navíc uvědomit již policejní orgán. Znalecký posudek byl stěžejním důkazem pro odsuzující rozsudek, a jedná se proto o procesní vadu, v jejímž důsledku nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci.
6. Dále obviněný shledal ve věci i extrémní rozpor, kdy skutková zjištění jsou opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Poukázal přitom na absenci fotografií nahého těla poškozené BBBBB a související selektivní vnímání věrohodnosti poškozených, které se podle jeho mínění vzájemně negují. Zmínil dále masáže na tříslech, osahávání na přirození či provádění poloh pohlavního styku podle kostek, které poškozená BBBBB popřela.
7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 1. 2021, č. j. 2 To 116/2020-1027, zrušil, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který zdůraznil, že námitky dovolatele pod jím vytýkané ani jiné dovolací důvody podřadit nelze. Jeho dovolání je totiž postaveno výlučně na výhradách, v jejichž rámci zpochybňuje procesní využitelnost znaleckého posudku a ve vazbě na vlastní hodnocení důkazů rozporuje skutkové závěry prvostupňového soudu, jejichž správnost stvrdil také soud odvolací.
9. Podle názoru státního zástupce realizoval Krajský soud v Českých Budějovicích komplexní a bezvadné dokazování, v jehož rámci provedl všechny důkazy, jež mohly napomoci náležitému objasnění věci. Dlužno dodat, že prvostupňový soud provedené důkazy také řádným způsobem – nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil. Dospěl přitom k takovým skutkovým závěrům, které z nich logicky dovodit lze. Při formování skutkového děje akcentoval zejména výpovědi nezletilých poškozených AAAAA a BBBBB, svědka L. M. a v dílčích ohledech pak i vyjádření dalších ve věci slyšených svědků. V neposlední řadě soud zohlednil rovněž fotografie zajištěné u dovolatele, znalecký posudek MUDr. Herrové a připojený trestní spis dokladující předchozí trestnou činnost obviněného. V závěru odstavce 23. odůvodnění rozsudku nalézací soud správně rozvedl, že na překážku závěru o vině není ani to, že nebyly opatřeny fotografie zachycující nahou nezletilou BBBBB. Policejnímu orgánu se totiž podařilo zajistit a obnovit pouze část fotografií, přičemž ta okolnost, že obviněný fotil i tuto dívku nahou, vyplývá nejen z její výpovědi, ale také z výpovědí poškozené AAAAA a dalších svědků. Krajský soud v Českých Budějovicích současně v odstavcích 39. až 46. svého rozsudku podrobně a přesvědčivě rozvedl důvody, pro které nelze přisvědčit ani dovolatelovým úvahám o údajné podjatosti znalkyně MUDr. Herrové a procesní nepoužitelnosti jejího posudku. Svým povinnostem dostál rovněž Vrchní soud v Praze, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se vypořádal.
10. Skutkovým zjištěním pak i podle přesvědčení státního zástupce zcela odpovídá právní kvalifikace posuzovaného jednání jako zvlášť závažného zločinu sexuálního nátlaku podle §186 odst. 1 alinea 2, odst. 2, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Zbývá doplnit, že sama nespokojenost obviněného s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, s odsuzujícím rozsudkem a se zamítnutím jeho odvolání, není chybou soudů a neznačí, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná (natož extrémně), a že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, která zákon obviněným garantuje.
11. Námitky obviněného pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit, a logicky pak platí, že nejsou-li uplatněné námitky dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť jeho naplnění je vázáno právě na faktickou existenci některého z dalších dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
15. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
16. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
17. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
18. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr.ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
19. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
20. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
21. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu vznesl námitku podjatosti znalce a z toho vyplývající procesní nepoužitelnosti příslušného znaleckého posudku. Dále pak shledává vadu extrémního nesouladu, neboť podle jeho mínění jsou skutková zjištění opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Jak již bylo výše vyloženo, citovaný dovolací důvod slouží k nápravě vad spočívajících v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. První z dovolatelových námitek se však dotýká dokazování a je svojí povahou procesního charakteru, a nemůže tudíž vyhovět obsahovému vymezení jím vzneseného důvodu dovolání (ale současně ani jiného z dovolacích důvodů upravených §265b tr. ř.).
23. Předně je třeba se vypořádat s argumentací dovolatele, který s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 819/2015 uvedl, že obdobné uplatnění zvoleného dovolacího důvodu, tj. na otázku podjatosti znalce, bylo v citované věci připuštěno. Takový závěr však z uvedeného rozhodnutí nevyplývá. Byť se citované usnesení Nejvyššího soudu skutečně věnovalo otázce podjatosti osoby podávající odborné vyjádření, nelze z jeho obsahu dojít k závěru, že by uvedenou námitku označilo jako odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce v uvedené věci podal dovolání v neprospěch obviněných a uplatnil sice zmíněný dovolací důvod a připojil argumentaci tomuto dovolacímu důvodu odpovídající, zároveň však vznesl také námitku vady extrémního nesouladu, právě pod kterou uvedenou námitku podřadil. Bod 5. citovaného usnesení, jenž obsahuje rekapitulaci jeho dovolání, uvádí: „ Poukázal na extrémní nesoulad, jejž spatřoval v tom, že soudy nevyvodily z pořízených důkazů závěry, které by těmto důkazům odpovídaly, a v důsledku toho nesprávně právně posoudily jednání obviněných jako trestně nepostižitelné. Odpovídajícím způsobem se nevyrovnaly se závěry odborného vyjádření… “
24. Krom toho je nutno upozornit, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 8 Tdo 819/2015, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 2832/18. Posouzení námitky extrémního nesouladu, resp. přípustnosti jeho uplatnění nejvyšším státním zástupcem, bylo důvodem pro zrušení uvedeného usnesení Ústavním soudem. To však není podstatné pro projednávanou věc. Je vhodné zmínit, že v bodě 42. svého nálezu Ústavní soud uvedl, že „ dovolání nejvyššího státního zástupce obsahovalo i celou řadu námitek, které lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nerozšířeném smyslu. Nejvyšší soud se však v odůvodnění kasačního rozhodnutí s dovolatelem uplatněnými námitkami dokládajícími nesprávné právní posouzení skutku opomněl vypořádat. V klíčových pasážích odůvodnění nazvaných "Odborné vyjádření a znalecký posudek" a "Závěry Nejvyššího soudu" se překvapivě zaměřil na posouzení procesních vad, které na svou obhajobu v předchozích stadiích trestního stíhání uplatňovali obvinění, konkrétně se jedná o námitky proti osobě znalce PhDr. Jana B. Uhlíře, Ph.D. “ Z uvedených citací odůvodnění obou soudů je zřejmé, že se jak Nejvyšší soud, tak Ústavní soud, shodly ve svém hodnocení námitky podjatosti znalce, resp. osoby podávající odborné vyjádření, jako námitky procesní. Oba soudy ji považovaly za uplatnitelnou v rámci vady extrémního nesouladu, nikoli však dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S uvedeným závěrem se Nejvyšší soud ztotožňuje i v projednávané věci.
25. Ani námitky dovolatele vůči skutkovým zjištěním nejsou námitkami, které by bylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod, ale ani pod jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitka extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními je však námitkou, která se dotýká porušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy. V případě, kdy by se taková námitka ukázala opodstatněnou, měl by zásah dovolacího soudu podklad v čl. 4 a čl. 90 Ústavy. V projednávané věci tomu však není, neboť uvedená vada nebyla shledána. Rozhodnutí trpící vadou extrémního nesouladu by obsahovalo taková skutková zjištění, která nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo jsou dokonce s nimi přímo v rozporu. Za případ extrémního nesouladu naopak nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a právních závěrů, jež jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, avšak jsou odlišné od pohledu obviněného.
26. Jak upozornil již státní zástupce ve svém vyjádření, k uvedeným dovolatelovým námitkám se již vyjádřil nalézací soud ve svém rozsudku. S ohledem na to, jak obsáhle a podrobně se těmto námitkám, a především otázce podjatosti znalce, nalézací soud věnoval, není nutné jeho závěry na tomto místě znovu opakovat, neboť se s nimi lze plně ztotožnit a na ně tak odkázat. Následující reakce je proto uvedena pouze nad rámec nezbytného a na podporu závěrů soudů nižších stupňů, stejně jako dotvrzení toho, že nedošlo k zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces, jehož porušení by bylo třeba v rozhodnutí dovolacího soudu (v podobě kasace napadených rozhodnutí) zohlednit.
27. Co se týče podjatosti znalce, tuto obviněný shledává ve skutečnosti, že znalkyně MUDr. Želmíra Herrová podávala znalecký posudek již v jeho předcházející trestní věci, přičemž podle jejího odborného zjištění se u dovolatele jedná o trvalou a neměnnou diagnózu. Vyčetl přitom znalkyni, že svoji pochybnost o podjatosti neoznámila, a policejnímu orgánu, že ji při znalosti této skutečnosti ustanovil.
28. Podle §105 odst. 3 tr. ř. lze proti osobě znalce vznést námitky z důvodu podjatosti, pro který je vyloučen z podání znaleckého posudku podle zvláštního zákona. Tímto zákonem byl v předmětné době zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících. Podle §11 odst. 1 tohoto zákona „ znalec (tlumočník) nesmí podat posudek (provést tlumočnický úkon), jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti .“
29. V citovaném ustanovení jsou vymezeny důvody, pro něž nesmí znalec podat posudek – pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Obviněný nezmínil ani poměr znalkyně k orgánům činným v trestním řízení, ani k zástupcům účastníků, tyto lze tudíž ihned vyloučit. Zároveň nenamítl ani vztah k účastníku, pro nějž by mohly být pochybnosti o nestrannosti znalce. Běžně bývá za takový považován osobní vztah zvláště pozitivní či naopak negativní. Vzhledem k tomu, že se znalkyně s obviněným s výjimkou obou zpracování znaleckých posudků nikdy nesetkala, lze tento důvod také vyloučit. Dovolatel jako důvod svých pochybností o nestrannosti znalkyně uvedl její poměr k věci, přičemž dodal, že k otázce přistupovala s osobním zaujetím či předem vytvořeným vlastním názorem. Obviněný zřejmě za takový předem vytvořený názor považoval předcházející diagnózu znalkyně.
30. Nalézací soud přiléhavě na uvedené reagoval v tom smyslu, že vycházet z hypotézy, že znalkyně v první projednávané věci nesprávně stanovila diagnózu a na této setrvala, aby se nepoškodila, za zcela nesprávnou (bod 43. rozsudku). Nejenže přitom vhodně poukázal na vysokou odbornost této znalkyně, ale především upozornil, že přijetí takového názoru by predikovalo protiprávní jednání na straně znalce. Ostatně možno dodat, že správnost znaleckého posudku vypracovaného v předcházející věci obviněného nebyla (podle informací vyplývajících z předloženého spisového materiálu) zpochybněna. Není úplně zřejmé, proč obviněný považoval za důvod podjatosti znalkyně neměnnost a stálost jeho diagnózy, když právě skutečnost, že v obou případech dospěla znalkyně ke shodným závěrům, její diagnózu potvrzuje. Krom toho znalkyně nevycházela ze svých subjektivních vjemů, ale využila ustálených diagnostických postupů, které podrobně popsala v písemném znění svého znaleckého posudku i následně při svém výslechu v rámci hlavního líčení. Jednoznačně přitom vyplynulo, že při svém zkoumání využila také metod zcela objektivního charakteru.
31. Obviněný nadto nevznesl žádnou konkrétní skutečnost, která by podjatosti znalkyně nasvědčovala. Nalézací soud přitom vhodně upozornil, že podjatost znalce musí vyplývat z konkrétních zjištění, nikoli z ničím nepodloženého paušálního konstatování podjatosti. Za zcela přiléhavý lze označit také jeho závěr, že kdyby zákonodárce chtěl vyloučit znalce, který ohledně téhož obviněného již v minulosti podal posudek, z jakéhokoli dalšího přezkumu, učinil by tak výslovně stejně jako v případě vyloučení orgánů činných v trestním řízení (viz bod 44. odůvodnění). Trestní řád však, stejně jako zákon o znalcích a tlumočnících, takové ustanovení neobsahuje, a naopak je v řadě případů opakované přibírání téhož znalce či znalců ve věci nejen běžnou praxí, ale dokonce zvláště vhodné právě pro jeho znalost problematiky. Pro podporu uvedeného závěru lze dodat, že předcházející znalecký posudek znalkyně, který podala v jiné trestní věci obviněného, by mohl být v projednávané věci zcela procesně přípustným způsobem proveden, byť pouze jako důkaz listinný, a nalézací soud by z něj také mohl vycházet při svém rozhodování.
32. Podle §11 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, „ jakmile se znalec (tlumočník) dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně; stejnou povinnost mají i účastníci řízení. O tom, zda znalec (tlumočník) je vyloučen, rozhoduje orgán, který jej pro podání posudku (tlumočnický úkon) ustanovil .“ Byť tedy trestní řád neobsahuje žádnou lhůtu pro vznesení námitek vůči osobě znalce, zvláštní zákon ukládá jejich vznesení „neprodleně“. Obviněnému tedy sice nelze vyčíst pozdní vznesení námitky podjatosti znalce, je však s podivem, že tak učinil až v samém závěru řízení před soudem prvního stupně, a nikoli již v přípravném řízení. V okamžiku přibrání znalce bylo příslušné opatření doručeno obviněnému i jeho obhájci a obviněný si tak byl vědom všech skutečností, které následně s podstatným časovým odstupem namítl. Namísto toho, aby své námitky vůči osobě znalce vznesl již v okamžiku jeho přibrání, a tedy když se dozvěděl, že se jedná o osobu, o jejíž podjatosti má pochybnosti, uplatnil pouze námitky k formulaci otázek.
33. Dovolatel dále uvedl, že znalkyně nepostupovala podle zákona a pochybnost o podjatosti neoznámila. Výhrady vznesl také vůči policejnímu orgánu, který vědom si těchto skutečností, tuto znalkyni přibral. Z výše citovaného vyplývá povinnost znalce neprodleně oznámit orgánu, který ho ustanovil, jakmile se dozví skutečnosti, pro které je vyloučen. Otázku existence důvodů pro pochybnosti o podjatosti posuzuje znalec již od okamžiku, kdy je mu doručeno opatření o jeho přibrání. Po seznámení se zkoumanou otázkou a spisem, stejně jako osobami účastníků apod. je na znalci, aby posoudil, jestli u sebe shledává důvody pro vyloučení. Pokud však takové důvody neshledá, neporušuje zákon, pokud tuto skutečnost neoznámí. Stejně tak orgán činný v trestním řízení má podle §105 odst. 2 tr. ř. při výběru znalce přihlížet k důvodům pro jeho vyloučení podle zvláštního zákona, pokud však sám u zvolené osoby takové důvody neshledá, nejedná se o porušení zákona, pokud znalce přiberou. Ostatně právě z toho důvodu je v trestním řádu (stejně jako jiných procesních předpisech) zaveden nikoli pouze samotný institut podjatosti a povinnost osob v daném postavení upozornit na svoji podjatost, ale také právo (povinnost) účastníka své pochybnosti o nepodjatosti namítnout.
34. Pro shrnutí výše uvedeného lze uvést, že znalkyně není automaticky vyloučena z podání znaleckého posudku pouze proto, že se vyjadřovala k osobě obviněného v jeho předcházející trestní věci. Důvodem pro vyloučení znalkyně by byla až konkrétní zjištění vyvolávající pochybnosti o její nepodjatosti. Krom toho státní zástupce správně poukázal, že nalézací soud závěr o vině obviněného postavil z velké části na důkazech odlišných od znaleckého posudku.
35. Již zcela stručně lze reagovat na zbývající námitky obviněného stran skutkových zjištění nalézacího soudu. Obviněný má za to, že skutková zjištění jsou opakem toho, co bylo skutečným obsahem provedených důkazů. Poukázal přitom na „ selektivní vnímání věrohodnosti poškozených “. Předně pokud obviněný považoval některá skutková zjištění za opačná, než byl obsah provedených důkazů, nepřipojil tomu odpovídající argumentaci. Ani u jednoho z obviněným jmenovaných skutkových zjištění nalézacího soudu totiž neuvedl, s jakým důkazem by mělo být v opozici (s výjimkou skutečností, které byly přítomny v obžalobě, avšak nestaly se součástí výroku o vině). Obviněný toliko uvedl několik skutkových zjištění, která nemají podle jeho mínění, a především jeho selektivního hodnocení, oporu v provedených důkazech. Pokud jde konkrétně o otázku absence fotografií nahého těla poškozené BBBBB, již nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku zcela vhodně uvedl, že tato skutečnost tvrzení poškozených nevyvrací, neboť je velmi pravděpodobné, že se policejnímu orgánu nepodařilo zajistit všechna data, čemuž naznačuje existence nástrojů pro neobnovitelné vymazání (bod 23. rozsudku). Je obecně známo, že v případě, kdy jsou vymazaná data přepsána (k čemuž slouží mimo jiné takové nástroje), nelze je již obnovit, a to ani způsoby používanými při kriminalistické expertíze.
36. Pokud obviněný své další námitky založil na údajných vzájemných rozporech mezi výpověďmi poškozených, nalézací soud v bodě 21. správně upozornil, že „ pokud se ohledně určitých dílčích informací ve svých výpovědích rozcházely, nejedná se o záležitosti, které by měly vliv na celkovou věrohodnost jejich výpovědí “. V témže bodě svého odůvodnění také nalézací soud podrobně rozvedl důvody, proč dospěl k závěru o celkové věrohodnosti výpovědí obou poškozených. Krom toho nestojí výpovědi těchto poškozených ve věci osamoceně, ale jsou podporovány dalšími ve věci provedenými důkazy, a to jednak důkazy objektivního charakteru, jako jsou zajištěné fotografie, tak svědeckými výpověďmi (viz bod 22. rozsudku nalézacího soudu). Ani rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními nalézacího soudu tudíž nebyl shledán.
37. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě zvolené obviněným, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla vůbec prokázána, když po věcné stránce obviněný ani formálním způsobem svými námitkami tento deklarovaný důvod nenaplnil.
38. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání uplatnil výhradně námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
39. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 8. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu