ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.826.2021.1
sp. zn. 6 Tdo 826/2021-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 8. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2021, č. j. 5 To 9/2021-179, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 142/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2020, č. j. 3 T 142/2020-113 , byl obviněný J. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že
dne 11. prosince 2019 v 15:22 hodin řídil J. P. osobní motorové vozidlo BMW Gran Tourer RZ XY, majitele J. C., v Brně po vozovce ulice XY ve směru jízdy od ulice XY k centru města, kde v místech tramvajové zastávky „XY“ porušil §5 odstavec 2 písmeno f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ohrozil a omezil v chůzi chodkyni J. K., nar. 22. 6. 1971, která přecházela po řádně vyznačeném přechodu pro chodce ve směru od tramvajového ostrůvku uvedené zastávky, tedy z levé strany z pohledu obžalovaného, přičemž v důsledku čelního střetu poškozená chodkyně upadla na vozovku před vozidlo a utrpěla těžké zranění spočívající ve vykloubení pravého ramene, zlomenině krčku pravé ramenní kosti, zlomenině pravé lopatky, obojí s nutností operačního zákroku s fixací šrouby, naražení kostrče, pohmožděniny po celém těle, především v oblasti kostrče a po dobu značně delší než šest týdnů tak byla výrazně omezena v obvyklém způsobu života zejména nejprve hospitalizací v nemocnici, operací, rehabilitacemi, bolestivostí, poruchami spánku, pracovní neschopností, výrazným omezením hybnosti a funkčnosti pravé ruky a s tím spojenou ztíženou sebeobsluhou.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dva a půl roku. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 26 měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu byla dále uložena povinnost nahradit poškozené škodu ve výši 10 467 Kč.
3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 4. 2021, č. j. 5 To 9/2021-179 , jímž ho podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Zdeňka Odehnala dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť nalézací soud podle jeho názoru vydal rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odvolací soud, ač byly splněny zákonné podmínky k zásahu do rozhodnutí soudu nalézacího, toto rozhodnutí konzervoval.
5. Obviněný předně poznamenal, že nezpochybňuje své zavinění nehody ani uložení přiměřeného trestu odnětí svobody, primárně však brojí proti výroku o trestu zákazu činnosti. Nesprávné posouzení přitom shledává v „ jednostranném, zužujícím a poněkud mechanickém “ vyhodnocení otázky míry zavinění, resp. vyhodnocení otázky jeho řidičské minulosti. Namítl, že nalézací soud nepřihlédl ke konkrétním skutkovým okolnostem projednávané věci, především posouzení způsobu jízdy v souběhu s chováním chodkyně. Upozornil přitom na obhajobou předložený znalecký posudek, z něhož mělo vyplynout, že mohl chodkyni přehlédnout v důsledku tzv. mrtvého úhlu. Oba soudy však tento důkaz bagatelizovaly.
6. Posouzení chování řidiče nalézacím soudem je proto v rozporu se spravedlivým procesem, když soudy podle mínění obviněného nedostatečně ve vztahu k výroku o trestu zákazu činnosti reflektovaly materiální podstatu jeho jednání a zároveň přecenily stránku formální. Poznamenal, že je zřejmě ovlivnila jeho řidičská minulost, kterou přejaly zcela nekriticky. Nebyl-li jeho způsob jízdy a priori nebezpečný a byl ovlivněn i jinými, na jeho vůli nezávislými faktory, jeví se výměra trestu zákazu činnosti nepřiměřeně přísná.
7. Navrhl proto, aby dovolací soud napadená rozhodnutí zrušil a nalézacímu soudu nejméně v intencích předestřených dovolacích námitek přikázal o věci znovu jednat.
8. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem poznamenal, že odkaz dovolatele na „ argumentaci uplatněnou v řízení před nalézacím i odvolacím soudem “ je nepřípustný, neboť „… dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stadiích řízení, a to ani v závěrečných řečech v řízení před soudem prvního či druhého stupně “ – viz rozhodnutí č. 46/2013 Sb. rozh. tr. Dovolatel krom toho opakuje ve svém dovolání námitku, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu . Proto se s ní již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Nalézací soud tak učinil v odstavcích 11. a 12. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v odstavci 6. odůvodnění svého usnesení napadeného dovoláním.
9. Předmětné námitky samy o sobě zjevně nenaplňují žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného písmene citovaného odstavce. Jejich podstatou je totiž dovolatelovo tvrzení, že při ukládání tohoto trestu došlo ze strany soudů k nesprávnému „vyhodnocení otázky míry zavinění“. Podle §39 odst. 2 tr. zákoníku je míra zavinění jedním z kritérií povahy a závažnosti trestného činu, k níž je pak nutno přihlížet při stanovení druhu a výměry trestu. Podle §38 tr. zákoníku nazvaného „Přiměřenost trestních sankcí“ je nutno ukládat trestní sankce „s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele“. Dovolatel tedy obsahově namítá porušení těch ustanovení trestního zákoníku, která mají zajistit uložení přiměřeného trestu. Namítá, že jemu uložený trest zákazu činnosti je trestem nepřiměřeně přísným.
10. K tomu státní zástupce připomenul rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. Shodně judikoval i Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V rámci dovolacích důvodů se tedy dovolací soud přiměřeností uloženého trestu zabývat nemůže a zejména nemůže ani hodnotit, zda soudy postupovaly řádně podle §38 a §39 trestního zákoníku. Přiměřenost trestu by mohl dovolací soud posoudit pouze mimo dovolací důvody – v případech výjimečných svou nespravedlností. Takovou námitku však dovolatel nevyslovil a nelze ji dovodit ani z obsahu dovolání.
11. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
13. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv. extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k této Úmluvě.
16. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zásadně jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
17. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy může být naplněn ve třech různých situacích. K prvním dvěma (alternativa první) dochází tehdy, kdy rozhodnutí nadřízeného soudu je vydáno, aniž bylo napadené rozhodnutí meritorně přezkoumáno, tj. (1.) byl řádný opravný prostředek zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo (2.) bylo-li odvolání odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.). Třetí případ (alternativa druhá) představuje situace, kdy řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše (varianta první), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
18. Přezkoumával-li soud druhého stupně některé napadené rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (odvolání nebo stížnosti) věcně a zamítl jej vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným [a to u odvolání podle §256 tr. ř. a u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.], pak je možno dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatnit jen v jeho druhé alternativě, tj. byl-li v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Podstatou této alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně - neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí takovou vadou.
19. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
20. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení dovolání obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
21. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho obsahovému vymezení, tak jak bylo přiblíženo výše, však jeho námitky neodpovídají, neboť se jedná primárně o polemiku se skutkovými závěry nalézacího soudu a jeho hodnocením důkazů. Nejvyšší soud není v rámci dovolacího řízení oprávněn přezkoumávat skutková zjištění nalézacího soudu a s výjimkou tzv. extrémního nesouladu, který obviněný ani nenamítl, musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak jej popsal soud prvního stupně ve výroku odsuzujícího rozsudku.
22. Předně je třeba předeslat, že není zcela zřejmé, proti kterým výrokům napadených rozhodnutí mimořádný opravný prostředek obviněného směřuje. Na jednu stranu uvádí, že nezpochybňuje své zavinění předmětné dopravní nehody a brojí toliko proti uloženému trestu zákazu činnosti, zároveň však nejenže neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., prostřednictvím něhož lze námitky vůči uloženému trestu uplatnit (viz dále), ale nadto následně soudům obou stupňů vyčítá, že dostatečně nepřihlédly ke konkrétním skutkovým okolnostem projednávané věci. V závěru dovolání přitom obviněný zmíněný trest zákazu činnosti označil za nepřiměřeně přísný, a to zřejmě s ohledem na verzi skutkových okolností, kterou ve svém dovolání vyložil. Navrhl však, aby dovolací soud (označení odvolacího soudu v petitu je zřejmě pouze chybou v psaní) rozhodnutí soudů zrušil v celém rozsahu, nikoli tedy pouze ve výroku o uloženém trestu zákazu činnosti, který je přitom od zbytku zcela oddělitelný a bylo by jej možno nejen samostatně přezkoumat, ale také (za splnění dalších podmínek) o něm samostatně rozhodovat. Avšak vzhledem k tomu, že obviněný svými námitkami nevyhověl obsahovému vymezení žádného z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. a přezkumná povinnost dovolacího soudu tudíž nebyla založena, jedná se o otázku toliko akademickou.
23. Pokud jde o namítané uložení nepřiměřeně přísného trestu, nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím zmíněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §3 9 až §42 tr. zák oníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání podřazovat pod dovolatelem uplatněné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku), a ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod číslem 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní).
24. Pokud jde o skutkové námitky obviněného, nejenže tyto neodpovídají zvolenému (ale ani žádnému jinému) dovolacímu důvodu, ale nadto se jedná o námitky opakované, s nimiž se již vypořádaly soudy nižších stupňů. Pouze velmi stručně a nad rámec zákonné povinnosti lze proto uvést následující. Dovolatel svoji argumentaci zakládá na jím předloženém odborném vyjádření znalce, z něhož měla vyplynout existence tzv. mrtvého úhlu, v důsledku níž chodkyni nemohl vidět. Přisuzuje mu však přitom vlastní hodnocení. V souvislosti s tímto odborným vyjádřením nalézací soud správně poukázal (viz bod 5.) na údajný vyšetřovací pokus znalce, který nesplňoval ani ty nejzákladnější podmínky od takového úkonu běžně vyžadované. Přestože nemusí takový vyšetřovací pokus splňovat podmínky podle §104c tr. ř., měl by odpovídat alespoň jeho základní povaze, tedy „ pozorování v uměle vytvořených nebo obměňovaných podmínkách “. Zcela přiléhavě pak nalézací soud upozornil, že v případě, kdy by sloupek čelního skla představoval takovou širokou a neprůhlednou překážku, jak je předkládáno obhajobou, jistě by to představovalo důvod pro vyloučení tohoto typu vozidla z provozu. Byť dovolací soud nezpochybňuje existenci fenoménu tzv. mrtvého úhlu, nejenže nelze jeho význam a vliv na možnosti řidiče přeceňovat, ale nadto by si jeho existence měl být řidič, tím spíše ve vlastním voze, vědom a tomu přizpůsobit své chování, aby dostál povinnostem vyplývajícím pro něj ze zákona o silničním provozu. Se závěry nalézacího soudu se pak ztotožnil i odvolací soud, který po provedení důkazu doplňkem odborného vyjádření uvedl, že výsledky odborného vyjádření i jeho doplňku jsou pro rozhodnutí o míře a formě zavinění obviněného bezvýznamné (viz bod 5.).
25. Dovolatel dále vyjádřil, že jeho řidičská minulost negativně ovlivnila rozhodování o uloženém trestu, když ji soudy zcela nekriticky přejaly. Z odůvodnění obou rozhodnutí týkajících se výroku o trestu zákazu činnosti (bod 12. rozsudku nalézacího soudu a bod 6. usnesení odvolacího soudu) je zcela zřejmé, že soudy při rozhodování o právním následku trestní odpovědnosti obviněného vzaly v úvahu nejen jeho řidičskou minulost, ale mimo jiné také samotné okolnosti nehody či jeho přístup k ní. Pokud obviněný soudům vyčetl, že záznamy jeho řidičské minulosti na evidenční kartě řidiče převzaly nekriticky, není zcela zřejmé, jak by si obviněný jejich vyhodnocení soudy představoval. Obdobně jako při zkoumání trestní minulosti obviněného z opisu rejstříku trestů soudy konstatovaly jeho pravomocná odsouzení pro přestupky v dopravě zde evidované, aniž by jim příslušelo přezkoumávat jejich správnost či odůvodněnost. Krom toho se jednalo o celkem jedenáct záznamů, a to zejména pro opakované překročení povolené rychlosti, přičemž jeden byl dokonce z května 2020 (projednávaná věc se stala v prosinci 2019). Závěr odvolacího soudu o obviněném jako nezodpovědném řidiči proto není nedůvodný.
26. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil výhradně námitky, které se obsahovým vymezením uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zcela rozešly. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., v alternativě jím zvolené, může být tento naplněn pouze tehdy, shledá-li dovolací soud důvodným tvrzení dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zatíženo vadou, která naplňuje obviněným uplatněný dovolací důvod, pro který neměl odvolací soud přistoupit k zamítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Tak tomu v posuzované věci není, neboť existence důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohla být vůbec dána, když jej obviněný ani formálním způsobem svými námitkami nenaplnil. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o celém dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něj Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b.
27. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [ v ] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 8. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu