ECLI:CZ:NS:2021:6.TZ.13.2021.1
sp. zn. 6 Tz 13/2021-143
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 6. 2021 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného M. M., nar. XY, trvale bytem XY, nyní bytem XY, proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, a podle §268 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, byl porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku v neprospěch obviněného M. M.
Okresnímu soudu v Liberci se přikazuje, aby neúplný výrok o uložení souhrnného trestu v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, doplnil tak, že se podle §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku zrušuje výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 3 T 13/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
I.
1. Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 3 T 13/2018 (dále také jen „trestní příkaz“), který byl obviněnému M. M. (dále také jen „obviněný“) doručen dne 26. 5. 2018 a který nabyl právní moci dne 5. 6. 2018, byl obviněný uznán vinným přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §209 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. ve spojení s §62 odst. 1 tr. zákoníku a §63 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
2. Následně Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 3 T 13/2018, trest obecně prospěšných uložených obviněnému výše citovaným trestním příkazem přeměnil v trest odnětí svobody v trvání 200 dní, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou.
3. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, byl obviněný uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin a za sbíhající se přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným shora citovaným trestním příkazem, byl podle §209 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
4. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Liberci nebyl žádnou z oprávněných osob napaden odvoláním a právní moci nabyl dne 2. 8. 2019.
5. Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 8. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, byla obviněnému do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců uloženého mu rozsudkem jmenovaného soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, započítána doba od 2. 6. 2019 22:15 h do 16. 8. 2019 z vykonaného trestu odnětí svobody ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 3 T 13/2018.
II.
6. Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018 (dále také jen „napadený rozsudek“), podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. M. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku v neprospěch tohoto obviněného.
7. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona uvedla, že Okresní soud v Liberci zmíněné ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku neaplikoval v plném rozsahu. Ačkoliv totiž nepřehlédl souběh trestné činnosti a správně ukládal souhrnný trest, opomněl při jeho ukládání zrušit výrok o trestu za sbíhající se trestnou činnost z trestního příkazu ve věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 13/2018. Následně konstatovala, že v důsledku tohoto nezákonného postupu nastala situace, kdy je obviněný za přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen dvakrát, a to jak k původnímu nezrušenému úhrnnému trestu z trestního příkazu, který je nadále v platnosti, tak k nově uloženému souhrnnému trestu z napadeného rozsudku. Výrok o trestu z napadeného rozsudku v rozsahu, v němž vede k dvojímu trestání za jeden skutek, přitom splňuje podmínku stanovenou v §266 odst. 2 tr. ř.
8. Vadou postižený rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, je podle ní třeba napravit i přesto, že postupem ve prospěch obviněného spočívajícím v započtení úhrnného trestu odnětí svobody na 200 dní z trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 200/2018 do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců uloženého napadeným rozsudkem Okresní soud v Liberci minimalizoval eventuální negativní dopady předmětného pochybení na obviněného. Není totiž pochyb o tom, že výrok o trestu z trestního příkazu je nadále platný.
9. S ohledem na uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, byl v neprospěch obviněného M. M. porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku, a podle §270 odst. 2 tr. ř. jmenovanému soudu přikázal, aby neúplný výrok doplnil.
10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se při veřejném zasedání Nejvyššího soudu se stížností pro porušení zákona ztotožnila, včetně závěrečného návrhu.
III.
11. Již na tomto místě lze konstatovat, že jestliže nebyl učiněn výrok o zrušení výroku o trestu uloženém obviněnému rozsudkem dřívějším, nebo není zřejmé, zda při ukládání souhrnného trestu byl vůbec výrok o trestu v takovém dřívějším rozsudku, ke kterému je ukládán souhrnný trest, zrušen, popř. který rozsudek byl ve výroku o trestu zrušen, jsou vždy splněny podmínky §266 odst. 2 tr. ř. (proti výroku o trestu lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu), neboť výrokem o souhrnném trestu musí být najisto postaveno, za jaké sbíhající se trestné činy se souhrnný trest ukládá a který dřívější rozsudek je ve výroku o trestu zrušován; jinak nelze vůbec přezkoumat, zda trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1997, sp. zn. 2 Tzn 77/97).
12. Nejvyšší soud proto podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost toho výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného v ustanovení §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku.
13. Podle ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 tohoto ustanovení, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
14. Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil skutečnosti, jež vyjádřil ve výše provedené rekapitulaci, tedy že trestní příkaz Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 3 T 13/2018, byl obviněnému M. M. doručen dne 26. 5. 2018 a nabyl právní moci dne 5. 6. 2018.
15. Podle ustanovení §314e odst. 7 tr. ř. ve znění účinném do 30. 9. 2020 má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
16. Z uvedeného je zjevné, že odsuzoval-li Okresní soud v Liberci obviněného za skutek popsaný ve skutkové větě výroku o vině v jeho rozsudku ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, kterého se obviněný dopustil ve dnech od 4. 11. 2017 do 30. 4. 2017, tedy v době předtím, než mu byl doručen zmíněný trestní příkaz, postupoval správně, když přistoupil k uložení souhrnného trestu, jelikož pro to byly splněny zákonné podmínky. Nejvyšší soud však musí přisvědčit ministryni spravedlnosti v tom, že Okresní soud v Liberci neaplikoval ustanovení §43 odst. 2 tr. zákoníku zcela důsledně, neboť opomněl zrušit výrok o trestu z citovaného trestního příkazu, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ve smyslu věty druhé tohoto ustanovení.
17. Nejvyšší soud proto konstatuje, že Okresní soud v Liberci porušil zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku. Absencí výroku o zrušení výroku o trestu z předmětného trestního příkazu byla totiž nastolena situace, kdy je obviněný za týž skutek (jímž byl uznán vinným zmíněným trestním příkazem) odsuzován, resp. mu byl trest ukládán, dvakrát. Ministryni spravedlnosti je nutno přisvědčit i v tom, že provedeným zápočtem (viz shora bod 5.) sice byly negativní dopady do sféry obviněného minimalizovány, nikoli však zcela eliminovány, neboť je zde stále nezrušený výrok o trestu z trestního příkazu. Je tudíž nezbytné, aby byl tento nyní chybějící výrok v napadeném rozsudku učiněn.
18. Jelikož Nejvyšší soud shledal stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti důvodnou, vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, byl v neprospěch obviněného M. M. porušen zákon v ustanovení §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku. Podle §270 odst. 2 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby neúplný výrok o uložení souhrnného trestu v rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 3 T 200/2018, doplnil tak, že se podle §43 odst. 2 věty druhé tr. zákoníku zrušuje výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 4. 2018, sp. zn. 3 T 13/2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud ve veřejném zasedání v souladu s ustanovením §274 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 6. 2021
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu