ECLI:CZ:NS:2021:6.TZ.69.2021.3
sp. zn. 6 Tz 69/2021- 164
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ivo Kouřila a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Vladimíra Veselého stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného T. D., nar. XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, č. j. 3 T 131/2020-104, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, č. j. 3 T 131/2020-104, byl porušen zákon, v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného T. D.
II. Rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, č. j. 3 T 131/2020-104, se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Znovu se rozhoduje tak, že
obviněný
T. D.,
nar. XY ve XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice v jiné trestní věci,
je vinen, že
dne 5. 4. 2020, okolo 9:15 hodin ve XY, okres XY, v prodejně Tesco, na XY, odnesl přes pokladnu bez zaplacení toustový chléb 500 g v hodnotě 27,90 Kč, dort Marlenka 800 g v hodnotě 199 Kč, 4 balení sýru Camembert 120g v celkové hodnotě 47,80 Kč, vše ke škodě společnosti Tesco Stores ČR, a. s., IČO: 45308314, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl odsouzen
jednak trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 10. 2019, č. j. 5 T 128/2019-462, který nabyl právní moci dne 24. 12. 2019, mj. za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněn odložen na zkušební dobu 24 měsíců,
jednak trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 11. 2019, č. j. 2 T 181/2019-90, který nabyl právní moci dne 11. 12. 2019, za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který dosud nevykonal,
tedy přisvojil si cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen.
T í m s p á c ha l
přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku.
Z a t o se m u u k l á d á
podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání
12 (dvanácti) měsíců.
Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen nahradit škodu společnosti Tesco Stores ČR, a. s., IČO 45308314, se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, ve výši 274,70 Kč.
Odůvodnění:
I.
Stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, č. j. 3 T 131/2020-104, jenž nabyl právní moci dne 14. 10. 2020 (dále také jen „pravomocný rozsudek“), byl obviněný T. D. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím,
ve XY, okres XY, dne 5. dubna 2020 okolo 9:15 hodin v prodejně Tesco, odnesl přes pokladnu bez zaplacení toustový chléb 500 g v hodnotě 27,90 Kč, dort Marlenka 800 g v hodnotě 199 Kč, 4 balení sýru Camembert 120g v celkové hodnotě 47,80 Kč, vše ke škodě společnosti Tesco Stores ČR, a. s., IČO: 45308314, ačkoli byl
- trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. října 2019, č. j. 5 T 128/2019-462, v právní moci dne 24. prosince 2019, odsouzen mj. za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu 24 měsíců,
- trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. listopadu 2019, č. j. 2 T 181/2019-90, v právní moci dne 11. prosince 2019, odsouzen za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, který dosud nevykonal,
a za situace, kdy usnesením Vlády České republiky ze dne 12. března 2020 č. 194 uveřejněném pod č. 69/2020 Sb. byl vyhlášen pro území České republiky z důvodu ohrožen zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CovV-2/ na území České republiky nouzový stav na dobu od 14:00 hodin dne 12. března 2020 na dobu 30 dnů.
Obviněný byl za to odsouzen podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán nahradit škodu společnosti Tesco Stores ČR, a. s., IČO 45308314, se sídlem Praha 10, Vršovická 1527/68b, ve výši 274,70 Kč.
II.
Stížnost pro porušení zákona
Proti tomuto rozsudku podala ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v jeho neprospěch. S odkazem na závěry učiněné v rozsudku velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021, (dále též jen „rozsudek velkého senátu trestního kolegia“) uvedla, že v předmětné věci se obviněný sice trestné činnosti dopustil „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, nicméně věcná souvislost mezi touto trestnou činností a pandemickou situací okolo výskytu koronaviru SARS CoV-2 absentovala.
3. Vzhledem k tomu došlo v dané trestní věci k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku bylo dovozeno pouze z časové souvislosti. Jednání obviněného proto mělo být právně posouzeno toliko jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je podle ní trestem zjevně excesivním, když jednání bylo nesprávně posouzeno i podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a trest tak byl ukládán podle §205 odst. 4 tr. zákoníku.
4. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, č. j. 3 T 131/2020-104, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, podle 269 odst. 2 tr. ř. zrušil tento pravomocný rozsudek v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. jmenovanému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
III.
Vyjádření procesních stran
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se při veřejném zasedání se stížností pro porušení zákona ztotožnil a navrhl, aby o ní Nejvyšší soud rozhodl způsobem v ní navrženým.
6. Obviněný se ke stížnosti pro porušení zákona vyjádřil prostřednictvím ustanoveného obhájce, který rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil označené porušení zákona, napadený rozsudek a na něj navazující rozhodnutí zrušil a věc přikázal okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
IV.
Relevantní právní úprava
7. Zločinu krádeže podle §205 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustí ten,
[k]do si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán (odst. 2),
spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek [odst. 4 písm. b)].
V.
Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
8. Nejvyšší soud na podkladě označeného mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
9. K zákonnému znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se závazným způsobem vyjádřil Nejvyšší soud v již shora citovaném rozsudku velkého senátu trestního kolegia ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021. Zabýval se nejen tímto zákonným znakem samotným, nýbrž i významem tzv. nouzového stavu a stěžejní otázkou nutné věcné souvislosti spáchané krádeže s danou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.
10. Okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby u trestného činu krádeže a jejíž naplnění zároveň znamená, že jde o zločin (§14 odst. 2, 3 tr. zákoníku), spočívá ve spáchání tohoto činu za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Zákon zde tedy počítá s naplněním kvalifikované skutkové podstaty podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přísnějším postihem pachatele trestného činu krádeže ve čtyřech případech. První dva jsou vázané na formální akt příslušného orgánu státu v podobě vyhlášení určitého stavu (stavu ohrožení státu nebo válečného stavu), byť podmíněného přesně definovanými předpoklady, další dva naopak nejsou podmíněné žádným formálním aktem státní moci, ale jen faktickou situací , která existuje v daném místě a čase (živelní pohroma nebo jiná událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek). Přitom platí, že Parlament České republiky vyhlašuje jednak na návrh vlády stav ohrožení státu , je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické zásady (čl. 7 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), a jednak válečný stav , je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení (čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů). Žádný jiný stav tedy sám o sobě neodůvodňuje naplnění citované kvalifikované skutkové podstaty, tedy ani nouzový stav, stav pandemické pohotovosti, stav nebezpečí nebo jinak nazvaný stav, protože ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku je vázáno jen na uvedené dva stavy, které jsou přesně právně vymezeny. To ostatně vyplývá i ze srovnání s některými jinými skutkovými podstatami trestných činů, u nichž je jejich spáchání za nouzového stavu výslovně uvedeno jako znak (základní) skutkové podstaty (viz např. §247, §372, §384 tr. zákoníku). Další dva případy, které odůvodňují naplnění posuzovaného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, pak spočívají ve spáchání činu za živelní pohromy nebo za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek. Na rozdíl od předchozích dvou okolností není jejich výčet uzavřený (taxativní), ale formulace „za … jiné události vážně ohrožující …“ umožňuje podřadit pod zmíněný zákonný znak kvalifikované skutkové podstaty celou řadu různých událostí, které vykazují odpovídající závažnost a jsou srovnatelné s ostatními okolnostmi výslovně vyjmenovanými v posledně citovaném ustanovení. Takovou „jinou událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ je bezpochyby i ohrožení života a zdraví lidí související s výskytem koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu na území České republiky v období asi od měsíce března 2020. Na tuto událost pak reagovala i vláda České republiky svým usnesením ze dne 12. 3. 2020 č. 194, publikovaným pod č. 69/2020 Sb., jímž vyhlásila podle čl. 5 a 6 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky (ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb.), nouzový stav na území České republiky, a poté přijímala celou řadu omezujících a regulačních opatření.
11. Nejvyšší soud konstatuje, že spáchal-li obviněný trestný čin krádeže dne 5. 4. 2020, stalo se tak formálně (z hlediska časového a místního) skutečně „za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Z pravomocného rozsudku, resp. ze skutkové věty výroku o vině je přitom patrné, že důvodnost právní kvalifikace podle tohoto přísnějšího ustanovení §205 tr. zákoníku byla shledána pouze na základě toho, že byl vyhlášen nouzový stav. Okresní soud při skutkovém vymezení znaku kvalifikované skutkové podstaty zjevně vycházel právě jen z časové, resp. i místní souvislosti spáchaného činu s vyhlášeným nouzovým stavem. Takový závěr při posouzení toho, zda byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku však není správný, resp. není dostačující.
12. Pokud jde o nouzový stav , spáchání činu za tohoto stavu není znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže ve smyslu §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, protože ho nelze zahrnout pod stav ohrožení státu ani válečný stav, což vyplývá i z ustanovení čl. 2 odst. 1 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb., které rozlišuje mezi stavem ohrožení státu, válečným stavem a nouzovým stavem a umožňuje jejich vyhlášení podle intenzity, územního rozsahu a charakteru situace tam předpokládané. Bližší podmínky pro vyhlášení nouzového stavu jsou pak vymezeny v ustanoveních čl. 5 a 6 citovaného ústavního zákona. Nouzový stav ovšem nelze v žádném případě považovat ani za „jinou událost vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, protože jednak není událostí, ale zejména neohrožuje život nebo zdraví lidí, neboť jeho vyhlášení směřuje naopak k tomu, aby bylo takové ohrožení eliminováno nebo aby se na ně odpovídajícím způsobem reagovalo právě v zájmu ochrany života a zdraví lidí. Je třeba zdůraznit, že kvalifikovaná skutková podstata trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku může být naplněna v případě „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“ (např. i ve vztahu k nyní aktuálnímu výskytu koronaviru označovaného jako SARS-CoV-2 a způsobujícího onemocnění covid-19 v pandemickém rozsahu) bez ohledu na vyhlášený nouzový stav, na který není vázána, tedy i tehdy, nebyl-li vládou vůbec vyhlášen nebo nebyl-li Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky již vyhlášený nouzový stav prodloužen. Rozhodující je jen existence takové jiné události , kterou lze sice dovozovat též z formálních rozhodnutí a aktů příslušných orgánů státu, ale i z dalších poznatků a informací. Nouzový stav může mít jen podpůrný význam pro závěr o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže obsaženého v §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku (srov. opětovně rozsudek velkého senátu trestního kolegia).
13. Naplnění zákonného znaku podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku spočívajícího ve spáchání trestného činu krádeže za „jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí“, je tedy třeba podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu podmínit existencí nejen časové a místní souvislosti s takovou událostí, ale též věcnou souvislostí s ní, tedy tím, že se určitým konkrétním způsobem projevila při spáchání jeho pachatelem. Přitom může jít o různou souvislost spočívající např. v tom, že pachatel přímo využije či zneužije ke spáchání trestného činu existující událost, která vážně ohrožuje život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, anebo mu taková událost umožní či usnadní spáchání trestného činu, popřípadě pachatel počítá s tím, že v důsledku této události či opatření vyvolaných k jejímu řešení nebo zvládání nebude odhalena jeho trestná činnost, resp. pachatel nebude zjištěn a dopaden. Uvedená souvislost je pak zřejmá zejména v případě, jestliže bude trestný čin pachatele zaměřen přímo proti opatřením či omezením učiněným k řešení zmíněné situace, bude-li jím mařeno či ztěžováno její zvládnutí nebo odvrácení, anebo pokud se spáchaný čin bude týkat konkrétních předmětů, které mají zvláštní důležitost pro řešení dané události, a proto zasluhují zvýšenou ochranu i trestním právem (např. respirátory, dezinfekční prostředky, zdravotnické potřeby apod. v případě zvládání pandemie způsobené virovým onemocněním). Není přitom nezbytné (ani technicky možné) vyjmenovat všechny alternativy, které věcně (nikoli jen formálně) odůvodňují naplnění shora uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže, neboť toto posouzení bude vždy souviset s konkrétními okolnostmi spáchaného činu.
14. Viděno optikou shora popsaného závazného právního názoru v nyní posuzované trestní věci je proto potřeba učinit závěr, že učiněná skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výrokové části označeného pravomocného rozsudku neskýtají podklad pro závěr, že by jednání obviněného neslo jakékoli znaky výše uvedené významné věcné souvislosti s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, která by odůvodnila právní kvalifikaci podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, jak na to důvodně upozornila ministryně spravedlnosti. S přihlédnutím k tomu, že obviněný odcizil specifikované potraviny, je namístě učinit závěr, že žádná věcná souvislost mezi jednáním obviněného a událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, odvíjející se od výskytu koronaviru, označovaného jako SARS CoV-2 a způsobujícího onemocnění Covid-19 v pandemickém rozsahu, dána není.
15. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že Okresní soud v Liberci učinil nesprávné právní posouzení skutku, pokud dovodil naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku pouze z důvodu časové (a místní) souvislosti tohoto činu s událostí vážně ohrožující život nebo zdraví lidí.
VI.
Způsob rozhodnutí
16. Nejvyšší soud na základě výše uvedených poznatků uzavírá, že okresní soud při vyslovení viny obviněného porušil zákon ve výše vyloženém směru. Vyslovil proto podle §268 odst. 2 tr. ř., že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 10. 2020, č. j. 3 T 131/2020-104, byl porušen zákon v ustanovení §205 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil jak samotný označený rozsudek Okresního soudu v Liberci, tak též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
17. Na základě opatřených důkazů nevznikly žádné pochybnosti o tom, že se obviněný dopustil jednání, pro které na něj byla podána obžaloba. Provedení jakéhokoli dalšího dokazování není nezbytné. Za daného stavu jsou zjišťovány zákonné předpoklady toho, aby ve věci rozhodl sám Nejvyšší soud (§271 odst. 1 tr. ř.).
18. Nejvyšší soud proto svým rozsudkem uznal obviněného vinným skutkem – ve své podstatě správně zjištěným nalézacím soudem – na podkladě skutkových zjištění vyjádřených v jeho rozsudku, jež mají dostatečnou oporu v opatřených důkazech, a to s dílčí úpravou skutkového vymezení a při vypuštění realitě odpovídajícího poznatku, že se činu dopustil v době, kdy byl na území republiky vyhlášen nouzový stav (což je pro posouzení skutku z výše vyložených důvodů irelevantní). Nově popsaný skutek Nejvyšší soud kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, jehož znaky objektivní i subjektivní stránky obviněný svým jednáním naplnil.
19. Obviněný byl nově ohrožen trestem odnětí svobody v trestní sazbě od šesti měsíců do tří let. Ve prospěch obviněného bylo zohledněno, že jím spáchaný přečin je jak z hlediska jeho provedení tak přivozeného následku spíše bagatelní povahy, což ústí do záměru, že jemu ukládaný trest nemusí být nikterak výrazný. S přihlédnutím k §39 odst. 5 tr. zákoníku a poznatku nabytému z provedeného dokazování, že obviněný má vykonávat dva další tresty odnětí svobody uložené mu rovněž za činy menší společenské škodlivosti a tyto má vykonávat až do 3. 12. 2022 (odsouzení z rozsudků Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 2 T 181/2019 a sp. zn. 5 T 128/2019), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že odpovídajícím trestem bude trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Osoba obviněného, který si nevzal dostatečné poučení z předcházejícího trestního postihu, který spočíval v uložení alternativních trestů, vylučuje, že by účelu trestu mohlo být dosaženo při jeho podmíněném odkladu. Právě skutečnost, že se činu dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení pro čin rovněž majetkové povahy – přihlédnutí k této skutečnosti nelze hodnotit jako porušení zákazu dvojího přičítání (§39 odst. 5 tr. zákoníku) vzhledem k tomu, že znak objektivní stránky trestného činu (recidivy) zakládá již odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 26. 11. 2019, č. j. 2 T 181/2019-90) – společně se zjištěním o opakovaném páchání trestné činnosti obviněným (posuzovaná věc je případem pátého odsouzení) a o neúčinnosti alternativních trestů (viz jejich přeměna), vyžadují, aby na obviněného bylo působeno trestem nepodmíněným. Pro výkon mu uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou [§56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku].
20. Obviněný byl ve shodě s rozhodnutím okresního soudu zavázán k náhradě škody poškozenému, kterou mu svým činem způsobil. Tento správný výrok byl totiž zrušen toliko pro jeho obsahovou návaznost na rušený výrok o vině. Nejvyšší soud jej proto beze změny vyslovil znovu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 10. 2021
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu