ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.12.2021.1
sp. zn. 7 Td 12/2021-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. 4. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a Z. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 5/2019, o návrhu obviněných na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Okresnímu soudu v České Lípě neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě podal dne 15. 11. 2018 u Okresního soudu v České Lípě obžalobu (č. l. 2178 tr. spisu) na obviněné M. H. a Z. H., a dále na obviněné L. B. a X. V. L., a to jednak pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H., L. B. a X. V. L. jednáním popsaným v bodech 1. až 3. obžaloby, a jednak pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H. a Z. H. jednáním popsaným v bodu 4. obžaloby. Této věci byla u Okresního soudu v České Lípě přidělena sp. zn. 32 T 137/2018.
2. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 1. 2019, č. j. 32 T 137/2018-2321, bylo rozhodnuto, že se podle §23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení a projednání vylučuje skutek, popsaný v bodu 4. obžaloby, který měli spáchat obvinění M. H. a Z. H., v němž je spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Vyloučená věc je nyní u Okresního soudu v České Lípě vedena pod sp. zn. 32 T 5/2019.
3. Podáním ze dne 4. 12. 2020 učinili obvinění M. H. a Z. H. návrh na odnětí věci, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 5/2019, tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi. K rozhodnutí byl příslušný Vrchní soud v Praze, jenž věc vedl pod sp. zn. 1 Ntd 1/2021. Dříve než Vrchní soud v Praze o návrhu rozhodl, podali obvinění M. H. a Z. H. dne 17. 1. 2021 návrh na odnětí zmíněné věci, vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ntd 1/2021, tomuto soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Návrh byl předložen Nejvyššímu soudu, jenž usnesením ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 7 Td 9/2021, rozhodl, že se podle §25 tr. ř. věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ntd 1/2021 tomuto soudu neodnímá. Následně bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 1 Ntd 1/2021, podle §25 tr. ř. rozhodnuto, že se věc Okresnímu soudu v České Lípě neodnímá.
4. Podáním ze dne 8. 2. 2021 učinili obvinění návrh na odnětí věci Okresnímu soudu v České Lípě a její přikázání Okresnímu soudu ve Znojmě, který posléze doplnili podáními ze dne 25. 2. 2021 a 11. 3. 2021. Uvedli, že nejpozději dne 4. 6. 2019 byla samosoudkyně Mgr. Lucie Homolková seznámena s důkazem obhajoby, a to s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 36/2010, z něhož vyplývá, že jednání, popsané v bodech 1. až 3. obžaloby, není trestným činem. V této souvislosti poukázali na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007, zabývající se závazností rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zopakovali, že obžaloba byla podána pro čtyři skutky. Vyloučením skutku popsaného v bodu 4. ze společného řízení a prokázáním, že jednání popsané v bodech 1. až 3. není trestným činem, nastala situace, v níž se Okresní soud v České Lípě stal soudem nepříslušným k projednání popsaného v bodu 4., který je nyní samostatnou věcí. Místem spáchání tohoto jednání, jakož i místem, kde trestný čin vyšel najevo, je Mladá Boleslav. Shledali proto pochybnosti o příslušnosti Okresního soudu v České Lípě ke konání řízení ve věci 32 T 5/2019, přičemž poukázali na zásadu, podle které nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci. Oprávněnost svého návrhu dále opřeli o závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. IV. ÚS 10/02, zdůrazňujícího nezbytnost procesní čistoty řízení. Okresní soud v České Lípě nemá žádný vztah k údajnému místu spáchání trestného činu, ani k pokračování v projednávání věci vyloučené k samostatnému projednání. Domáhali se, aby Nejvyšší soud zaujal stanovisko a sdělil, který soud je místně příslušný k projednání věci, a aby po přezkumu dokumentace rozhodl o delegaci věci. Pokud by Nejvyšší soud shledal, že řízení trpí nezhojitelnými vadami, měl by řízení zrušit.
5. V doplnění návrhu na delegaci ze dne 25. 2. 2021 obvinění zopakovali své přesvědčení, že Okresní soud v Mladé Boleslavi je soudem věcně i místně příslušným v jejich věci, a to od okamžiku zjištění skutku. Obvinění se v této souvislosti zabývali mimo jiné výkladem ustanovení §2 odst. 1 tr. ř., §7 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním zastupitelství“), a §12 odst. 1 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, o zřízení poboček některých státních zastupitelství a podrobnostech o úkonech konaných právními čekateli, ve znění pozdějších předpisů. Dovodili, že příslušnost státního zástupce pro vykonávání dozoru nad zákonností v přípravném řízení se odvíjí od příslušnosti soudu k řízení o trestném činu, který je předmětem přípravného řízení. Protože není pochyb o místní příslušnosti Okresního soudu v Mladé Boleslavi k rozhodnutí v jejich věci, byl k vykonávání dozoru příslušný státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi, a nikoli státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě.
6. V doplnění ze dne 11. 3. 2021 obvinění vyjádřili své přesvědčení, že obžaloba byla v jejich věci podána osobou vyloučenou, protože státní zástupce Mgr. Michael Dostál nevyřídil uplatněnou námitku podjatosti v termínu a způsobem, jak stanoví zákon. Obvinění měli za to, že obžaloba je tak v plném rozsahu neplatná, i s přihlédnutím k doktríně plodů z otráveného stromu. Vyslovili nesouhlas s přípisem okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě JUDr. Jitky Bojanové ze dne 26. 3. 2020, sp. zn. 1 SPR 165/2020, jenž vykládal povinnosti státního zástupce, a žádali Nejvyšší soud, aby k němu zaujal stanovisko. Upozornili, že uplatňují nárok na náhradu škody pro nesprávný úřední postup a podali ústavní stížnost proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o zamítnutí jejich návrhu na delegaci.
7. Okresní soud v České Lípě předložil Nejvyššímu soudu trestní spis sp. zn. 32 T 5/2019 k rozhodnutí o návrhu obviněných na delegaci. Nejvyšší soud na jeho podkladě projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
8. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
9. Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že se trestní věc obviněných, v době rozhodování Nejvyššího soudu o jejich návrhu na delegaci ze dne 8. 2. 2021 (doplněném podáními ze dne 25. 2. 2021 a 11. 3. 2021), nachází po podání obžaloby a po vyloučení skutku, popsaného v bodu 4. obžaloby, který měli spáchat obvinění M. H. a Z. H., ze společného řízení k samostatnému projednání podle §23 odst. 1 tr. ř. (usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 1. 2019, sp. zn. 32 T 137/2018), ve stadiu řízení před příslušným soudem prvního stupně. Obvinění v návrhu na delegaci navrhují odnětí této věci, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 5/2019, jmenovanému soudu a její přikázání Okresnímu soudu ve Znojmě. Nejvyšší soud je soudem příslušným k rozhodnutí o podaném návrhu.
10. Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že ve věci obviněných, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 5/2019, se jedná již o v pořadí druhý návrh na delegaci (po již shora zmíněném návrhu ze dne 4. 12. 2020 na odnětí věci Okresnímu soudu v České Lípě a její přikázání Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi). Obsahem nyní učiněného podání obviněných jsou přitom obdobné námitky, které uplatňovali již v návrhu předchozím, a kterými se tedy zaobíral Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí. Jedná se především o setrvalé přesvědčení, podle kterého Okresní soud v České Lípě není soudem příslušným k rozhodnutí jejich věci (sp. zn. 32 T 5/2019). Jak bylo uvedeno, tuto námitku již v rámci předchozího návrhu obviněných na delegaci vypořádal Vrchní soud v Praze v odstavci 7 usnesení ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 1 Ntd 1/2021. Nejvyšší soud proto do jisté míry opakuje, že podle §20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Ve věci vedené Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 32 T 137/2018, bylo obviněnému M. H. kladeno za vinu spáchání dvou trestných činů, jednak přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit spolu se spoluobviněnými L. B. a X. V. L. jednáním popsaným v bodech 1. až 3. obžaloby, a přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, spáchaného s obviněným Z. H. jednáním popsaným v bodu 4. obžaloby. Uvedené znamená, že mezi projednávanými ději byla dána subjektivní souvislost, neboť obviněnému M. H. bylo kladeno za vinu více trestných činů, a rovněž souvislost objektivní, neboť trestné činy více osob spolu souvisely. Byly tedy obecně vzato dány podmínky pro vedené společného řízení. V takovém (společném) řízení je nicméně podle §23 odst. 1 odst. 2 tr. ř. možné k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení. Příslušnost soudu, který věc vyloučil, se pak nemění, a proto soud, který věc vyloučil ze společného řízení, nemůže podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. nebo podle §222 odst. 1 tr. ř. věc předložit k rozhodnutí o příslušnosti soudu podle §24 odst. 1 tr. ř. Uvedené samozřejmě platí za předpokladu, že soud, který věc vyloučil ze společného řízení, byl příslušný projednat věc ve společném řízení (srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/1998 Sb. rozh. tr.). V daném případě je zřejmé, že Okresní soud v České Lípě byl soudem příslušným k projednání obžaloby, podané stran obviněných, protože podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. S ohledem na trestné činy, které byly obviněným kladeny za vinu, je zřejmé, že nejtěžším byl v tomto případě trestný čin podle §299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (jehož se měl dopustit mimo jiné obviněný M. H.), který je tak rozhodný pro místní příslušnost soudu ve smyslu §18 odst. 1 tr. ř. Protože tento delikt měl být spáchán (byť se, obecně vzato, může v konečném důsledku po provedení řízení zjistit, že jednání obviněného trestným činem nebylo) v obvodu Okresního soudu v České Lípě, je tento soud příslušným k rozhodnutí věci vedené pod sp. zn 32 T 137/2018, a v návaznosti příslušným i k rozhodnutí po vyloučení věci, vedené poté pod sp. zn. 32 T 5/2019, k samostatnému projednání. Nejvyšší soud na zmíněné usnesení Vrchního soudu v Praze v dalším odkazuje, neboť není důvodu na jeho závěrech cokoli měnit.
11. Pokud byla najisto postavena otázka místní příslušnosti Okresního soudu v České Lípě ke konání řízení ve věci sp. zn. 32 T 5/2019, mohl se Nejvyšší soud zabývat další argumentací, předloženou obviněnými v návrhu na delegaci, v níž však neshledal existenci důvodů ve smyslu §25 tr. ř., které by odůvodňovaly prolomení zásady zákonného soudce. Především pokud se jedná o opakované tvrzení, že útoky popsané v bodech 1. až 3. obžaloby nejsou trestným činem, je tato otázka předmětem řízení vedeného Okresním soudem v České Lípě pod sp. zn. 32 T 137/2018, a nikoli věci sp. zn. 32 T 5/2019, tím méně v ní činěného rozhodování o odnětí a přikázání věci. Proto ani nebylo třeba se jakkoli zaobírat rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 36/2010, či ze dne 3. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2811/2007, na které obvinění poukazovali. Nejvyšší soud pak není oprávněn zasahovat do určování místní příslušnosti státních zastupitelství (do sporů o příslušnost), které náleží vyšším článkům soustavy státního zastupitelství (srov. §12a odst. 1 zákona o státním zastupitelství), přičemž tato problematika ani nemá bez dalšího žádný význam pro postup podle §25 tr. ř. (místní příslušnost soudu pro konání řízení ve věci byla, jak již bylo řečeno, jednoznačně stanovena). Nejvyšší soud není rovněž příslušný k zaujímání stanoviska k přípisu státního zástupce, vydanému k výtkám obviněných v této věci.
12. Souhrnně je nutné konstatovat, že naznačené námitky nemohou být podkladem pro odnětí věci příslušnému soudu, neboť jejich podstatou není tvrzení situace, v níž by přikázání věci jinému soudu mělo zajišťovat nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, které by se mohlo lépe uplatnit právě u takového jiného soudu. Obvinění svými tvrzeními vyjadřují spíše svou nespokojenost s průběhem trestního řízení proti jejich osobám a se způsobem rozhodování soudů v této jejich věci, a také ve věci souběžně projednávané, přičemž vydaná rozhodnutí považují za nesprávná, resp. nesouladná s jejich názorem. Takové námitky mohou být součástí obhajoby obviněných před soudy prvního a druhého stupně, nikoli důvodem pro postup podle §25 tr. ř.
13. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že v argumentech obviněných neshledal existenci důležitých důvodů, které by odůvodňovaly prolomení zásady zákonného soudce, a tedy postup podle §25 tr. ř. Rozhodl proto tak, že se podle §25 tr. ř. věc Okresnímu soudu v České Lípě neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. 4. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu