ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.14.2021.1
sp. zn. 7 Td 14/2021-3366
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. 4. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 137/2018, nyní u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 55 To 476/2019, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě podal dne 15. 11. 2018 u Okresního soudu v České Lípě obžalobu (č. l. 2178 tr. spisu) na obviněné M. H. a Z. H., a dále na spoluobviněné L. B. a X. V. L., a to jednak pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H., L. B. a X. V. L. jednáním popsaným v bodech 1. až 3. obžaloby, a pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H. a Z. H. jednáním popsaným v bodu 4. obžaloby. Této věci byla u Okresního soudu v České Lípě přidělena sp. zn. 32 T 137/2018.
2. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 1. 2019, č. j. 32 T 137/2018-2321, bylo rozhodnuto, že se podle §23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení a projednání vylučuje skutek, popsaný v bodu 4. obžaloby, který měli spáchat obvinění M. H. a Z. H., v němž je spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Vyloučená věc je nyní u Okresního soudu v České Lípě vedena pod sp. zn. 32 T 5/2019.
3. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 6. 2019, č. j. 32 T 137/2018-2646, bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. H., L. B. a X. V. L. Rozsudek nenabyl právní moci, neboť proti němu byla podána odvolání, mimo jiné i obviněným M. H. a podle §247 odst. 2 tr. ř. i Z. H. jako jeho otcem. Odvolací řízení je u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci vedeno pod sp. zn. 55 To 476/2019.
4. Dne 1. 6. 2020 podal odvolatel Z. H. u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci návrh na postup podle §25 tr. ř., konkrétně na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 6. 2020, sp. zn. 1 Ntd 2/2020 (č. l. 2955 tr. spisu), rozhodl, že se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá.
5. Podáním ze dne 20. 7. 2020 (č. l. 2971 tr. spisu) učinil obviněný M. H. rovněž ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 55 To 476/2019 návrh na postup podle §25 tr. ř., přičemž navrhl odnětí uvedené věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci a její přikázání jinému soudu stejného stupně v obvodu Vrchního soudu v Praze. Řízení bylo u Vrchního soudu v Praze vedeno pod sp. zn. 1 Ntd 3/2020.
6. Dne 25. 8. 2020 byl Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci doručen návrh obviněného M. H. na určení lhůty k provedení úkonu, a to k předložení jeho návrhu na delegaci Vrchnímu soudu v Praze. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. ULt 8/2020 (č. l. 3102 tr. spisu), bylo rozhodnuto, že se podle §174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tento návrh zamítá.
7. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 1 Ntd 3/2020 (č. l. 3097 tr. spisu) bylo rozhodnuto, že se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá.
8. Podáním ze dne 9. 1. 2021 učinil obviněný M. H. návrh na odnětí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ntd 3/2020 tomuto soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci (č. l. 3147 a násl. tr. spisu). Žádal, aby Nejvyšší soud v rámci své pravomoci vstoupil do věci a ztotožnil se s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 36/2010. Poukázal na to, že lhůtu od 20. 7. 2020 (od podání návrhu na delegaci) do 9. 1. 2021 považuje za dostatečně dlouhou ke konání, avšak podle obviněného Vrchní soud v Praze (ve věci sp. zn. 1 Ntd 3/2020) nekonal a činit tak nechce, neboť jemu ani jeho obhájci nebylo doručeno žádné rozhodnutí. V postupu vrchního soudu spatřoval záměr rozhodnout bez zákonného opodstatnění, protože si byl vědom nepřípustných kroků Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. ULt 8/2020, vyplynula neodbornost Vrchního soudu v Praze, hraničící s úmyslem poškodit navrhovatele, zřejmá z toho, že trestní spis, který vrchní soud přezkoumal, obsahoval důkazy, podle nichž jednak obžalobu podala vyloučená osoba, a jednak, že žalovaný skutek není trestným činem. Domníval se, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2010, sp. zn. 4 Tz 36/2010, je závaznou judikaturou i pro Okresní soud v České Lípě, přičemž ve světle tohoto rozhodnutí je zřejmé, že jednání popsané v bodech 1., 2. a 3. obžaloby není trestným činem. Stran jednání popsaného v bodu 4. (které bylo vyloučeno k samostatnému projednání) napadl místní příslušnost Okresního soudu v České Lípě. Byla zmíněna další pochybení, k nimž došlo ve věci, a to při doručování rozhodnutí o jeho námitce podjatosti státního zástupce, obžaloba ani rozsudek soudu prvního stupně pak nikdy nebyly doručeny spoluobviněnému X. V. L. resp. prokázání doručení je falešné, neboť jmenovaný spoluobviněný se nachází ve Vietnamu. V návrhu na delegaci ze dne 20. 7. 2020 neuvedl, kterému soudu má být věc delegována a měl být proto vyzván k doplnění, což se však nestalo. Obviněný rovněž namítl, že v době, kdy již byl podán návrh na delegaci, soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví na zkoumání jeho zdravotního stavu a konal dne 4. 8. 2020 veřejné zasedání. Vadně konaným veřejným zasedáním byl zkrácen na svých právech také tím, že byl předvolán obhájce JUDr. Jan Filip, ačkoli měl v danou dobu již zvoleného obhájce Mgr. Libora Čecha. Dne 27. 7. 2020 podal návrh na zastavení trestního stíhání, jenž nebyl dosud vyřízen, proto byl přesvědčen, že senát 55 To krajského soudu soustavně porušuje právní normy ve snaze zakrýt své zájmy a průtahy v řízení.
9. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci předložil dne 19. 2. 2021 Nejvyššímu soudu trestní spis Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 137/2018 k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ntd 3/2020. Nejvyšší soud, který je obecně vzato podle §25 in fine tr. ř. příslušný k takovému rozhodnutí, zhodnotil podklady použitelné k rozhodnutí a dospěl k následujícímu závěru.
10. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
11. Nejvyšší soud však shledal, že nejsou dány zákonné důvody vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání. V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněného ze dne 9. 1. 2021 na odnětí věci sp. zn. 1 Ntd 3/2020 Vrchnímu soudu v Praze (jako soudu, který byl příslušný rozhodovat o návrhu obviněného na delegaci ze dne 20. 7. 2020 o odnětí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci a její přikázání jinému soudu v obvodu Vrchního soudu v Praze) a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci podstatné, že Vrchním soudem v Praze již bylo vyhlášeno usnesení ze dne 29. 9. 2020, sp. zn. 1 Ntd 3/2020, kterým bylo rozhodnuto, že se podle §25 tr. ř. věc vedená pod sp. zn. 55 To 476/2019 Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci neodnímá. Pokud obviněný podal návrh na delegaci věci sp. zn. 1 Ntd 3/2020 dne 9. 1. 2021, nastala tak procesní situace, kdy o návrhu obviněného Vrchní soud v Praze již rozhodl a řízení, které obviněný navrhoval delegovat k jinému soudu, bylo u soudu příslušného již skončeno. Za této procesní situace návrh obviněného na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze, podaný dne 9. 1. 2021, nelze meritorně projednat. Nejvyšší soud v minulosti konstatoval (např. usnesení ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 7 Td 31/2014 nebo ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 7 Td 70/2014), že pokud v době rozhodování nejblíže nadřízeného soudu bylo již skončeno řízení u příslušného soudu, jemuž má být věc podle §25 tr. ř. odňata, nelze již o návrhu na delegaci rozhodnout, protože zde není věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
12. Pouze nad rámec tohoto závěru Nejvyšší soud uvádí, že důvody, které obviněný uvedl ve svém návrhu ze dne 9. 1. 2021 na odnětí věci Vrchnímu soudu v Praze, by ani nebylo možno považovat za důležité důvody k vyhovění tohoto návrhu na delegaci. Podstatou podaného návrhu na delegaci bylo přesvědčení obviněného M. H., že Vrchní soud v Praze není schopen v jeho věci nestranně a objektivně rozhodnout, resp. má mít snahu zakrýt pochybení v řízení před soudy nižších stupňů i v přípravném řízení. Obviněný tak poukazoval na údajná pochybení (zejména) soudů ve věci dříve činných, avšak k těmto jeho námitkám (uplatňovaným opakovaně i v jiných návrzích) se již vyjadřovaly soudy při své rozhodovací činnosti a byly shledány nedůvodnými. Nejvyšší soud ve stručnosti na tyto jejich závěry odkazuje a dodává, že argumentace dovozující pak podjatost státního zástupce, jenž podal obžalobu, dovozující, že žalované skutky nejsou trestnými činy, resp. poukazující na údajná (k dříve uplatněným námitkám nezjištěná) procesní pochybení, obecně vzato nejsou předmětem rozhodování soudu o návrhu na delegaci, ani důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle citovaného ustanovení totiž nemůže být pouhá, tím méně nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu.
13. Souhrnně řečeno, byť by v návrhu obviněného na odnětí věci vedené pod sp. zn. 1 Ntd 3/2021 Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci ani nebylo možné shledat důvody, které by byly natolik významné a výjimečné, aby odůvodňovaly postup podle §25 tr. ř., Nejvyšší soud především nemohl návrh na delegaci meritorně projednat, neboť v době rozhodování Nejvyššího soudu bylo řízení u příslušného soudu (tj. u soudu, jemuž má být věc odňata) již skončeno a není zde věc, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle §25 tr. ř. věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. 4. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu