ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.18.2021.1
sp. zn. 7 Td 18/2021-153
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 7. 4. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněné E. P. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 29/2009, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 1.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 6. 2009, č. j. 1 T 29/2009-81, který nabyl právní moci dne 10. 7. 2009, byla obviněná E. P. uznána vinnou trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Podle §25 tr. zák. bylo upuštěno od jejího potrestání a podle §72 odst. 1, 4 tr. zák. bylo obviněné uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. pak bylo rozhodnuto o nárocích poškozeného na náhradu škody.
2. Ochranné léčení nařídil Okresní soud v Olomouci dne 24. 7. 2009 (č. l. 84 tr. spisu) s tím, že bude vykonáváno u M. K., psychiatrická ambulance Poliklinika XY, Praha 1 (neboť v Praze se obviněná v danou dobu zdržovala).
3. Obsahem trestního spisu je následně několik zpráv M. K. o průběhu výkonu ochranného léčení. Ve zprávě ze dne 24. 11. 2009 (č. l. 98 tr. spisu) uvedla, že se obviněná dostavila k léčení (tedy zahájila jej) dne 20. 11. 2009, nikoli dříve, neboť je dva měsíce po porodu. Ve zprávě ze dne 30. 11. 2010 (č. l. 106 tr. spisu) bylo sděleno, že léčení je zatím úspěšné a je doporučeno jeho pokračování do uplynutí 2 let. Dne 12. 9. 2016 (č. l. 107 tr. spisu) M. K. uvedla, že obviněná E. P. porušuje nařízenou léčbu. Byla opakovaně hospitalizována v psychiatrických léčebnách (aktuálně by měla být v Psychiatrické léčebně ve Šternberku), a také vykonávala trest odnětí svobody. S ohledem na tyto skutečnosti doporučila lékařka přeměnu ochranné léčby ambulantní na ochrannou léčbu psychiatrickou protialkoholní ústavní. Předmětná zpráva M. K. byla Okresním soudem v Olomouci dne 13. 10. 2016 zaslána Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu, v jehož obvodu je ochranné léčení vykonáváno (č. l. 110 tr. spisu). V návaznosti na to Obvodní soud pro Prahu 1 dne 21. 11. 2016 ve věci vedené pod sp. zn. 43 Nt 3815/2016 sdělil, že M. K. vzala svůj návrh na změnu ochranného léčení zpět a na přeměně formy ochranného léčení již netrvá (č. l. 113 tr. spisu).
4. V následující zprávě ze dne 13. 11. 2020 (č. l. 117 tr. spisu) se M. K. dotázala, zda ještě Okresní soud v Olomouci vede léčení E. P. jako aktivní nebo zda jí bylo nařízeno léčení další. Současně požádala o ukončení ochranného léčení ve věci, neboť se obviněná léčí dobrovolně. Přípisem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 11. 2020 (č. l. 120 tr. spisu) byl zmíněný návrh postoupen Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k jeho věci vedené pod sp. zn. 43 Nt 3816/2020. Na žádost Obvodního soudu pro Prahu 1 doplnila M. K. dne 12. 1. 2021 lékařskou zprávu (č. l. 130 tr. spisu), ve které konstatovala, že obviněná docházela nepravidelně, v mezidobí byla hospitalizována v Psychiatrické nemocnici Bohnice (naposledy v listopadu 2020) a dalších léčebnách. V roce 2019 se dostavila na konzultace v rámci léčení dvakrát, v roce 2020 třikrát, naposledy dne 13. 11. 2020. Od té doby u ní nebyla, ani se v nouzovém stavu neobjednala a lékařka trvá na ukončení ochranné léčby ambulantní. Následně dne 2. 2. 2021 Obvodní soud pro Prahu 1 vrátil sdělení M. K. Okresnímu soudu v Olomouci, a to jako soudu příslušnému, přičemž uvedl, že ze zprávy lékařky vyplynulo, že obviněná byla hospitalizována v Psychiatrické nemocnici Bohnice, ale u jmenované lékařky se nikdy neléčila, na žádnou objednanou konzultaci se nedostavila.
5. Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 2. 2021, č. j. 1 T 29/2009-136, rozhodl podle §353 odst. 1 tr. ř. za použití §24 odst. 1 tr. ř. o předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti ve věci rozhodnutí o návrhu M. K. na ukončení ochranného léčení ze dne 13. 11. 2020, neboť není místně příslušný k takovému rozhodnutí. Uvedl, že ochranná léčba byla nařízena Okresním soudem v Olomouci dne 24. 7. 2009 k M. K., do psychiatrické ambulance, Poliklinika XY, Praha 1. Ze spisu dále vyplynulo, že léčbu obviněná zahájila dne 20. 11. 2009 a lékařka byla přípisem ze dne 24. 11. 2010 poučena, že dva měsíce před uplynutím dvouleté lhůty je zdravotnické zařízení povinno podat návrh na ukončení či prodloužení ochranné léčby, a to u soudu, v jehož obvodu je ochranné léčení vykonáváno. Podáním ze dne 13. 11. 2020 pak M. K. navrhla ukončení ochranné léčby, tento přípis byl Okresním soudem v Olomouci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 postoupen dne 19. 11. 2020. Obvodní soud pro Prahu 1 jej nicméně vrátil s tím, že ochranné léčení není v obvodu tamního soudu vykonáváno, a to i s doplněním lékařky ze dne 12. 1. 2021, v němž M. K. sděluje, že neví, jestli je ochranné léčení ještě aktivní, obviněná dochází nepravidelně, v roce 2019 tam byla dvakrát, v roce 2020 třikrát, naposled 13. 11. 2020, nyní v nouzovém stavu se neobjednala. V mezidobí obviněná pobývala v nejrůznějších léčebnách a lékařka trvá na ukončení ochranné léčby. Okresní soud v Olomouci s vrácením věci nesouhlasil a neztotožnil se s názorem Obvodního soudu pro Prahu 1. K rozhodnutí o ukončení ochranné léčby je podle §353 odst. 2 tr. ř. příslušný okresní soud, v jehož obvodu je ochranná léčba vykonávána. Okresní soud v Olomouci vyjádřil názor, že i pokud obviněná aktuálně na léčení nedochází, i v souvislosti s nouzovým stavem, a naposledy se dostavila 13. 11. 2020, neznamená to, že léčba není vykonávána. Navíc upozornil, že v kmenovém spisu absentuje jakékoliv rozhodnutí o prodloužení ochranného ambulantního léčení po uplynutí dvouleté doby. Pokud léčba nebyla prodloužena, měl Obvodní soud pro Prahu 1 z úřední povinnosti rozhodnout o propuštění obviněné z výkonu ochranné léčby. Proto okresní soud postupoval tak, jak je uvedeno ve výroku usnesení a věc předložil nejblíže společně nadřízenému soudu k rozhodnutí ohledně místní příslušnosti.
6. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
7. Především je nutné konstatovat, že z obsahu spisu vyplývají skutečnosti podrobně popsané v usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2021, č. j. 1 T 29/2009-136. Ochranné léčení v ambulantní formě bylo obviněné nařízeno Okresním soudem v Olomouci dne 24. 7. 2009 s tím, že bude vykonáváno u M. K., psychiatrická ambulance, Poliklinika XY, Praha 1. Z lékařských zpráv M. K. založených ve spisu vyplývá, že ochranné léčení vykonáváno také skutečně bylo, a to minimálně do dne 13. 11. 2020 (viz citovaná lékařská zpráva ze dne 12. 1. 2021). Lékařka ještě téhož dne (tj. dne 13. 11. 2020) navrhla ukončení tohoto léčení.
8. Dále Nejvyšší soud připomíná, že pro určení soudu místně příslušného pro rozhodnutí související s výkonem ochranných opatření jsou mimo jiné významná ustanovení §315 odst. 2 tr. ř. a §353 tr. ř. Ustanovení §353 tr. ř., upravuje příslušnost soudu odlišně od obecného ustanovení §315 odst. 2 tr. ř. Vzájemný vztah mezi oběma uvedenými ustanoveními je takový, že ustanovení §315 odst. 2 tr. ř. obecně stanoví příslušnost soudů ve vykonávacím řízení založenou na zásadě příslušnosti soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a ustanovení §353 tr. ř. je jedním z ustanovení, která upravují výjimky z uvedené zásady. Tato povaha vztahu mezi oběma ustanoveními je patrná z dikce ustanovení §315 odst. 2 tr. ř., podle kterého rozhodnutí související s výkonem trestů a ochranných opatření činí, není-li dále stanoveno něco jiného, soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Pokud má platit něco jiného, než co je v §315 odst. 2 tr. ř. zakotveno jako příslušnost soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, musí být splněny podmínky uvedené v těch ustanoveních o příslušnosti soudů ve vykonávacím řízení, které představují výjimku z ustanovení §315 odst. 2 tr. ř. Pokud jde o propuštění z ochranného léčení nebo jeho ukončení, musí být splněna pro příslušnost jiného soudu, než je soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, podmínka, že v obvodu tohoto jiného soudu se ochranné léčení vykonává, jak vyžaduje ustanovení §353 odst. 2 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 52/1995 Sb. rozh. tr. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 7 Td 55/2017).
9. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je z obsahu spisového materiálu (který byl Nejvyššímu soud předložen), zejména ze zpráv M. K., zřejmé, že podmínka §353 odst. 2 tr. ř. byla v tomto případě splněna. Nařízené ochranné léčení totiž bylo obviněnou E. P. zjevně vykonáváno, a to ještě dne 13. 11. 2020. Na uvedený závěr nemá zásadní vliv skutečnost, že se tak mohlo dít do jisté míry omezeně, neboť obviněná v rámci léčení absolvovala v roce 2019 pouze dvě konzultace a v roce 2020 tři. Hodnocení přístupu obviněné k ochrannému léčení, dodržování individuálního léčebného postupu apod., mohou mít význam pro rozhodování o modifikacích ochranného léčení ve smyslu §351a a násl. tr. ř., a nikoli – je-li ochranné léčení alespoň v určitém rozsahu vykonáváno – na dovození místní příslušnosti soudu ve smyslu §315 odst. 2 a §353 odst. 2 tr. ř. Pokud tedy lékařka dne 13. 11. 2020, tj. po posledním reálně provedeném léčení, učinila návrh na ukončení ochranného léčení, zahájila řízení v době, kdy ještě bylo ochranné léčení nepochybně obviněnou vykonáváno. Ochranné léčení přitom bylo vykonáváno v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 1. Tento soud je tak ve smyslu §24 odst. 1 tr. ř. a §353 odst. 2 tr. ř. příslušný k rozhodnutí o návrhu lékařky M. K. na ukončení ochranného léčení, uloženého obviněné E. P. ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 29/2009.
10. Z uvedených důvodů bylo o příslušnosti soudu rozhodnuto tak, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Obvodní soud pro Prahu 1.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 7. 4. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu