ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.19.2021.1
sp. zn. 7 Td 19/2021-7921
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 24. 3. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných M. M. , nar. XY, trvale bytem XY, P. K. , nar. XY, trvale bytem XY, a D. M. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 1/2021, o návrhu obviněných a soudu na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky ve Zlíně podal u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně dne 1. 2. 2021 obžalobu na obviněné M. M., P. K. a D. M.. Podle bodu I. obžaloby se obvinění M. M. a P. K. měli dopustit účastenství ve formě pomoci ke zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a to, zjednodušeně řečeno, v letech 2013 a 2014, kdy jakožto zaměstnanci C. B. I. M. E., organizační složky, se sídlem XY, Praha 1, ač si byli vědomi splatných a neuhrazených závazků této organizační složky, resp. dalších souvisejících okolností, měli 25 obchodním partnerům (dodavatelům) naznačenou situaci zamlčovat či je ujišťovat o budoucím uhrazení jejich pohledávek, a takto měli jednat ve prospěch J.-F. N., ovládajícího organizační složku a profitujícího z její činnosti a způsobit celkovou škodu obviněná M. M. ve výši 20 711 556, 82 Kč a obviněný P. K. s ohledem na kratší dobu páchání údajné trestné činnosti ve výši nejméně 17 696 577 Kč. Podle bodu II. obžaloby potom měli obvinění P. K. a D. M. v období od 12. 1. 2012 do 6. 8. 2013 tím, že podávali daňová přiznání, v nichž uplatňovali neoprávněné nároky, vylákat výhodu na dani pro daňový subjekt C. B. I. M. E., organizační složku, a způsobit České republice, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, škodu v celkové výši 19 139 876 Kč, čímž měli spáchat zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Po podání obžaloby vyzval Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně dne 10. 2. 2021 obviněné k vyjádření stran postupu podle §18 a 25 tr. ř. V návaznosti na to podáním ze dne 17. 2. 2021 obviněný P. K. navrhl předložení trestní věci k rozhodnutí o postoupení věci soudu místně příslušnému podle bydliště obviněného (které je v Praze). Uvedl, že je osobou s těžkým zdravotním postižením, držitelem průkazu tělesně postiženého a cesty do Zlína by výrazně zhoršily jeho aktuální zdravotní stav. Na to již upozorňoval před výslechem v přípravném řízení policejního komisaře, jenž však výslech formou dožádání odmítl realizovat. Obviněný přiložil lékařskou zprávu praktického lékaře, z níž vyplývá, že trpí vážnými respiračními problémy a je nezbytná jeho izolace a domácí léčení. Rovněž přiložil zprávu odborné lékařky V., podle níž je dlouhodobě léčen pro chronickou hypertrophickou rhinitidu, což také vyvolává pochybnosti o jeho možnostech realizovat cesty z místa bydliště do Zlína a zpět.
3. Podáním ze dne 19. 2. 2021 předložila své vyjádření obviněná M. M., která učinila návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a její přikázání jinému místně příslušnému soudu. Vyslovila přesvědčení (bez bližšího odůvodnění), že není založena místní příslušnost Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně. Dodala, že má bydliště v obci XY, Golčův Jeníkov, v kraji Vysočina a je zaměstnána jako psí výcvikář v Neratovicích u Prahy, ve Středočeském kraji, v Praze mají bydliště či pracoviště i spoluobvinění. Navrhla, aby zejména z důvodů hospodárnosti bylo postupováno podle §25 tr. ř. a věc byla přikázána jinému místně příslušnému soudu.
4. Z ručně psané poznámky na č. l. 7913 vyplývá, že dne 22. 2. 2021 bylo telefonicky hovořeno s obviněnou M. M., která uvedla, že trpí psychickými problémy, panickými ataky, dlouhodobě se léčí a žádá o delegaci věci k soudu v Praze.
5. Dne 15. 3. 2021 předložil Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně trestní spis sp. zn. 61 T 1/2021 Nejvyššímu soudu s návrhem na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. Uvedl, že z žalované trestné činnosti měl být na území Zlínského kraje spáchán pouze útok popsaný v bodu I. / 11 žalobního návrhu, v rámci kterého měla C. B. I. M. E., organizační složka, v období od 12. 6. 2013 do 16. 9. 2013 odebrat od společnosti Kloboucká lesní, s. r. o., se sídlem Brno, XY, podnikající v provozovně na adrese Brumov-Bylnice, okres Zlín, XY, sušené bukové řezivo, přičemž z vystavených faktur byla uhrazena jen nepatrná část a jmenované společnosti tak vznikla škoda v celkové výši 1 573 161 Kč. Zbývající trestná činnost měla být podle soudu spáchána mimo území Zlínského kraje, převážně v Praze. Lze tak na základě judikatury dovodit místní příslušnost Krajského soudu v Brně, ač je otázkou, zda místní příslušnost zakládá i sídlo provozovny. Tato otázka však není zcela podstatná, neboť v posuzované věci existují další skutečnosti, které vedou k podání návrhu na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř. K tomu Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně poukázal na obsah již výše zmíněných vyjádření obviněných M. M. a P. K. a doplnil, že obviněná M. M. se vícekrát omluvila ze zdravotních důvodů z výslechů u policejního orgánu ve Zlíně (viz č. l. 309 a následující), takže tento úkon byl uskutečněn dne 10. 5. 2018 v Praze (viz č. l. 343). Připomněl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2021, sp. zn. 7 Td 64/2020, podle kterého důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše uvedeného ústavního principu. Výjimečné důvody jsou spatřovány například ve značně vysokém věku obviněného, nebo v závažných zdravotních problémech, které by výrazně omezovaly jeho mobilitu. Právě v těchto důvodech spatřuje soud nyní důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř., a to ve zdravotním stavu obou obviněných M. M. a P. K., jenž výrazně ztěžuje možnost jejich účasti v hlavním líčení. Poukázal také na další okolnosti, zejména že doposud vyslechnutí svědci mají v souhrnu trvalá bydliště podstatně blíže sídla Městského soudu v Praze než sídla Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, což v případě přikázání věci Městskému soudu v Praze povede k výrazně vyšší hospodárnosti soudního řízení a pravděpodobně i ke zvýšení rychlosti soudního řízení. I případní další svědkové budou mít trvalé bydliště s velkou mírou pravděpodobnosti v blízkosti Prahy. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně proto předložil trestní věc Nejvyššímu soudu jako soudu nejblíže společně nadřízenému místně příslušným soudům ve věci (jimiž jsou Městský soud v Praze, Krajský soud v Českých Budějovicích, Krajský soud v Ústí nad Labem a další) a navrhl, aby ji Nejvyšší soud odňal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně a přikázal Městskému soudu v Praze.
6. Nejvyšší soud v návaznosti na uvedené návrhy Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně i obviněných M. M. a P. K., kterými je shodně navrhováno odnětí věci jmenovanému soudu ve smyslu §25 tr. ř. a její přikázání Městskému soudu v Praze, konstatuje následující.
7. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
8. Z výše uvedeného ustanovení je zřejmé, že věc lze odejmout pouze soudu místně příslušnému. Nejvyšší soud se proto nejdříve zabýval otázkou, zda je Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně soudem příslušným ke konání řízení ve věci obviněných, nyní vedeného pod sp. zn. 61 T 1/202. Nejvyšší soud tak učinil současně i k námitce obviněné M. M., která ve svém návrhu na delegaci bez další argumentace do jisté míry zpochybnila místní příslušnost Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně, přičemž Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně také vyjádřil určitou nejistotu stran toho, zda jeho místní příslušnost může založit (pouze) jednání, popsané v bodu I. / 11. obžaloby, které v daném místě směřovalo proti provozovně poškozené společnosti, se sídlem v jiném (než Zlínském) kraji.
9. Nejvyšší soud proto nejprve zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k závěru, že obžaloba byla podána u soudu, který není místně příslušný k projednání věci obviněných.
10. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle §20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
11. V uvedené věci byla obžaloba podána proti třem obviněným. Jednání obviněných M. M. a P. K. popsané v bodu I. obžaloby státní zástupce kvalifikoval jako účastenství ve formě pomoci ke zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jednání obviněných P. K. a D. M. popsané v bodu II. obžaloby potom jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Z doposud učiněných skutkových zjištění je dále zřejmé, že mezi tvrzenými trestnými činnostmi je dána souvislost jak objektivní, protože trestné činy více osob (obviněných), podílejících se na činnosti jednoho podnikatelského subjektu (C. B. I. M. E., organizační složky), který měl, popřípadě osoba jej ovládající, z trestné činnosti profitovat, spolu souvisí, tak i subjektivní, neboť téže osobě, obviněnému P. K., jsou za vinu kladeny dva trestné činy – jsou tedy dány podmínky pro společné řízení podle §20 odst. 1 tr. ř.
12. Jak již bylo zmíněno, podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Toto ustanovení řeší místní příslušnost v případech, v nichž je podle předchozích ustanovení příslušných několik soudů, které jsou si postaveny na roveň. V případech stejné věcné příslušnosti se místní příslušnost řídí zásadami, podle kterých a) při objektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu (na rozdíl od účastníků), b) při subjektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení o nejtěžším trestném činu, a c) při kombinaci objektivní a subjektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení proti obviněnému jako pachateli nejtěžšího z posuzovaných trestných činů. Pachatelem trestného činu se přitom rozumí i spolupachatel, nikoli však již účastník (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013). Proto u trestných činů různých osob (tedy při objektivní souvislosti), z nichž jedna je pachatelem (§22 tr. zákoníku), zatímco ostatní jsou stíhány pro některou z forem účastenství [§24 odst. 1 písm. a) až c) tr. zákoníku], přičemž k projednání věci je obecně příslušných více soudů téhož druhu a stupně, je ke konání společného řízení věcně a místně příslušný ten soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu. Jedná-li se o kombinaci objektivní a subjektivní souvislosti, tedy o projednání více trestných činů spáchaných více osobami v postavení jak pachatelů, popř. spolupachatelů, tak účastníků, k jejichž projednání je příslušných více soudů téhož druhu a stupně, je k vedení společného řízení příslušným ten soud, který je věcně a místně příslušný konat řízení proti obviněnému, jenž je pachatelem nejtěžšího z projednávaných trestných činů (viz Draštík A., a kol. Trestní řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017).
13. Aplikujeme-li uvedené zásady na nyní posuzovanou věc, je zřejmé, že v případě jednání popsaného v bodu I. obžaloby je stran obviněných dovozováno postavení „pouze“ účastníků na trestném činu [pomocníků ke zločinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku], nikoli pachatelů. Soudem příslušným ke konání společného řízení ve věci je proto soud, který je příslušný ke konání řízení proti obviněnému, který je pachatelem (popř. spolupachatelem) nejtěžšího z projednávaných trestných činů, jímž je trestný čin obviněných P. K. a D. M., popsaný v bodu II. obžaloby, státním zástupcem posuzovaný jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2016, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
14. U trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku je potom z hlediska místní příslušnosti rozhodující sídlo příslušného finančního úřadu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 11 Nd 340/2001). Obvinění, jak bylo výše zmíněno, v daném případě podle obžaloby podávali daňová přiznání, v nichž měli uplatňovat neoprávněné nároky, u Finančního úřadu pro Prahu 1, resp. u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 1, se sídlem Praha 1, Štěpánská 619/28. Toto sídlo se nachází v obvodu územní působnosti Městského soudu v Praze.
15. Souhrnně řečeno, s ohledem na uvedená zjištění a závěry je ke konání řízení dána (při zohlednění §17 tr. ř.) příslušnost Městského soudu v Praze. Pokud byla obžaloba podána u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, byla podána u soudu, který není místně příslušný k projednání věci obviněných.
16. Nejvyšší soud považuje následně za nadbytečné zabývat se argumenty obviněných a Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně, uvedenými v jejich návrzích na delegaci, neboť již určením místní příslušnosti byl k projednání věci určen soud, který obvinění i krajský soud navrhovali jako soud, jemuž měla být jejich věc přikázána.
17. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze, přičemž podle §25 tr. ř. nebylo důvodu rozhodovat.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. 3. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel