ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.26.2021.1
sp. zn. 7 Td 26/2021-2986
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. 4. 2021 v neveřejném zasedání ve věci obviněných V. G. , nar. XY v XY, státního občana Moldavské republiky, trvale bytem XY, Moldavská republika, přechodně bytem XY, R. Ch. , nar. XY v XY, státního občana Moldavské republiky, trvale bytem XY, Moldavská republika, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha-Pankrác, V. C. , nar. XY v XY, státního občana Moldavské republiky, trvale bytem XY, Moldavská republika, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha-Pankrác, a S. B. , nar. XY v XY, státního občana Moldavské republiky, trvale bytem XY, Moldavská republika, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha-Pankrác, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 14/2020, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Městský soud v Praze.
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala dne 27. 11. 2020 u Městského soudu v Praze obžalobu na obviněné V. G., R. Ch., V. C. a S. B. pro skutek, v němž byl spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu se zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Podle obžaloby se obvinění zmíněných zločinů měli dopustit jednáním spočívajícím v tom, že od blíže nezjištěné doby do 2. 12. 2019 společně nelegálně přechovávali v oploceném areálu v budově bez čísla popisného na pozemku parc. č. XY, zapsaném na LV XY, katastrální území Hradčany nad Ploučnicí (918423), obec Ralsko (562017), okr. Česká Lípa a v návěsu tov. značky Krone, RZ: XY, barva bílá, moldavské imatrikulace, zaparkovaném na příjezdové komunikaci před výše popsanou budovou, 343 kg tabáku ke kouření a 6 878 010 ks cigaret neoprávněně označených ochrannou známkou L&M Red Label vlastníka společnosti Philip Morris Products S.A., se sídlem Quai Jeanrenaud 3, 2000 Neuchâtel, Švýcarsko a 1 687 800 ks cigaret neoprávněně označených ochrannou známkou Richmond King Size vlastníka společnosti Imperial Tobacco Ltd., se sídlem Radlická 14, 150 00 Praha 5, přičemž ve výše popsané budově v blíže nezjištěné předchozí době na nelegální výrobní lince zpracovávali nepovoleně tabák do podoby vybraných výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, a tyto padělky cigaret dále distribuovali blíže neustanoveným odběratelům do jejich skladů (stavby bez čísla popisného a evidenčního) na pozemku parc. č. XY, zapsaném na LV XY, katastrální území Třinec (770892), obec Třinec (598810) a na pozemku parc. č. XY, zapsaném na LV XY, katastrální území Orlová (712361), obec Orlová (599069), a to tak, že obviněný R. Ch. společně s obviněným V. C. zajišťovali v Ralsku nelegální výrobu tabákových výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, obviněný V. G. společně s obviněným R. Ch. zajišťovali distribuci nelegálně vyrobených tabákových výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, odběratelům z Třince a Orlové, obviněný S. B. přepravoval komponenty pro nelegální výrobu tabákových výrobků neoprávněně označených ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, a následně přepravoval vyrobené tabákové výrobky k odběratelům do Třince a Orlové, vedeni od počátku s úmyslem zkrátit spotřební daň a obohatit se tak nepřiznáním a nezaplacením spotřební daně tabákových výrobků, ačkoli byli nejméně srozuměni s tím, že skladování tabáku a neznačených tabákových výrobků ve smyslu zákona č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebních daních“), jejich distribuce a následný prodej je nepovolený a porušují tím daňové zákony, přičemž společně takto jednali s vědomím, že vybrané výrobky nebyly získány legální cestou, že výrobou, distribucí a přechováváním takových produktů narušují základní funkci ochranné známky, a to označení původu zboží, poškozují dobré jméno renomovaných producentů, ohrožují důvěru zákazníků v jejich značku a připravují tím společnost Philip Morris Products S.A. a společnost Imperial Tobacco Ltd., zákonné vlastníky ochranné známky, o jejich prodejní zisk a porušují práva těchto vlastníků ochranných známek, uvedená v §8 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů, čímž společným úmyslným jednáním způsobili českému státu, zastoupenému Celním úřadem pro hlavní město Prahu, se sídlem Washingtonova 7, 113 54 Praha 1, škodu na spotřební dani z tabákových výrobků v celkové výši nejméně 24 416 936 Kč a porušením práv k ochranné známce L&M Red Label způsobili poškozené společnosti Philip Morris Products S. A. škodu na ušlém zisku ve výši 6 190 209 Kč a na nemajetkové újmě ve výši 6 878 010 Kč a porušením práv k ochranné známce Richmond King Size způsobili poškozené společnosti Imperial Tobacco CR, s. r. o., škodu na ušlém zisku ve výši 541 758,59 Kč.
3. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 3 T 14/2020, byla podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti soudu (bod I. výroku), a to za současného rozhodnutí podle §192 tr. ř., že se obvinění V. G., R. Ch., V. C. a S. B. ponechávají ve vazbě (bod II. výroku). K prvnímu bodu Městský soud v Praze uvedl, že není dána jeho příslušnost k projednání věci, resp. je příslušný pouze věcně, nikoli však místně. Státní zástupkyně v odůvodnění obžaloby vycházela pro určení místní příslušnosti ze zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně z §10 tohoto zákona, místní příslušnost soudu k projednání obžaloby se však řídí jen trestním řádem. Z obsahu spisu pak vyplynulo, že údajná nelegální výroba cigaret měla probíhat v Hradčanech nad Ploučnicí, okres Česká Lípa, příslušným soudem je tak Krajský soud v Ústí nad Labem, event. jeho pobočka v Liberci. Odtud pak byly nelegálně vyráběné cigarety odvezeny do skladů v Třinci, okres Frýdek-Místek, a v Orlové, okres Karviná, tedy v obvodu působnosti rovněž příslušného Krajského soudu v Ostravě. Nejpřísnější žalovaný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku byl proto spáchán v obvodech Krajského soudu v Ústí nad Labem a Krajského soudu v Ostravě, přičemž nejblíže společně nadřízeným soudem k rozhodnutí o příslušnosti je Nejvyšší soud.
4. Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
5. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k jednání pachatele naplňujícímu objektivní stránku trestného činu, i místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Podle §20 odst. 1 věta první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
6. Aplikujeme-li tyto zásady na uvedený případ, je zřejmé, že v daném případě je obviněným obžalobou kladeno za vinu spáchání dvou zločinů ve spolupachatelství podle §23 tr. ř., a to zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, na který je stanovena trestní sazba trestu odnětí svobody v rozpětí od pěti do deseti let, a zločinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s trestní sazbou tři až osm let trestu odnětí svobody. Nejtěžším trestným činem je tak zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
7. Zmíněného deliktu se obvinění měli podle obžaloby dopustit tím, že zkrátili (spotřební) daň, čin spáchali nejméně se dvěma osobami a současně ve velkém rozsahu. K pojmu zkrácení (daně) lze v obecném smyslu doplnit, že může být naplněn jak aktivním, tedy komisivním jednáním (zejména podáním daňového přiznání s nepravdivými údaji), tak i jednáním omisivním, tedy opomenutím povinnosti daňového subjektu.
8. V této věci mělo dojít, jak již bylo řečeno, podle obžaloby ke zkrácení spotřební daně, a to konkrétně u tabákových výrobků (cigaret). K tomu Nejvyšší soud připomíná, že podle §8 zákona o spotřebních daních daňová povinnost (stran zmíněné daně) vzniká výrobou vybraných výrobků [kterými jsou podle §1 odst. 2 písm. e) téhož zákona i tabákové výrobky, které jsou předmětem daně z tabákových výrobků, tj. podle §101 odst. 2 zmíněného zákona i cigarety] na daňovém území Evropské unie nebo dovozem vybraných výrobků na daňové území Evropské unie. Povinnost daň ve stanovené lhůtě přiznat a zaplatit potom vzniká podle §9 odst. 1 uvedeného zákona okamžikem uvedení vybraných výrobků do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky. Podle §3 písm. k) zákona o spotřebních daních je uvedením do volného daňového oběhu mimo jiné každá výroba vybraných výrobků mimo režim podmíněného osvobození od daně i každé skladování nebo doprava vybraných výrobků, u nichž se neprokáže, že se jedná o výrobky zdaněné, nebo pokud se neprokáže způsob jejich nabytí oprávněně bez daně.
9. Podle §116 zákona o spotřebních daních se daňové přiznání k dani z tabákových výrobků nepodává a funkci daňového přiznání plní objednávky tabákových nálepek [s výjimkou tabákových výrobků, u kterých vznikla povinnost daň přiznat a zaplatit podle §9 odst. 3 písm. e), §9 odst. 3 písm. f) nebo §101a uvedeného zákona, které na tuto trestní věc ale nedopadají], a daň je zaplacena použitím tabákové nálepky. Podle §116 odst. 2 věta druhá zákona o spotřebních daních tabákové nálepky musí být použity v okamžiku, kdy vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit.
10. Z ustanovení §103 zákona o spotřebních daních vyplývá, že výrobce, oprávněný příjemce nebo dovozce podá Celnímu úřadu pro Středočeský kraj (což je tzv. pověřený správce daně) návrh na stanovení ceny pro konečného spotřebitele, kterou se rozumí cena jednotkového balení určeného k přímé spotřebě. Tato cena obsahuje i daň z přidané hodnoty. Cigarety lze uvádět do volného daňového oběhu pouze s tabákovou nálepkou s uvedenou cenou pro konečného spotřebitele. Podle §114 téhož zákona, upravujícího značení tabákovými nálepkami, mj. i tabákové výrobky vyrobené na daňovém území České republiky musí být značeny tabákovou nálepkou, povinnost značit tyto výrobky nálepkou má (mimo jiné) výrobce, který je také povinen objednávat a odebírat tabákové nálepky výhradně u pověřeného správce daně a uhradit jejich cenu (viz §118 odst. 5 a 10 téhož zákona).
11. Problematikou určení místní příslušnosti v případech zkrácení spotřební daně u tabákových výrobků, posuzovaných jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku, se Nejvyšší soud zabýval zejména v usnesení ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 7 Td 47/2015. Především konstatoval, že s ohledem na výše popsaný mechanismus uhrazení spotřební daně (prostřednictvím tabákových nálepek) v daných případech neexistuje typické místo, kde mělo být podáno daňové přiznání, jako je tomu u jiných daní, které by bylo jako jediné rozhodné pro určení místní příslušnosti soudu činného v trestním řízení (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 7 Td 43/2020 a další). V návaznosti na to byla (ve výše zmíněném unesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 7 Td 47/2015) dovozena místní příslušnost jednak soudu, v jehož obvodu obviněné osoby jednaly (nelegálně s cílem zkrátit spotřební daň vyráběly cigarety, které chtěly dále distribuovat), a současně místní příslušnost soudu, v jehož obvodu se nacházel pověřený celní úřad (kterým byl do 31. 12. 2012 Celní úřad Kolín), jemuž měla být předložena objednávka tabákových nálepek.
12. V nyní posuzované věci je zřejmé, že, z hlediska jednání obviněných, měl být podle obžaloby trestný čin spáchán jednak v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, kde měly být tabákové výrobky nelegálně vyráběny a přechovávány, a odkud měly být dále distribuovány, a také v obvodu Krajského soudu v Ostravě, do kterého byly zmíněné výrobky rozváženy neustanoveným odběratelům. Na těchto místech měly být tabákové výrobky uváděny do volného daňového oběhu na daňovém území České republiky, a vznikala povinnost předmětnou daň přiznat a zaplatit, což se nestalo, resp. obvinění měli jednat s cílem tak neučinit. Současně je dána i místní příslušnost Městského soudu v Praze, neboť v obvodu jeho působnosti se nachází pověřený celní úřad, a to Celní úřad pro Středočeský kraj (se sídlem Washingtonova 11, Praha 1), u něhož byla povinnost objednat tabákové nálepky.
13. Je namístě doplnit, že ve věci naopak nelze stran místní příslušnosti vycházet, jak to činila obžaloba, ze sídla Celního úřadu pro hlavní město Prahu, jenž pouze vyčíslil škodu (viz jeho sdělení na č. l. 2446 tr. spisu), byť shodou okolností takto určený soud je totožný se soudem, určeným podle sídla pověřeného celního úřadu.
14. Nejvyšší soud konstatuje, že Městský soud v Praze je k projednání věci podle §24 odst. 1 tr. ř. příslušný.
15. Podle §24 odst. 2 tr. ř. může soud, který rozhoduje o příslušnosti, současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeno v §25 tr. ř. Podle tohoto ustanovení může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Nejvyšší soud však v tomto konkrétním případě důležité důvody pro postup podle §25 tr. ř., pro které by zejména u jiného soudu bylo výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, resp. rychlost a hospodárnost řízení, neshledal. Pouze na okraj lze zmínit, že obžaloba byla podána proti čtyřem obviněným, z toho obviněný V. G. se v současné době zdržuje v Praze 10, ostatní obvinění jsou nyní ve vazbě ve Vazební věznici Praha-Ruzyně. Obžalobou je navrhován výslech dvou svědků, z toho jednoho s bydlištěm rovněž v Praze a druhého ve Varnsdorfu, byť bude samozřejmě otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude nutné v hlavním líčení vyslechnout. Dalšími návrhy obžaloby jsou potom čtení protokolu o výslechu svědka, závěrů znaleckého posudku a předložení dalších listinných důkazů. Uvedené skutečnosti (ani jiné, vyplývající ze shora zmíněného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 3 T 14/2020) potřebu delegace věci nepodkládají.
16. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, že k projednání věci je podle §24 odst. 1 tr. ř. příslušný Městský soud v Praze.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 20. 4. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu