ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.44.2021.1
sp. zn. 7 Td 44/2021-32123
USNESENÍ
Nejvyšší soud ve věci obviněného M. S. , nar. XY, trvale bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 1/2018, nyní u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 28/2020, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2021 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 45 T 1/2018, byl obviněný uznán vinným v bodech 1) a 2) pokračujícím zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, v bodu 3) zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a v bodu 4) pokračujícím zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a byl mu uložen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu činností spojených s nakládáním se svěřenými finančními prostředky na dobu 5 roků. Městský soud rovněž rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. o nárocích poškozených společností tak, že obviněný je povinen sám nahradit škodu poškozené společnosti Shell Czech Republic, a. s., ve výši 14 807 500 Kč a společně se spoluobviněným K. škodu společnosti MAPE DEVELOPMENT, a. s., ve výši 5 000 000 Kč, společnosti ALEUTA, a. s., ve výši 15 125 864 Kč a společnosti PETRO BULLDING, s. r. o., ve výši 13 382 966 Kč.
2. Z podnětu odvolání obviněného proti tomuto rozsudku Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 4 To 28/2020, zrušil výrok o trestu a výrok o náhradě škody ohledně poškozených MAPE DEVELOPMENT, a. s., ALEUTA, a. s., a PETRO BULLDING, s. r. o., a nově rozhodl tak, že obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody na dobu šesti let se zařazením pro výkon uloženého trestu odnětí svobody do věznice s ostrahou. Dále mu uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu činností spojených s nakládáním se svěřenými finančními prostředky na dobu pěti let, a rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného a spoluobviněného nahradit poškozeným škodu.
3. Na základě dovolání obviněného Nejvyšší soud v Brně usnesením ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1369/2020, zrušil výše uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze v části týkající se obviněného M. S., jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně pozbyly podkladu a Vrchnímu soudu v Praze bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
4. Věc se vrátila zpět do odvolacího řízení k Vrchnímu soudu v Praze, který v ní bude pod sp. zn. 4 To 28/2020 rozhodovat o odvolání obviněného.
5. Obviněný svým podáním ze dne 24. 6. 2021 (které bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno tentýž den) učinil návrh na odnětí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 28/2020 tomuto soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Uvedl, že v odvolacím řízení má rozhodovat v souladu s platným rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze senát 4 To, který je nyní složen z předsedy senátu JUDr. Luboše Vlasáka, předsedkyně senátu JUDr. Lenky Konopové a členky senátu JUDr. Hany Hrnčířové. JUDr. Hana Hrnčířová byla z rozhodování vyloučená usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 5. 2021, sp. zn. 4 To 28/2020, jelikož v projednávané věci rozhodovala u soudu prvního stupně. Obviněný však namítl podjatost i zbylých členů senátu 4 To, a to s ohledem na jejich kolegiální vztah s členkou senátu JUDr. Hanou Hrnčířovou a také s ohledem na skutečnost, že tito soudci se budou snažit obhájit své původní rozhodnutí a svůj dřívější nezákonný postup. Obviněný proto podal návrh na vyloučení těchto soudců (u Nejvyššího soudu návrh veden pod sp. zn. 11 Tvo 11/2021). Podle názoru obviněného je značně ohrožen princip nestrannosti soudce, který ve svém výsledku může ovlivnit i rozhodnutí ve věci samé. S ohledem na faktor nezdravé kolegiality se pak tento faktor nemusí projevit toliko v senátě 4 To, ale i u dalších soudců Vrchního soudu v Praze. Nelze stanovit, u koho by takový přístup převážil a kdo by rozhodoval bez působení tohoto vlivu a zcela spravedlivě. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu a aby ten rozhodl, že se podle §25 tr. ř. odnímá projednání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2019, sp. zn. 45 T 1/2018, Vrchnímu soudu v Praze a přikazuje se Vrchnímu soudu v Olomouci.
6. Vrchní soud v Praze předložil dne 30. 6. 2021 trestní spis Městského soudu v Praze Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o návrhu obviněného na delegaci. Nejvyšší soud jako soud příslušný předložený návrh projednal a dospěl k následujícímu závěru.
7. Podle §25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Může jím být např. vyloučení všech soudců příslušného soudu z rozhodování, na straně obviněného potom např. stáří, těžká nemoc apod., které brání, aby se dostavil k příslušnému soudu apod. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
8. Nejvyšší soud v argumentech, předložených v návrhu obviněného, neshledal důležité důvody pro tak výjimečný postup, jakým je odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř.
9. Především je nutné zdůraznit, že námitka obviněného, týkající se údajně nesprávného postupu a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jehož rozsudek ze dne 1. 6. 2020, sp. zn. 4 To 28/2020, byl zrušen usnesením Nejvyššího soudu (a který by měl nyní své předchozí rozhodnutí obhajovat), není a nemůže být předmětem řízení o návrhu obviněného na delegaci. Tato otázka byla, popřípadě i v jistém smyslu bude nebo může být projednávána v řízeních před příslušnými soudy (Vrchním soudem v Praze, resp. Nejvyšším soudem, jak se tomu stalo v dovolacím řízení, přičemž vadný rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu přikázal znovu projednat a rozhodnout, za vázanosti jeho právním názorem podle §265s odst. 1 tr. ř.).
10. Z podání obviněného je pak zjevné, že obviněný dovozuje neschopnost soudců JUDr. Luboše Vlasáka a JUDr. Lenky Konopové, jakož i všech dalších soudců Vrchního soudu v Praze, nestranně v jeho věci rozhodovat s ohledem na kolegialitu mezi těmito soudci a soudkyní JUDr. Hanou Hrnčířovou, která nyní působící u odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze, původně však věc ještě jako předsedkyně senátu Městského soudu v Praze v postavení soudu prvního stupně rozhodovala.
11. V obecné rovině Nejvyšší soud dodává, že důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. nemůže být jakákoliv, v tomto případě nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu v jeho trestní věci. V zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu.
12. Námitky směřující k vyloučení orgánů činných v trestním řízení z vykonávání úkonů trestního řízení lze tedy vznášet jen proti konkrétním osobám, které se na provádění těchto úkonů skutečně podílejí, nikoli proti neurčitým osobám (např. proti všem soudcům určitého kraje; srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha, C. H. Beck, 2013, str. 373 a násl.). Z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. lze rozhodnout jen o vyloučení soudce nebo přísedícího, státního zástupce, policejního orgánu nebo osoby v něm služebně činné, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Tedy v zásadě lze rozhodovat jen o vyloučení soudce jako konkrétní osoby nebo o vyloučení soudců jako konkrétních osob.
13. Pokud obviněný namítl vyloučení konkrétních osob, jednalo se o soudce senátu 4 To JUDr. Luboše Vlasáka a JUDr. Lenku Konopovou, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze k projednání a rozhodnutí předmětné věci, pak je nutné uvést, že vůči nim uplatnil námitku podjatosti ze shodných důvodů. O této námitce rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 4 To 28/2020, tak, že výše uvedení soudci nejsou vyloučeni z vykonávání úkonu trestního řízení v projednávané věci. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o které rozhodoval Nejvyšší soud a usnesením ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 11 Tvo 11/2021, ji jako nedůvodnou zamítl. Důvody vyloučení jmenovaných soudců tedy shledány nebyly.
14. Nejvyšší soud pak dodává, že na situaci, kdy soudce odvolacího senátu se zúčastnil v projednávané věci i rozhodování u soudu prvního stupně, pamatuje ustanovení §30 odst. 3 tr. ř., z tohoto důvodu také byla z projednávání věci vyloučená soudkyně JUDr. Hana Hrnčířová. Zákon však nevylučuje z rozhodování soudce, který je podle rozvrhu práce zařazen s takovým soudcem do stejného senátu u nadřízené soudní instance. Každý soudce je profesionál, jeho rozhodovací činnost se řídí zákonem a jeho rozhodnutí podléhá přezkumu, ať už formou řádných nebo mimořádných opravných prostředků. Nelze tedy dospět k závěru, že pouhá kolegiální známost je důvodem k vyloučení konkrétního soudce z rozhodování, tím méně oním důležitým důvodem, který ustanovení §25 tr. ř. vyžaduje pro odejmutí věci celému soudu.
15. Nezbývá než konstatovat, že obviněný ve svém návrhu na postup podle 25 tr. ř. neuvedl žádné závažné argumenty, které by byly natolik zřetelné a zřejmé, že by jednoznačně prokazovaly důvodnost jeho návrhu. Odnětí věci místně příslušnému soudu a její přikázání jinému věcně příslušnému soudu je rozhodnutím výjimečným a znamená průlom do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pro takový postup musí být dány důležité důvody, které ale Nejvyšší soud neshledal.
16. Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že se podle §25 tr. ř. věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 7. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.