ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.56.2021.1
sp. zn. 7 Td 56/2021-7638
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 31. 8. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněných J. Š. , nar. XY, trvale bytem XY, M. O. , nar. XY, státní příslušnost Slovenská republika, bytem XY, a společnosti S. , IČ: XY, se sídlem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 3/2021, o návrhu soudu na určení místní příslušnosti takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Praze.
Odůvodnění:
1. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně podala dne 29. 3. 2021 ke Krajskému soudu v Brně obžalobu na obviněné J. Š., M. O. a společnost S., pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ve znění účinném do 1. 10. 2020.
2. Trestné činnosti se měli obvinění dopustit tím, že
I. s cílem zkrátit daň z přidané hodnoty u společnosti S., IČ: XY, se sídlem XY, J. Š. a M. O. po vzájemné domluvě vytvořili z obchodních společností S. (jednatel J. Š.) - W. , IČ: XY, se sídlem XY, Slovenská republika - R.-S. IČ: XY, se sídlem XY, Slovenská republika, nebo A. , IC: XY, se sídlem XY, Bratislava, Slovenská republika - P. I. , IČ: XY, se sídlem XY (jednatel M. O.) - S., obchodní řetězec, v jehož rámci byl organizován J. Š. za účasti M. O. mezi uvedenými obchodními společnostmi nákup a prodej surového řepkového oleje s tím, že J. Š. jménem S. deklaroval za zneužití §64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „zákon o DPH“) dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie společnosti W., které je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, kdy za tímto účelem vytvořil jménem společnosti doklady, zejména faktury a dodací listy, a současně uplatnil v rozporu s §72, §73 zákona o DPH nárok na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění od společnosti P. I., ačkoliv k reálnému přijetí ani dodání zdanitelného plnění nedošlo, neboť mezi subjekty v řetězci byl pouze fakturačně přeprodáván náklad surového řepkového oleje, který byl umístěný ve vlakové soupravě, která se za účelem zastření podvodného jednání a původu obchodovaného zboží přesouvala mezi územím České republiky a stanicí Velké Leváre ve Slovenské republice a zpět bez vyložení, a J. Š. jménem společnosti S. tak na základě faktur vystavených společností P. I. uplatnil nárok na odpočet daně z pořízení zboží, kdy J. Š. i M. O. si byli vědomi, že se jedná pouze o fiktivní prodeje zboží v řetězci s cílem uplatnit z pořízení zboží neoprávněně nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu za zneužití institutu osvobození od daně takto přeprodávaného zboží, neboť M. O. jménem P. I. prodal S. stejné zboží, které J. Š. dříve prodal jménem S., tedy zboží se vracelo zpět prvnímu článku řetězce společnosti S. bez vyložení a bez faktického dodání zboží údajným odběratelům,
přičemž M. O. jménem společnosti P. I. na pozici „ztraceného obchodníka“ (missing trader) sice nákup zboží v zahraničí přiznal, ale vysokou daňovou povinnost kompenzoval nárokem na odpočet daně z fiktivních přijatých zdanitelných plnění, přičemž M. O. na základě pokynů J. Š. vystavil jménem společnosti P. I. faktury a dodací listy deklarující prodej surového řepkového oleje společnosti S., a to faktury:
č. 11/0002, DUZP 21. 11. 2011, základ daně 24 633 540 Kč, DPH 4 926 708 Kč,
č. 12/0011, DUZP 21. 5. 2012, základ daně 25 517 241,7 Kč, DPH 3 572 414 Kč,
které J. Š. předal, přičemž si byl vědom toho, že z těchto faktur uplatní společnost S. nárok na odpočet daně na vstupu v celkové výši 8 499 122 Kč, a současně za účelem provádění plateb za zboží poskytl J. Š. i přístupové údaje k účtu P. I., který za tímto účelem zřídil, a současně deklaroval správci daně společnosti P. I., že předmětné zboží nakoupil na základě faktury č. 110020, DUZP 20. 11. 2011, základ daně 24 633 504 Kč od společnosti R.-S., a na základě faktury č. 201208, DUZP 21. 5. 2012, základ daně 25 468 499,81 Kč od společnosti A. a v přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2011 podaného u Finančního úřadu Brno I dne 26. 6. 2012 přiznal daň z takto pořízeného zboží ve výši 4 860 200 Kč a v přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012 přiznal daň z takto pořízeného zboží ve výši 3 565 589,97 Kč, a vysokou daňovou povinnost kompenzoval nárokem na odpočet daně z fiktivních zdanitelných plnění přijatých od společnosti MiNo OIL a. s.,
J. Š. , ačkoliv si byl vědom toho, že od P. I. nakupuje stejné zboží, které prodal společnosti W., nechal faktury P. I. vystavené dle jeho pokynu M. O. zaevidovat do účetnictví společnosti S., a za účelem zastření původu zboží v těchto transakcích organizoval přepravu zboží na území Slovenské republiky a zpět a prováděl platby za zboží, a nechal podat jménem společnosti S.
1) dne 28. 12. 2011 na Finančním úřadu v Čáslavi přiznání k DPH za zdaňovací období listopad 2011 , ve kterém uplatnil v rozporu s §72, §73 zákona o DPH nárok na odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění v celkové výši 4 926 708 Kč z faktury přijaté od společnosti P. I. č. 11/0002, DUZP 21. 11. 2011, základ daně 24 633 540 Kč, DPH 4 926 708 Kč, a současně za zneužití §64 zákona o DPH uplatnil nárok na osvobození od daně z důvodu dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie společnosti W. na základě faktury č. 120110228, DUZP 30. 11. 2011, základ daně 26 813 880 Kč, ačkoliv si byl vědom, že společnost P. I. mu dodává zboží, které on prodal společnosti W., neboť část zboží o hmotnosti 879,79 t prodaná W. byla dne 18. 11. 2011 naložena ve Straubing, Německo, kdy po přepravení zboží přes území České republiky byla přeprava ukončena dne 20. 11. 2011 ve stanici Velké Leváre, Slovenská republika, odkud vlak vyjel stejného dne 20. 11. 2011 jako dodávka společnosti P. I. pro společnost S. do stanice Rájec-Jestřebí, kam vlak dojel dne 21. 11. 2011, aniž došlo na území Slovenské republiky k jakékoliv manipulaci se zbožím, a zbývající část nákladu o objemu 120,21 t byla přepravena dne 28. 11. 2011 na trase Straubing – Rájec-Jestřebí, přičemž na území Slovenské republiky vůbec nebyla dopravena, a tedy fakticky k uskutečnění zdanitelného plnění nedošlo a nevznikl ani nárok na odpočet daně na vstupu,
a uplatnil nárok na vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 873 352 Kč, který byl vyplacen, čímž vylákal nadměrný odpočet ve výši 873 352 Kč a zkrátil daň ve výši 4 053 356 Kč ,
2) dne 26. 6. 2012 na Finančním úřadu v Čáslavi přiznání k DPH za zdaňovací období květen 2012 , ve kterém uplatnil v rozporu s §72, §73 zákona o DPH nárok na odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění v celkové výši 3 572 414 Kč z faktury přijaté od společnosti P. I. č. 12/0011, DUZP 21. 5. 2012, základ daně 25 517 241,7 Kč, DPH 3 572 414 Kč, a současně za zneužití §64 zákona o DPH uplatnil nárok na osvobození od daně z důvodu dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie společnosti W. na základě faktury č. 120120060, DUZP 17. 5. 2012, základ daně 26 763 597 Kč, ačkoliv si byl vědom, že společnost P. I. mu dodává zboží, které on prodal společnosti WALTHLR s. r. o., neboť přeprava zboží byla zahájena dne 17. 5. 2012 ve stanici Čáslav a ukončena byla dne 17. 5. 2012 ve stanici Velké Leváre, Slovenská republika, a ze stanice Velké Leváre stejný vlak bez vyložení vyjel dne 18. 5. 2012 jako dodávka pro společnost P. I., respektive S., kdy do stanice Čáslav vlak dojel dne 21. 5. 2012, když ve dnech 19. 5. 2012 až 20. 5. 2012 byla přeprava přerušena v Rájec-Jestřebí, tedy zboží bylo přepraveno na území Slovenské republiky a zpět, aniž došlo na území Slovenské republiky k jakékoliv manipulaci se zbožím, a tedy fakticky k uskutečnění zdanitelného plnění nedošlo a nevznikl ani nárok na odpočet daně na vstupu,
čímž zkrátil daň z přidané hodnoty ve výši 3 572 414 Kč ,
čímž pod body 1 a 2 M. O. a J. Š. vylákali výhodu na dani 873 352 Kč a zkrátili daň z přidané hodnoty v celkové výši 7 625 770 Kč, celkem tedy 8 499 122 Kč,
II. společnost S., IČ: XY , se sídlem XY, Čáslav, jako právnická osoba ve smyslu zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, svým jménem, ve svém zájmu a v rámci své činnosti, prostřednictvím svého statutárního orgánu J. Š., nar. XY, který byl oprávněn za tuto právnickou osobu jednat, jehož jednání bylo podmínkou vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost S., a jehož jednání jí lze ve smyslu shora citovaného zákona přičítat dle §8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb.,
s cílem zkrátit daň z přidané hodnoty společností S. J. Š. a M. O. po vzájemné domluvě vytvořili z obchodních společností S. (jednatel J. Š.) - W. , IČ: XY, se sídlem XY, Slovenská republika - A. , IČ: XY, se sídlem XY, Bratislava, Slovenská republika - P. I. , IČ: XY, se sídlem XY, Brno (jednatel M. O.) – S., obchodní řetězec, v jehož rámci byl organizován J. Š. za účasti M. O. mezi uvedenými obchodními společnostmi nákup a prodej surového řepkového oleje s tím, že J. Š. jménem S. deklaroval za zneužití §64 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisu (dále také jako „zákon o DPH“) dodání obchodovaného zboží do jiného členského státu Evropské unie společnosti W., které je osvobozeno od daně z přidané hodnoty, kdy za tímto účelem vytvořil jménem společnosti doklady, zejména fakturu a dodací list, a současně uplatnil v rozporu s §72, §73 zákona o DPH nárok na odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění od společnosti P. I., ačkoliv k reálnému dodání ani prořízení zdanitelného plnění nedošlo, neboť mezi subjekty v řetězci byl pouze fakturačně přeprodáván náklad surového řepkového oleje, který byl umístěný ve vlakové soupravě, která se za účelem zastření podvodného jednání a původu obchodovaného zboží přesouvala mezi územím České republiky a stanicí Velké Leváre ve Slovenské republice a zpět bez vyložení, a J. Š. jménem společnosti S. tak na základě faktury vystavené společností P. I. uplatnil nárok na odpočet daně z pořízení zboží, kdy J. Š. i M. O. si byli vědomi, že se jedná pouze o fiktivní prodej zboží v řetězci s cílem uplatnit z pořízení zboží neoprávněně nárok na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu za zneužití institutu osvobození od daně takto přeprodávaného zboží, neboť M. O. jménem P. I. prodal S. stejné zboží, které J. Š. dříve prodal jménem S., tedy zboží se vracelo zpět prvnímu článku řetězce společnosti S. bez vyložení a bez faktického dodání zboží údajnému odběrateli,
přičemž M. O. jménem společnost P. I. na pozici „ztraceného obchodníka“ (missing trader) sice nákup zboží v zahraničí přiznal, ale vysokou daňovou povinnost kompenzoval nárokem na odpočet daně z fiktivních přijatých zdanitelných plnění,
přičemž M. O. na základě pokynů J. Š. vystavil jménem společnosti P. I. fakturu a dodací list deklarující prodej surového řepkového oleje společnosti S., a to faktury č. 12/0011, DUZP 21. 5. 2012, základ daně 25 517 241,7 Kč, DPH 3 572 414 Kč, kterou J. Š. předal, přičemž si byl vědom toho, že z této faktury uplatní společnost S. nárok na odpočet daně na vstupu v celkové výši 3 572 414 Kč, a současně za účelem provádění plateb za zboží poskytl J. Š. i přístupové údaje k účtu P. I., který za tímto účelem zřídil, a současně deklaroval správci daně společnosti P. I., že předmětné zboží nakoupil na základě faktury č. 201208, DUZP 21. 5. 2012, základ daně 25 468 499,81 Kč od společnosti A. a přiznal v přiznání k dani z přidané hodnoty podaného u Finančního úřadu Brno I za zdaňovací období květen 2012 daň z takto pořízeného zboží ve výši 3 565 589,97 Kč, a vysokou daňovou povinnost kompenzoval nárokem na odpočet daně z fiktivních zdanitelných plnění přijatých od společnosti MiNo OIL a. s.,
J. Š. , ačkoliv si byl vědom toho, že od P. I. nakupuje stejné zboží, které prodal společnosti W., nechal faktum P. I. vystavenou dle jeho pokynů M. O. zaevidovat do účetnictví společnosti S., a za účelem zastření původu zboží v těchto transakcích organizoval přepravu zboží na území Slovenské republiky a zpět a prováděl platby za zboží,
a společnost S. podala
dne 26. 6. 2012 na Finančním úřadu v Čáslavi přiznání k DPH za zdaňovací období květen 2012 , ve kterém uplatnila v rozporu s §72, §73 zákona o DPH nárok na odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění v celkové výši 3 572 414 Kč z faktury přijaté od společnosti P. I. č. 12/0011, DUZP 21. 5. 2012, základ daně 25 517 241,7 Kč, DPH 3 572 414 Kč, a současně za zneužití §64 zákona o DPH uplatnila nárok na osvobození od daně z důvodu dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie společnosti W. na základě faktury č. 120120060, DUZP 17. 5. 2012, základ daně 26 763 597 Kč, ačkoliv si byla vědoma, že společnost P. I. jí dodává zboží, které ona prodala společnosti W., neboť přeprava zboží byla zahájena dne 17. 5. 2012 ve stanici Čáslav a ukončena byla dne 17. 5. 2012 ve stanici Velké Leváre, Slovenská republika, a ze stanice Velké Leváre stejný vlak bez vyložení vyjel dne 18. 5. 2012 jako dodávka společnosti P. I., respektive S., kdy do stanice Čáslav vlak dojel dne 21. 5. 2012, když ve dnech 19. 5. 2012 až 20. 5. 2012 byla přeprava přerušena v Rájec-Jestřebí, tedy zboží bylo přepraveno na území Slovenské republiky a zpět, aniž došlo na území Slovenské republiky k jakékoliv manipulaci se zbožím, a tedy fakticky k uskutečnění zdanitelného plnění nedošlo a nevznikl jí ani nárok na odpočet daně na vstupu,
čímž zkrátila daň z přidané hodnoty ve výši 3 572 414 Kč .
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2021, č. j. 43 T 3/2021-7624, byla věc podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Krajský soud v Brně uvedl, že není příslušný k projednání věci. Dospěl k závěru, že spáchání trestného činu nastalo v okamžiku podání daňového přiznání u Finančního úřadu v Čáslavi, a to ve dnech 28. 12. 2011 a 26. 6. 2012. Místem spáchání trestného činu je tedy Čáslav, která se nenachází v obvodu Krajského soudu v Brně, ale v obvodu Krajského soudu v Praze, který je ve věci místně příslušný.
4. Nejvyšší soud jako soud příslušný ve smyslu §24 tr. ř. z podnětu citovaného usnesení Krajského soudu v Brně posoudil na podkladě spisového materiálu otázku místní příslušnosti a dospěl k závěru, že obžaloba byla podána u soudu, který není příslušný k projednání věci obviněných.
5. Spornou nebyla v dané věci otázka věcné příslušnosti, ale s ohledem na změnu právní úpravy je nutné uvést následující skutečnosti. Zákonem č. 333/2020 Sb. došlo s účinností od 1. 10. 2020 ke změně hranice výše škod stanovených v §138 odst. 1 tr. zákoníku. Škodou velkého rozsahu již není tak jako dříve škoda dosahující částky nejméně 5 mil. Kč, ale tato hranice byla zvýšena na částku nejméně 10 mil. Kč. Trestní stíhání obviněných bylo původně zahájeno pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obžaloba však již byla podána pro zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle §16 tr. ř. je k řízení o takovém trestném činu v prvním stupni příslušný okresní soud, nicméně na tento případ pamatuje ustanovení čl. II. z. č. 333/2020 Sb. ze kterého vyplývá, že v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 10. 2020) se pro účely stanovení věcné příslušnosti použije §138 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Jestliže tedy bylo řízení zahájeno pro zločin, pro jehož projednání byl věcně příslušný krajský soud, musí být i po podání obžaloby pokračováno v řízení před krajským soudem, přestože je nyní trestná činnost obviněných kvalifikována tak, že by ji mohl projednávat v prvním stupni soud okresní. Věcně je tedy nadále příslušný krajský soud jako soud prvního stupně.
6. Pokud jde o příslušnost místní, podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo ke skutkovým dějům naplňujícím jednotlivé znaky objektivní stránky skutkové podstaty daného trestného činu.
7. Jak je zřejmé z předloženého usnesení Krajského soudu v Brně, tento správně dospěl k závěru, že trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 tr. zákoníku je spáchán okamžikem „zkrácení“ nebo „vylákáním výhody“, tedy okamžikem, kdy dojde k podání daňového přiznání (v případě daně), na základě kterého ke zkrácení daně nebo vylákání výhody dojde nebo má dojít.
8. V projednávané věci obvinění vytvořili z několika obchodních společností obchodní řetězec, mezi nimiž byl deklarován nákup a prodej surového řepkového oleje, a to z území České republiky na území Slovenské republiky a poté zpět, přičemž k obchodním transakcím nedošlo, jednalo se pouze o fiktivní obchody. Obviněný J. Š. jako jednatel společnosti S. (v bodě I.) potom nechal podat 28. 12. 2011 a 26. 6. 2012 na Finančním úřadu v Čáslavi přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2011 a květen 2012, kterým vylákal nadměrný odpočet ve výši 873 352 Kč a zkrátil daň v celkové výši 7 625 770 Kč. Společnost S. (v bodě II.) podala 26. 6. 2012 na Finančním úřadu v Čáslavi přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období květen 2012, kterým zkrátila daň v celkové výši 3 572 414 Kč. Obžalovaný M. O. v obou případech pak jednal jménem jedné ze společností vystupující v řetězci společností jako tzv. ztracený obchodník (missing trader).
9. Trestný čin byl spáchán podáním daňového přiznání, uplatněním neoprávněného nadměrného odpočtu a uplatněním neoprávněného nároku na osvobození od daně z důvodu dodání zboží do jiného členského státu Evropské unie. Ke spáchání trestného činu došlo v okamžiku podání daňového přiznání u Finančního úřadu v Čáslavi, a to ve dnech 28. 12. 2011 a 26. 6. 2012. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že místem spáchání trestného činu v projednávané věci je Finanční úřad v Čáslavi. Místem spáchání trestného činu je tedy Čáslav.
10. Čáslav, okres Kutná Hora, Středočeský kraj se nachází v obvodu Krajského soudu v Praze, z toho důvodu, s ohledem na místo spáchání trestného činu, je příslušným k projednávání předmětné věci Krajský soud v Praze.
11. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 31. 8. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.