ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.58.2021.1
sp. zn. 7 Td 58/2021-3717
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 27. 10. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného M. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 137/2018, nyní u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 To 9/2021, o návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci takto:
Podle §25 tr. ř. se věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v České Lípě podal dne 15. 11. 2018 u Okresního soudu v České Lípě obžalobu na obviněného M. H. a dále na spoluobviněné Z. H., L. B. a X. V. L., a to jednak pro přečin neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle §299 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H., L. B. a X. V. L. jednáním popsaným v bodech 1. až 3. obžaloby, a pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se měli dopustit obvinění M. H. a Z. H. jednáním popsaným v bodu 4. obžaloby. Této věci byla u Okresního soudu v České Lípě přidělena sp. zn. 32 T 137/2018.
2. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 1. 2019, č. j. 32 T 137/2018-2321, bylo rozhodnuto, že se podle §23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení a projednání vylučuje skutek, popsaný v bodu 4. obžaloby, který měli spáchat obvinění M. H. a Z. H., v němž je spatřován přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku. Vyloučená věc je nyní u Okresního soudu v České Lípě vedena pod sp. zn. 32 T 5/2019.
3. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 6. 2019, č. j. 32 T 137/2018-2646, bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. H., L. B. a X. V. L. Proti rozsudku byla podána odvolání, mimo jiné i obviněným M. H.
4. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 13. 4. 2021 pod č. j. 55 To 476/2019-3428, který sice zrušil a změnil rozsudek ve vztahu k obviněnému L. B., ale ve vztahu k obviněnému M. H. odvolání zamítl podle §256 tr. ř. Rozhodnutí soudů učiněná ve věci ve vztahu k jeho osobě nabyla právní moci.
5. Téhož dne 13. 4. 2021 před vynesením rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením pod č. j. 55 To 476/2019-3426 rozhodl podle §30 odst. 1 tr. ř., že předseda senátu Mgr. Lukáš Korpas a soudce Mgr. František Jahůdka nejsou vyloučeni z vykonávání úkonu trestního řízení, které je vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 55 To 476/2019. Proti tomuto usnesení si obviněný M. H. dne 14. 5. 2021 podal blanketní stížnost, kterou posléze odůvodnil. O této stížnosti má rozhodovat Vrchní soud v Praze, u kterého je věc vedena pod sp. zn. 1 To 9/2021.
6. Obviněný dne 24. 5. 2021 podal přímo k Nejvyššímu soudu návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. ř., aniž by tuto věc dostatečně specifikoval, proto Nejvyšší soud tento návrh zaslal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci bez věcného vyřízení k provedení nezbytných úkonů a předložení návrhu spolu s trestním spisem.
7. S přihlédnutím k doplnění návrhu podáním dne 10. 6. 2021 je zřejmé, že obviněný M. H. učinil návrh na odnětí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 To 9/2021 tomuto soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Poukázal na skutečnost, že v projednávané trestní věci Vrchní soud v Praze již několikrát rozhodoval, a to i o námitkách podjatosti členů senátu 55 To Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, a nerozhodl o jejich vyloučení, přestože tito akceptovali, že v přípravném řízení jednalo nepříslušné Okresní státní zastupitelství v České Lípě. V přípravném řízení prvotní soudní úkon (povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) provedl Okresní soud Praha-východ, a tudíž u tohoto soudu mělo dojít i k podání obžaloby, což se nestalo, protože obžaloba byla podána u Okresního soudu v České Lípě. Obviněný také namítl vyloučení soudců senátu 55 To Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci proto, že rozhodovali o stížnosti proti jeho vzetí do vazby (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod č. j. 53 To 20/2018-160), a proto jsou vyloučení z rozhodování i v projednávané věci.
8. Vrchní soud v Praze dne 27. 8. 2021 opětovně předložil Nejvyššímu soudu předmětný návrh na odnětí a přikázání věci obviněného ze dne 24. 5. 2021, ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 To 9/2021, po provedení nezbytných úkonů s požadovaným spisem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 137/2018. Nejvyšší soud, který je obecně vzato podle §25 in fine tr. ř. příslušný k takovému rozhodnutí, zhodnotil podklady použitelné k rozhodnutí a dospěl k následujícímu závěru.
9. Podle §25 tr. ř. platí, že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
10. Nejvyšší soud shledal, že v daném případě nejsou dány zákonné důvody, vyžadované ustanovením §25 tr. ř. pro odnětí věci a její přikázání. V posuzované věci je z hlediska rozhodnutí o návrhu obviněného ze dne 24. 5. 2021 na odnětí věci sp. zn. 1 To 9/2021 Vrchnímu soudu v Praze (jako soudu, který je příslušný rozhodovat o stížnosti obviněného) a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci podstatné, že důvody, které obviněný uvedl ve svém návrhu, není možné považovat za důležité důvody k vyhovění tohoto návrhu na delegaci. Podstatou podaného návrhu na delegaci bylo přesvědčení obviněného M. H., že Vrchní soud v Praze není schopen v jeho věci nestranně a objektivně rozhodnout, resp. má mít snahu zakrýt pochybení v řízení před soudy nižších stupňů i v přípravném řízení. Obviněný tak poukazoval na údajná pochybení (zejména) soudů ve věci dříve činných, avšak k těmto jeho námitkám (uplatňovaným opakovaně i v jiných návrzích, o kterých rozhodoval v minulosti i Nejvyšší soud) se již vyjadřovaly soudy při své rozhodovací činnosti a byly shledány nedůvodnými. Nejvyšší soud ve stručnosti na tyto jejich závěry odkazuje a dodává, že taková argumentace, dovozující údajná pochybení státního zástupce a soudů nižších stupňů, obecně vzato nemůže být předmětem rozhodování soudu o návrhu na delegaci, ani důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle citovaného ustanovení totiž nemůže být pouhá, tím méně nepodložená, nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování všech soudců určitého soudu. V obecné rovině lze upozornit, že v zásadě se lze domáhat vyloučení jen těch konkrétních soudců, kteří jako zákonní soudci jsou určeni rozvrhem práce příslušného soudu k projednání a rozhodnutí předmětné věci. Teprve pro případ, že by došlo k rozhodnutí o jejich vyloučení z projednávání a rozhodování věci (popř. k vyloučení některého z nich), by přicházelo v úvahu zabývat se povahou a důvody, pro které zákonný soudce příslušného soudu je vyloučen z rozhodování a zda tyto důvody by se případně mohly vztahovat i k dalším zákonným soudcům tohoto soudu.
11. Souhrnně řečeno v návrhu obviněného na odnětí věci vedené pod sp. zn. 1 To 9/2021 Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci nebylo možné shledat důvody, které by byly natolik významné a výjimečné, aby odůvodňovaly postup podle §25 tr. ř. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak, že se podle §25 tr. ř. věc Vrchnímu soudu v Praze neodnímá.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 27. 10. 2021
JUDr. Radek Doležel
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.