ECLI:CZ:NS:2021:7.TD.61.2020.1
sp. zn. 7 Td 61/2020-3311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 6. 1. 2021 v neveřejném zasedání v trestní věci obviněného P. H. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 11/2020, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem.
Podle §25 tr. ř. se věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem neodnímá .
Odůvodnění:
1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem podal dne 16. 11. 2020 obžalobu na obviněného P. H. pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Tohoto zločinu se měl obviněný dopustit celkem 34 dílčími útoky, popsanými konkrétně v obžalobě, přičemž jejich podstatou bylo, že se měl v období nejméně od 5. 4. 2016 do 25. 2. 2019 na různých místech České republiky s cílem se neoprávněně obohatit nepravdivě vydávat za zástupce různých společností poskytujících finanční služby, zástupce advokátní kanceláře nebo zástupce vymahatelské společnosti, kterými nikdy nebyl a poškozeným falešně slibovat zhodnocení finančních prostředků různými investicemi, případně vymožení v minulosti investovaných finančních prostředků, ačkoli věděl, že nic z toho nezajistí a vylákané peníze nepoužije na sjednaný účel, ale pro svoji potřebu. Takto měl od poškozených vylákat částku celkem 8 224 794 Kč, kterou mu poškození předali v části v hotovosti nebo finanční prostředky převáděli na jím určené bankovní účty, a pokusit se vylákat další částku 980 000 Kč.
2. Usnesením ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 49 T 11/2020, předložil Krajský soud v Ústí nad Labem podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu, neboť měl za to, že není k projednání věci místně příslušný. Uvedl, že obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem se týkají pouze čtyři ze 34 útoků, jichž se obviněný měl podle obžaloby dopustit. Obdobně čtyři útoky obviněný spáchal v obvodu Krajského soudu v Plzni, Krajského soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, tří útoků se měl dopustit v obvodu Krajského soudu v Brně, šesti v obvodu Městského soudu v Praze, a nejvíce, devět útoků, spáchal v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Ani pokud jde o výši škody, nejsou dílčí útoky realizované v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem těmi nejzávažnějšími, neboť zde měla být způsobena škoda ve výši 1 037 494 Kč, zatímco zejména v obvodu Krajského soudu v Ostravě ve výši 3 123 000 Kč a Krajského soudu v Plzni ve výši 1 375 000 Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem dále doplnil, že obviněný nemá k obvodu působnosti Krajského soudu v Ústí nad Labem žádnou vazbu, trvale bydlí v Praze a ve věci je právně zastoupen advokátem sídlícím rovněž v Praze. Z poškozených měli být jednáním obviněného postiženi toliko čtyři s bydlištěm v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem a projednání věci tímto soudem by pro většinu dalších poškozených znamenalo komplikaci a nezanedbatelné náklady na dopravu v případě jejich výslechu jako svědků. S ohledem na počet útoků a výši způsobené škody je tudíž místně příslušný k projednání věci Krajský soud v Ostravě, případně z důvodu vhodnosti Městský soud v Praze s druhým nejvyšším počtem spáchaných dílčích útoků, přičemž Praha se jeví jako dopravně optimální pro většinu poškozených. Krajský soud v Ústí nad Labem také poukázal na novelu trestního zákoníku, provedenou zákonem č. 333/2020 Sb., a konstatoval, že celková výše škody způsobená obviněným nepřesahuje 10 000 000 Kč, a je tedy namístě přezkoumat i věcnou nepříslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem s ohledem na právní posouzení jednání obviněného jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, což zakládá, s ohledem na počet dílčích útoků a výši jimi způsobené škody, věcnou a místní příslušnost Okresního soudu v Olomouci.
3. Argumentace krajského soudu směřovala především ke zpochybnění jeho místní příslušnosti k projednání věci. Nejvyšší soud proto zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 tr. ř. a dospěl k následujícímu závěru.
4. Podle §18 odst. 1 tr. ř. koná řízení soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Za místo spáchání trestného činu je třeba obecně považovat místo, kde došlo k naplnění jednotlivých znaků objektivní stránky trestného činu, tj. zejména místo, kde došlo k jednání pachatele, a místo, kde nastal nebo měl nastat následek trestného činu. Jestliže k naplnění jednotlivých znaků došlo na různých místech, například následek nastal nebo měl nastat na jiném místě, než na kterém pachatel jednal, jde o tzv. distanční delikt (srov. č. 37/1961 a č. 12/1972 Sb. rozh. tr.).
5. Místem spáchání trestného činu podvodu, je-li v daném případě distančním deliktem, je tudíž jednak místo, kde se pachatel dopustil jednání, jímž někoho uvedl v omyl, využil něčího omylu nebo zamlčel podstatné skutečnosti, dále místo, kde vznikla škoda a také místo, kde se pachatel obohatil. Z ustanovení §22 tr. ř. vyplývá, že byla-li podána obžaloba u soudu, v jehož obvodu se nachází kterékoli z těchto míst, stává se tento soud místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud (srov. rozhodnutí publikované pod č. 53/1994 Sb. rozh. tr.).
6. Dále je namístě připomenout, že podle §20 odst. 1 věta první tr. ř. se (mimo jiné) o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu.
7. V uvedené věci je obviněnému P. H. kladeno za vinu spáchání pokračujícího zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu, kterého se měl obviněný dopustit na různých místech 34 dílčími útoky vůči poškozeným z různých částí České republiky. Konkrétně pak podle obžaloby obviněný (stručně řečeno) vylákal – mimo jiné – ve Varnsdorfu (Ústecký kraj) a na jiných místech od poškozeného I. C. částku 230 000 Kč, kterou mu poškozený předal po částech ve dvou případech v hotovosti ve Varnsdorfu a ve dvou případech zaslal ze svého bankovního účtu (bod 6. obžaloby), a od poškozeného M. H., bytem Roudnice nad Labem, okres Litoměřice (opět Ústecký kraj), vylákal na nezjištěném místě 200 000 Kč, které tento poškozený zaslal ze svého bankovního účtu. Od poškozeného M. N., bytem Žďárek, okres Liberec (Liberecký kraj), pak vylákal na různých místech částku 420 000 Kč, kterou mu poškozený po částech ve třech případech poslal ze svého bankovního účtu (bod 26. obžaloby). Dalších dílčích útoků se potom obviněný dopustil na dalších místech České republiky, resp. v jiných krajích, popřípadě na místech nezjištěných.
8. Jsou-li na daný případ aplikovány výše popsané zásady, je zřejmé, že k jednání naplňujícímu objektivní stránku žalovaného zločinu podvodu došlo (vedle dalších míst) i v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, neboť zde obviněný měl uvádět některého z poškozených v omyl, měl zde také (v části) nastat následek trestného jednání ve formě obohacení a škody. Obvod Krajského soudu v Ústí nad Labem je tedy ve smyslu §18 tr. ř. místem spáchání trestného činu, byť pouze v několika případech z celkového počtu útoků, které tvoří jeden pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. V případě pokračování v trestném činu a u hromadných trestných činů, které se skládají z více útoků, je pak, jak již bylo řečeno, dána místní příslušnost každého soudu, v jehož obvodu působnosti byl vykonán některý dílčí akt, z něhož se daný pokračující či hromadný trestný čin skládá a pro který byla podána obžaloba či návrh na potrestání, popř. návrh na schválení dohody o vině a trestu (viz Draštík A., a kol. Trestní řád: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017). Pokud tedy u Krajského soudu v Ústí nad Labem byla podána na obviněného obžaloba, byla podána u místně příslušného soudu. Tento soud se tak stal místně příslušným k projednání věci bez ohledu na to, že místně příslušným by podle uvedených hledisek mohl být i jiný soud.
9. Pokud Krajský soud v Ústí nad Labem s odkazem na zákon č. 333/2020 Sb., který novelizoval vedle dalších i trestní zákoník, dal na zvážení přezkoumání také jeho věcné příslušnosti, neboť obviněným způsobená škoda nepřesahuje částku 10 000 000 Kč, což zakládá právní kvalifikaci celého deliktu jako zločin podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, Nejvyšší soud uvádí, že takový názor není možné akceptovat. Posouzení věcné příslušnosti k vedení řízení zahájených před 1. 10. 2020, tzn. přede dnem účinnosti zákona č. 333/2020 Sb. (o takový případ se v projednávané věci jedná), jednoznačně stanoví tato norma v přechodném ustanovení v čl. II, podle kterého v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se pro účely stanovení věcné příslušnosti použije §138 odst. 1 trestního zákoníku ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Přestože tedy skutečně do 30. 9. 2020 byla stanovena hranice škody velkého rozsahu ve výši 5 000 000 Kč a od 1. 10. 2020 je ve výši 10 000 000 Kč (viz příslušná znění §138 tr. zákoníku), což znamená (například) pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 5 tr. zákoníku určitý posun ve výčtu konkrétních jednání, které je možné pod toto ustanovení podřadit, na což dále s ohledem na trestní sazbu a na znění §17 odst. 1 věta první tr. ř. navazuje i změna ve věcné příslušnosti soudů, které tyto případy budou projednávat, věcí, v nichž již bylo řízení (tzn. trestní řízení) zahájeno, se popsaná změna nedotkne. Krajský soud v Ústí nad Labem je tedy i věcně příslušný k projednání věci obviněného.
10. Poté, co věcná a místní příslušnost Krajského soudu v Ústí nad Labem k projednání věci obviněného byla postavena najisto, se Nejvyšší soud zabýval i dalšími argumenty Krajského soudu v Ústí nad Labem obsaženými v usnesení, jímž mu byla věc předložena. Krajský soud poukázal na skutečnost, že obviněný nemá žádnou vazbu k obvodu tohoto soudu, má trvalé bydliště v Praze, stejně jako má v Praze sídlo jeho obhájce. Konání řízení u Krajského soudu v Ústí nad Labem by podle tohoto soudu znamenalo pro většinu poškozených, kteří mají bydliště mimo jeho obvod, komplikace a náklady spojené s dopravou. Těmito argumenty krajský soud dovozoval vhodnost projednání jiným soudem, a to nejlépe Krajským soudem v Ostravě či Městským soudem v Praze, v jejichž obvodech mělo být spácháno nejvíce dílčích útoků pokračujícího zločinu podvodu, tedy vhodnost postupu podle §25 tr. ř.
11. Podle §24 odst. 2 tr. ř. soud, který rozhoduje o příslušnosti soudu, může současně rozhodnout o odnětí a přikázání věci z důvodu uvedeného v §25 tr. ř. Podle tohoto ustanovení pak platí, že z důležitých důvodů může být věc odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svou povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu. Důležitými důvody zmíněného charakteru je třeba rozumět takové důvody, které zajišťují též nestranné a objektivní projednání věci, za dodržení všech v úvahu přicházejících zásad trestního řízení, jež se mohou lépe uplatnit právě u soudu, kterému má být věc přikázána. Delegace přitom nikdy nesmí být prostředkem k odnětí obviněného jeho zákonnému soudci.
12. Nejvyšší soud však v uvedené věci neshledal žádné důvody ve smyslu §25 tr. ř. pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému. V dané trestní věci byla obžaloba podána proti jednomu obviněnému. Skutečnost, že obviněný a jeho obhájce mají bydliště nebo sídlo mimo obvod soudu příslušného k projednání věci, obecně není důležitým důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Z trestního spisu nejsou zřejmé žádné důležité důvody, proč by se nemohl obviněný účastnit soudního řízení u místně příslušného soudu v Ústí nad Labem. Na straně obviněného to může být zejména značně vysoký věk, nebo závažné zdravotní problémy, které výrazně omezují jeho mobilitu, což však tvrzeno nebylo.
13. Ani zjištění, že větší počet svědků navržených ke slyšení u hlavního líčení je z různých částí republiky, a nikoli z obvodu příslušného soudu, není všeobecně důležitým důvodem ve smyslu §25 tr. ř. k odnětí věci příslušnému soudu a jejímu přikázání jinému soudu, neboť se jedná o běžný stav. V dané věci navíc obžaloba nenavrhuje žádného svědka ke slyšení. Bude samozřejmě otázkou dokazování, zda a jaké svědky bude nutné přesto vyslechnout. Obecně však platí, že výjimečné okolnosti dovolující učinit průlom do výše uvedeného ústavního principu nelze založit na srovnání vzdáleností mezi bydlištěm možných svědků a sídlem soudu, ke kterému se mají na základě předvolání dostavit, či na porovnání počtu svědků s kratší či s větší vzdáleností k sídlu příslušného soudu. Takové poměřování by vybočovalo z ústavního i zákonného vymezení příslušnosti soudů. Nejvyšší soud k tomu na okraj dodává, že trestná činnost obviněného byla rozprostřena téměř po celém území České republiky, a to zejména s ohledem na bydliště poškozených, neboť v řadě případů přesná místa jednání obviněného podle obžaloby zjištěna nebyla (jednal na nezjištěném místě, resp. na různých místech České republiky apod.). Patrně vyšší koncentrace útoků se vztahuje k Praze a Středočeskému kraji, tedy k obvodům Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze, nicméně další jednání nebo jejich následky měly být dány i v obvodech dalších krajských soudů či jejich poboček.
14. Odnětím trestní věci příslušnému Krajskému soudu v Ústí nad Labem by nebylo výrazně lépe zabezpečeno řádné objasnění věci, ani rychlost a hospodárnost řízení. Postup podle §25 tr. ř. je zcela výjimečný a musí tedy být odůvodněn zcela výjimečnými okolnostmi, které v dané věci zjištěny nebyly.
15. Na základě uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší soud tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 6. 1. 2021
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Radek Doležel